Kniha: Blues pro bláznivou holku
Spisovatel(ka): Václav Hrabě
Přidal(a): Lillyia
O autorovi
Václav Hrabě byl český autor beatnické poezie. Narodil se za druhé světové války, dožil se pouhých 25 let (zemřel na otravu plynem). Vystudoval pedagogickou fakultu, ale věnoval se také hudbě, uměl hrát na několik hudebních nástrojů a sám také skládal. Miloval jazz, a proto jsou jeho básně protkané jazzovým rytmem. Václav Hrabě byl socialista a kritizoval měšťáctví, pokrytectví a dvojí morálku.
Své básně publikoval Hrabě pouze v časopisech, dochovalo se jich 80 a také jedna jediná próza – povídka Horečka. Některé jeho básně byly zhudebněny (např. Variace na renesanční téma (ze sbírky Blues pro bláznivou holku) byla zhudebněna Vladimírem Mišíkem). Knižně začaly vycházet básně Václava Hraběte až po jeho smrti, a to například sbírka STOPtime, Blues v modré a bílé, Černé nebe nad městem, atd. Hrabě napsal také jednu divadelní hru – Hra Margot, která však byla ztracena. Navíc psal pro časopis Tvář reportáže a v Časopisu Divoké víno vyšla jeho reportáž s Allenem Ginsbergem z jeho návštěvy v Praze.
Současníky Václava Hraběte byly například čeští beatnici Vladimíra Čerepková (např. sbírka Ryba k rybě mluví), Inka Machulková (např. sbírka Zamkni les a pojď), Ladislav Landa (zemřel v 17 letech, sbírka Básně), z ostatních pak také třeba Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky) či Egon Bondy (undergroundový básník, sbírka Kádrový dotazník)
Z ciziny byly jeho současníky beatnici jako Allen Ginsberg (sbírka Kvílení), Jack Kerouac (báseň Mexico City Blues, román Na Cestě) a Ken Kesey (román Vyhoďme ho z kola ven – zfilmován Milošem Formanem jako Přelet nad kukaččím hnízdem).
O dílu: Blues pro bláznivou holku
Blues pro bláznivou holku je sbírka básní, literárním druhem lyrická poezie, žánrem jsou to balady (psané v různých formách, např.: sonety, písně, romance, blues,…). Řadí se do směru generace Beatníků. (generace poznamenaná válkou, nekonformní způsob života, potulování se, literární inspirace ze zážitků s drogami, kritika společnosti, bohémství, svoboda, včetně svobody v poezii – volný verš, mísení reality a fikce, absurdita, obecný jazyk, vulgarismy, slang) Sbírka byla vydána až dlouho po autorově smrti, poprvé v roce 1990.
V Prologu Hrabě píše, že toto dílo je určeno skutečným lidem, které poznal, a ne „skeptickým pánům“ a „koštérům metafor“. Témata díla jsou podobná jako u ostatních členů beat generation, a to hlavně láska, mládí, poznávání života, odsouzení současné morálky, (ne)svoboda a (ne)spravedlnost. apod. Často se opakuje motiv přírody, zrady, války, večera, smutku atd.
Básně se „odehrávají“ pravděpodobně v době autorovi současnosti, různě po Praze.
Kniha je rozdělena do dvou částí. První je Blues pro bláznivou holku obsahující celkem 12 básní (Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou). Druhá část, nazývající se „A jiné básně“ obsahuje mnoho dalších básní řazených podle abecedy.
Verš v básních je nepravidelný a proměnlivý, občas volný. Básně se vyznačují velkou hudebností a jsou velmi rytmické. (Byly určeny k recitaci, která byla často doprovázena jazzovou hudbou – takzvané jam sessions. Václav Hrabě a podobní básnící se scházeli k jam sessions v poetické vinárně Viola). V textu se nevyskytuje interpunkce (až na občasné uvozovky, vykřičníky či otazníky).
Lyrický subjekt je ve většině básní člověk na okraji společnosti, v roli outsidera, blázna, vandráka či prokletého básníka. Básně jsou psány většinou v ich-formě, ale někdy i v er-formě (možná např. Variace na renesanční téma, Podzim,…). Lyrický subjekt v básních často mluví k ženě (báseň Ty, báseň Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou).
Jazyk díla:
Vyskytují se nezvyklá slovní spojení (např.: …cvičení psi mých myšlenek) a přirovnání (topol holý jak věta), epiteta (básnické přívlastky, např.: Tuberkulózní slunce), kontrasty (Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou), anafory (Láska je jako večernice…, Láska je jako krásná loď…, Láska je bolest z probuzení…), a různá jiná opakování slov. Dílo je psáno obecnou češtinou, místy se vyskytují slangové výrazy, často také citová zabarvení.
K ukázce (na konci textu):
Ukázka je část básně Blues na památku Vladimíra Majakovského, což je osmá báseň sbírky. Vladimír Majakovský byl skutečnou postavou. Byl to ruský básník a dramatik, který spáchal sebevraždu ještě dříve, než se Václav Hrabě vůbec narodil. Báseň je psána v rytmu blues, volným veršem, obsahově se zabývá barvitým popisem bluesové hudby. Vidíme také rozházené řádkování, občas jsou dva verše na stejném řádku (např.: Večer Dole pode mnou).
Můžeme si všimnout synekdochy: zářila Praha; enumerace: pošetilá, zbytečná, plavá a nahá; metafory/personifikace: hluboko v basech blouznilo v horečce zelené moře nebo také: nerozumná hudba; epitetum ornans: zelené moře; elize (vynechání hlásky na konci): zaslech; kakofonie (nelibozvučnosti): trubku jak chraptí horce a choře (a zároveň je to personifikace a možná i synestezie – chraptí (zvuk) horce (hmat)). V básni se vyskytuje i mnoho dalších synestezií, např.: Slyšíte Hudba Jako teplý vítr, nebo: Slyšíte Zpocené prsty začínají chorus o zakouřených sálech a bílých prašných cestách – mísení sluchu (slyšíte), hmatu (zpocené prsty), čichu (zakouřených sálech) i zraku (bílé cesty) dohromady. Dále se zde nachází také anafory, např.: o létech heroinu a smutku, o létech hladu a vyhazovů naděje, (o dívce z Alabamy o dětech z Little Rocku) atd.
Večer Dole pode mnou
zářila Praha
Bylo mi úzko
z tolika světel Tak jsem se díval na oblohu jestli nebude padat
aspoň jediná hvězda
pošetilá zbytečná plavá a nahá
Když v tom jsem ze tmy uslyšel hrát
blues
na památku velkého sebevraha
Začal to klavír
Hluboko v basech
blouznilo v horečce zelené moře
a pak jsem zaslech
trubku
jak chraptí horce a choře
Krásná
absolutně nerozumná a nerentabilní
Další podobné články na webu:
