Tento rozbor knihy nám zaslala Ivet. Další rozbory děl najdete [zde].
Máchův Máj je lyrickoepická báseň, která vyšla v roce 1836. Má předzpěv, čtyři dějství a dvě intermezza.
Stručný obsah:
- 1. zpěv: Autor líčí překrásnou Májovou přírodu. Dozvíme se , že Vilém byl vyhnán otcem z domova, stává se loupežníkem „strašný lesů pán“. Zabíjí svůdce jeho dívky Jarmily a následně se dozvídá, že mrtvý byl jeho otec. Druhý den má být poprava. Když se to Jarmila dozví, skočí do jezera, kde umírá.
- 2.zpěv: Vilém uvažuje nad svou vinou. Vrací se ve vzpomínkách do dětství a přemýšlí, kde udělal chybu, čímž sám sebe trestá.
- 1.intermezzo: Příroda rozprává o odsouzeném, duchové se připravují na popravním místě.
- 3.zpěv: Vilém je veden na popraviště, kde je následně sťat potom, co vysloví svá poslední slova ke své zemi.
- 2.intermezzo: Opuštěná tlupa loupežníků truchlí pro svého pána.
- 4.zpěv: V posledním zpěvu vstupuje do děje sám autor, ztotožňuje se s poutníkem. Tomu svědčí verše: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
Děj knihy:
Samotná Máchova báseň má spíše prostý děj a jednoduchý příběh. Nicméně síla básně spočívá především v její barvitosti, citové působivosti a ve využití kontrastu (jarní krásná příroda na straně jedné a poprava a smrt člověka na straně druhé).
První zpěv představuje zároveň expozici celého díla. Mácha zde vykresluje krásnou a podmanivou přírodu v období máje. Seznamuje s hlavními hrdiny – Vilémem a Jarmilou. Viléma v mládí jeho otec vyhnal z domu, a proto se Vilém stal loupežníkem a pánem lesů. Aniž by to věděl, zabije Vilém otce Jarmily. Za tuto vraždu má být druhého májového jitra popraven, avšak ještě předtím se Jarmila utopí v jezeře. Pro tento první zpěv je příznačné, že Mácha v něm řeší především otázku viny a trestu, cti i lidské věrnosti.
Ve druhém zpěvu přemýšlí Vilém už jako vězeň o své vině. Přestože se domnívá, že není zcela vinen, nechce se vzepřít svému osudu. Následně proto upadá do duševní prázdnoty a osamělosti. Vzpomíná na dětství a snaží se zdůvodnit své protiprávní chování. Právě tímto svým zamyšlením se pak Vilém vlastně sám trestá i odsuzuje.
Ve čtvrtém zpěvu se Mácha vrací znovu do minulosti a opětovně navštěvuje místa, kde došlo k tragickým událostem. Mácha se identifikuje s Vilémem a zamýšlí se na tragikou lidského osudu.
Kompozice básně je stejná jako u dramatu – dramatický vzestup, vrchol a sestup. Mácha přitom využil celou řadu básnických prostředků – například přirovnání, oxymóronu, apostrofu, gradaci, metafory, personifikaci i pleonasmu. Svou kompozicí a využitím jazykových prostředků tedy Máj připomíná hudební skladbu. Co se týče rytmu básně, je vzestupný (jamb).
Reakce na dílo:
- většinou negativní: Málo vlastenecké (Tyl)
- Vnímání všemi smysly.
Další podobné články na webu:
