Kniha: Revizor

   Spisovatel(ka): Nikolaj Vasiljevič Gogol

   Přidal(a): marty009

Nikolaj Vasiljevič Gogol  (1809 – 1852)

Narodil se do rodiny ukrajinského statkáře, vášnivého milovníka divadla. Na jeho rozvoj i celý život měla významný vliv jeho matka. Spolu s ní ve 20. letech  vytvořil sbírku ukrajinských folklorních děl. Od dětství byl nadaným hercem, měl vynikající paměť. Kromě ukrajinského folkloru miloval i výtvarné umění.

Vystudoval gymnázium, poté v roce 1828 odešel do Petrohradu, kde byl přijat do divadla. První povídky publikoval v časopise Literaturnaja gazeta. Zde se sznámil s Žukovským, Pletněvem a Puškinem. Ve třicátých letech vydal několik souborů povídek, stýkal se s předními ruskými osobnostmi.

Léta 1836-1839 působil v Itálii, Německu i v českých zemích. V roce 1844 se vydal na cestu do Jeruzaléma. Na podzim 1939 se vrací do Ruska, avšak v roce 1941 znovu odchází do ciziny. Zpět do Ruska se vrací až na sklonku života v roce 1952.

V roce 1846 vydal knihu Korespondence s přáteli, která však byla podrobena zdrcující kritice. Před smrtí začal prožívat Gogol hlubokou depresi, začal podléhat náboženským a mystickým náladám a dost často pochyboval o svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Ani svůj román Mrtvé duše nebyl schopen dokončit.

Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Ve svých dílech, především povídkách kritizuje vládnoucí systém, odsuzuje nevolnictví a bídu. (Večery na samotě u Dikanky, Arabesky, Petrohradské povídky, Taras Bulba a další). Napsal i několik dramat (Revizor, Ženitba, Hráči).

Celková charakteristika díla Revizor

Je to satirická komedie o 5 dějstvích. Ve své době zcela zrušila pravidla dramatu: nemá milostnou zápletku, není v ní jediná kladná postava. Inspirací byl skutečný příběh, který mu vyprávěl Puškin. Zdánlivě anekdotický příběh o falešném revizorovi se opírá o reálnou situaci v životě tehdejšího Ruska. Hra je satiricky zaměřena proti státním úředníkům, kteří namísto služby vlasti upřednostňují vlastní prospěch. Berou úplatky, lžou a podvádějí. Komedie je kritikou ruské společnosti té doby, má však celosvětový přesah a je nadčasová.

Postavy

Ivan Alexandrovič Chlestakov – je bezvýznamný úředníček, společenská nula, lehkomyslný lhář a povaleč, užívá si života jak může. Po svém odjezdu si ani nemyslí, že by spáchal něco nečestného, jen zažil zábavnou epizodu na cestě.

Osip – jeho vychytralý sluha využívá znamenitě příležitosti nasytit se nakonec oba zachraňuje radou, aby ujeli.

Policejní direktor Anotn Antonovič Skvoznik – omezený, směšný, přesvědčený o svém významu, ale přitom bezvýznamný, bere úplatky

Anna Andrejevna, jeho žena – marnivá, omezená, zvědavá

Další postavy – především obecní úředníci (poštmistr rozlepuje a čte cizí dopisy, školní inspektor se stále bojí kontrol, soudce miluje štvanice, úplatky bere ve formě štěňat chrtů, považován za volnomyšlenkáře, protože přečetl „pět nebo šest knih“.).  Jednotlivé charaktery jsou vykresleny na principu grotesky.
Žvaniví statkáři Bobčinskij a Dobčinskij – všechny  postavy jsou charakteristické pro tehdejší dobu a společnost, současně ale jsou nadčasové.

Děj a kompozice

Děj je vystavěn na záměně osob, tento princip je ve světové literatuře označován pojmem „komedie plná omylů“. Hra nemá milostnou epizodu ani zápletku.   Příběh se odehrává v provinčním ruském městečku během 24 hodin.

Hra začíná zprávou o utajeném příjezdu revizora. Úředníci mají špatné svědomí, což  vyplývá z jejich prvních replik a ovlivňuje to celý další děj. Chlestakov vede dialog s policejním direktorem, kterého přesvědčí o vlastním významu a důležitosti. Následuje večeře na počest domnělého revizora, místní úředníci přednášejí stížností ale přinášejí i dary, na základě kterých očekávají přiměřené výhody a „odpustky“ prohřešků. Chletakov se  dvoří paní domu i dceři, neboť se mu to zdá výhodné, vyláká z policejního direktora půjčku a klidně se s jeho dcerou zasnoubí, i když ví, že je to celé lež. Pak rychle odjíždí, aby lež nevyšla najevo v jeho přítomnosti. To vše postupně stupňuje situaci až k vrcholu v podobě vítězství policejního direktora a v prudkém zvratu ve formě dopisu Chlestakova přečteném poštmistrem a příchodu četníka. Ten oznámí příjezd skutečného revizora, který všechny změní ve zkamenělou skupinu.

Jazyk a styl

Jazyk postav podporuje jejich charakteristiku. Velmi často vyjadřuje jejich duševní stav. Je jednoduchý, stejně jako vyjadřování postav. Velmi často používá hovorových výrazů.

Okolnosti vzniku díla

Hra je výsledkem dlouholetého autorova úsilí nastavit zrcadlo poměrům v Rusku. Postavy, ve hře jsou tragickým, pokřiveným zrcadlem reality své doby.
Ohlas na první uvedení hry v roce 1836 Gogola neuspokojil a po dalších 6 let je předělával, aby zvýraznil kritický účinek díla.

Vliv díla

Revizor je jednou z nejvýznamnějších her světového činoherního repertoáru. Hra je uváděna na všech kontinentech. Jednotlivé postavy se staly prototypem chování a podle hlavního hrdiny je pojmenováním i styl chování – „chlestakovština“. Ve své době se jeho jazykových obratů a výrazů začalo všeobecně používat mezi mládeží. Hra byla mnohokrát zfilmována, Dočkala se i  české verze s Vlastou Burianem (1933). Mezi nejznámější inscenace v českých zemích patří nastudování Činoherního Klubu v Praze.

The post Revizor – rozbor knihy (3) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Revizor

   Spisovatel(ka): Nikolaj Vasiljevič Gogol

   Přidal(a): nikol

Revizor (r.1836)

Téma a motiv

• Téma: Ukázat divákovi korupci v ruské společnosti. V díle jsou vidět všechny nešvary a zločiny, kterých se ruští úředníci dopouštěli (úplatkářství,byrokracie)
• Motiv: Očekávaný příjezd revizora z Petěrburgu

Časoprostor

-v malém ruském městečku, za doby cara Mikuláše (zač.19.st.)

Kompoziční výstaba

chronologický postup. Je to pětiaktová satirická komedie s typickými prvky realismu.

Literární druh a žánr

• literární druh: drama (divadelní hra)
• literární žánr: satirická komedie
• literární směr/sloh –dílo je z roku 1836-což je období ruského realismu

Postavy

a)Chlestakov-(hlavní postava)mladý muž dříve pracující jako úředník v Petrohradu se vrací domů bez peněz. Rád se baví. Díky svému obleku je pokládán za revizora, který má přijet do malého ruského městečka. Využívá situace a plně se do role revizora vžívá.

b)hejtman Anton Antonovič Vichuroskij-(hlavní postava)městský hejtman. Postarší muž, který bere úplatky, k obyvatelům města se chová tvrdě. Nechá se napálit od Chlestakovova, když nepozná, že je to falešný revizor.

c)Anna Andrejevna-(vedlejší postava)-hejtmanova manželka. Vychytralá žena,hodně zvědavá a vychloubačná,pohrdá svým mužem,svou dceru zesměšňuje a nabízí se Chlestakovovi.

d)Soudce-(vedlejší p.)-snaží se dělat chytrého,je snadno uplatitelný vším co souvisí s lovem zvěře

e)Marie Antonovna-(epizodní postava)-dcera hejtmana

f)Uchověrtov-(vedlejší p.)-policejní inspektor

g)Bobčinskij a Dobčinskij-(vedlejší p.)-statkáři z města, kteří mají zálibu roznášet klepy,oba mluví překotně a kvapně.Bobčinskij trochu koktá.

-epizodické role-správce chudobince,školní inspektor.

h)Špelin-(vedlejší p.)-poštmistr-je naivní, prostoduchý,nesoustředěný.Tajně rozlepuje a čte cizí dopisy

ch.)Osip-(vedlejší p.)-Chlestakovův sluha,mazaný,drzý.Ke svému pánovi se nechová příliš uctivě,ale přesto ho má rád.

Vyprávěcí způsoby

-užívá se „přímá řeč“, která je uváděna bez uvozovek

Typy promluv

-dialogy mezi jednotlivými postavami

Jazykové prostředky a jejich funkce

-v dialozích je použit hovorový jazyk,místy až nespisovný. Používají se slova jak neutrální, tak stylově zabarvená (např.“křupan“,“huso“,“mizera“). Každá osoba ve hře má svůj charakteristický styl mluvy, který se mění podle toho s kým mluví (např.hejtman mluví v soukromí a hrubě, zatímco s Chlestakovem až příliš slušně a podlézavě. Chlestakov používá francouz.slovíčka-ne vždy správně. Jména hlavních postav vymyslel Gogol tak, aby odpovídali charakteru osoby, která se tak jmenuje (např.Chlestakov – od „chlestať“ = šlehat,mrskat).

Autor často používá vtip a nadsázku! Gogol používá „satirickou hyperbolu“, tj.přehánění charakterových rysů jednotlivých postav za účelem zesměšnění určité špatné vlastnosti.

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)

Kontext autorovy tvorby

-Gogolovo „Revizor“ byl poprvé uveden v r.1836. Patří k jeho vrcholným dílům a také k vrcholným dílům realismu. Revizor vynesl na světlo korupci v ruské společnosti, tj.braní úplatků úředníky,nevzdělanost, protěžování příbuzných,prospěchářství,donašečství→vzniklo tím věrné realistické dílo,které dodnes neztratilo nic na své aktuálnosti.

Literárně/obecně kulturní kontext

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)-prozaik a dramatik, vrcholná díla jsou psána v duchu „REALISMU“-směr 2.pol.19.st. Realismus vznikl ve Francii v letech 1856-1857.

Zásady realismu: umění by mělo odrážet skutečnost pravdivě a objektivně. Autor stojí nad dílem,tj.autor nehodnotí ,nezasahuje do díla. Zájem o skutečnost,o prostého člověka a sociální problémy. Kritika společnosti, hrdinou je většinou prostý člověk, který není ničím výjimečný. Realismus zobrazuje jedince nebo skupinu na pozadí nějaké situace. Do literatury se dostává nespisovný jazyk (městská mluva,argot). Hlavní žánry realismu:prozaické žánry: vyprávění,popis,charakteristika a dialog.

Světoví realisté:      

Francie:

• Honoré de Balzac (dílo Lidská komedie)
• Gustav Flaubert (dílo paní Bovaryová)

Anglie:

• Charles Dickens (dílo Oliver Twist)

Rusko:

• F.M.Dostojevsky (dílo Chudí lidé)
• A.P.Čechov (díla Tři sestry, Višňový sad)
• L.N.Tolstoj (dílo Anna Kareninová)

The post Revizor – rozbor knihy (2) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Revizor

   Spisovatel(ka): Nikolaj Vasiljevič Gogol

   Přidal(a): Mischii

Autor: (1809-1852)

– ruský prozaik a dramatik

– díla -> realistická s romantickými prvky

Další díla:

• Petrohradské povídky
• Mrtvé duše

Zařazení:

• Realismus (2. ½ 19. Stol.) skutečnost, pravdivost, řeší problémy soudobé společnosti
• Směry:

Kritický realismus – poukazuje na nedostatky tehdejší společnosti (alkohol, prostituce)

Bovarismus – únik od reality k iluzím

Naturalismus – chápe člověka jako tvora determinovaného dědičností a společností

• Český realismus:
  • Němcová – Divá Bára, Babička
  • K. H. Borovský – Král Lávra

Současníci:

RUSKO: Dostojevskij: Idiot

ANGLIE: Charles Dickens: Oliver Twist

FRANCIE: Guy de Maupassant: Kulička

Honoré de Balzac: Lidská komedie

Dílo:

Lit. druh: DRAMA

Lit. žánr: SATIRICKÁ KOMEDIE

Lit. forma: DIVADELNÍ HRA

Časoprostor: skutečné prostředí maloměsta (důležité – maloměšťáctví se podepsalo na charakteru občanů), děj se odehrává v 19. stol.

Kompozice: chronologická, členěno do pěti taktů, neboli částí

Idea:  Kritika ruské společnosti.

Jazykové prostředky:  hovorový jazyk, místy nespisovný, typizace hl. hrdiny

– dialogy, přímá řeč

– citově zabarvená slova: křupan, huso, mizera..

– archaismy: putýnky, drožka..

– přirovnání: Táhne z něho, jako když zrovna vyšel z palírny.  Přivezli ho poránu jako cep.

– zvolání: Čtěte!, Pššt!

– oslovení: Mamičko, helejte, strejčku

– metafora: v žilách oheň

Hl. postavy:

Chlestakov – mladý úředník z Petrohradu, předstírá revizora, je chytrý, mazaný a vypočítavý

Anton Antonovič – městský hejtman, podlézavý, uplácející

Ámos Fjodorovič – soudce, snadno uplatitelný, chytrolín

Osip – sluha Chlestakova, podporuje ho ve lžích,

Obsah:

Hejtmanovi přijde dopis, že se do města chystá revizor. Tak musí dát město prolezlé různými neřestmi do pořádku. Statkáři v hospodě řekli hejtmanovi, že tam bydlí už dva týdny úředník Chlestakov, kterého považují za revizora. Hejtman a ostatní se bojí, že budou odhaleny jejich úplatky a neplnění povinností, proto Chlestakova uctivě hostí. Jemu tato situace přijde vhod, předstírá revizora a nechá se uplácet, dokonce požádá hejtmana o ruku jeho dcery. Vezme si od hejtmana peníze a tvrdí, že musí na den odjet, za nedlouho posílá hejtmanovi dopis, kde píše, jak je napálil. Poté přijíždí pravý revizor.

1836 – Jedna z nejvýznamnějších světových činoher.

Dílo mnohokrát zfilmováno, včetně české verze Martina Friče v hl. roli s Vlastou Burianem.

Když podotkneme krizové období, kdy tato filmová adaptace vznikla podle knižní předlohy, tak mohu potvrdit, že se vážně povedla. Gogol ve Fričově úpravě a revizor v Burianově podání, to byla „trefa do černého“ opravdu jsem se nenudila.

The post Revizor – rozbor knihy first appeared on Statni-maturita.cz.