Kniha: Proměna
Spisovatel(ka): Franz Kafka
Přidal(a): iva98
Název díla: Pygmalion
Autor: George Bernard Shaw
Zařazení autora: představitel anglické literatury přelomu 19. a 20. st. a 1. pol. 20. st.
Zaměření autora: dramatik, prozaik, esejista, lingvista, kritik, zakladatel moderního angl. dramatu
Nakladatelství: ARTUR
Rok vydání: 2013, Praha
Počet stran: 126
Literární druh: drama
Žánr: satirická komedie
Literární směr: realismus
Znaky:
- snaha podat pravdivý obraz skutečnosti, komplexní zobrazení skutečnosti
- typizace, tj. snaha vystihnout na jednotlivém hrdinovi obecný charakterový typ
- hrdina se vyvíjí, proměňuje; autor není účastníkem děje, stojí jakoby nad příběhem
- literatura zaujímá objektivní přístup ke skutečnosti
- kritické poznávání skutečnosti
- realistické literární dílo analyzuje skutečnost
- do literatury se zavádějí nové výrazové prostředky = využívá všech vrstev jazyka: nářečí, argot,…
Současníci:
Romain Rolland, James Joyce, Jean Cocteau, Karel Čapek, Antoine de Saint- Exupéry, John Steinbeck, E. M. Remarque, Ernest Hemingway, Anna Franková, Franz Kafka, bratři Mrštíkové a další…
Pdf: http://knihovnalubna.wz.cz/Povinn%C3%A1%20%C4%8Detba/Shaw-Pygmalion.pdf
Film: https://www.youtube.com/watch?v=tmdPj_XbF30 (rok 1938); další verze 1981
– muzikál My fair lady (USA, 1964)
Rozbor díla
TÉMA
Hlavní téma: rozdíly mezi společenskými vrstvami, emancipace žen
Námět, celkové téma: Námětem je Ovidiovo dílo Proměny – řecké a římské báje, ve kterých se vypráví o proměně člověka ve zvíře, rostlinu, kámen atd…
Pygmalion je mladý sochař, který si vytesá sochu krásné ženy a prosí Afroditu o oživení sochy.
G.B. Shaw se tímto inspiroval – ve svém díle popsal přeměnu takřka zaostalé květinářky ve vyspělou a kultivovanou ženu.
Motiv : nespisovná mluva
ČAS: počátek 20. století
PROSTOR: Anglie – Londýn, ulice Wimpole Street, Drury Lane, náměstí, dům pana Higginse, Buckinghemský palác
POSTAVY:
– hlavní
- Líza Doolittlová – mladá půvabná květinářka, ze začátku mluví velmi hovorově, neumí správně vyslovovat, chce si založit květinářství; citlivá; na konci se zamiluje do Freddyho
- Henry Higgins –energický a upřímný; odborník na řeč, starý mládenec, potká Lízu na náměstí; vsadí se s Pickeringem, že Lízu naučí za 6 měsíců správně mluvit a uvede ji do společnosti; někdy má hrubší chovaní
- plukovník Pickering – přítel Higginse, starý mládenec, pomáhá Higginsovi s učením Lízy; hodný, zdvořilý muž
- paní Higginsová – matka Henryho; milá žena, seznámí se s Lízou a dobře si s ní rozumí
– vedlejší
- paní Pearcová – hospodyně v Higginsově domě, starostlivá
- Alfréd Doolittle – otec Lízy, nestará se o ni, mluví velmi hovorově (jako ze začátku jeho dcera), je provokativní, párkrát rozvedený a ke konci se znovu žení; popelář; alkoholik
- Freddy – nesmělý mladík, zamilovaný do Lízy, neschopný se starat sám o sebe
- Klára – sestra Freddyho, trochu drzá, veselá mladá dívka
VYPRAVĚČ: vypravěč není, děj popisují a posouvají dlouhé scénické poznámky
FORMY VYPRÁVĚNÍ: dialogy a monology
FORMY ŘEČI: přímá řeč
Děj:
Henry Higgins před divadlem potká Lízu, poslouchá její výslovnost a některá slova si zapisuje. Dojde k malému sporu ohledně kytek a peněz. Higgins se vsadí s Pickeringem, že Lízu naučí správně mluvit a za 6 měsíců ji uvede do společnosti tak, aby nikdo nepoznal její původ. Když to Líza zjistí, chce se nechat učit, aby si pak mohla otevřít své květinářství. Navštíví Higginse v jeho domě. Ve společnosti Higginse a Pickeringa se denně po dobu 6 měsíců učí správné řeči. Učení jí jde velmi dobře. Oblíbí si ji paní Higginsová a seznámí ji s Freddym, který se do Lízy hned zamiluje. Po půl roce se Higgins, Pickering a Líza účastní večírku v Buckinghemském paláci. Přítomní hosté jsou překvapení z Lízina vznešeného chování a myslí si, že je maďarská princezna. Pickering a Higgins se radují, že už to mají za sebou. Higgins vyhrál sázku. Líza se s nimi ale pohádá. Uvědomuje si totiž, že nemá kam jít. Na ulici se teď vrátit nemůže. Je zamilovaná do Higginse, který jí také miluje, ale nechce si to přiznat, protože se nechce vázat. Líza tedy odejde k paní Higginsové, přijme lásku Freddyho a rozhodne se za něj provdat. Spolu si díky Pickeringovi a penězům Lízina otce otevřou květinářství.
KOMPOZICE
Kompozice díla je chronologická. Text se skládá z pěti dějství, scén, výstupů a replik; je formován do scénáře. Obsahuje velké množství scénických poznámek, popisů postav a prostředí. V díle je viditelný kontrast mezi chudými lidmi a smetánkou.
JAZYK
Jazyk v textu je charakteristický pro každou společenskou vrstvu. Chudí (Líza, Alfréd Doolittle) mluví velmi hovorově a nespisovně – př. ,,Nemrčte se paj řiditel a kupte si vod ch’dý holky kytku.“; vyšší vrstvy mluví kultivovaně a spisovně. V textu jsou přechodníky (př. demonstrujíce). Místy se objevuje ironie (př. ,,To se ti, Henry, opravdu povedlo!), přísloví (Drž jazyk za zuby!)
Spisovný jazyk
– Odborné termíny:př.periférie, laryngoskop
– Archaismy: př. mlospaní (milost paní)
– Hovorová slova:př. vobrala, móresy
Nespisovný jazyk
-argotická slova: př. fízl, cvokhaus
– vulgarismy:př. káčo jedna
- Slohové postupy: vyprávěcí, popisný
- Syntaktické prostředky: vyjadřování slovesné (Todle já nepřečtu.) X jmenné (Ale já ano!); všechny druhy vět (oznamovací, tázací, rozkazovací, zvolací, přací)
- Obrazná pojmenování:
– hyperbola: už je pryč 20 minut, jela jsem taxíkem milionkrát
– přirovnání: nebublejte jako holub na báni, mluví jako dlaždič
– metafora: je to největší fuška, jakou jsem si v životě uvázal na krk, lezlo mi to krkem
- Figury:
– aliterace: máte plnou pravdu paní Pearcová
– apoziopeze: Vy přeci –
Úryvek
HIGGINS : Odříkejte abecedu.
LÍZA : Abecedu já umím. Si myslíte, že neumím nic? Nemusíte mi učit jako ňákýho haranta.
HIGGINS ( zahřmí ) : Odříkejte abecedu!
PICKERING : Poslechněte, slečno Doolittlová. Hned pochopíte, proč. Udělejte, co vám říká, a nechte ho, ať vás učí po svém.
LÍZA : Dyž teda myslíte – É, boé, coé, doé –
HIGGINS ( zařve jako poraněný lev ) : Dost! Slyšel jste, Pickeringu? Kvůli tomu přispíváme na základní školní vzdělání. Tohle nešťastné stvoření zavřeli devět let do školy na naše útraty, aby je naučili mluvit a číst jazyk Shakespeara a Miltona. A výsledek je é, boé, coé. ( K Líze ) A, bé, cé, dé.
LÍZA ( téměř v slzách ) : Dyž to řikám. É, boé, coé –
HIGGINS : Dost! Řekněte láhev vína.
LÍZA : Léefina.
– úryvek je ze 2. dějství; vybrala jsem ho proto, že je to začátek Lízina učení
Hodnocení díla
Dílo se mi velmi líbí, zejména díky humornosti a použité ironii. Muzikál My fair lady je velmi povedený a shoduje se s knihou.
Další podobné články na webu:
