Kniha: Máj
Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha
Přidal(a): Simona H.
Karel Hynek Mácha (1810-1836)
- narozen v Praze
- český básník a prozaik
- představitel českého romantismu
- zakladatel moderní české poezie
- studium práv, ochotník v divadle, krátce advokátní praktikant v Litoměřicích
- záliba v cestování (inspirace)
Díla:
- Obrazy ze života mého (1834) – cyklus próz (Márinka, Noc na Bezdězu), lyrika
- Cikáni (1835) – román, nejepičtější, život vyděděnců
- Máj (1836) – báseň
Máj
Rok vydání/nakladatelství: 1960, 5. Vydání/Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU)
Ilustrace: Arnošt Paderlík
Literární druh: lyricko-epické dílo
Žánr: báseň
Charakteristika postav:
- Vilém
- loupežník, strašný lesů pán
- omylem zabíjí svého otce
- odsouzený na smrt, nevěří ve svou vinu
- zatracuje svůj osud, vinu dává otci, který ho jako malého vyhnal z domu
- Jarmila
- milenka Viléma
- neunese Vilémův osud a spáchá kvůli lásce sebevraždu
- Poutník
- objevuje se v posledním zpěvu
- ztotožnění autora
- srovnává svůj osud s osudem Viléma
- mluví o sobě, svém mládí; poznává, že mládí je již ztracené
- v závěru zvolání: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“
Kdy a kde: podrobně popsaná krajina Doks u Máchova jezera, blíže časově neurčeno
Jazyková vrstva:
Epiteta – konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh)
Metafory – př.: bledá tvář luny
Personifikace – př.: o lásce šeptal tichý mech
Kontrasty – život x smrt, světlo x tma
Oxymóron – př.: zbortěné harfy tón
Metonymie – př.: hrdliččin zval ku lásce hlas
Gradace – př.: temná noc, temnější mně nastává
Apostrofa – země, př.: „Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, …“
Zvukomalba – př.: noční řinčí řetězů hřmot
Rytmus – jambový verš (zač. 1. a 2. Zpěvu) a trochej
Kompozice: Chronologický postup, také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích). Kontrast v tematické i jazykové rovině. Paralela poutníka a Viléma.
DĚJ:
4 zpěvy, 2 mezihry (intermezza):
- I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.
- II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
- I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma.
- III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
- II. intermezzo: Nářek Vilémových druhů.
- IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.
Ukázka:
Byl pozdní večer – první máj –
Večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
Kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
Květoucí strom lhal lásky žel,
Svou lásku slavík růži pěl,
Růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
Zvučelo temně tajný bol,
Břeh je objímal kol a kol;
A slunce jasná světů jiných
Bloudila blankytnými pásky,
Planoucí tam co slzy lásky.
- Vložená ukázka je z 1. zpěvu. Vybrala sem si ji proto, že se mi tato část líbila snad nejvíce z celé knihy. J
Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala anotace a také byla na seznamu povinné četby. Kniha byla krátká a poměrně dobře se četla, až na pár nudných částí. Také jsem viděla filmové zpracování
Další podobné články na webu:
