Bílá nemoc – rozbor knihy (5)

 

   Kniha: Bílá nemoc

   Spisovatel(ka): Karel Čapek

   Přidal(a): Edgar

 

Karel Čapek (1890–1938)

  • Významný český prozaik, dramatik, novinář a překladatel. Byl to první český spisovatel, který po právu uspěl i ve světovém měřítku.
  • Řadí se do tzv. demokratického proudu české meziválečné literatury (20. a 30. léta 20. století), jehož myšlenky vycházely z filozofického směru pragmatismu.
  • Vystudoval Filozofickou fakultu UK. Poté absolvoval studijní pobyty v Paříži a Berlíně, načež se začal naplno věnovat novinařině.
  • Působil jako redaktor v Národních listech a následně v Lidových novinách. Později pracoval také jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla.
  • Spolu se svým bratrem Josefem patřil k zakladatelům a hlavním aktérům tzv. „Pátečníků“ – sdružení významných osobností politického a kulturního života, kteří se scházeli u Čapků (patřil mezi ně např. i prezident T. G. Masaryk).
  • V době před nacistickou okupací patřil k nejvýraznějším osobnostem morálního a společenského odporu proti fašismu.

 

Další autorova díla:

  • Romány: Továrna na absolutno (utopie), Krakatit (utopie o zneužití vynálezu), Válka s mloky (satirická a alegorická sci-fi varující před fašismem).
  • Dramata: R.U.R. (sci-fi drama; poprvé zde bylo použito slovo „robot“, které vymyslel bratr Josef Čapek), Ze života hmyzu, Věc Makropulos (utopie).
  • Ostatní: Hovory s T. G. Masarykem.

 

Literárně-historický kontext

Čapkovi současníci (česká literatura):

Světoví autoři a současníci:

  • Francie: Guillaume Apollinaire (básnická sbírka Alkoholy).
  • USA: Jack London (dobrodružný román Bílý Tesák), Ernest Hemingway (Ztracená generace, román s autobiografickými prvky Sbohem, armádo! a román ze španělské občanské války Komu zvoní hrana, vydaný v r. 1940).

 

Rozbor díla: Bílá nemoc

 

Základní charakteristika literárního díla:

  • Literární druh: Drama (divadelní hra).
  • Literární žánr: Alegorická symbolická tragédie s protiválečným zaměřením.
  • Dílo vyšlo v roce 1937 a řadí se do pozdní fáze autorovy tvorby (z literárního hlediska jde o demokratický proud / pragmatismus).

 

Téma, myšlenka a motivy díla:

  • Hlavní myšlenka: Důrazné varování před nastupujícím nacismem v Německu a bezprostřední hrozbou blížící se světové války.
  • Téma: Ústředním tématem je konflikt demokracie, humanity a pacifismu (dr. Galén) s diktaturou a válečným fanatismem (Maršál).
  • Symbolika: Neznámá „Bílá nemoc“ zde alegoricky znázorňuje šířící se a lidstvo sžírající nacismus; bílá barva pak symbolizuje falešnou touhu po absolutní „čistotě rasy“.

 

Časoprostor a kompozice:

  • Čas děje: Čapkova současnost před vypuknutím 2. světové války (přibližně rok 1937).
  • Místo děje: Nespecifikovaný stát s diktátorským režimem (pravděpodobně zřetelná alegorie na nacistické Německo). Dějiště se střídá hlavně v prostředí Lilienthalovy kliniky, Galénovy chudé ordinace, bytu prosté rodiny a honosné kanceláře Maršála.
  • Kompozice: Drama je rozděleno do tří jednání (aktů), která obsahují celkem čtrnáct obrazů. Kompozice je chronologická, nicméně jednotlivé scény jsou spíše epizodické (občas nemají přímou návaznost, ovšem v čase plynou chronologicky za sebou).

 

Dějová linie (a kontext k ukázce):
Ve světě se šíří smrtelná Bílá nemoc. Doktor Galén objeví lék, ale odmítá ho poskytnout mocným, dokud nezastaví zbrojení a války.

Výňatek se v díle nachází téměř na konci šestého obrazu druhého jednání. V předchozích částech tohoto jednání baron Krüg (majitel továren na výrobu zbraní a přítel Maršála) zjistí, že se mu na těle objevila bílá skvrna, což je první příznak Bílé nemoci. Krüg jde potají za doktorem Galénem, jediným lékařem, který dokáže Bílou nemoc vyléčit. Galén mu dá nekompromisní podmínku: bude ho léčit pouze tehdy, pokud zastaví zbrojení ve své továrně.

Zoufalý Krüg žádá svého přítele Maršála o zastavení zbrojení. Maršál to odmítne a vydá se osobně do Galénovy ordinace (odkud pochází ukázka textu), aby doktora přinutil Krüga vyléčit. Galén však stále trvá na své mírové podmínce i přes výhrůžky zatčením. Nakonec zvoní telefon, který Maršálovi oznámí, že se baron Krüg právě ve své kanceláři zastřelil.

V dalším jednání pak i sám fanatický Maršál zjistí, že je nemocí nakažen. Povolá dr. Galéna s tím, že je na prahu smrti ochoten zastavit již zahájenou válku. Cestou však Galéna na ulici ubije k smrti zfanatizovaný dav lidí, kteří jsou posedlí ideou války a Galéna považují za zrádce. Lék je zničen.

 

Jazykové prostředky a stylistika:

  • Dílo je vystavěno na dramatických dialozích. Kurzívou jsou psány většinou krátké scénické poznámky (např. vzlyká, tiše, vstane).
  • Základem je spisovná čeština, avšak jazyk slouží k odlišení společenských vrstev. Lidé z nižší vrstvy a dav mluví hovorově a někdy i nespisovně (např. První malomocný: „…musí nás polovička vychcípat…“; Otec: „…kápni božskou…“, „…copak by nás ten všivák směl nechat chcípat na malomocenství?…“; Matka: „Necítils na schodech ten zápach?“).
  • V zoufalých situacích se postavy často obracejí na Boha. Obyčejní lidé z čiré hrůzy („Kriste Pane Bože…“), Maršál pak ze strachu i z přesvědčení o svém vyvolení („Ježíši Bože nebeský… Kriste…“, „Bůh, já jsem pověřen Bohem, člověče; jinak bych nemohl vést válku…“).

Rozbor jazyka ve výňatku:

  • Ve výňatku je používán striktně spisovný jazyk. Jde o hutný argumentační dialog mezi dr. Galénem a Maršálem. Probíhá ve velmi formálním stylu.
  • Aposiopeze: Často narážíme na nenadálé odmlčení či nedokončení započaté věty (označováno třemi tečkami či pomlčkou). Popisuje to váhání obou aktérů. Maršál má sice dominantní politickou moc, ale Galén drží v rukou moc nad Maršálovým zdravím i lékem. Oba proto pečlivě zvažují svá slova a manévrují.
  • Slovní vata / Ujištění: Galén často používá slovní spojení „že ano“, nejspíše pro zmírnění napětí a ujištění, aby Maršála přímo neprovokoval a příliš nenaštval.
  • Vzájemné přerušování a doplňování: Zejména ze strany Galéna jde o neobvyklý jev vzhledem k jeho nízkému postavení. Galén pohotově doplňuje Maršálovu řeč poznámkami, kterými se ho snaží přesvědčit o absurditě jeho činů (např. Maršál: „Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny – “ Dr. Galén: „– a mrtvé…“).
  • V závěru ukázky dialog ústí do gradace, v níž se opakuje fráze „ve jménu národa“ a repliky si okamžitě skáčou do řeči. Poté následuje nečekaná změna rytmu – rychlý dialog se utne a Maršál pronese chladnou cynickou větu: „Na těch nemám tolik zájmu, doktore. Z těch už vojáci nebudou.“

 

Osobní názor (Vlastní zamyšlení):

Bylo velmi zajímavé číst tuto knihu v době momentální pandemie covidu-19 (navíc v čase rychle se šířící omikronové vlny, kdy jsem se sama nakazila). I přesto, že Čapek koncipoval Bílou nemoc spíše jako alegorii fašismu než jako reálnou epidemiologickou hrozbu, můžeme mezi ní a reálnou pandemií najít až děsivou spoustu podobností.

Příkladem může být to, že fiktivní Bílá nemoc (lékařsky označovaná jako Čengova nemoc) se stejně jako covid objevila poprvé v Číně. Ostatně v textu přímo zazní: „V Číně, pane, se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba – to dělá ta bída; ale žádná dosud neměla takový úspěch jako nemoc Čengova. To je prostě choroba dneška. Dnes už na ni zašlo dobrých pět miliónů lidí, nějakých dvanáct miliónů je aktuálně zachvácených a nejmíň třikrát tolik jich běhá po světě.“ Fascinujícím detailem je zmíněný počet pěti milionů mrtvých – v době, kdy tento deník píšu (leden 2022), bylo celosvětově nahlášeno zhruba 5,5 milionu obětí v souvislosti s covidem. Je to sice jen náhoda, ale neuvěřitelně trefná a zajímavá.

 

Úryvek:

DR. GALÉN: Jenže… kdyby nebylo vás,… tak by váš národ do žádné výbojné války nešel, že ano.

MARŠÁL: Nešel. Nemohl by. Nebyl by tak dobře připraven. Nebyl by si tak vědom své síly – a svých šancí. Dnes o nich bohudík ví; a já plním jen jeho vůli –

DR. GALÉN: – kterou jste vy sám vyvolal.

MARŠÁL: Ano. Vzbudil jsem v něm vůli žít. Vy věříte, že mír je lepší než válka. Já věřím, že vítězná válka je lepší než mír. A já svůj národ nesmím připravit o jeho vítězství.

DR. GALÉN: Ani o jeho padlé, že ano.

MARŠÁL: Ani o jeho padlé. Člověče, teprve krev padlých dělá z kusu země vlast. Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny –

DR. GALÉN: – a mrtvé. Já viděl ve válce víc těch mrtvých, víte –

MARŠÁL: To dělá vaše řemeslo, doktore. Já jsem při svém řemesle viděl víc těch hrdin.

DR. GALÉN: Ano, ti byli vzadu, Vaše Excelence. My v zákopech jsme tak moc stateční nebyli.

MARŠÁL: Zač jste vy dostal ten řád?

DR. GALÉN: To bylo… jenom za to, že jsem ovázal nějaké raněné.

MARŠÁL: Já vím. Bylo to na bojišti mezi zákopy. To nebyla statečnost?

DR. GALÉN: Nebyla prosím. To jen… prostě jako lékař. To člověk musí, že ano…

MARŠÁL: – – Poslyšte, vy s tím vaším mírem: proč, jakým právem to vlastně děláte? Řekněte, je vám to… uloženo?

DR. GALÉN: Já nerozumím prosím.

MARŠÁL (tiše): Člověče, máte… vyšší poslání?

DR. GALÉN: Ne, vůbec ne. Já jenom jako obyčejný člověk, že ano…

MARŠÁL: Pak to nesmíte dělat, doktore. Musí být vyšší poslání… Musí být vyšší vůle, která nás řídí –

DR. GALÉN: Čí vůle?

MARŠÁL: Bůh. Já jsem pověřen bohem, člověče; jinak bych nemohl vést…

DR. GALÉN: To teda… musíte vést tu válku?

MARŠÁL: Ano. Ve jménu národa –

DR. GALÉN: – jehož děti padnou v boji –

MARŠÁL: – a dobudou vítězství. Ve jménu národa –

DR. GALÉN: – jehož otcové a matky zajdou malomocenstvím –

MARŠÁL (vstane): Na těch nemám tolik zájmu, doktore. Z těch už vojáci nebudou. Nevím, proč jsem vás ještě nedal zatknout.

error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.