Kniha: Na západní frontě klid
Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque
Přidal(a): Lukáš
Autor: Erich Maria Remarque (1898–1970)
- Vlastním jménem Erich Paul Remark. Významný německý prozaik a dramatik.
- Je jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. ztracené generace.
- Během studií v osmnácti letech odešel dobrovolně bojovat do 1. světové války na západní frontu, kde byl zraněn.
- Po návratu domů měl, stejně jako hrdinové jeho knih, obrovské problémy začlenit se zpět do normální společnosti. Vystřídal několik drobných povolání, což se výrazně promítlo i v jeho realistických dílech.
- Po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se stal zakázaným autorem. Jeho knihy byly veřejně páleny na hranicích a v roce 1938 byl dokonce zbaven německého občanství. Následně emigroval do USA.
- Proslavil se hned svým prvním úspěšným románem Na západní frontě klid, který ho proslavil po celém světě a byl několikrát zfilmován.
Další autorova díla:
- Romány: Cesta zpátky (volné pokračování tohoto románu – vypráví o problémech vojáků, kteří se vrátili z války domů), Tři kamarádi, Černý obelisk, Miluj bližního svého, Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat, Jiskra života.
- Drama: Poslední stanice.
Literárně-historický kontext
- Dílo vyšlo v roce 1929 jako přímá reakce na traumatizující události 1. světové války.
- Základem je světová meziválečná próza a proud tzv. ztracené generace (autoři, kteří odešli do války rovnou ze školních lavic, ztratili tam své mládí i ideály a po návratu už se nedokázali začlenit do běžné společnosti).
- Dílo nese silné realistické prvky (podává co nejvěrnější a nejpravdivější obraz skutečnosti, snaží se o naprostou historickou přesnost).
- Patří sem i další slavní autoři ztracené generace či autoři píšící o válce: Ernest Hemingway (Sbohem, armádo!), Romain Rolland (Petr a Lucie) nebo Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby).
Rozbor díla: Na západní frontě klid
Základní charakteristika literárního díla:
- Literární druh: Epika (má jasný příčinný děj, časové souvislosti, postavy).
- Literární žánr: Válečný a historický román.
Téma, motivy a hlavní myšlenky díla:
- Motivy: Válka, pevné vojenské přátelství, protest proti válce a všudypřítomné hluboké filozofické úvahy o životě.
- Hlavní myšlenky:
- Změna hodnot a nesmyslnost války: Autor poukazuje na to, jak umělý a zbytečný celý konflikt je. Vojáci si uvědomují, že neznají lidi, na které střílí, a nemají důvod je nenávidět. Jsou nuceni k zabíjení elitami v zázemí.
- Rozdíl generací: Dílo výborně ukazuje rozdíl mezi staršími a mladými vojáky. Starší vojáci mají výhodu, protože už před válkou měli ženy, rodiny a jasné zaměstnání, a mají se tedy k čemu vrátit. Naopak mladí (Pavlova generace) neznají ze skutečného života vůbec nic kromě války, a proto jsou „ztraceni“.
- Korupce mocí: Úvahy o tom, jak jakmile dostane člověk v armádě neomezenou moc, okamžitě ho to změní k horšímu. Moc stoupá lidem do hlavy tím více, čím menšími a bezvýznamnějšími pány byli v předchozím civilním životě (dokonalým příkladem je postava bezohledného desátníka Himmelstosse, v civilu pouhého listonoše).
Časoprostor, kompozice a vypravěč:
- Doba a místo děje: Období 1. světové války (především roky 1916–1918), oblast zničené západní fronty (na pomezí Německa a Francie).
- Kompozice: Kniha má 12 kapitol. Nemá žádný prolog, čtenář je vhozen přímo do tvrdého děje na frontě. Děj je převážně chronologický, občas se objevují retrospektivy (Pavel vzpomíná na svou rodinu, školu nebo dřívější život).
- Vypravěč a formy vyprávění: Skoro celý text je vyprávěn v ich-formě očima hlavního hrdiny Pavla (tzv. personální vypravěč), díky čemuž kniha působí neuvěřitelně autenticky. Pouze samotný, kratičký závěr románu je psán objektivní er-formou (zprostředkovává cynickou úřední zprávu o smrti Pavla na frontě).
Jazyková výstavba:
- Kniha obsahuje hodně popisných pasáží (např. detailní líčení zničené válečné krajiny, drastická zranění vojáků) a silné autobiografické prvky.
- Jazyk vypravěče je převážně spisovný a neutrální.
- V dialozích mezi vojáky se ale velmi často objevuje drsný vojenský slang, nespisovná čeština i vulgární výrazy, které výrazně napomáhají k reálnému a naprosto autentickému zachycení hrůzné atmosféry v zákopech.
Hlavní postavy:
- Pavel Bäumer – Vypravěč a hlavní hrdina, student gymnázia. Mladý, obětavý, zpočátku je plný vlasteneckých ideálů. Ty ale ve zničující válce velmi rychle ztrácí a pod tíhou zážitků se postupně stává tvrdým, netečným a lhostejným, aby vůbec přežil. Přesto v něm neztrácí sílu lidskost a smysl pro pravé přátelství, které je těžkými situacemi naopak posilněno.
- Stanislav Katczinsky (Kat) – O něco starší, neoficiální vůdce a hlava Pavlovy party (není velitelem celé roty, je to obyčejný voják, v civilu švec). Je velmi přátelský, ale především neuvěřitelně praktický a vynalézavý – má šestý smysl a dokáže zařídit pohodlí a sehnat jídlo i tam, kde nic není. Pro mladé chlapce je tou největší oporou.
- Himmelstoss – Bezvýznamný zakomplexovaný člověk (v civilu listonoš), ze kterého armáda udělala mocného desátníka. Vedl počáteční výcvik chlapců. Coby velitel v zázemí je krutý, bezohledný a libuje si v šikaně. Jakmile se však reálně setká se smrtí a bojem v zákopech, projeví se jako obyčejný slaboch a zbabělec.
- Pavlovi spolužáci z gymnázia:
- Albert Kropp – inteligentní, hodně přemýšlí, na frontě posléze přijde o nohu.
- František Kemmerich – je jedním z prvních umírajících, Mülllerovi odkáže své dobré boty.
- Müller – pragmatický student, který i ve válce tahá po kapsách učebnice a sní o maturitě.
Děj (obsah) díla:
Příběh sleduje osudy mladého gymnazisty Pavla Bäumera a jeho spolužáků, které jejich fanatický třídní učitel Kantorek svým plamenným vlasteneckým projevem donutil, aby se po propuknutí první světové války dobrovolně přihlásili na frontu. Už drsný vojenský výcvik pod velením zakomplexovaného a zlého desátníka Himmelstosse je přesvědčí, že jejich dřívější ideály o hrdinství byly lživé. Když se dostanou přímo na západní frontu do Francie, realita smrti a krvavých bitev dočista zničí jejich zbytky naivity. Musí přežívat v děsivých podmínkách, trpí zimou, krutým hladem a čelí neustálému ostřelování a plynovým útokům.
V těchto krutých chvílích je pro Pavla a jeho partu jedinou opravdovou oporou pevné vojenské přátelství a především starší a zkušený voják Stanislav Katczinsky, zvaný Kat. Ten kluky učí, jak v boji a v zákopech přežít, a dokáže jim za každé situace obstarat nějaké jídlo či úkryt. Postupně umírá jeden Pavlův spolužák za druhým, přičemž první drsnou ztrátou je těžce zraněný Kemmerich, od kterého si po jeho smrti v nemocnici vezme Müller jeho lepší boty (tyto boty pak tragicky putují z jednoho mrtvého kamaráda na dalšího).
Pavel posléze dostane krátkou propustku domů a na pár dní odjede k rodině. Doma však zažívá obrovský vnitřní šok. Uvědomuje si propastný rozdíl mezi obyčejnými lidmi v zázemí, kteří válce vůbec nerozumí a dychtí po hrdinských činech, a krutou realitou fronty. Cítí naprosté odcizení a zjistí, že ho se starým světem už nic nespojuje a už nikdy nemůže žít normální život, protože nezná nic jiného než smrt a zabíjení.
Po návratu na frontu hrdinové dál prožívají těžké ofenzivy a umírají. V jeden moment Pavel dokonce uvízne při hlídce v kráteru, kde je nucen v boji muže proti muži ubodat neznámého francouzského vojáka. Při pohledu na jeho bolestné umírání propadá výčitkám svědomí a plně si zde uvědomí nesmyslnost války a to, jak byli jako lidé zbytečně poštváni proti sobě. Následně ztratí i svůj největší vzor – zraněný Katczinsky je zabit zbloudilou střepinou, když ho Pavel zoufale nese na zádech do bezpečí.
Pavel nakonec zůstává úplně sám. Je z něj prázdná, netečná schránka čekající na konec. Zcela nesmyslně padne v říjnu roku 1918, pouhý měsíc před uzavřením míru. Ironii jeho prázdného a bezejmenného konce podtrhuje fakt, že úřední zpráva z toho dne byla velmi stručná: nehlásila z fronty nic nového a konstatovala pouze to, že na západní frontě byl klid.