Kniha: Na západní frontě klid
Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque
Přidal(a): Karolina
Autor: Erich Maria Remarque
- (vlastním jménem Erich Paul Remark)
- Narodil se 22. června 1898 v Německu do rodiny knihvazače, byl ze 4 dětí.
- Studoval na učitelském ústavu a ihned po ukončení studia v roce 1916 narukoval jako dobrovolník do 1. světové války, bylo mu tehdy 18 let.
- Na západní frontě byl vážně zraněn a až do konce války byl v lazaretu (v nemocnici).
- Všechny jeho díla jsou poznamenána odporem k válce.
- Po válce měl problém začlenit se do normální společnosti.
- Měl hromadu zaměstnání např. účetní, automobilový závodník, učitel, redaktor, agent firmy s náhrobními hroby, reklamní agent.
- Před nástupem nacismu v Německu (1933) se přestěhoval do Švýcarska.
- Roku 1938 mu zrušili německé občanství, byl prohlášen za žida a literárního zrádce, pálili se jeho knihy, jelikož byly pro tehdejší režim nevhodné.
- 1939 emigroval do New Yorku.
- Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku.
- Umírá ve Švýcarsku na srdeční chorobu v 72 letech roku 1970.
- Byl jedním z nejlepších autorů své doby, popisoval hrůzy války a do Německa se už nikdy nevrátil.
Zařazení autora do uměleckého směru
- světová válka ve světové literatuře
- Zobrazení válečné tématiky, cílem bylo vylíčit válečné hrůzy a varovat před nimi.
- Z uměleckých směrů vynikaly např.: naturalismus, symbolismus a existencialismus
Určení století, kdy autor psal
- Remarque psal v 1. polovině 20. století. Román vyšel roku 1929.
Určení dalších autorů stejného uměleckého směru
Arnold Zweig (1887–1968)
- Německý prozaik a dramatik, před nacismem odešel do Palestiny.
- Cyklus Válka bílých mužů – věnuje se problematice 1. sv. války, nejznámější je jeho 1. část – Spor o seržanta Gríšu – román o malém človíčku, ruském zajatci, který se stává nevinnou obětí pruského militarismu.
Romain Rolland (1866–1944)
- Francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební kritik, získal Nobelovku za literaturu r. 1915.
- Petr a Lucie – nejslavnější protiválečná novela staví se proti úpadku morálních a společenských hodnot za 1 světový války, milostný vztah dvou mladých lidí, kteří nakonec umírají pod troskami kostela.
Henri Barbusse (1874–1935)
- Francouzský spisovatel a politický pracovník.
- Oheň aneb deník bojového družstva – román, v němž s dokumentární přesností a upřímností vylíčil život vojáků na frontě a v zákopech.
Ernest Hemingway (1899–1961)
- americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1954.
- Stařec a moře – novela, o věčném zápasu člověka s přírodou, o statečnosti, s níž jde do předem prohraného boje.
- Sbohem, armádo – románový příběh nešťastné milenecké dvojice, která ani po úniku z války nenachází osobní štěstí.
- Komu zvoní hrana – v tomto románu autor vychází z vlastních zkušeností dobrovolníka a dopisovatele za španělské občanské války.
Názvy a obsahy dalších autorových děl
- Cesta zpátky
- Nebe nezná vyvolených (1961) – Milostný román z prostředí automobilových závodů.
- Volné pokračování Na západní frontě klid.
- Mladí hrdinové se po návratu z války snaží začlenit do normální společnosti.
- Narážejí na to, že jsou přijímaní s odstupem, jsou nezaměstnaní a žijí v bídě.
- Tři kamarádi – Román napsán roku 1937.
- Příběh o přátelství, které pomáhá přestát nestabilní poválečná léta.
- Příběh v ich-formě, vypravěč automechanik Robby.
- Černý obelisk
- Vítězný oblouk – Román o doktoru Ravicovi, který před nacismem emigroval do Francie.
- Německo 1923 v době ekonomické krize.
- Příběh vypráví válečný veterán Ludvík, pracující v krematoriu, který hledá smysl života v poválečné společnosti.
Jiskra života Novinář vězněn v koncentračním táboře, napsal to jako reakci na popravu své sestry v roce 1943.
Na západní frontě klid-dílo
Charakteristika uměleckého textu jako celku
- Literární druh: epika
- Literární žánr: válečný román
- Literární forma: próza
- Převládající slohový postup: vyprávěcí
- Aktuálnost díla: Jelikož je protiválečná.
- Kompozice: Autor děj popisuje postupně, ale hrdinové se vracejí ve vzpomínkách domů – retrospektiva
- Typ vypravěče: Ich-forma (smrt hlavního hrdiny v er-formě)
- Význam: I muži, kteří neumřeli nebo neutrpěli nějaká fyzická zranění, jsou poznamenání psychicky na celý život = ztracená generace.
- Téma: nesmyslnost války
- Hlavní myšlenka: Ukázat realitu války kde nevinní lidé zde umírají, prožívají utrpení a bídu, ale i silné přátelství. Byla to ztracená generace, protože ztratili své mládí, iluze, naděje, plány, ale i životní cíle. Znali pouze válku a zabíjení.
- Jak vznikl název díla: Pavel padl v říjnu 1918, kdy byl na celém bojišti takový klid, že zpráva vrchního velitelství se omezila na větu: „Na západní frontě byl klid.“
- Místo a čas děje: na západní frontě mezi Německem a Francii (1914-1918), a Německo rodiště
- Úvod knihy: Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Hlavní postavy:
- Pavel Braumer – hlavní hrdina, který vypráví příběh ze svého pohledu. Roku 1916 odešel z gymnázia do armády. Pochází z chudé rodiny.
- Stanislav Katczinsky – je nejstarší a vůdce celé skupiny, má nejlepší nápady a válce rozumí lépe než kdokoliv jiný. „Katczinsky je nepostradatelný, protože má šestý smysl. Takový je Katcza. Kdyby se někde dalo něco jedlého sehnat za celý rok jen po jednu hodinu, přesně v tu hodinu by si Katcza jakoby puzen náhlým vnuknutím, nasadil čepici, vyšel by ven ze světnice, jak podle kompasu by zamířil k poživatině a našel by ji. Najde všechno – je-li zima, najde kamínka a dříví, seno, slámu, stoly, židle – především však žrádlo.“
- Tjaden – veliký optimista. „Tjaden, hubený zámečník mého věku, největší žrout roty. Když si sedne k jídlu, je hubený jako šindel a vstane tlustý jako štěnice, která přijde do jiného stavu.“
- Albert Kropp – bývalý spolužák Pavla Braumera, je raněn a amputují mu nohu. Jako jediný přežije válku. „Kropp naproti tomu je myslitel. Navrhuje, aby se vyhlašování válek dálo po způsobu lidových veselic se vstupenkami a s hudbou jak u býčích zápasů. Potom by se v aréně měli do sebe dát ministři a generálové obou stran- a všichni v plavkách a všichni ozbrojeni dřevěnými holemi. A za vítěze by byl vyhlášen ten stát, jehož reprezentanti to přežijí. Bylo by to lepší a jednodušší než zde, kde po sobě střílejí lidi, kteří za nic nemohou.“
- Muller – důležité pro něj je vzdělání a Kemmrichovy (umírá na začátku knihy) boty
- Leer – libuje si v děvčatech a umírá stejně jako velitel. „Cestou vidím Leera, tiskne se pevně k blondýnce a hlučně hovoří. Vyzná se v tom přec.“
- Deterding – v bitvě myslí pouze na svojí ženu a úrodu, kterou doma zanechal.
- Himmelstos – desátník, ale v civilu listonoš, primitiv, který rád šikanuje zelenáče v armádě, kteří nastupují do výcvikového tábora. Ovšem na bitevním poli stahuje uši.
- Kantorek – třídní Pavla a ostatních hochů, které dohnal na vojnu. „Kantorku, před dvěma lety jste nám dřel kázání, abychom šli na okresní velitelství; mezi jinými i Josefu Behmovi, kterému se vlastně nechtělo. Padl tři měsíce před tím, než by byl býval odveden.“
Děj:
- Celé to vypráví hlavní hrdina Pavel Bäumer, který podlehne i se svými spolužáky vlasteneckému profesoru Kantorkovu a přihlásí se dobrovolně do války. Jejich počáteční nadšení brzo vypršelo. Nejprve se dostávají k desátníkovi Himmelstosovi, který je terorizuje a šikanuje. Zde stráví desetitýdenní výcvik. Poté odjíždějí na frontu. Avšak první boje mladé optimistické hochy vyděsí a ukáže jim válku v pravém světle (plynové útoky, bombardování, budování zákopů, utrpení raněných, smrt přátel, krvavé boje muže proti muži aj.). Vojáci v zákopech trpí, mají hlad, žízeň, bojí se o svůj život a o život svých přátel. V zákopech s nimi jsou vši, krysy. Později jsou vojáci doplňováni mladými hochy bez výcviku. Pavel postupně ztratí všechny kamarády.
Po dovolené, ze které se Pavel vrací znechucen, jelikož mu matka umírala na rakovinu, s ostatními lidmi nedokáže nalézt společnou řeč, se dostává zpět na frontu. Velkým šokem pro něj byla smrt Katcinzského, kterého nesl raněného na zádech a mezitím ho trefila střepina.
Na podzim 1918 zůstává Pavel poslední naživu ze sedmi spolužáků. Cítí se vnitřně prázdný a velmi unavený, ani neví, jestli by chtěl ještě mír. Je si jistý, že se už nedokáže zapojit do normálního života – byl poznamenán roky prožitými na frontě.
Pavel zemřel v září 1918, paradoxně v den, kdy vrchní velitelství podává zprávu, že je na západní frontě klid a neděje se nic nového.
Ukázky:
- Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky; vidíme běžet vojáky, kterým něco urvalo obě nohy: klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě; nějaký svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde na obvaziště, drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce; vidíme lidi bez úst, bez dolní čelisti, bez tváře: nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce. Ten kousek rozryté země, na kterém ležíme, zůstal obhájen proti přesile, jen pár set metrů bylo odstoupeno. Ale na každý metr připadá jeden mrtvý.
- Také nám nebudou rozumět – neboť před námi roste pokolení, které sice strávilo ta léta zde spolu s námi, jež však předtím už mělo postel a povolání a vrátí se do svých starých pozic, v nichž na válku zapomene – a za námi roste pokolení podobné nám, jací jsme bývali, a to nám bude cizí a odsune nás stranou. Jsme zbyteční sobě samým, porosteme, někteří se přizpůsobí, někteří se podvolí a mnozí budou bezbranní – léta se rozutekou a nakonec zahyneme.
- Mlčení bobtná. Mluvím a musím mluvit. Tak ho oslovuji a říkám mu to. „Kamaráde, já jsem tě nechtěl zabít. Kdybys sem skočil ještě jednou, neudělal bych to, kdybys i ty byl rozumný. Ale předtím jsi pro mě byl jen myšlenkou, kombinací, která žila v mém mozku a vyvolala předsevzetí – tu kombinaci jsem zabil. Teprve teď vidím, že jsi člověk jako já. Myslel jsem na tvé ruční granáty, na tvůj bodák, na tvé zbraně – nyní vidím tvou ženu a tvou tvář a to, co máme společné. Odpusť mi, kamaráde. Vidím to příliš pozdě. Proč nám neříkají znova a znova, že vy jste stejní ubožáci jako my, že se vaše matky trápí stejně jako naše a že vy i my máme stejný strach před smrtí, že stejné je umírání vaše i naše, stejná že je bolest -. Odpusť mi, kamaráde, jak jsi mohl být mým nepřítelem? Kdybychom zahodili zbraně a stejnokroje, mohl bys být mým bratrem právě tak jako Katcza a Albert. Vezmi si ode mne dvacet let, kamaráde, a vstaň, – vezmi si víc, neboť už nevím co si s nimi počít.“ Je ticho, fronta je klidná, jenom pušky praskají. Kulky lítají při zemi, nestřílí se nazdařbůh, obě strany přesně míří. Nemohu ven.
Jazyková forma
- Přirovnání: „Hony na jednotlivce jako na zajíce.“, „Hubený jak chmelná tyč.“, „S tváří jak z hlíny.“
- Epiteton: „Šedivá roztékající se země.“, „Cvičné hubování.“
- Personifikace: „Neduživý lesk nás přijímá.“, „Vedro nehnutě spočívá na prostranství.“
- Metafora: „To je tím, že člověk sám o sobě je především bestie, a teprve navrchu, jako u chleba se sádlem, je přimáznutá trocha slušnosti.“
- Rčení: „Cítím to v kostech.“
- Říkanky: „Fazoličky papá ráda, pak je z toho kanonáda.“
- Vulgarismy: „Nerozbil držku, nasrat na to!“
- Lidové výrazy: „setsakra“; „krucifix“
- Zvolání: „O vy instruktážní hodiny…“
- Změny v pravopise: „jako křídlová kresba s tabule“
- Hodně pomlček a výpustek (elips) v textu: buď chce autor něco zdůraznit, vložit nebo jako výčet
- Slangové výrazy: „lávor“ (ešus); „solilo“ (bombardovalo); „pecen komisárku“ (pecen chleba); „ulejvárny“; „menáž“ (příděl); „fasovat“; „jídlonoši“; „vydal na hlavu“ (na sebe); „latrína“ (záchod); „kasárny“ (budovy pro vojáky); „rekrut“ (ten, co nově narukoval do války – nováček, elév); „brajgl“ (bordel); „Tomíci“ (označení pro Angličany); „dril“; „starý fronťák“; „parádemarže“; „bago“ (sousto žvýkacího tabáku); „uhnat pruh“; „karbol“ (dezinfekční prostředek); „saturejka“ (koření); „cerkulát“ (uzenina); „dišputace“ (diskuze více účastníků, řešení problémů); „palposty“ (díry pro rakety, auta…); „Flandry“ (historické území v dnešní Belgii); „ubikace“ (ubytování, pokoje vojáků); „dělová horečka“ (když si strachy nadělal do kalhot)
- Hodnosti: „kaprál“ – jedna z poddůstojnických hodností; „kmán“; „poddůstojník“; „poručík“; „hejtman“
Další podobné články na webu:
