Kniha: Bílá nemoc
Spisovatel(ka): Karel Čapek
Přidal(a): Edgar
O autorovi
Karel Čapek žil v letech 1890-1938. Byl to prozaik, dramatik, novinář a překladatel a první český spisovatel, který uspěl v zahraničí. Řadí se do demokratického proudu 20. až 30. let 20.století (meziválečná literatura) neboli do filosofického směru pragmatismu. Čapek vystudoval Filosofickou fakultu UK. Poté byl na studijním pobytu v Paříži a Berlíně a následně se začal věnovat novinařině. Stal se redaktorem v Národních listech a v Lidových novinách, později byl také dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. Spolu se svým bratrem se stali aktéry pátečního divadla, tzv. pátečníky, mezi které patřil například i prezident T.G. Masaryk. V době před nacistickou okupací byl jedním z hlavních osobností odporu. Mezi jeho dílo patří například romány Továrna na absolutno (utopie), Krakatit (taky utopie), Válka s mloky (satirická alegorie), dramata jako R.U.R. (první použití slova robot, které vymyslel Josef Čapek), Ze života hmyzu, Věc Makropulos (utopie), Hovory s T.G. Masarykem apod.
Čapkovými současníky byli například Karel Poláček (Bylo nás pět – humoristický román), Viktor Dyk (Krysař – novela), František Gellner (Radosti života – básnická sbírka), Franz Kafka (Proměna – povídka) z ciziny pak například Guillaume Apollinaire (Francie, Alkoholy – básnická sbírka), Jack London (U.S.A.,Bílý Tesák) nebo Ernest Hemingway (U.S.A, Sbohem, Armádo! – román s autobiografickými prvky, Komu zvoní hrana – vydáno až v roce 1940)
O dílu: Bílá nemoc
Bílá nemoc, literárním druhem drama – divadelní hra a žánrem alegorická symbolická tragédie, je protiválečné dílo z roku 1937 (pozdní fáze autorovi tvorby). Řadí se do literárního směru demokratický proud či pragmatismus.
Hlavní myšlenkou díla je varováním před nastupujícím nacismem v Německu a hrozbou války. Tématy a motivy jsou například konflikt demokracie a pacifismu s diktaturou nebo válečný fanatismus. Důležitá je symbolika Bílé nemoci, která zde alegoricky znázorňuje šířící se nacismus a bílá čistotu rasy.
Příběh se odehrává v Čapkově současnosti, tedy přibližně v roce 1937, místo děje se střídá hlavně v prostředí kliniky Liliethalovy, Galénovy ordinace, bytu prosté rodiny, a kanceláře Maršála, ovšem země není přesněji určená. (pravděpodobně alegorie na Německo před 2.SV)
Bílá nemoc je drama rozdělené do třech jednání (aktů) s celkem čtrnácti obrazy. Kompozice je chronologická, nicméně jednotlivé scény jsou spíše epizodické (nemají přímou návaznost, ovšem jsou řazeny chronologicky).
Dílo je vystavěno na dialozích, kurzívou jsou psány většinou krátké scénické poznámky. Je psáno spisovnou češtinou, avšak lidé z nižší vrstvy mluví spíše hovorově a někdy i nespisovnou češtinou, např: PRVNÍ MALOMOCNÝ: „..musí nás polovička vychcípat…“ OTEC: „…kápni božskou…“, „…copak by nás ten všivák směl nechat chcípat na malomocenství?…“ MATKA: „Necítils na schodech ten zápach?“
Lidé se často obracejí na Boha: TŘETÍ MALOMOCNÝ: „Kriste Pane Bože…“, MARŠÁL vzlyká: Ježíši Bože nebeský… Kriste… Kriste Ježíši… , MARŠÁL: „Bůh, já jsem pověřen Bohem, člověče; jinak bych nemohl vést… (válku)“
Jazykové prostředky ve výňatku:
Ve výňatku je používám striktně spisovný jazyk. Jedná se o argumentační dialog mezi Doktorem Galénem a Maršálem. Často můžeme narazit na tzv. aposiopezi (nenadálé odmlčení či nedokončení započaté věty), která je v textu označována nejčastěji třemi tečkami. Myslím, že má v textu popisovat určité váhání, jelikož Maršál je vůči doktoru Galénovi v dominantním postavení, avšak zároveň doktor Galén má nad Maršálem určitou moc díky tomu, že jako jediný zná tajemství léku na Bílou nemoc, oba proto zvažují svá slova. Myslím, že to je také důvod proč konverzace probíhá ve velmi formálním stylu. Galén také často používá slova „že ano“ nejspíš pro ujištění a určité zmírnění, aby Maršála příliš nenaštval. Můžeme si všimnout také vzájemného přerušování řeči, zejména však ze strany Galéna, což je v jeho postavení poněkud neobvyklé, ovšem Galén dodává k Maršálově řeči určité poznámky, kterými se ho snaží přesvědčit o nesprávnosti jeho jednání, např: MARŠÁL: …Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny – DR. GALÉN: – a mrtvé. Já viděl ve válce víc těch mrtvých, víte –
Nejvíce je pak toto vzájemné přerušování a doplňování patrné v poslední části výňatku. Zde si můžeme všimnout určité gradace a také opakování slov „ve jménu národa“:
MARŠÁL: Ve jménu národa – DR. GALÉN: – jehož děti padnou v boji – MARŠÁL: – a dobudou vítězství. Ve jménu národa – DR. GALÉN: – jehož otcové a matky zajdou malomocenstvím –
Poté však následuje nečekaná změna rytmu:
MARŠÁL: Na těch nemám tolik zájmu, doktore. Z těch už vojáci nebudou. Nevím, proč jsem vás ještě nedal zatknout.
Názor:
Bylo velmi zajímavé číst tuto knihu v době momentální covidové pandemie, navíc ještě v době rychle se šířící omikronové vlny, kdy jsem se sama nakazila. Myslím, že i přesto, že Bílá nemoc byla myšlena spíše alegoricky než jako opravdová nemoc, můžeme mezi Bílou nemocí a pandemií covidu najít mnoho podobností. Například stejně jako Covid-19 se fiktivní Bílá Nemoc (lékařsky Čengova nemoc) objevila poprvé v Číně. Dokonce je v knize napsáno, že na Bílou nemoc do té doby zemřelo pět milionů lidí, což má opět podobnost s covidovou pandemií, neboť v době, kdy tento čtenářský deník píšu (13.1.2022) je celosvětově nahlášeno 5,504,387 úmrtí v souvislosti s covid-19. Je to sice náhoda, ovšem zajímavá náhoda.
Citát z knihy: V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba – to dělá ta bída; ale žádná dosud neměla takový úspěch jako nemoc Čengova. To je prostě choroba dneška. Dnes už na ni zašlo dobrých pět miliónů lidí, nějakých dvanáct miliónů je aktuálně zachvácených a nejmíň třikrát tolik jich běhá po světě.
K výňatku (text na konci):
Výňatek se v díle nachází téměř na konci šestého obrazu druhého jednání. V předchozích částech druhého jednání Baron Krug, majitel továrny na výrobu zbraní a přítel Maršála, zjistí, že se mu na těle objevila bílá skvrna, což je první příznak Bílé nemoci. Baron Krug jde za doktorem Galénem, jediným lékařem, který dokáže Bílou nemoc vyléčit, ovšem odmítá lék prozdradit, dokud nebude uzavřená mírová dohoda mezi státy. Galén dá Baronovi podmínku, že ho bude léčit pouze pokud zastaví zbrojení ve své továrně. Baron Krug proto žádá svého přítele Maršála, který mu zároveň velí, aby zbrojení zastavil, Maršál však odmítne a jde do Galénovy ordinace, aby Galéna přinutil Barona Kruga vyléčit. Galén však stále trvá na své podmínce, a to i přes výhružky zatčení. Nakonec zvoní telefon, který Baronovi oznámí, že se Baron Krug právě zastřelil. V dalším jednání pak i sám Maršál zjistí, že je nakažen a povolá doktora Galéna s tím, že je ochoten zastavit již zahájenou válku. Cestou však Galéna na ulici lidé ubijí k smrti, protože jsou posedlí ideou války a Galéna, který řekne, že válka být nesmí berou za zrádce.
Ukázka:
DR. GALÉN: Jenže… kdyby nebylo vás,… tak by váš nár. od do žádné výbojné války nešel, že ano. MARŠÁL: Nešel. Nemohl by. Nebyl by tak dobře připraven. Nebyl by si tak vědom své síly – a svých šancí. Dnes o nich bohudík ví; a já plním jen jeho vůli –
DR. GALÉN: – kterou jste vy sám vyvolal.
MARŠÁL: Ano. Vzbudil jsem v něm vůli žít. Vy věříte, že mír je lepší než válka. Já věřím, že vítězná válka je lepší než mír. A já svůj národ nesmím připravit o jeho vítězství.
DR. GALÉN: Ani o jeho padlé, že ano.
MARŠÁL: Ani o jeho padlé. Člověče, teprve krev padlých dělá z kusu země vlast. Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny –
DR. GALÉN: – a mrtvé. Já viděl ve válce víc těch mrtvých, víte –
MARŠÁL: To dělá vaše řemeslo, doktore. Já jsem při svém řemesle viděl víc těch hrdin.
DR. GALÉN: Ano, ti byli vzadu, Vaše Excelence. My v zákopech jsme tak moc stateční nebyli. MARŠÁL: Zač jste vy dostal ten řád?
DR. GALÉN: To bylo… jenom za to, že jsem ovázal nějaké raněné.
MARŠÁL: Já vím. Bylo to na bojišti mezi zákopy. To nebyla statečnost?
DR. GALÉN: Nebyla prosím. To jen… prostě jako lékař. To člověk musí, že ano…
MARŠÁL: – – Poslyšte, vy s tím vaším mírem: proč, jakým právem to vlastně děláte? Řekněte, je vám to… uloženo?
DR. GALÉN: Já nerozumím prosím.
MARŠÁL (tiše): Člověče, máte… vyšší poslání?
DR. GALÉN: Ne, vůbec ne. Já jenom jako obyčejný člověk, že ano…
MARŠÁL: Pak to nesmíte dělat, doktore. Musí být vyšší poslání… Musí být vyšší vůle, která nás řídí –
DR. GALÉN: Čí vůle?
MARŠÁL: Bůh. Já jsem pověřen bohem, člověče; jinak bych nemohl vést…
DR. GALÉN: To teda… musíte vést tu válku?
MARŠÁL: Ano. Ve jménu národa –
DR. GALÉN: – jehož děti padnou v boji –
MARŠÁL: – a dobudou vítězství. Ve jménu národa –
DR. GALÉN: – jehož otcové a matky zajdou malomocenstvím –
MARŠÁL (vstane): Na těch nemám tolik zájmu, doktore. Z těch už vojáci nebudou. Nevím, proč jsem vás ještě nedal zatknout.
Další podobné články na webu:
