Kniha: Maryša
Spisovatel(ka): Alois Mrštík, Vilém Mrštík
Přidal(a): Aneta Břízová
Autor, název díla: Alois a Vilém Mrštíkovi, Maryša
Druh: Drama
Žánr: Tragédie – divadelní hra
Téma: Pravá láska (Maryša a Francek), hamižnost (provdání dcery kvůli penězům – domluvené
sňatky), společnost (majetkové rozdíly lidí na vesnici), mezilidské vztahy (matka x dcera),
náboženství (víra v Boha – správné jednání)
Prostředí: Morava (vesnice)
Čas: 19. století
Charakteristické prvky:
– výrazné nářečí – chvílemi nesrozumitelné (,,A kady pojedete?“)
– přímá řeč (divadelní hra)
– víra v Boha (zejména Maryša, která odmítá odejít s Franckem – náboženské
předsudky)
– rychlý spád děje (otrávení Vávry)
– zvláštní stavba vět – inverze (,,Na prst prachu je na nich“)
– časté používání paratenze (,,I dyby byl ze zlata – ja ho nechcu!“)
– nespisovná čeština – hovorová řeč (souvisí s nářečím – dyby, dyckys, šak…)
– ,,slangové výrazy“ (čagan = hůl aj.)
– časté použití citoslovce (,, Eh, líto, nelíto!“)
– vulgarismy (bestie)
– ironie – ironický humor (,,Vokolo Vávro,vokolo! Ešče jednó!“)
– využití písní (hudby)
Děj je rozdělen do 5 jednání (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)
Postavy:
Lízal – zchytralý a lakomý sedlák toužící po majetku
– otec Maryši
– necitlivý; dělá jen to, co mu přinese užitek
– později začal litovat svých činů
Maryša – Lízalova dcera
– mladá a poslušná (vezme si někoho, koho nemiluje, aby splnila
náboženské zásady)
– zamilovaná do Francka
– vzdorovitá
– vdaná za Vávru
Vávra – vdovec s třemi dětmi
– krutý, sobecký, vypočítavý, agresivní,
– manžel Maryši
Francek – syn Horačky
– věrný a statečný,
– impulsivní, má sklony k rebelství
– zamilován do Maryši
Horačka – matka Francka
– hodná, podporuje svého syna
Lízalka – matka Maryši
– manželka Lízala
– lakomá a bezcitná
– jde jí jen o peníze
– tvrdší než její manžel
Autor:
Alois Mrštík (14. 10. 1861 Jimramov – 24. 2. 1925 Brno)
– prozaik a dramatik, autor venkovské prózy
– vystudoval v Brně reálku a učitelský ústav
– působil jako učitel na různých místech na jižní Moravě
– zemřel v Brně na tyfovou nákazu
Díla: Dobré duše, Nit stříbrná …
Vilém Mrštík (14. 5. 1863 Jimramov – 2. 3. 1912 Diváky)
– prozaik, dramatik, literární kritik a překladatel
– vystudoval gymnázium v Brně
– začal studovat práva, po roce studium však ukončil a věnoval se literatuře
– publikoval v Rozhledech, Lumíru, Zlaté Praze, Národních listech, České revue a
Moravskoslezské revue
– téměř celý život měl finanční krizi
– v roce 1895 podepsal manifest České moderny
– jako novinář a publicista prosazoval naturalismus É. Zoly
– svůj život ukončil sebevraždou
Díla: Santa Lucia, Stíny, Pohádky máje, Anežka …
Společná díla: Maryša, Rok na vsi …
Kontext:
Dílo je psáno v době, kdy se na území Čech a Moravy začíná pomalu objevovat naturalismus (především z Francie) – mezi jeho hlavní průkopníky patří autoři díla Maryša – Alois a Vilém Mrštíkovi. V díle můžeme vidět typické prvky pro tento směr – vyobrazení venkova v jeho pravém světla (uzavírání manželství bez lásky kvůli penězům, majetkové rozdíly na vesnici – pro statkáře jsou nejdůležitější peníze aj.)
Nejspíše kvůli objektivitě díla nebyla Maryša po svém uvedení kladně přijata. Kritikové nebyli spokojeni s hlavní postavou – její motivace, chování, činy aj. ale také s pohledem, jakým se dílo dívá na vesnici.
V díle také můžeme pozorovat postupné vytlačování nářečí mladou generací – to je totiž s mladšími postavami méně výrazné.
Později byla na její libreto E. F. Burianem složena opera.
Ukázka z knihy: Čtvrté jednání, výstup pátý – Francek přemlouvá Maryšu, aby s ním odešla do Brna
VÁVROVÁ (přiskočí k němu a hledí mu do očí).
Co to obméšlíš?! (Mírnějším tónem.) Dyť si to jenom rozvaž, co to po mně chceš?! (Bere jej za
ramena.)
FRANCEK (kroutí hlavou).
VÁVROVÁ
Když tě sepjatéma rukama prosím. (Sedá s ním na lavici u kamen. Pokud možno do středu jeviště.)
Rozmysli si to. Dyť se netrápíš jenom ty, trápím se já taky, a víc než ty! – Dyť já na tě myslím, kady
chodím, a nikdo neví, co nocí pro tebe sem nespala, proslzela dní. Co vytrpím od Vávry – o tom
nemluvím, co vystojím pro tebe, ví jediné Bůh a já. Vdaná su, ale srdcem sem ti zůstala věrna,
Františku. – Dušu bych za tebe dala, jak ti mám ráda, ale to, co ty po mně žádáš – to ti, chlapče,
udělat nemožu a nemožu.
FRANCEK (který stále po celý monolog tupě hledí do země, zakroutí nyní hlavou a chce něco
namítat).
VÁVROVÁ (nepřipustí jej k slovu).
Ne, nic se nezbraňuj – poslechni! Zanech těch myšlenek! (Hladí mu vlasy a tvář.) Mně to udělej k
vůli, když mě máš tak rád. – Nešťastná su, ale špatná nebudu, rozumíš mně? (Klade mu ruce na
ramena.)
FRANCEK
Rozumím, ale poslechnót nemožu. Život’s mně zkazila a jiné mně nedáš. Mjé lítosť se mnó aspoň ty,
dyž ti o to prosím.
VÁVROVÁ
Ne – ne – ne, chlapče! Nedělé mně život těžší, než ho mám.
FRANCEK
Já bez tebe nebudu.
VÁVROVÁ
Tak si di! (Prudce vstane – chladně.) Tvrdohlavče tvrdohlavá! Teho hříchu se s tebó nedopustím – to
si nemysli. Ale pamatuj si: budeš- li stát na svým a budeš-li mně před lidma ubližovat, jakos mně
ublížil včera, zapomenu na všechno, na tebe i na sebe, a zhřeším pak už tak, že pak ani mně ani tobě
žádná pomoc nebude.
FRANCEK
Co tím chceš říct?
VÁVROVÁ
Posavád nic. Tak to ve mně dřímá a spí — ale až se hřích probudí – bude po trápení. Tak nebo tak –
otrávím buď sebe nebo jé – ale dlóho trpět nebudu. – Snáď v néhorší šatlavě nepovedu takové život
jako tady. Dyž mám bét už nešťastná – ať su zkažená nadosmrti, zničená na celé život. A nikdo
nevěří, jak bych byla ráda, dyby tak blesk nade mnó zapálil, voda přišla, všechno odnesla a mě – mě
vzala s sebó. (Přisedne na židli a pláče.)
Rozbor ukázky:
– nářečí (,,Snáď v néhorší šatlavě nepovedu takové život jako tady.“)
– přímá řeč (divadelní hra)
– víra v Boha (Maryša, která odmítá odejít s Franckem – náboženské a společenské
předsudky)
– zvláštní stavba vět – inverze (,,Život’s mně zkazila a jiné mně nedáš“)
– časté používání paratenze (,,Tak to ve mně dřímá a spí — ale až se hřích probudí –
bude po trápení.“)
– nespisovná čeština – hovorová řeč (souvisí s nářečím – dyby, di…)
– opakování slov – důraz (,,nemožu a nemožu“)
– časté použití citoslovce (,, Eh, líto, nelíto!“)
– Francek se snaží Maryšu přemluvit, ať s ním oteče do Brna – té to ale nedovolí její
víra v Boha (,,Nešťastná su, ale špatná nebudu, rozumíš mně?“)
– v ukázce je vidět Maryščino i Franckovo utrpení kvůli jejich pravé lásce – díky
Maryščiné poctivosti a víře se s tím ale nedá nic dělat
Další podobné články na webu:
