Kniha: Revizor
Spisovatel(ka): Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): marty009
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)
Narodil se do rodiny ukrajinského statkáře, vášnivého milovníka divadla. Na jeho rozvoj i celý život měla významný vliv jeho matka. Spolu s ní ve 20. letech vytvořil sbírku ukrajinských folklorních děl. Od dětství byl nadaným hercem, měl vynikající paměť. Kromě ukrajinského folkloru miloval i výtvarné umění.
Vystudoval gymnázium, poté v roce 1828 odešel do Petrohradu, kde byl přijat do divadla. První povídky publikoval v časopise Literaturnaja gazeta. Zde se sznámil s Žukovským, Pletněvem a Puškinem. Ve třicátých letech vydal několik souborů povídek, stýkal se s předními ruskými osobnostmi.
Léta 1836-1839 působil v Itálii, Německu i v českých zemích. V roce 1844 se vydal na cestu do Jeruzaléma. Na podzim 1939 se vrací do Ruska, avšak v roce 1941 znovu odchází do ciziny. Zpět do Ruska se vrací až na sklonku života v roce 1952.
V roce 1846 vydal knihu Korespondence s přáteli, která však byla podrobena zdrcující kritice. Před smrtí začal prožívat Gogol hlubokou depresi, začal podléhat náboženským a mystickým náladám a dost často pochyboval o svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Ani svůj román Mrtvé duše nebyl schopen dokončit.
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Ve svých dílech, především povídkách kritizuje vládnoucí systém, odsuzuje nevolnictví a bídu. (Večery na samotě u Dikanky, Arabesky, Petrohradské povídky, Taras Bulba a další). Napsal i několik dramat (Revizor, Ženitba, Hráči).
Celková charakteristika díla Revizor
Je to satirická komedie o 5 dějstvích. Ve své době zcela zrušila pravidla dramatu: nemá milostnou zápletku, není v ní jediná kladná postava. Inspirací byl skutečný příběh, který mu vyprávěl Puškin. Zdánlivě anekdotický příběh o falešném revizorovi se opírá o reálnou situaci v životě tehdejšího Ruska. Hra je satiricky zaměřena proti státním úředníkům, kteří namísto služby vlasti upřednostňují vlastní prospěch. Berou úplatky, lžou a podvádějí. Komedie je kritikou ruské společnosti té doby, má však celosvětový přesah a je nadčasová.
Postavy
Ivan Alexandrovič Chlestakov – je bezvýznamný úředníček, společenská nula, lehkomyslný lhář a povaleč, užívá si života jak může. Po svém odjezdu si ani nemyslí, že by spáchal něco nečestného, jen zažil zábavnou epizodu na cestě.
Osip – jeho vychytralý sluha využívá znamenitě příležitosti nasytit se nakonec oba zachraňuje radou, aby ujeli.
Policejní direktor Anotn Antonovič Skvoznik – omezený, směšný, přesvědčený o svém významu, ale přitom bezvýznamný, bere úplatky
Anna Andrejevna, jeho žena – marnivá, omezená, zvědavá
Další postavy – především obecní úředníci (poštmistr rozlepuje a čte cizí dopisy, školní inspektor se stále bojí kontrol, soudce miluje štvanice, úplatky bere ve formě štěňat chrtů, považován za volnomyšlenkáře, protože přečetl „pět nebo šest knih“.). Jednotlivé charaktery jsou vykresleny na principu grotesky.
Žvaniví statkáři Bobčinskij a Dobčinskij – všechny postavy jsou charakteristické pro tehdejší dobu a společnost, současně ale jsou nadčasové.
Děj a kompozice
Děj je vystavěn na záměně osob, tento princip je ve světové literatuře označován pojmem „komedie plná omylů“. Hra nemá milostnou epizodu ani zápletku. Příběh se odehrává v provinčním ruském městečku během 24 hodin.
Hra začíná zprávou o utajeném příjezdu revizora. Úředníci mají špatné svědomí, což vyplývá z jejich prvních replik a ovlivňuje to celý další děj. Chlestakov vede dialog s policejním direktorem, kterého přesvědčí o vlastním významu a důležitosti. Následuje večeře na počest domnělého revizora, místní úředníci přednášejí stížností ale přinášejí i dary, na základě kterých očekávají přiměřené výhody a „odpustky“ prohřešků. Chletakov se dvoří paní domu i dceři, neboť se mu to zdá výhodné, vyláká z policejního direktora půjčku a klidně se s jeho dcerou zasnoubí, i když ví, že je to celé lež. Pak rychle odjíždí, aby lež nevyšla najevo v jeho přítomnosti. To vše postupně stupňuje situaci až k vrcholu v podobě vítězství policejního direktora a v prudkém zvratu ve formě dopisu Chlestakova přečteném poštmistrem a příchodu četníka. Ten oznámí příjezd skutečného revizora, který všechny změní ve zkamenělou skupinu.
Jazyk a styl
Jazyk postav podporuje jejich charakteristiku. Velmi často vyjadřuje jejich duševní stav. Je jednoduchý, stejně jako vyjadřování postav. Velmi často používá hovorových výrazů.
Okolnosti vzniku díla
Hra je výsledkem dlouholetého autorova úsilí nastavit zrcadlo poměrům v Rusku. Postavy, ve hře jsou tragickým, pokřiveným zrcadlem reality své doby.
Ohlas na první uvedení hry v roce 1836 Gogola neuspokojil a po dalších 6 let je předělával, aby zvýraznil kritický účinek díla.
Vliv díla
Revizor je jednou z nejvýznamnějších her světového činoherního repertoáru. Hra je uváděna na všech kontinentech. Jednotlivé postavy se staly prototypem chování a podle hlavního hrdiny je pojmenováním i styl chování – „chlestakovština“. Ve své době se jeho jazykových obratů a výrazů začalo všeobecně používat mezi mládeží. Hra byla mnohokrát zfilmována, Dočkala se i české verze s Vlastou Burianem (1933). Mezi nejznámější inscenace v českých zemích patří nastudování Činoherního Klubu v Praze.
Další podobné články na webu:
