Kniha: Král Lávra
Spisovatel(ka): Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): barbucha.nej
Zasazení výňatku do kontextu díla
charakteristika díla: písňová skladba o králi, který se styděl za své oslí uši
Téma a motiv
- téma: Autor v tomto díle ukazuje, že nezáleží na zevnějšku člověka, ale na chování a jednání.
- hlavní myšlenka: ostrá satirická kritika hlouposti, zloby a omezenosti panovníka, vysmívá se všem hloupým králům, ale i slepé oddanosti poddaných, oslí uši = politický symbol
- motiv: OSLÍ UŠI, TAJEMSTVÍ, strach, smrt, mateřská láska, odhalení, tanec, oslava, štěstí, úleva, přiznání
- kritika hlouposti, omezenosti a zloby
- podtextem je cenzura
Časoprostor
- Irsko, pravděpodobně středověk, ale jen kvůli cenzuře, jinak se to odehrává v Rakousku-Uhersku
- dávné časy
Kompoziční výstavba
- každá sloka 7 veršů; verš básně je jednoduchý, rýmy se nepravidelně střídají.
- Chronologický kompoziční postup.
- 34 strof, 4 veršová sloka
Literární druh a žánr
- epika
- alegorická satirická skladba
- pohádka
Forma
- poezie
Vypravěč / lyrický subjekt
- vypravěč : er forma
Postavy
Král Lávra – starý dobrý král, lidé ho měli rádi, protože je nenechával trpět, byl moudrý a oblíbený, ale měl jednu chybu – nechával se stříhat jednou do roka a poté holiče nechal popravit.
Kukulín – mladý holič, na kterého padl los. Jako jediný přežil královou slabost – stal se jeho doživotním dvorním holičem.
Kukulínova matka – matka Kukulína, stará vdova, která oroduje za svého syna u krále.
Poustevníček – dal Kukulínovi radu se vyzpovídat do staré vrby.
Červíček – muzikant, který z basy ztratil kolíček.
Vyprávěcí způsoby
- polopřímá a nevlastní přímá řeč
- vyprávěcí postup
- funkční styl – umělecký
Typy promluv
- polopřímá a nevlastní přímá řeč, dialogy
Veršová výstavba
- nepravidelný verš, většinou obkročný, velice jednoduchý
- krátké verše
Jazykové prostředky
- knižní výrazy
- archaismy (chřadne, bál, kvas)
- lidová mluva a hovorové výrazy (jazýček, švanda)
- písňová forma
Tropy a figury
básnické prostředky : – apostrofa (oslovení neživého předmětu)
- přirovnání, metafory, metonymie
- epiteton (básnický přívlastek)
- personifikace (lidské vlastnosti neživým předmětům)
- alegorie
- ironie
- elipsa (vynechání větného členu)
Literárněhistorický kontext
literární směr: počátky realismu – generace národního obrození
doba vzniku: 1.pol.19.stol.
vliv díla: zfilmováno Karlem Zemanem jako loutkové divadlo
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
o autorovi:
Narodil se v Borové. Chtěl se stát knězem, ale vyhodili ho. Poté chce působit v Chebu, jako učitel na gymnáziu, ale nebyl přijat. Hodně cestoval. Do roku 1855 žil Havlíček nedobrovolně v Brixenu. Potom se vrací domů do Brodu. Dozvídá se o smrti své ženy. Je zdrcen. Odjíždí do Prahy. Vlastenci se mu však vyhýbají. Havlíček nakonec umírá v Praze na pokročilou tuberkulózu. Z jeho pohřbu se stala velká lidová protivládní demonstrace. Byl to politický novinář, epigramatik, satirik. Byl velmi útočný a nesmlouvavý pokud šlo o svobodu národa a jazyka. Kritizoval rakouskou vládu, její policejní aparát, úřednictvo a církev. Vydával revolučně zaměřené noviny, a proto byl jako nebezpečná osoba poslán do Brixenu. Během života ještě před zatčením pracuje jako redaktor Pražských novin a jejich přílohy Česká včela.
Zdenka Havlíčková = dcera národa
Literární kritika:
- kritika především ze strany režimu, kritizován umírněnějšími obrozenci za přílišnou radikálnost
Současníci:
- Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha
Další díla:
- Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie, Epigramy
Okolnosti vzniku:
- kritika režimu a královského majestátu („všemocnosti“), námět ze staré irské pověsti (balady)
Literárněhistorický kontext:
- absolutismus, tajná policie, korupce, kritika úřednického aparátu a měšťáctví
Další podobné články na webu:
