Kniha: Spalovač mrtvol – otázky
Autor: Robert Louis Stevenson
Přidal(a): Skokan
1) Charakterizujte žánr románu
– Tuto knihu bychom mohli zařadit buď do žánru thrilleru, nebo hororu. Rozdíly mezi těmito žánry jsou dva. Zaprvé je rozdíl v tom, zda čtenář pociťuje spíše napětí a obává se o hrdinův osud – thriller, nebo čtenář spíš pociťuje osobní strach – horor. Z tohoto hlediska by kniha spíš patřila do žánru hororu. Podle druhé hlediska je tomu ovšem přesně naopak, pokud se v knize vyskytují nadpřirozené postavy, tak se kniha řadí spíše do hororu, pokud ne, tak do thrilleru. Podle tohoto hlediska je kniha tedy spíš thriller, než horor, musíme se tedy spokojit s tím, že kniha je něco mezi tím.
2) Jaké jsou hlavní znaky hororu? Jaké postupy používá? Jaká jsou jeho témata?
– Hlavní znaky hororu jsou tísnivá atmosféra a strach. Využívá postupy stupňujícího se strachu. Témata hororu jsou prakticky jakákoliv, z logiky věci vyplívá, že bývají spíš smutná, ponurá.
3) Kniha je uvedená mottem: „Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.“ Jak citátu rozumíte? Jak souvisí s knihou?
– Rozumím mu tak, že největší nebezpečí zla spočívá v tom, když se ho někdo snaží propagovat pod závojem dobra, ušlechtilosti. Tedy konkrétně v knize, když se snaží Willi přesvědčit pana Kopfrkingla, že když zabije Židy, tak jim pomůže.
4) Srovnejte pojetí černého humoru a grotesky u Fukse a Kafky.
– Fuksův a Kafkův humor a smysl pro groteskno jsou si dost podobné a nelze nalézt mnoho rozdílů.
5) Jak na vás působí promluvy pana Kopfrkingla? Pokuste se charakterizovat jeho vnitřní svět.
– Působily na mne šíleně, místy až strašidelně. Celou knihu jsem se podivoval nad tím, že ho někdo neokřikne, popřípadě, že si někdo neprosadí svou a také nepromluví. Jediný, kdo v jeho přítomnosti mluvil více než on, byl snad Willi.
Také mě přišlo divné, že se nikdo z rodiny nepokouší vymanit se z morbidní atmosféry, kterou okolo sebe věčnými řeči o kremaci rozprostírá. Já bych v jeho přítomnosti nemohl žít.
Středem svět pana Kopfrkingla je krematorium, kremace, mrtvoly. Z toho důvodu je velice ponurý a neveselý. Pan Kopfrkingl vyznává jakousi zvrácenou teorii o tom, že pokud někoho spálíme, pomůžeme tím bohu v obrácení člověka zpět v prach a duše se tak rychleji reinkarnovat. Tento prvek má ze své knihy o Tibetu.
6) Od jakého „utrpení“ chce pan Kopfrkingl lidi osvobodit?
– Od utrpení na tomto světě. Pan Kopfrkingl věří, že smrtí se zbavíme utrpení na tomto světě. Citace: „…Smrt osvobozuje člověka od bolesti a utrpení…“ strana 58
7) Jakou roli v románu hraje fašistická/nacistická ideologie a Tibet a jeho náboženství?
– Fašistická ideologie je v knize ta zlá strana. Tibet a jeho náboženství je naopak strana dobra. V knize můžeme vidět rozbroje těchto dvou ideologií, např. v okamžiku, kdy se pan Kopfrkingl snaží zabít svou dceru, ale vlivem Tibetského posla na ni zapomene.
8) Jaký význam má Kopfrkinglova „hra na jména“?
– Žádný, pan Kopfrkingl je jen romantik, který se tuto hru hraje se svojí ženou. Citace:
„Jména nic neznamenají,“ usmála se Lakmé, „vždyť sám víš, jak se dají měnit. Sám říkáš Hroznýši U Stříbrného pouzdra, ještě že to pan Strauss nehledal… mně říkáš Lakmé místo Marie a sám chceš, abych ti říkala Romane místo Karle.“
„Protože jsem romantik a mám rád krásu, drahá,“ – strana 10
9) Které motivy a výrazy se v knize neustále vracejí a opakují?
– Růžolící se dívka v černých šatek, tlustý pán a šílená žena s pérem na klobouku, starší dáma s půllitrem v ruce, příjmení stejná s příjmeními některých skladatelů (Dvořák, Janáček…), předčítání novinových titulků, pražené mandle…
10) Která scéna na vás nejvíce zapůsobila a proč?
– Nejvíce na mě zapůsobila scéna, při které se mu zjeví posel z Tibetu, jelikož mi z počátku nedošlo, že se pan Kopfrkingl pomátl a že jsou to pouze vidiny a myslel jsem si, že je opravdovou reinkarnací Budhy.
Další podobné články na webu: