Kniha: Evžen Oněgin
Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): Gabriela Běhounková
Literární druh: epická poezie (s občasnými lyrickými prvky)
Literární žánr: román ve verších
Lyrický mluvčí: er-forma prokládaná ich-formou → autor často vstupuje do děje jako pozorovatel a promlouvá ke čtenáři, vševědoucí
Časoprostor: Petrohrad, Moskva, ruský venkov 19. století
Kompozice:
chronologická, avšak s četnými odbočkami v ději (dlouhé líčení Oněginova života v Petrohradě, život Taťániny matky, zimní radovánky, ples venkovských statkářů…), jež odsunují osud hlavních hrdinů do pozadí, v důsledku čehož jsou stěžejní události (smrt Lenského) líčeny jakoby mimochodem,
dějová dynamika, (klidný začátek, pozdější rozjezd)
dějové napětí (vyvolané předtuchou zvratu)
Forma: v celém románu přísně dodržována (až na 2 dopisy) → tzv. Oněginská sloka – vychází z anglického renesančního sonetu (na rozdíl od něj se ale nedělí na další menší části), střídání sdruženého a střídavého rýmu, úsečně vyhrocené dvojverší, střídání mužských (poslední doba ve verši je přízvučná; v ukázce značeno velkými písmeny) a ženských (poslední doba ve verši je nepřízvučná; v ukázce značeno malými písmeny)
Téma: neopětovaná láska (Taťány k Oněginovi), složitá náprava chyb (Oněginovo odmítnutí), marnění života, míjení života svým smyslem, obraz ruské společnosti 19. století
Jazykové prostředky: spisovný jazyk, časté používání cizích slov – hlavně francouzských (monsieur, entrechat, blanc-manger), časté odkazy na jiná světová díla, umělce a badatele (Byron, Baratynskij, Walter, Dělvig, Cicero, Apuleius, Ovidiovo Umění milovati, Danteho nápis nad Pekelnou bránou…), přímá řeč vyjádřena krátkými dynamickými větami, časté užívání řečnických otázek (→ Lenského elegie: „Ach, kam jste se mi zatoulaly…“)
Postavy:
Charaktery postav mezi sebou jasně kontrastují → tzv. „zrcadlová kompozice“
Evžen (lehkovážný šlechtic, znuděný rušným společenským životem, cynický)
x
Lenský (romantický snílek, idealista, básník)
Taťána (melancholická, uzavřená, citlivá)
x
Olga (hovorná, přístupná, veselá)
Historický kontext: Ruská literatura v této době prochází zásadní proměnou. Odklání se od dosud převládajícího klasicismu a romantismu, zvolna přechází do realismu. Autor se snaží věcně a kriticky hledět na svět, jeho slovesný projev si však zachovává klasicistní eleganci a uměřenost i romantickou citlivost a fantazii.
Alexandr Sergejevi Puškin: Silně prožívá národně obrozenecké hnutí v Evropě + proticarskou vzpouru v Rusku. Za svou tvorbu byl opakovaně posílán do vyhnanství. Po návratu do Petrohradu (1927) byl až do své smrti pod policejním dohledem. Údajně byl zavražděn milencem své ženy.
Překlady: Do češtiny bylo dílo přeloženo celkem pětkrát. Každý překlad odráží jinou epochu českého básnictví a české kultury. Nejznámější z nich je překlad Josefa Hory (1937) a bilingvní vydání v překladu Milana Dvořáka (1999).
Jiná zpracování: Námět byl celkem osmkrát zfilmován, v České republice dvakrát uveden do divadla (2007, 2011). Operní podobu románu napsal P. I. Čajkovskij.
Ukázka:
XXXVI
Uplynul den a po něm druhý. a
Odpoví něco Oněgin? B
Taťána, pod očima kruhy, a
po domě bloumá jako stín. B
Za Olgou nápadník zas přijel. c
„A co váš přítel, jakpak žije?“ c
ptala se matka pokojně. D
„A co že na nás zapomněl?“ D
Taťána zachvěla se celá e
a zrudla jako růže květ. F
„Dnes,“řekl Lenskij „chtěl k vám jet. F
Nejspíš ho pošta pozdržela.“ e
S očima k zemi Taťána G
se plíží pryč jak spráskaná. G
Další podobné články na webu:
