Kniha: Pygmalion
Spisovatel(ka): Franz Kafka
Přidal(a): Indulínka
Literární klima
Drama Pygmalion bylo napsáno v roce 1912, o necelý rok později bylo hráno v předních světových divadlech ve Vídni, Berlíně a také Praze. Přestože největší sláva realismu už byla neodvratně pryč a v Evropě se začínají prosazovat především poetické směry, jako civilismus a impresionismus, v oblasti dramatu se realismus stále uplatňuje. Hlavním rysem je metoda zobrazení skutečnosti, tvz. kritické poznání; autoři pozorují, popisují poznatky získané pouze empiricky. Snaží se být objektivní a dokumentární. Dále používají typizaci hlavních postav, kde na jednotlivci je zobrazeno chování většinové společnosti.
Nové výrazové prostředky – nářečí, argot, slang pro přiblížení a věrné zachycení skutečnosti.
Společnou ideou realistů bylo zachycení mravního úpadku společnosti a snaha přivést lidi k zamyšlení nad problémy doby.
Historické klima
Anglie po smrti královny Viktorie ztrácí své průmyslové dominium ve prospěch Ameriky. Na trůn usedá Eduard VII. Eduard byl velkým příznivcem kultury a společenského života vůbec, proto se literatuře, především dramatu, neobyčejně dařilo.
Rozdíly mezi společenskými třídami jsou stále markantní. Příslušníci nižší třídy jsou odkloněni od šlechty a městské elity. V tomto období se zakládají anglické socialistické strany, avšak problém rovnoprávnosti je ve Spojeném Království řešen až po 1. sv. válce.
Autorův život
G.B. Shaw byl anglický dramatik irského původu, laureát Nobelovy ceny (1925, „…za idealismus i humanitu jeho literárního díla, jehož svěží satira často v sobě zahrnuje osobitou poetickou krásu“). Velký zastánce socialismu. Vyrůstal v protestantské rodině neúspěšného podomního obchodníka. V dospělosti přichází do Londýna, kde pracuje jako žurnalista. Přechází k dramatickým hrám, které jsou založené na zesměšňování příslušníků vyšších vrstev a lidské omezenosti, a které jsou plné vtipných paradoxů a zajímavých dialogů. V těchto dílech jednoznačně vítězí realismus nad romantismem. Hry vyvolaly vlnu pobouření.
G. B. Shaw zemřel 19. listopadu 1950 ve věku 94 let na následky zranění, jež utrpěl při pádu ze žebříku. Jeho dílo Pygmalion bylo hudebně ztvárněno v muzikálu My Fair Lady.
Děj
Profesor fonetiky Henry Higgins se prochází letního večera Londýnem, když je deštěm zahnán pod pergolu jednoho domu. S ním jsou zde další lidé, včetně mladé květinářky Lízy Doolitlové, která využívá příležitosti a nabízí nešťastníkům květiny. Líza mluví podivným slangem spodiny a Higgins, milovník jazyka, to nevydrží, vyndá svůj bloček a začne si zapisovat její mluvnické výrazy. Pod pergolou Higgins čistě náhodou potkává svého starého přítele plukovníka Pickeringa. Higgins uzavírá s Pickeringem sázku, že naučí mladou květinářku správné mluvě a vystupování a ve vyšší společnosti nikdo nepozná, kdo vlastně je. Líza začíná brát hodiny u Higginse, dokonce se nastěhuje do jeho domu. Z Lízi se začíná stávat mladá kultivovaná dáma s perfektní mluvou a dokonalým vystupováním. Nikdo ve společnosti dokonce nepochybuje o jejím vznešeném původu. Jakmile Higgins splní svůj úkol, přestává se o Lízu zajímat. Dívka se ale už nemůže vrátit tam, odkud přišla, a nalézá útočiště u Higgisovy matky. Higginsovi je to líto, prosí Lízu aby se vrátila, ale Líza radši přijímá lásku mladíka Freddyho, s nímž si zakládá květinářství. S Higginsem i Pickeringem i nadále zůstává v přátelském kontaktu.
Charakteristika hlavních postav
Líza Doolitlová je pouliční květinářka s nevybranou drsnou mluvou, kterou se naučila na ulici. Postupem času se z ní stává milá mladá dáma, oplývající šarmem a inteligencí.
Henry Higgins je samolibý profesor fonetiky, snob z vyšší společnosti. Higgins je přesvědčen, že to byl pouze on, kdo z Lízi stvořil dámu, ale na Lízině proměně měl i nemalý vliv plukovník Pickering, šlechetný, hodný a ohleduplný gentleman.
Interpretace
G. B. Shaw si vypůjčil název Pygmalion z Ovidiových Proměn. Pygmalion byl kyperský král, sochař, který se zamiloval do své sochy. Bohyně Afrodita se nad ním slitovala a vdechla soše život. Ve hře se Higgins ve skutečnosti do Lízi nezamiluje, už na úvodu je naznačeno, že jejich povahy jsou příliš rozdílné, než aby se mohli milovat. Komedie byla autorem napůl ironicky označena jako romantická hra o moderní popelce. Shaw ale ve skutečnosti neřeší lásku, nýbrž společenské bariéry obyvatel Londýna a také problematiku důstojnosti nižších tříd a ženské emancipace ( Líza se staví na vlastní nohy a otevírá si květinářství, což je na tu dobu velmi neobvyklé). Hra uvádí přeměnu nevzdělané a zanedbané květinářky Lízy Doolitlové v dámu, ve vnímavou a citlivou bytost, vědomou si své vlastní ceny.
Literární žánr
Satira (drama), komedie o pěti dějstvích.
Satira = umělecký žánr, využívající komiky ( ironie, cynismu, karikatury) ke kritice zápor. vlastností.
Kompozice
Děj je chronologicky uspořádán v blíže neupřesněném dějovém období.
- dějství – Higgins potkává Lízu pod pergolou v jedné londýnské ulici.
- dějství – Higgins uzavírá sázku s Pickeringem, Líza bere Higginsovy hodiny.
- dějství – Líza s Higginsem navštíví jeho matku, kde se setkává s lidmi ze svého předešlého života, kteří jí už nepoznávají. Také je Líza uvedena do společnosti, kde nikdo nepojme podezření, že Líza není urozená.
- dějství – scéna u Higginse doma večer po bálu, Higgins si libuje, jak skvěle vyhrál sázku, utápí se v sebelásce a k Líze se chová jako k věci. Líza utíká pryč s Freddym.
- dějství – do salonu paní Higginsové vtrhne její syn celý rozlícen z toho, že ztratil Lízu. Nakonec zde Lízu nachází, dochází k usmíření, stanovení pravidel a Higgins s Pickeringem dokonce Líze dávají potřebný kapitál na založení květinářství a společný život s Freddym.
Specifika autorova stylu
Shaw je znám pro své dlouhé předmluvy ke každé ze svých her, což byly vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách, které obsahovaly ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka. Jeho díla se vyznačují humorem, ironií až sarkasmem a hlavně duchaplnými dialogy (čímž Shaw úspěšně navazuje na O. Wilda). Je tvůrcem tvz. sociálně diskusních komedií. Ovládal bravurně vykreslení postav.
Shaw považoval společenské konvence a předsudky za hloupé, čelí jim pomocí ironie a vtipu, vyhýbaje se laciné sentimentálnosti, přidával hře prvky komiky, a proto je hra stále populární a často hraná dodnes.
Jazyk
Shaw nechává Lízu ve své hře mluvit slangem (Kdo vás šidí. Přece taky říkáte cizímu muskýmu Ferdo nebo Tondo, dyž na něj chcete bejt milá; Líza), který staví do prudkého kontrastu se vznešenou a upjatou angličtinou vyšších vrstev (Řekl jsem něco nahlas? To tedy nerad. Prosím za prominutí. Vaše paní matka je bezpochyby z Epsomu; Henry Higgins).
Ve hře se objevují spíše věcné dialogy, bez příkras. Shaw nechává vyniknout jazyk ve své syrovosti. Vygradované zvolání (Ach jo! To byl večer! To byla sešlost!; Higgins, 4.dějství), přirovnání (…připadal jsem si jako medvěd v kleci…; Higgins, 4. dějství), metafora (Když vy jste nikdy pořádně nevplul do společenského života. Já se v něm občas docela rád omočím; Pickering, 4. dějství).
Ukázka
Ukázka pochází ze 4. dějství hry, kdy se Líza a Higgins vrátili domů z plesu, kde Líza byla tak úspěšná a nikdo ji nepoznal. Higgins tedy vyhrál sázku a Lízu již dále nepotřebuje, navíc se k ní stále chová jako k nějaké věci, což Lízu zraňuje. Uvědomuje si, že se teď nemá kam vrátit a je z toho nešťastná. Pohádá se s Higginsem a opouští ho, aby žila dál vlastní život s Freddym.
HIGGINS ( netrpělivě ) : A vy snad nejste ráda že to máte za sebou? Teď jste volná a můžete si dělat, co vás napadne.
LÍZA : ( v zoufalství sbírá všecky síly ) : K čemu já se hodím? Co mi teď zbývá? Kam já se
poděju? Co mám dělat? Co ze mě bude?
HIGGINS ( pochopí, ale neudělá to na něj žádný dojem ) : To vás tedy trápí! ( Strčí si ruce do
kapes a prochází se s obvyklým chrastěním jejich obsahu, jako by se laskavě uvolil pohovořit
na triviální téma ) Na vašem místě bych to pustil z hlavy. Já bych řek, že nějak si zařídit
existenci nebude pro vás žádný problém, ačkoli jsem si plně neuvědomil, že vlastně
odcházíte.( Líza se na něj kvapně podívá: on na ni ne, zkoumá jenom dezertní mísu na klavíru a rozhodne se pro jablko ) . Můžete se přece vdát. ( Ukousne si pořádný kus jablka a začne ho
hlučně chroupat ) Víte, Lízo, všichni muži nejsou zatvrzelí staří mládenci jako já nebo pan
plukovník. Většina se jich žení ( chudáci! ) , a vy nevypadáte zle; někdy je radost se na vás
podívat – teď ovšem ne, protože jste ubrečená a šeredná jako čarodějnice, ale když jste ve
formě, jste, jak bych to řekl, docela přitažlivá. To jest pro potenciální ženáče, abyste
rozuměla. Jděte si lehnout, hezky si odpočiňte; pak vstanete, podíváte se do zrcadla a hned se
přestanete cítit mizerně.( Líza se na něj opět podívá, neschopna slova, a ani se nehne. Jenže Lízin pohled se Higginse ani nedotkne: kouše si jablko se zasněně šťastným výrazem, protože mu docela chutná.Higginse konečně napadne geniální myšlenka ).Moje matka by vám nejspíš mohla sehnat nějakou slušnou partii.
LÍZA : Na rohu Tottenhamské ulice jsme byli nad něco takového povzneseni. .
HIGGINS ( se vzbudí ) : Jak to myslíte?‘
LÍZA : Prodávala jsem kytky. Neprodávala jsem sebe. Vy jste ze mne udělal dámu – takže nic
jiného prodávat nesmím. Měl jste mě nechat tam, kde jste mě našel.
(…)
Další podobné články na webu:
