Kniha: Tyrolské elegie
Spisovatel(ka): Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): Dadoska
Autorem je Karel Havlíček Borovský.
Dílo Tyrolské elegie je součástí sbírky Básně.
Knihu vydalo nakladatelství Akropolis jako sou 31. publikaci v roce 2006. Knihu ilustroval Luboš Drtina.
Žánrem se dílo řadí mezi satiristické básnické skladby. Lyriko – epika, v díle jsou popisovány pocity, které se vážou na děj básně.
Dílo se nijak nevymyká autorově tvorbě. K. H. Borovský je český básníř, který rád kritizoval politickou a společenskou situaci.
K.H. Borovský stál u počátků českého realismu ale politickými názory se řadí do 2. generace národních buditelů (u českého národního obrození). Působil na českém pozadí i za „vlády“ Alexandra bacha, tzv. bachovského absolutismu, kdy došlo k velkému omezení politických svobod.
Hlavní hrdina – autor vypráví svůj příběh deportace měsíci. Kritizuje v něm ostře Bachův absolutismus. Havlíček se rozloučí se ženou a dcerou a odjíždí s policejním doprovodem do italského Brixenu. Cestou míjí kostel a vvbavují se mu vzpomínky k tomuto místu. Na cestě se koně splašili a policisté se chovali zbaběle. Havlíček měl šanci uprchnout, ale zůstal v kočáře a dojel s nimi do Brixenu.
Hlavní myšlenka díla je kritika bachova absolutismu. Výsměch vládě a policii. Užití elegie – žalozpěv – smutné rozloučení s vlastí a rodinou, satira – ironický výsměch.
V době vzniku díla, bylo takovéto psaní zakázáno, kontrolováno. Lidé s ním však souhlasili. Dnes se toto dílo řadí mezi významné literární památky, v dnešní době spíše jako vzpomínka na dávné časy, než jako aktuální problém.
Dílo mě zaujalo spíše jako ukázka (projev) jak se lidé v té době cítili, než jako báseň.
Autor v textu používá lidovou slovesnost, hovorový jazyk. Krátké sloky – střídavý rým. Často použitá satira, iroine: ( Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá…). Dále užitá apostrofa – oslovení mesíce: („Sviť, mesíčku… nejsem zdejší, můj měsíčku!“). Používá přirovnání, podtrhuje ironii textu: ( Bach mi píše jako doktor… Tak mne vábil jak siréna…). Užívá personifikaci v souvislosti s kostelem a měsícem: ( kostelíček… na mne hledí). Občas se v textu vyskytne narážka/námět z bible: (Jonáš a velryba, Siréna, Léthe).
Text pochází z 19. století, vyskytují se zde proto historismy a archaismy: (postilion – kočí poštovního vozu, žandarm – policista/voják, vikař – farář). Borovský v textu používá i německé a latinské výrazy: (nj.: nejsem treu und bieber – nejsem věrný a řádný (rakouský občan), zlato na krágle – na límci).
Je to typické autorovo dílo – používá satiru pro výsměch politických poměrů, psáno jako báseň.
Daniela Dvornická
Další podobné články na webu: