Kniha: Labyrint světa a ráj srdce
Spisovatel(ka): Jan Amos Komenský
Přidal(a): Lillyia
Původním názvem Labyrint světa a lusthauz srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází.
Jan Amos Komenský
- 1592 – 1670
- Teoretik pedagogiky (všeobecná teorie výchovy, didaktika-teorie vzdělávání)
- Zakladatel moderní pedagogiky, přízvisko „učitel národů“
- Jazykové příručky: Brána jazyků otevřená, Svět v obrazech
- Psal latinsky, ale také bohatou češtinou
- Jeho ideálem byla pansofie (vševěda) – tvořil také encyklopedické spisy
- Zanechal také díla teologická, filosofická (hl. dílo Obecná porada o nápravě věcí lidských) a všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky)
- Byl nekatolík (byl protestant – Jednota bratrská)– od roku 1628 v exilu
Komenského současníci:
- Česko:
- Adam Václav Michna z Otradovic (hlavně písně – př. Loutna česká)
- Pavel Skála ze Zhoře (př. Historie církevní)
- Bohuslav Balbín (Směs rozprav o dějinách českých)
- Cizina:
- Španělský básník a dramatik Pedro Calderón de la Barca (drama, hra: Život je sen – svobodná vůle člověka vs osud)
- Německý Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (román Dobrodružný Simlicius Simplicissimus, satira o světě)
- Torquisto Tasso: ital, Osvobozený Jeruzalém (nábožensko-filozofický epos, konflikt křesťanů a muslimů)
Dílo: Labyrint světa a ráj srdce
- Druh a žánr: Epika, filozofický román (alegorie)
- Ich forma (Poutník)
- Jedno z vrcholných děl barokní literatury (nejslavnější česky psané dílo 17. století)
- Filosofická alegorie
- Barokní lit.: obraznost, citová zabarvenost, často alegorická, velký důraz na přítomnost Boha, symbol věčnosti, nekonečnosti a pokory
Hlavní myšlenka:
- zamyšlení se nad podstatou života a společností celkově. Prostřednictvím příběhu Komenský vyjadřuje své názory a životní postoje, také satiricky kritizuje chování lidí, jejich postoj k životu.
Téma:
- Marnost, zlo ve světě, hledání Boha, hledání smyslu života
Kompozice díla: chronologická, 2 části:
- Labyrint světa (Výpravná část, kde se poutník rozhodl prozkoumat svět, aby zjistil, jaký je smysl a cíl všeho lidského snažení. Má 2 průvodce – Vševěd Všudybud a Mámení Mámil. Dostane brýle mámení, ale nasazeny křivě.
- Ráj Srdce (teologická, obracení se k Bohu, navázání vztahu)
Kontext:
- ještě před jeho odchodem z Čech. Popis tehdejší společnosti – její kritika, přetvářka a touha po majetku.
Časoprostor:
- Obraz doby 17.století, ale přesně neukotvené. Smyšlené město, které je zároveň celý svět
Postavy
- Poutník – Hledá smysl života; setkává se s nepravostí, lží, hloupostí lidí i krutou pravdou.
- Mámení Mámil- Průvodce, snaží se poutníka mást, říká mu, jak má na svět nahlížet.
- Vševěd Všudybud – Jeden z průvodců, zosobňuje lidskou zvědavost.
Jazyk, kompozice a styl
- Vyskytuje se přímá řeč
- Typy promluv: monology i dialogy
- text alegorický a obsahuje mnoho metafor – více možností interpretace.
- Informace pravdivé? Záleží na našem pohledu
- Účel, adresát: Lidé, aby se zamysleli nad svým způsobem života, (církev?)
- Funkční styl: Umělecký, Sloh.postup: převážně vypravovací (občas popisný, úvahový?)
- Sloh útvar: vypravování (podobnost s esejí – úvahy na filosofická a společenská témata a patrná kritika)
- výstavba výňatku: 3 odstavce, přímá řeč (k lidem) : „Ach, přemizerní, bídní, nešťastní lidé, toto-liž jest váše poslední sláva!…..“
- Bohatá čeština (střední, barokní), složitá souvětí, časté přechodníky (nedbaje, ohlédaje, odvrha…), zastaralé výrazy a archaismy (vyrozuměti, předce, brylle, vůkol, závěrek, nesmrtedlnost, nikdý, býti, smilůj)
Prostředky a jejich funkce:
- Epizeuxis-Bože, Bože Bože, Bože
- Anafora – toto-liž jest váše poslední sláva! Toto-liž tolik nádherných vašich činů závěrek!
- Inverze (dobová?) – bránil tuze, něčemu víc vyrozuměti chtěje
- Výčet: v nich nic než červy, žáby, hady, štíry, hnis a smrad a puch síry a smoly tělo.
- Metafora nebo eufemismus (metonymie) : každý s hrůzou, naříkáním, strachem a třesením duši pouští
- Alegorie (metafora?): jda ať k krajům světa a světla
- Personifikace: strnuly všecky vnitřnosti a všecko tělo mé drkotalo
Další podobné články na webu: