Kniha: Máj
Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha
Přidal(a): terwag
AUTOR – život:
Karel Hynek Mácha byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Narodil se v Praze na Malé Straně, ale kvůli finanční krizi se rodina musela odstěhovat do chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil své dětství. Studoval na novoměstském gymnáziu, začal studovat filozofii a později i práva. Po ukončení studia filozofie (1832) hodně pěšky cestoval, hlavně po českých hradech a zámcích. Pěšky ale navštívil i severní Itálii (napsal Deník na cestě do Itálie). Účastnil se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském a Kajetánském divadle. Patřil do skupiny spolupracovníků Josefa Kajetána Tyla. V Kajetánském divadle se seznámil s Eleonorou Šomkovou – Lori, dívkou z řemeslnické rodiny a svou celoživotní láskou. Jejich vztah probíhal v bouřlivých zvratech (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z roku 1835) a velmi ovlivnil Máchovu tvorbu a názory na svět. V roce 1836 byl na jeho vlastní náklady vydán Máj (vyšlo celkem 600 ks). Když Lori otěhotněla, dokončil práva a v den narození dítěte začal pracovat jako advokátní praktikant v kanceláři v Litoměřicích. Krátce po narození syna mělo konečně dojít ke sňatku Máchy s Lori, avšak Mácha 6. 11. 1836 zemřel na choleru. Bylo mu pouhých 26 let. V plánovaný den svatby, 8.11.1836 se pak konal jeho pohřeb. Jeho syn skonal nedlouho potom.
Dílo:
Své první básně psal v němčině, později česky. Věnoval se i prozaické tvorbě. Tvoří ji:
- soubor povídek Obrazy ze života mého – dokončil jen 2 části (lyrizovaná próza Večer na Bezdězu a Marinka)
- román Cikáni
- básnická próza Pouť krkonošská
- zlomek zamýšlené čtyřdílné románové skladby Kat – byla dokončena jen povídka Křivoklad
Přestože je jeho dílo dnes považováno za vrchol evropského romantismu, ve své době byl Mácha ostře kritizován (hlavně obrozenci) za to, že nepomáhá obrozeneckému procesu, za nedostatečné národní cítění a rouhání. Byl prvním českým básníkem, který vystupoval proti společnosti.
KNIHA:
Literární žánr: poezie
Typ díla: lyrickoepická skladba
Hl. téma: tragický příběh milenců Viléma a Jarmily
Vedlejší téma: téma poutníka – má představovat autora, který se s postavami ztotožňuje
Hl. myšlenka:
- úvaha o vině a trestu
- otázka posmrtného života → Mácha se domnívá, že po smrti je nekonečné nic („Kdy dopadne konce svého? Nikdy – nikde – žádný cíl“)
- oslava májové přírody
- úvaha o čase – Vilém zažívá nekonečnou noc před popravou naproti tomu smrtí čas ztrácí význam
Hl. postavy:
Vilém: loupežník, “strašný lesů pán“, žárlivý, pomstychtivý, nevyrovnaný, citlivý, nešťastný; miluje Jarmilu, odsouzen za vraždu jejího svůdce; nerad se loučí se zemí, kterou má velmi rád („…tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou a hrob můj, matku mou, vlast jedinou a v dědictví mi danou, širou tu zemi, zemi jedinou!“); vyrůstal v lese mezi loupežníky – otec ho odřekl; přemýšlí nad svým osudem jako nad něčím předem daným („Proč rukou jeho vyvržen stal jsem se hrůzou lesů? Čí vinu příští pomstí den, čí vinou kletbu nesu?“).
Jarmila: spíše vedlejší postava; miluje Viléma, kvůli lásce spáchá sebevraždu
Hynek: poutník; ztotožnění autora s hrdiny
Místo a čas děje:
- krajina pod Bezdězem, u Doks, okolí dokského rybníka – dnešního Máchova jezera); čas není blíže vymezen
Kompoziční postup:
- chronologický, retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích)
Děj:
Na začátku věnování – báseň Čechové jsou národ dobrý → dopsáno později, aby byla báseň alespoň trochu vlastenecká → Mácha svým zařazením spadá do národního obrození.
- zpěv: Nejdříve lyrického charakteru – líčení krásné májové přírody. Navazuje epická linie, kdy Jarmila na břehu jezera očekává svého milého Viléma. Připlouvá k ní posel (pravděpodobně člen Vilémovy loupežnické družiny) a sděluje jí, že Vilém je uvězněn za vraždu Jarmilina svůdce, kterým byl shodou okolností Vilémův otec (to Vilém samozřejmě nevěděl) a odsouzen k popravě a následnému lámání těla na kole. Jarmila skočí do jezera a utopí se.
- zpěv: Znázorňuje časový kontrast – věčnost přírody a omezený čas zbývající do popravy. Zachycuje Vilémův pobyt ve vězení, jeho myšlenky na otce, na Jarmilu, na dětství, na loupežnický život a na nadcházející smrt. Vilém přemítá i o lidské existenci a posmrtném životě v podobě pustého nic. Strážný s Vilémém soucítí.
- intermezzo: Příroda tvořená sborem duchů očekává Vilémovu smrt a jeho uvítání, personifikovaní duchové plánují jeho pohřeb.
- zpěv: Opět popisuje májovou přírodu, se kterou se Vilém před popravou loučí. Doprovázen zástupem měšťanů je vyveden na horu ke kapli, před kterou stráví chvíli v tiché modlitbě. Rozhlíží se po okolní přírodě, loučí se zemskou krajinou. Potom pluk s vězněm sejde s hory na pahorek, kde se nachází popraviště, kůl a na něm kolo. Vilém je popraven, jeho tělo je vpleteno v kolo a hlava napíchnuta na kůl.
- intermezzo: Sbor loupežníků oplakává svého vůdce.
- zpěv: Do děje vstupuje sám básník v podobě poutníka, který se po letech vrací na místo tragické události. Od hospodského se dovídá smutný příběh, odjíždí, ale na jaře příštího roku se na místo vrací. Sedí na pahorku poblíž kostlivce a jeho lebky, truchlí na nad tragikou lidského osudu, nad dávno uplynulým dětstvím. Básník se ztotožňuje s osudem Viléma a Jarmily: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“
Charakteristika:
Máj je nejvydávanější českou knihou vůbec. Tato lyrickoepická báseň obsahuje všechny charakteristické znaky romantismu: subjektivismus = ztotožnění autora s dílem, vnitřní rozervanost člověka na okraji společnosti, kritiku tehdejší společnosti (Vilém neuznává důvod, proč má být popraven, myslí si, že udělal to, co měl, že je nevinný) , obdiv krásy přírody, tajemné motivy (duchové, popraviště) a motiv poutníka. Mácha si pokládá otázky smyslu života, nezvratného osudu a posmrtné nicoty. V tématické i jazykové rovině je zřetelný kontrast (mezi tragikou příběhu a popisem krásné májové přírody, v rovině jazykové např.: „…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“). Báseň je málo dějová, převažují v ní lyrické pasáže – podstatné jsou filozofické reflexe, hluboké myšlenkové napětí a líčení přírody vyjádřené svébytným jazykem.
Jazyk a styl:
Hlavním rytmem je jamb, převažuje obkročný rým. Básník využívá spisovného jazyka archaických, knižních a básnických forem. Styl je vyprávěcí a popisný, vyskytují se zde monology, dialogy a přímá řeč. Báseň je přímo prosycena metaforami a metonymiemi, personifikacemi, oxymoróny, stálými i zdobnými epitetony, přirovnáními. Hojně se zde vyskytují také eufonie, kakofonie, aliterace, opakování slov, hlásek a celých veršů → autor vyžívá hromadění jazykových prostředků, jejichž účinek znásobuje jambickým veršem.
Okolnosti vzniku díla:
Námět Mácha čerpal ze svých cest, četby romantických autorů (např.: G. G. Byron, W. Scott, J. W. Goethe). Pravděpodobně se inspiroval legendárním příběhem z tohoto kraje o Hynku Schiffnerovi z Dubé, který roku 1774 zabil svého otce, protože mu bránil v lásce k jedné dívce. Schiffner byl vězněn v Mladé Boleslavi a téhož roku byl poblíž města usmrcen lámáním údů na kole. První náčrt díla vznikl v Máchově zápisníku již roku 1834, ke konci roku 1835 byly zhotoveny první tři zpěvy, čtvrtý byl dokončen začátkem roku 1836.
Další podobné články na webu:
