Romeo a Julie – rozbor knihy

 

   Kniha: Romeo a Julie

   Spisovatel(ka): William Shakespeare

   Přidal(a): terih10

 

William Shakespeare (1564–1616)

  • Největší anglický i světový dramatik a básník, často přezdívaný „Labuť avonská“.
  • Narodil se ve Stratfordu nad Avonou do řemeslnické rodiny (jeho otec byl rukavičkář).
  • Vystudoval místní gymnázium, kde získal základní vědomosti a základy latiny a řečtiny. Další vzdělání (italštinu, francouzštinu, historii a literaturu) získal jako samouk.
  • Již v 18 letech se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl 3 děti.
  • Později odjel do Londýna, kde působil jako úspěšný herec, dramaturg a dramatik (stal se spolumajitelem divadla Globe). Během svého života napsal zhruba 37 divadelních her a 154 sonetů.
  • Ke konci života se stáhl do ústraní a žil opět ve Stratfordu, kde také zemřel.

 

Rozdělení autorovy tvorby (do 3 období):

  • 1. období (1591–1600): Zpočátku tvoří především historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar) a proslulé komedie (Veselé paničky windsorské, Kupec benátský, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Jak se vám líbí). Z tohoto období pochází i raná tragédie Romeo a Julie (1595).
  • 2. období (1601–1608): Do jeho tvorby proniká pesimismus a zklamání ze společnosti, tvoří svá vrcholná díla – velké tragédie (Hamlet, Král Lear, Macbeth, Othello).
  • 3. období (od r. 1609): Smiřuje se se životem, píše pohádkové hry a romance (Bouře, Zimní pohádka) a historickou hru (Jindřich VIII.).

 

Znaky Shakespearových her:

  • Komedie: Vyznačují se složitým dějem, situační komikou, častou záměnou osob a vždy končí vítězstvím lásky a dobra. Postavy jsou velmi cílevědomé.
  • Tragédie: Jsou zlomové tím, že nedodržují antickou jednotu děje, místa a času. Rovněž nedodržují striktní psaní tragédie pouze veršem (střídá se verš a próza, objevuje se hovorovost). Poskytují věrný obraz pozemského života, mají originální charakteristiku postav i prostředí. Příčinou tragédie obvykle není boží zásah, ale lidská vášeň, povaha hrdiny a náhoda.

 

Literárně-historický kontext

Renesance a humanismus (14.–16. století):

  • Renesance vznikla v Itálii, znamená znovuzrození či obrození (z francouzského renaissance).
  • Navazuje na ideály antiky, čímž tvoří ostrý kontrast k dogmatickému středověku. Středem zájmu se stává pozemský život, důraz je kladen na lidské poznání, radost a vzdělání. Největšího rozkvětu v Anglii dosáhla v 16. století (období Tudorovců, Jindřich VIII. a královna Alžběta I.).
  • Zároveň s ní probíhá humanismus (myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost) a reformace církve.
  • Je to doba obrovského ekonomického a společenského vývoje: probíhají zámořské plavby, rozvíjí se řemeslná výroba, obchod a vynálezy (kompas, knihtisk).
  • Literatura se začíná hojně psát v národních jazycích (nejen v latině). Rozvíjí se žánry jako román, novela, alegorie, drama, ale i nauková literatura, herbáře a kuchařky.

 

Další představitelé literatury:

 

Rozbor díla: Romeo a Julie

 

Základní charakteristika literárního díla:

  • Literární druh: Drama.
  • Literární žánr: Anglická milostná tragédie.
  • Hra měla premiéru v roce 1595 a byla inspirována starou italskou středověkou pověstí.

 

Téma a motivy:

  • Hlavní téma: Nešťastná láska a tajné manželství dvou mladých lidí na pozadí nesmyslného sporu a války dvou rodů.
  • Hlavní myšlenka: Mladí lidé mají právo a měli by bojovat o své štěstí, lásku a o své právo na vlastní nezávislé rozhodování (boj mladého člověka o samostatné určení vlastního osudu).
  • Příčinou tragédie je zde lidská vášeň, zaslepená nenávist společnosti a krutá náhoda.
  • Dílo překračuje rámec křesťanského desatera (hrdinové poruší přikázání „Cti otce svého a matku svou“, protože nad poslušnost nadřadí lásku).

 

Časoprostor a kompozice:

  • Místo a čas děje: Italské město Verona a sousední Mantova, 16. století.
  • Kompoziční výstavba: Hra je rozdělena na 5 dějství (1. expozice – úvod, 2. kolize – zápletka, 3. krize – vyvrcholení, 4. peripetie – obrat/zvrat, 5. katastrofa – tragický závěr) + prolog.
  • Prolog (úvod) je přednášen chórem. Chorus má za úkol seznámit diváka s místem a základním dějem (jde o prvek převzatý z antického řeckého dramatu). Samotný prolog má pevnou formu sonetu.
  • Dějová linie je přísně chronologická a má silně gradační charakter.

 

Vypravěč a postavy:

  • Vypravěč: Jelikož jde o drama, klasický vypravěč chybí (děj tvoří repliky postav). Roli průvodce/vypravěče v prologu zastává autor prostřednictvím chóru.
  • Julie: Dívka z rodu Kapuletů. Je chytrá, statečná, sličná a oddaná. Zosobňuje odhodlaný boj o právo na lásku, samostatné rozhodování i život samotný.
  • Romeo: Mladík z rodu Monteků. Svou Julii miluje upřímně a je odhodlaný pro ni obětovat naprosto vše.
  • Tybalt: Juliin bratranec. Horkokrevný rváč, který vyhledává spory a nenávidí Monteky.
  • Merkucio: Romeův přítel a příbuzný vévody. Je neustále vtipný, velmi výmluvný, ale i agresivní a cynický.
  • Benvolio: Romeův přítel z rodu Monteků. Je čestný, rozumný a snaží se spory urovnávat.
  • Otec Vavřinec: Moudrý, vzdělaný a čestný františkánský mnich, který je mladému páru ochotný pomoci s tajným sňatkem i útěkem.
  • Chůva: Juliina kojná. Lidová, prostá postava, která do tragédie vnáší komické prvky a děj odlehčuje.
  • Paris: Vytrvalý a upřímný Juliin nápadník (bohatý šlechtic), kterého jí vnucují rodiče.

 

Dějová linie:

Dva veronské rody, Montekové a Kapuletové, se k smrti nenávidí. Romeo z rodu Monteků se tajně dostane na ples Kapuletů, kde se setká s Julií. Okamžitě se do sebe zamilují a druhý den je otec Vavřinec tajně oddá. Krátce nato ale Tybalt (Kapulet) v pouliční šarvátce zabije Romeova přítele Merkucia. Romeo v návalu vášně Tybalta pomstí a zabije, za což je vyhoštěn z Verony do Mantovy. Rodiče nutí Julii ke sňatku s Parisem. Otec Vavřinec jí proto dá uspávací lektvar, po kterém vypadá jako mrtvá, aby unikla svatbě. Zpráva o tomto plánu se však k Romeovi nedostane. Romeo se dozvídá, že je Julie mrtvá, přijede k její hrobce (kde zabije truchlícího Parise), vypije jed a zemře. Julie se vzbudí, a když vidí mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. Nad jejich těly se oba rody nakonec usmíří.

 

Jazykové prostředky a stylistika:

  • Veršová výstavba: Hra je z velké části psána tzv. blankversem (což je nerýmovaný pětistopý jambický verš, pro Shakespeara naprosto typický).
  • Rozvrstvení jazyka (odlišení vrstev):
    • Poezie a vznešený styl textu: Používají příslušníci vyšších vrstev a milenci (Romeo, Julie, Kapulet).
    • Próza a lidové obraty: Používají postavy prostých lidí z nižších vrstev (sluhové, chůva). Objevují se zde komické prvky a občasná neschopnost postavy vyjádřit se jednoznačně (chůva často odbíhá od tématu).
  • Typy promluv: Text tvoří dynamické dialogy. Střídají se věty jednoduché i složitá souvětí, časté jsou věty tázací a zvolací (pro vyjádření citů) a objevují se jednočlenné i dvojčlenné věty.
  • Jazykové prostředky a jejich funkce:
    • Autor bohatě využívá kontrast (láska × nenávist, světlo × tma).
    • Objevuje se metafora, oxymóron (spojení slov protichůdného významu), epiteton (básnický přívlastek).
    • Využívá se inverze (obrácený slovosled pro zachování rytmu), eufemismy (zjemnění), archaismy.
    • Dále používá antiteze, synekdochu a často jmenné tvary přídavných jmen.
  • Tropy a figury: Epizeuxis (opakování slov za sebou), epifora (opakování slov na konci veršů), apostrofa (oslovení nepřítomné osoby), řečnické otázky. Jazyk je plný citově zabarvených výrazů a personifikace (oživení neživých věcí).
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.