Kniha: R.U.R.
Spisovatel(ka): Karel Čapek
Přidal(a): IAMNIKYTA
Karel Čapek – život a vliv na dílo
- Karel Čapek byl významný český spisovatel, dramatik, novinář, publicista, překladatel i režisér.
- Působil v Lidových novinách, kde často komentoval politické a společenské otázky své doby.
- Byl několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
- Na jeho tvorbu měla silný vliv válka, prudký vývoj moderní společnosti, masový technický pokrok i napjatá politická situace v Evropě.
- Ve svých dílech často a velmi důrazně varoval před zneužitím vědy, před totalitními ideologiemi a před celkovým úpadkem lidskosti.
Další autorova díla:
- Bílá nemoc
- Krakatit
- Věc Makropulos
- Matka
- Válka s mloky
Kontext
- Historické pozadí: Dílo vzniklo v poválečné době (1920) bezprostředně po hrůzách 1. světové války. V této době byla celá společnost poznamenaná hlubokou skepsí vůči rychlému technickému pokroku a ničivým zbraním, které lidé poprvé masově obrátili proti sobě.
- Silně se zde odráží protiválečné a antimilitaristické naladění tehdejší společnosti.
- Text bezprostředně reaguje na dobové obavy z chladné mechanizace života, masové tovární výroby, nebezpečí zneužití vědy a ze ztráty základní lidskosti.
R. U. R. (Rossum’s Universal Robots) – 1920
Tematika:
- Literární druh: drama – konkrétně kolektivní drama s předehrou a třemi dějstvími.
- Literární žánr + charakteristika: vědeckofantastická antiutopická divadelní hra s tragickými prvky; zároveň filozofické drama o krizi lidskosti, technickém pokroku a zkáze civilizace.
- Literární směr / sloh: česká meziválečná literatura, demokratický proud, výrazné rysy pragmatismu; v díle se silně objevují i prvky filozofického zamyšlení nad samotnou podstatou lidské existence.
- Forma: próza psaná pro divadlo; text je založen především na replikách (dialozích) a scénických poznámkách.
- Stylistická charakteristika: dílo je psáno převážně spisovným jazykem, využívá odborné i cizí výrazy, neologismy a obrazná pojmenování.
Námět a motivy:
- Námět: technika, průmyslový pokrok, masová tovární výroba, válka, politika a zásadní morální otázka, zda může člověk beztrestně zasahovat do samotné podstaty přírody a života.
- Motiv / smysl: Ukázat odcizení mezi lidmi a nelidskost moderní chladné civilizace. Varovat před technickými vynálezy, které mají člověku zpočátku sloužit a ulehčit mu, ale jakmile se vymknou kontrole, obrátí se proti němu. Dílo kritizuje bezohledný pokrok, zneužití techniky lidskou leností a postupnou ztrátu pravých lidských hodnot.
Děj a kompozice:
- Dílo se skládá z předehry a tří dějství.
- Předehra: Do továrny na vzdáleném ostrově přijíždí Helena. Seznamuje se zde s ředitelem Dominem, s ostatními pracovníky továrny i s výrobou samotných robotů. Domin ji hned požádá o ruku a ona souhlasí.
- 1. dějství: Uplynulo 10 let. Helena v továrně zůstává a všichni muži ve vedení ji milují. Roboti postupně převzali veškerou práci po celém světě. Lidé úplně přestali pracovat, zcela zpohodlněli a začali ztrácet smysl života (přestaly se dokonce rodit děti). Helena s roboty soucítí, postupně se smiřuje s jejich existencí, zároveň však touží po jejich „zlidštění“. Potají v touze lidstvo zachránit spálí Rossumovy plány na výrobu dalších robotů.
- 2. dějství: Narůstá obrovská panika, nejistota a napětí; z celého světa přicházejí hrůzné zprávy o globální vzpouře robotů. Ti dorazí až na ostrov. Vedení továrny je v obležení a zoufale se snaží zachránit – zjistí ovšem, že plány na výrobu robotů, které měly sloužit jako jejich jediná vyjednávací páka, už neexistují.
- 3. dějství: Roboti definitivně vítězí, veškeré lidstvo je poraženo a vyhlazeno. Naživu je ponechán pouze stavitel Alquist, protože on jediný stále poctivě pracoval vlastníma rukama. Roboti ale bez zničených plánů nedokážou vyrábět další generace. Alquist však na samém konci objevuje u dvou mladých robotů projev lásky a ochotu obětovat se jeden pro druhého, a nachází v nich tak novou naději pro život na Zemi.
- Kompoziční postup:
- Děj je vyprávěn chronologicky, ale má velmi silnou a gradující tendenci. Směřuje od slepé víry v neomezený technický pokrok přes mrazivé napětí až k úplné globální katastrofě a zkáze lidstva. V samém závěru ovšem graduje v katarzi a drobný náznak nového začátku.
Jazykové prostředky:
- Hra proslavila novotvar (neologismus) robot (slovo vymyslel Josef Čapek).
- Objevují se cizí slova, např. irritabilita, agónie.
- Hojná obrazná spojení, např. mohyla z lidských kostí.
- Bohatá přirovnání a silné filozofické metafory, např. „Z Nány mluví tisíce let a z vás všech jenom dnešek.“
Obsah
Hlavní téma, děj:
- Dílo pojednává o továrně izolované na ostrově, kde se podle starého vědeckého návodu doktora Rossuma ve velkém vyrábějí umělí dělníci – roboti (nejde o plechové stroje, jsou k nerozeznání od lidí, ale nemají žádné city ani duši).
- Tito roboti mají v ideální vizi ředitele Domina převzít veškerou lidskou práci, aby člověk už nikdy nemusel fyzicky pracovat a mohl žít pohodlněji.
- Výroba robotů se enormně rozšiřuje, s tím ale raketově roste i jejich využití a zneužití v průmyslu, politice a bohužel i ve válce – roboti se bezmyšlenkovitě stávají dokonalými, nemyslícími vojáky.
- Ředitelova manželka Helena robotů velmi lituje a přeje si je „zlidštit“, tedy dát jim city, schopnost cítit bolest a probudit v nich duši. Doktor Gall proto tajně začne nervovou soustavu některých nových robotů (mj. robota Radia) fyziologicky upravovat.
- Upravení roboti si časem začnou plně uvědomovat sami sebe a především svou vlastní sílu. Pochopí své drtivé postavení ve společnosti a vzbouří se proti lidem, které už vnímají jen jako bezcenné, lenivé bytosti, jež jen poroučejí, ale přitom už samy nepracují ani nic netvoří.
- Globální vzpoura robotů je naprosto úspěšná a lidstvo je na celé planetě brutálně vyhlazeno. Posledním přeživším člověkem zůstává stavitel Alquist (byl ušetřen, protože jako jediný ještě věřil v lidskou práci).
- Roboti však mají omezenou životnost a hrozí jim vyhynutí. Požadují proto po zoufalém Alquistovi návod na svou další výrobu a chtějí, aby je pitval zaživa. Jenže Rossumův starý návod už byl dříve spálen a nelze jej z hlavy obnovit.
- Na samém konci, když Alquist propadá největšímu zoufalství nad zkázou světa, však poznává čirý cit, obětavost, lásku a něhu mezi dvojicí mladých upravovaných robotů – Primem a robotkou Helenou. Ti mu připomínají nového Adama a Evu. Alquist je propouští jako svobodné bytosti do světa. Objevuje se tak obrovská naděje, že ačkoliv staré lidstvo zahynulo, samotný život a podstata lidskosti nevyhynou.
Postavy:
- Domin – generální ředitel továrny, energický, mimořádně schopný vizionář. Myslí především na výrobu, byznys a neustálý pokrok; je utopicky přesvědčený, že roboti bezmezně osvobodí člověka od utrpení a práce.
- Helena Gloryová – krásná a citlivá dcera významného prezidenta; všichni muži na ostrově ji obdivují. Má soucit s roboty a upřímně si přeje, aby se více podobali lidem (což nakonec vede k paradoxní zkáze).
- Dr. Gall – vedoucí fyziologického oddělení a šikovný vědec, který na prosbu Heleny začne tajně experimentovat s roboty a snaží se jim dodat více lidských vlastností (vnímat bolest a reagovat na ni).
- Dr. Hallemeier – psycholog a vzdělanec, jeden z vedoucích pracovníků továrny.
- Alquist – starší stavitel, vysoce praktický a poctivě pracovitý člověk (zosobňuje hlas samotného Karla Čapka). Ze všech postav si nejvíce váží lidského života a poctivé manuální práce. K pokroku je skeptický. Jako jediný na Zemi přežije zkázu lidí.
- Fabry – inženýr a technický ředitel továrny (dokáže například napustit dráty kolem ostrova smrtící elektřinou).
- Busman – obchodní ředitel, představitel čistě ekonomického a zištného pohledu na výrobu robotů (nakonec nechtěně umírá, když se snaží jít vzbouřené roboty zoufale podplatit obrovským množstvím peněz).
- Radius – jeden z nejvýraznějších, nejdokonalejších, fyzicky a mozkově zdatných upravených robotů. Odmítne pracovat a postupně se stane jedním z vůdců, který se bouří proti lidské nadvládě.
- Primus a Helena – velmi mladá dvojice experimentálních robotů. Na úplném konci hry se u nich objevují skutečné city, láska, stud a dokonalá vzájemná obětavost. Stanou se novým počátkem civilizace.
- Roboti obecně – slouží jako symbol děsivého odlidštění, bezduché práce a nebezpečí vyspělé techniky, která se snadno může vymknout z rukou svého stvořitele.
Časoprostor:
- Prostředí / atmosféra: Neznámý, přísně izolovaný Rossumův ostrov uprostřed oceánu. Drtivá většina děje se odehrává čistě uvnitř budov, laboratoří a pracoven továrny R. U. R. Atmosféra díla se postupně drasticky mění – od zdánlivě naprosto klidné, přesvědčivé a racionální přechází k mimořádně tísnivé, bezvýchodné, katastrofické a finálně tragické.
- Čas děje: Během děje uplyne více než 10 let. Jinak se jedná o naprosto blíže neurčenou utopickou budoucnost. Čapek chytře zasazuje děj do vyspělé budoucnosti, ale plně tak reaguje na morální a politické problémy své vlastní současnosti.
Popis děje:
Hra začíná příjezdem Heleny Gloryové na izolovaný ostrov, kde sídlí továrna Rossum’s Universal Robots. Zde se dozvídá, že inženýři vyrábějí umělé dělníky – roboty, kteří mají lidstvo zbavit veškeré namáhavé práce. Helena, vedená hlubokým soucitem, se však s jejich čistě otrockým osudem nedokáže smířit a neustále se snaží přimět vedení továrny, aby s roboty zacházelo jako s lidmi. Během deseti let, kdy na ostrově zůstává jako Dominova manželka, se jí podaří přesvědčit doktora Galla, aby potají změnil fyziologii některých robotů a probudil v nich cit, aby už nebyli pouhými stroji.
To však spustí nečekanou katastrofu. Roboti s upravenou inteligencí si uvědomí svou sílu a nesmyslnost lidské existence, jelikož lidé naprosto zlenivěli a přestali se rozmnožovat. Rozhodnou se proto celosvětově povstat proti lidstvu. Oblehnou továrnu na ostrově a nakonec brutálně povraždí všechny lidi uvnitř s výjimkou starého stavitele Alquista. Toho ušetří, protože jako jediný ještě věřil ve fyzickou práci a pracoval vlastníma rukama.
Roboti brzy zjistí, že mají omezenou životnost a hrozí jim úplné vyhynutí. Požadují tedy od Alquista tajemství k jejich výrobě. Alquist je však bezmocný, jelikož Helena původní Rossumovy plány ze strachu o budoucnost lidstva spálila. V okamžiku nejhlubšího zoufalství však Alquist v laboratoři sleduje dva mladé experimentální roboty, Prima a Helenu. Ke svému ohromení zjišťuje, že se mezi nimi vyvinuly hluboké lidské city. Jsou ochotni položit jeden za druhého život, cítí stud, náklonnost i skutečnou lásku. Alquist v nich tak poznává nového Adama a Evu, posílá je do světa a s ulehčením si uvědomuje, že samotný život na planetě Zemi nezahyne.
Inspirace a kritika díla:
- Dobové vnímání díla: Drama bezprostředně po svém vydání a premiéře (1921) vzbudilo naprosto obrovský ohlas nejen doma, ale i v zahraničí a nesmírně rychle se stalo populárním a hraným dílem po celém světě.
- Chápání a hodnocení díla: Čtenáři i světoví kritici mimořádně oceňovali především jeho děsivou originalitu, silné varovné poselství a nadčasovou myšlenku o střetu a pýše zranitelného člověka se svou vlastní dokonalou technikou.
- Posouzení aktuálnosti díla: Dílo je nesmírně aktuální i dnes (či ještě více než v době svého vzniku), protože dokonale a přesně řeší otázky plné automatizace, stvoření umělé inteligence, ztráty pravé lidskosti a naprosté zodpovědnosti člověka za jeho vlastní nekontrolovatelné vynálezy.
- Největším trvalým kulturním přínosem a stopou této hry pro lidstvo je také mezinárodní rozšíření slova robot, které se z čistě českého divadelního prostředí trvale dostalo do slovníku celého světa.