Kniha: Lakomec
Spisovatel(ka): Molière
Přidal(a): Betty
Literárně-historický kontext
Jean – Baptiste Poquelin:
- nejvýznamnější představitel francouzské komedie – věnoval se tzv. nizkým literárním žánrům – komedie, satira, bajka
- vždy byl spojován s divadlem, působil jako herec – původně byl členem kočovné společnosti, poté si založil vlastní kočovnou společnost – královská divadelní společnost (pod ochranou Ludvíka XIV.)
- představitel ateistů
- psal v době klasicismu
- classicus – vynikající, vzorový
- pol. 17. století ve Francii – doba vlády Ludvíka XIV. (u nás 19.)
- napodobuje antiku
- základní rysy klasicistní literatury:
- ideál krásy, dokonalý člověk
- vytříbený jazyk
- hlavními postavami jsou bohatýři, nebo lidé kladoucí důraz na společenskou roli
- důraz na rozum
- pravda hledána v přírodě
- žánry vysoké (spojena se vznešenou vrstvou obyvatelstva – óda, epos, tragédie) a nízké (propojeny s měšťanstvem – komedie, satira, bajka)
→ další autoři: Pierre Corneille – představitel moderní tragédie
- dílo: Cid
- tragikomedie, námět ze Španělska
- odehrává se v 11. století
- hra o sporu mezi osobním citem a povinností
- Jean Racine – dílo: FAIDRA
- Jean De La Fontaine – spojován s bajkami; bajka= alegorie, vypráví příběh zvířat s lidskými vlastnostmi
→ česká soudobá tvorba: Bohuslav Balbín – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – obrana češtiny
Autorova tvorba:
- zabývá se aktuálními problémy doby, které však mají nadčasovou platnost
- 33 divadelních her různé kvality:
- hlavními postavami jsou postavy z lidu, díky nimž kritizuje společnost
- chyby společnosti: lakota, naivita, pokrytectví, snobství
- bohatý jazyk, humor
- zápletka komedií nebývá příliš důmyslná – většinou se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry
Lakomec:
- divadelní hra – kritická komedie
- dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek (např. když sluha schová Harpagonovu truhličku s penězi), dochází k úsměvným nedorozuměním (např. když komisař vyslýchá Valeria – ten mluví o lásce k Harpagonově dceři a Harpagon si myslí, že mluví o lásce k truhličce, kterou mu někdo ukradl – Harpagon si v tu chvíli myslí, že mu ji ukradl právě Valerius)
- hlavní postavy jsou detailně charakterizovány
- kritizuje společnost – poukazoval na chyby francouzské vyšší společnosti
- vzniká podle Plautovy (Titus Marccius Plautus) předlohy – Komedie o hrnci
- umělecký směr – klasicismus – upřednostňuje rozum (např. Harpagonovi nejbližší – upřednostňovali jiné hodnoty než jen peníze)
- vytvořil typ člověka, který je ovládán mocí peněz – jeho lakota ho připravuje o lásku nejbližších, narušuje mezilidské vztahy
- hra je psána formou prózy (což porušovalo tehdejší klasicistní vkus)
- dílo je nadčasové (jeho díla platí v každé době)
Tématika:
Příběh chamtivého Harpagona, slepě toužícího po bohatství – neberoucí ohled na city ani lásku → námět: kritika lakoty a touhy po penězích, které dokážou člověka změnit tak, že přestane brát ohled i na ostatní
Hlavní postavy:
HARPAGON – bohatý, lakomý šedesátiletý vdovec, schopný pro své peníze udělat cokoliv. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života. Je velmi nedůvěřivý
KLEANT – Harpagonův syn, snoubenec Mariany, pravý opak svého otce
ELIŠKA – Harpagonova dcera, snoubenka Valéra
MARIANA – chudá dívka, zamilovaná do Kleanta (ne pro peníze)
ANSELM – šlechtic, který si má vzít Elišku proti její vůli. Na konci hry se ukáže, že je otcem Mariany a Valéra
ŠTIKA – Kleantův sluha
JAKUB – Harpagonův kočí a kuchař
Literární druh: drama
Literární žánr: tragikomedie
Místo děje: Paříž
Doba děje: rok 1670
Děj:
Hlavní postavou je lakomec Harpagon, bohatý vdovec, vydělávající především lichvou. Chamtivost z něho činí bezcitného člověka, který tvrdě omezuje život svých dětí (Elišky a Kleanta) a vykořisťuje služebnictvo.
Harpagonův sym Kleant miluje Marianu, chudou, ale půvabnou dívku, a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho ale překvapuje tím, že si ji chce vzít on sám.
Harpagonova dcera Eliška se tajně zasnoubí s Valérem, který přijímá u Harpagona místo správce, aby byl své lásce co nejblíže. Harpagon chce ale Kleanta oženit s velmi bohatou starší vdovou a Elišku se stárnoucím boháčem Anselmem, protože nežádá vůbec žádné věno.
Kleant nesouhlasí a začíná shánět peníze na svatbu jinde. Jedinou možností se jeví půjčka od neznámého lichváře s obrovskými úroky. Posléze vyjde najevo, že lichvářem je jeho vlastní otec.
Harpagon si pozve Marianu domů, uspořádá velmi finančně skromnou hostinu, kdy do děje začíná zasahovat sluha Štika. Schovává Harpagonovi kasičku s penězi zakopanou na zahradě. Ten krádež ihned zpozoruje a volá komisaře. Komisař začíná s výslechem u kuchaře Jakuba, který hází vinu na Valéra.
Harpagon ihned míří za Valérem, který se v domnění, že zločin, který spáchal je láska k jeho dceři, přiznává. Po příchodu Anselma začíná vycházet najevo Valérův původ. Dozvídáme se, že Marie a Valér jsou dětmi pana Anselma, kterého považovali za mrtvého, když před několika lety ztroskotali na moři (Valer se zachránil se svým sluhou, Mariana se zachránila se svojí matkou, jejich otec se také zachránil, ale myslel, že zbytek rodiny zahynul – změnil si jméno na pana Anselma, aby na všechno zapomněl).
V závěru přichází Kleantes a Štika, nabízící otci kasu s penězi, za podmínkou: zřekne-li se Mariany.
Na základě slibu pana Anselma, který přísáhá, že zaplatí svatby a Harpagonovy nové šaty, Harpagon se vším souhlasí, a tak se Valer může oženit s Eliškou a Kleant s Marií.
Kompozice:
- hra o pěti dějstvích
- kompozice chronologická
- dodržuje zásadu tří jednot
Jazyk:
- spisovný jazyk
- hovorové výrazy, přirovnání
- scénické poznámky
- psáno formou prózy
- častý satirický tón, sarkasmus
- monology, dialogy
Další autorova díla:
Tartuffe – „svatoušek“
– hlavním hrdinou je původně žebrák, předstírající zbožnost, který usiluje o získání přízně bohatého muže. Ten mu uvěří, přepíše na něj veškerý majetek a prohlédne, až když zjistí, že ho Tartuffe podvádí
Zdravý nemocný
Misantrop
Don Juan
Škola žen
Škola mužů
Další podobné články na webu:
