Kniha: Evžen Oněgin

   Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin

   Přidal(a): luciez

literární žánr: veršovaný román

lit. druh: lyrickoepický

rokvydání: 1825

lit. his. kontext: romantismus, protiklad klasicismu, první polovina 19. Století, umělecký směr aristokracie

místo děje: Evropská část Ruska (Moskva a venkov)

doba děje: počátek 19. století

Téma: zobrazení ruské společnosti na počátku 19. Století, nenaplněná láska Evžena a Taťány, příběh člověka, jenž je obětí sama sebe.

Dějová osnova:

Evžen Oněgin je mladý lev salónů, žijící v Moskvě ale po čase věčírků a ruské smetánky, je znuděn tímto životem a když onemocní jeho strýc, žijící na venkově rád uvítá cestu za ním a následně přebírá jeho dům. Zde se seznámí s budoucím přítelem Lenskym se kterým následně tráví mnoho času, avšak dvě sestra Olga a Taťána mezi ně vnesou svár a vede to až k duelu, kde je Lenskyj zabit. Oněgin následně utíká apo letech se však vrací, a potkává Taťánu, které nejdřívě neopětoval lásku, ale nyní ji chce, ale ona je už vdaná.

Hlavní postavy:

Evžen Oněgin – ústřední postava, tragikomický hrdina, zvdělaný, společenský, schopný, povrchní, egoistický, znuděný (zbytečný člověk), nemá hlubší cíle, vzpurný a samotářský

Vladimír Lenský – mladý statkář, romantik, snílek, básník, bezbranně naivní, milující Olgu

Taťána – sentimentalní romantická, citlivá dívka, upřímná, skromná, vysoké mravní hodnoty, uzavřena, sestra Olgy

Olgra – veselá, koketní, energická, sestra Taťány

Hlavní myšlenka: Autor se popisuje kontrasty města a venkova. Ukazuje život města, kde jsou lidé povrchní a egoističtí na rozdíl od venkovských lidí, kteří jsou laskavý a žijí ustálený život. Jedná se o příběh nesplněných snů a představ titulního hrdiny. Poukazuje na hodnoty přátelství – úvahy.

Autorův záměr: objevují se zde veršované pasáže, prolínání romantismu s realismem, prvky lyriky, epiky ale i dramatu.

Kompoziční prostředky:

• Chromologicky za sebou (text na sebe navazuje v časové posloupnosti)
• Členění textu: 8 hlav – na začátku každé hlavy se setkáváme s citáty a moudry významných spisovatelů
• Ich forma
• Zrcadlová kompozice Oněgin x Lenskij, vesnice x město
• Rozsáhlé popisy (okolí, postav)
• Romantické (nešťastná láska, komentář autora, složitá dělba románu) ale i realistické (popisy skutečnosti, krajiny, obsahová rozsáhlost) prvky
• Spisovný jazyk ve verších
• Cizí slova (francouzská: monsieur, mon ange, ruská: chandra)
• Přímá řeč
• Oněginská strofa- 14 veršů (a,b,a,b)
• 4 verše a,a,b,b
• 4 verše a,b,b,a
• Básnické přívlastky
• Řečnické obraty
• Hodně tropů (personifikace: a z nich zima vykouzlila sníh…, přirovnání: po sále spěl sum jako v roji…)

Vlastní názor:

Díla jsem se velice bál, neboť jsem věděla, že je z části veršované, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapena, že se toto dílo dalo číst celkem lehce a nenaplnila se má obava. Avšak doušek mé kávy to není, neboť čtu spíše jiné literární druhy a vlastně i žánry, ale u knihy jsem vydržela a nedá se říci, že bych se musel přemáhat.

The post Evžen Oněgin – rozbor knihy (3) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Evžen Oněgin

   Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin

   Přidal(a): Gabriela Běhounková

Literární druh: epická poezie (s občasnými lyrickými prvky)

Literární žánr: román ve verších

Lyrický mluvčí: er-forma prokládaná ich-formou → autor často vstupuje do děje jako pozorovatel a promlouvá ke čtenáři, vševědoucí

Časoprostor: Petrohrad, Moskva, ruský venkov 19. století

Kompozice:

chronologická, avšak s četnými odbočkami v ději (dlouhé líčení Oněginova života v Petrohradě, život Taťániny matky, zimní radovánky, ples venkovských statkářů…), jež odsunují osud hlavních hrdinů do pozadí, v důsledku čehož jsou stěžejní události (smrt Lenského) líčeny jakoby mimochodem,

dějová dynamika, (klidný začátek, pozdější rozjezd)

dějové napětí (vyvolané předtuchou zvratu)

Forma: v celém románu přísně dodržována (až na 2 dopisy) → tzv. Oněginská sloka – vychází z anglického renesančního sonetu (na rozdíl od něj se ale nedělí na další menší části), střídání sdruženého a střídavého rýmu, úsečně vyhrocené dvojverší, střídání mužských (poslední doba ve verši je přízvučná; v ukázce značeno velkými písmeny) a ženských (poslední doba ve verši je nepřízvučná; v ukázce značeno malými písmeny)

Téma: neopětovaná láska (Taťány k Oněginovi), složitá náprava chyb (Oněginovo odmítnutí), marnění života, míjení života svým smyslem, obraz ruské společnosti 19. století

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, časté používání cizích slov – hlavně francouzských (monsieur, entrechat, blanc-manger), časté odkazy na jiná světová díla, umělce a badatele (Byron, Baratynskij, Walter, Dělvig, Cicero, Apuleius, Ovidiovo Umění milovati, Danteho nápis nad Pekelnou bránou…), přímá řeč vyjádřena krátkými dynamickými větami, časté užívání řečnických otázek (→ Lenského elegie: „Ach, kam jste se mi zatoulaly…“)

Postavy:

Charaktery postav mezi sebou jasně kontrastují → tzv. „zrcadlová kompozice“

Evžen (lehkovážný šlechtic, znuděný rušným společenským životem, cynický)

x

Lenský (romantický snílek, idealista, básník)

Taťána (melancholická, uzavřená, citlivá)

x

Olga (hovorná, přístupná, veselá)

Historický kontext: Ruská literatura v této době prochází zásadní proměnou. Odklání se od dosud převládajícího klasicismu a romantismu, zvolna přechází do realismu. Autor se snaží věcně a kriticky hledět na svět, jeho slovesný projev si však zachovává klasicistní eleganci a uměřenost i romantickou citlivost a fantazii.

Alexandr Sergejevi Puškin:  Silně prožívá národně obrozenecké hnutí v Evropě + proticarskou vzpouru v Rusku. Za svou tvorbu byl opakovaně posílán do vyhnanství. Po návratu do Petrohradu (1927) byl až do své smrti pod policejním dohledem. Údajně byl zavražděn milencem své ženy.

Překlady:  Do češtiny bylo dílo přeloženo celkem pětkrát. Každý překlad odráží jinou epochu českého básnictví a české kultury. Nejznámější z nich je překlad Josefa Hory (1937) a bilingvní vydání v překladu Milana Dvořáka (1999).

Jiná zpracování:  Námět byl celkem osmkrát zfilmován, v České republice dvakrát uveden do divadla (2007, 2011). Operní podobu románu napsal P. I. Čajkovskij.

Ukázka:

XXXVI

Uplynul den a po něm druhý.                      a

Odpoví něco Oněgin?                                   B

Taťána, pod očima kruhy,                             a

po domě bloumá jako stín.                            B

Za Olgou nápadník zas přijel.                       c

„A co váš přítel, jakpak žije?“                       c

ptala se matka pokojně.                                D

„A co že na nás zapomněl?“                         D

Taťána zachvěla se celá                                 e

a zrudla jako růže květ.                                 F

„Dnes,“řekl Lenskij „chtěl k vám jet.            F

Nejspíš ho pošta pozdržela.“                        e

S očima k zemi Taťána                                  G

se plíží pryč jak spráskaná.                           G

The post Evžen Oněgin – rozbor knihy (2) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Evžen Oněgin

   Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin

   Přidal(a): Monika

Děj románu se odehrává  na začátku  19. století na ruském venkově, v Petrohradě a Moskvě.

Hlavní postavy:

Evžen Oněgin: mladý šlechtic. Inteligentní, velmi oblíbený u dam petrohradské smetánky, znuděný a cynický, většinou řeší jen sám sebe.  Stává se vrahem, v souboji zastřelí svého přítele Lenského.

Vladimír Lenský: Evženům přítel na venkově. Snílek a básník.

Taťána Larinová: starší ze sester, velmi citlivá a jemná duše, hluboce miluje Evžena, ten ale její lásku neopětuje.V závěru románu je, ale velmi chladná a nedostupná dáma, která zůstává věrná svému manželovi

Olga Larinová: mladší sestra Taťány a její pravý opak, snoubenka Lenského, ale nepokrytě flirtuje z Evženem. Kvůli tomuto flirtu Lenský vyzívá Evžena na souboj a je zastřelen

Tento román ve verších pojednává  o mladém, inteligentním, ale zároveň zkaženém a znuděném šlechtici Evženu Oněginovi.

Evžen je na začátku románu popisován jako lev salonů. Pohledný,mladý muž, kterého obdivovalo mnoho žen, byl zván na mnohé plesy, večírky, baletní vystoupení  a rauty. Po nějaké době ho však tyto akce začaly nudit. Vadila mu tehdejší petrohradská společnost a pokrytectví v ní. Opouští jednotvárný společenský život velkoměsta a stěhuje se na zděděný statek na venkov.

Statek zdědil po svém strýci a Evžen si velice rychle zvyká na nové prostředí venkova.

Je zván k bohatým sousedům a při jedné z návštěv se seznamuje se sestrami Taťánou a Olgou. Larinovými.Taťána se na první pohled do Evžena zamiluje, on ale její city neopětuje a je opět ve fázi, kdy ho venkovský život nabažil a začíná jej nudit. Evžen také na venkově poznává básníka Vladimira Lenského, idealistu a snílka. A ač je každý z nich povahově úplně jiný stávají se z nich přátelé. Lenský je zamilovaný do Olgy. U Larinových je proto častým hostem a většinou bere sebou i Evžena. Při těchto návštěvách se Taťánina láska k Oněginovi stále prohlubuje. Taťána vyznává své city Evženovi v dopisu, který Evžena velmi dojme, ale zároveň vysvětlí zdrcené Taťáně , že jí city opětovat nemůže a že by sním nebyla šťastná.

Evžen se začíná vyhýbat návštěvám, ale když ho Lenský pozve a velmi dlouho přemlouvá  jde s ním k Larinovým na oslavu svátku Taťány. Evžen dostává sebe i nešťastnou Taťánu do nepříjemné situace. Z toho všeho začne Evžen obviňovat Lenského a aby se mu pomstil protančí celý večer jen s Olgou a nepokrytě s ní koketuje. Lenský na Evžena velmi žárlí a vyzve ho na souboj. Tento souboj pro Lenského končí smrtí. Oněgin svého činu velmi lituje a opouští svůj statek na venkově. Lehkomyslná Olga brzy zapomíná na Vladimira, vdá se a odjíždí.

Taťána Evžena nenávidí, proto co udělal. Brzy se jí , ale po něm začne stýskat a začne navštěvovat  Oněginův opuštěný dům. Matka Taťány chce, aby se Taťána vdala a tak odjíždí ke své tetě do Moskvy. Oněgin zatím cestuje po Rusku a když se po nějakém čase vrací zpět do Moskvy potkává na jednom z plesů již vdanou Taťánu. Ta jedná s Evženem velmi chladně a odtažitě. V této chvíli je to on, kdo neví co říct. Je tímto setkáním velmi zmaten a zjišťuje, že se do Taťány opravdu zamiloval. Píše jí několik dopisů, ale nemá žádnou odpověď. Přichází proto za Taťánou a nachází jí uplakanou nad jeho dopisem. Ač Oněgina stále  miluje, nechce opustit svého manžela a tak nechá Evžena odejít. Evžen tak ztrácí poslední naději, že konečně najde smysl života.

Protože se Puškin, dle dochovaných informací,  do jisté míry ztotožňuje s hlavním hrdinou svého románu snaží se ospravedlnit a vysvětlit zhýralé a místy nepochopitelné chování Evžena, ale i dobové společnosti. Tato petrohradská smetánka je sice finančně zajištěná, ale nikdo z nich nechápe smysl opravdového života. Nikdo je nenaučil pracovat . Jejich jediným smyslem života  jsou prohýřené noci a následné kocoviny, neustálé pletichaření a vzájemné pomluvy. Naopak venkov je zde vylíčen jako ideální místo pro život. Hlavně postava Taťány je zde vykreslena jako ideál ruské ženy, kdy se ze stále zasněné a naivní dívky stává  dokonalou dámou vyšší společnosti a zachovává věrnost svému manželovi.

V románu je řešena problematika vztahu Evžena ke svému životu. Ač je Evžen vzdělaný a inteligentní, jeho život je naplněn  pouze nudou , přetvářkou společnosti a neopětovanou láskou, Evžen je v lásce cynický. Touží  po změně, připadá si zbytečný. Jeho výsměch a opovržení střídá v závěru románu hluboký cit a láska.

Pro dnešního čtenáře toto dílo může být podnětné v tom, že vidíme kam vede zhýralí život plný krátkodobých vztahů, života plný nudy , kdy si dáváme spoustu předsevzetí, ale stejně je nesplníme. Měli bychom život žít naplno, poznávat nové lidi, cestovat, naučit se pracovat a postarat se sami o sebe. Ne, jenom čekat co nám spadne do klína. Na závěr musím konstatovat, že tehdejší mladá smetánka včetně Evžena, se příliš neliší od dnešní „zlaté“ mládeže.

I když se mi román nečetl nejlépe, některé verše jsem musel číst několikrát, abych pochopil co tím autor myslel,  tento román se mi docela zalíbil..

Taťánin dopis Oněginovi, ukázka

The post Evžen Oněgin – rozbor knihy first appeared on Statni-maturita.cz.