Kniha: Jeptiška
Spisovatel(ka): Denis Diderot
Přidal(a): Radka Chaloupková
francouzský osvícenecký román (1760)
místo a doba děje: Francie, prostředí klášterů, 18. stol.
námět, děj:
životní příběh a pocity nemanželské dcery z měšťanského prostředí, která je proti své vůli, násilím přinucena vstoupit do kláštera (matčin mravní poklesek by ohrozil dědictví vlastních dcer); Zuzanin život v klášteře Longchamps je jedno velké utrpení, nejprve ji představená De Moni má ráda, ale po její smrti nastupuje na její místo Kristýna a ta ji týrá a šikanuje; její snaha vzepřít se násilí a dostat se odtamtud; s pomocí advokáta Manouriho přechází do jiného kláštera – Sv. Evropa v Arpajonu, kde byly poměry snesitelnější, ale byla pronásledována sexuální vášní své představené, která poté umírá; Zuzana nakonec za pomoci benediktinského mnicha utekla. Konec života tráví v Paříži bez prostředků a na následky svého zranění, které si udělala při útěku, umírá.
postavy:
Zuzana Simoninová – nemanželská dcera z měšťanské rodiny, zbožná, upřímná, dobrosrdečná, ale i naivní, vzor morální čistoty; dohnána k šílenství a smrti
advokát Simonin – nevlastní otec, nenávidí ji
De Moni – představená kláštera Longchamps, dovedla Zuzanu ke složení řeholního slibu
Kristýna – nástupkyně představené, sadismus
představená arpajinského kláštera – vášnivost, dohání Zuzanu k šílenství
myšlenka díla:
obraz krutého života jeptišek v soudobých klášterech, dílo sloužilo k pobavení Diderota a jeho přátel; kritika církevních poměrů (pokrytectví, krutost, lstivost, bezohlednost), zvl. v klášterech; nesvoboda, nepřirozené poměry; kritika rodinných vztahů (bezcitnost kvůli majetku, trpné postavení ženy – manželky, ženy jako dcery a ženy jako sestry nevlastních sourozenců)
forma: autobiografický román v dopisech fiktivní hrdinky – zpověď markýzi de Croismare
stavba díla: 4 části + závěr (Zuzanina smrt, sdělení paní Mandinové markýzi de Croismare, že Zuzana zemřela na následky zranění pří útěku z kláštera)
umělecké a kompoziční prostředky: umění autentické výpovědi (ich-formy) – adresované reálné osobě, dramaticky vyhrocené pasáže, místy patos, drastické obrazy (blízkost gotickým románovým postupům)
v době svého vzniku byl nepublikovatelný, byl napadán za údajnou nemravnost a bezbožnost
OSVÍCENSTVÍ:
stol; Marie Terezie (reformy) a její syn Josef II.;osvícenský absolutismus; nové myšlenkové proudy politické postoje a kulturní hnutí, sepětí filozofie, vědy a literatury, navazuje na renesance, opírá se o přírodní vědy, šíří se osvěta, vzdělanost. Cílem je dokonale poznat přírodu a svět. Zaměřuje se proti absolutismu, církvi a konzervatismu = vyhovuje měšťanstvu; kult rozumu – racionalismus (=rozum je jako jediný zdroj poznání, víra v neustálý pokrok důraz na svobodu myšlení ð optimismus, snaha zajistit svobodu. V popředí je esej, satira, román, naučné žánry – encyklopedie, filozofický román
Francie: Voltaire – encyklopedista, filozof; Encyklopedia aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel – soubor všech tehdejších znalostí
Denis Diderot
Anglie: Jonatán Swift – moderní satira; Gulliverovy cesty – kritika soudobé Anglie
Daniel Defoe – obchodník; Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka s Yorku
DENIS DIDEROT: 1713 – 1784
Po studiu na jezuitské koleji získal hodnost magistra umění. Věnoval se filozofii, přírodním vědám. Podílel se na vydání Encyklopedie. Hájil osvíceneckou konstituční monarchii.
Práce v oblasti umění: Pojednání o kráse, Eseje o malířství
Byl oslavován ale i odsuzován za dílo Encyklopedie. Žil v hmotném nedostatku do do doby, kdy jeho knihovnu koupila ruská carevna. Náplní jeho života byla Encyklopedie. Jeho díla byla uveřejňovaná až po smrti: román Jakub Fatalista, Rameauvův synovec – je hrdinou životní ztroskotanec; drama Nemanželský syn a Otec rodinu – uplatnil své teorie o měšťanském dramatu.
Další podobné články na webu:
