Evropská unie – esej

sloh

 

Téma práce: Evropská unie

Slohový útvar: Esej

Přidal(a): Vojta004

 

 

Úvod

Evropská unie (EU) je politicko-ekonomické sdružení států Evropy, které mají za cíl podpořit mír, stabilitu a prosperitu mezi členskými státy. Dnes má Evropská unie 27 členských státu, z nichž nejvýznamnější pro chod EU jsou Německo, Francie a Italie, jelikož mají nejvíce křesel v Evropském parlamentu.

 

Historie

Myšlenka o sjednocení Evropy se poprvé objevila už ve Středověku. Tehdy se o to pokoušel český král Jiří z Poděbrad. Státy v této Unii měly být uspořádány do větších celků, kde každý z nich by měl po jednom hlasu. Vůdčí roli měla zastávat Francie, naopak papež měl mít jen malé pravomoci. Možná právě proto Jiříkův nápad nenašel pochopení u většiny evropských států.

Za jakousi předzvěst Evropské unie můžeme považovat Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), které bylo založeno roku 1951 ve snaze zabránit dalším německým zbrojením po druhé světové válce. Základem smlouvy tohoto společenství byl Schumanův plán. Hlavní myšlenkou byl společný dohled nad německou a francouzskou těžbou uhlí výrobou oceli (tehdy dvou hlavních strategických surovin), což mělo zabránit válkám mezi po staletí soupeřícími státy Německem a Francií. Členy ESUO tehdy byly Německo, Francie, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko.

V roce 1957 za účelem posílit ekonomickou integraci tyto země podepsali Římské smlouvy, díky kterým vznikly organizace Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Smlouvy zahrnovali společnou kontrolu nad hospodářskou a energetickou sférou, podobně jako ESUO.

Roku 1967 se společenství ESUO, EHS a Euratom sloučily a vytvořily takzvaná Evropská společenství (ES). Postupně se v 70. a 80. letech k ES přidávali další státy, jako například Spojené království, Irsko, Dánsko nebo Španělsko. Naopak Grónsko, jako autonomní dánská provincie s vlastní vládou a parlamentem, se roku 1985 rozhodlo ES opustit.

Vznik Evropské unie datujeme do roku 1993, kdy vešla v platnost Maastrichtská smlouva. Ta, kromě toho, že výrazně zlepšila evropskou integraci, rozdělila politiku EU do tří pilířů. Stávající Evropská společenství tvořili první pilíř, druhý pilíř nově zavedl společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetí se týkal spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.

Do EU postupně vstupovalo více států, a tak v roce 2001 byla přijata Smlouva z Nice, která měla připravit Unii na vstup dalších států.

Následně se EU rozhodla nahradit všechny dosud podepsané smlouvy Smlouvou o Ústavě pro Evropu. Francie a Nizozemí ji však odmítly, proto unie připravila novou smlouvu – Lisabonskou, která nabyla platnosti roku 2009. Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, čímž dala podobu Evropské unii tak, jak ji známe dnes.

Posledním státem, který vystoupil z EU bylo Spojené království. Referendum, ve kterém si občané odhlasovali odchod z Unie, se uskutečnilo v roce 2016, ale k odchodu došlo až o 4 roky později.

 

Instituce

Moc Evropské unie je rozdělena do několika institucí. Nejdůležitější úlohu mají Evropská komise, Evropský parlament, Rada Evropské unie a Soudní dvůr Evropské unie. Existuje ale ještě několik dalších institucí, z nichž stojí za zmínku Evropská rada nebo Evropská centrální banka.

I když je tento systém poněkud komplexní a jeví se jako korupci vzdorný, přece jen to někdy vypadá, jako by si velcí obchodníci diktovali, co se jim zrovna hodí, a co jim zrovna přinese největší zisk s minimem újmy na veřejném mínění.

 

Evropský parlament

Evropský parlament (EP) vykonává legislativní a rozpočtovou funkci společně s Radou Evropské unie. Skládá se ze zástupců občanů EU, kteří jsou voleni ve všeobecných volbách na pětileté období. V současnosti čítá EP na 705 europoslanců.

 

Rada Evropské unie

Rada Evropské unie má za úkol zastupovat zájmy členských států, proto také každý půlrok předsedá Radě jiná členská země. Rada EU společně s Evropským parlamentem přijímá a schvaluje právní předpisy a řídí politiku Evropské unie. Rada jedná v deseti různých složeních, z nichž nejvyšší se skládá z ministrů jednotlivých zemí. Počet lidí potřebný ke schválení návrhu se liší podle probíraného tématu.

 

Evropská rada

V Evropské radě (ER) se sdružují nejvyšší představitelé Evropské unie. Ti společně vytvářejí politický program pro EU a rozhodují o celkovém směřování EU. Rada se také zabývá nejsložitějšími a nejcitlivějšími otázkami a jmenuje kandidáty do významných funkcí v rámci evropských institucí.

 

Evropská komise

Evropská komise slouží jako protiváha Rady EU. Sleduje zájmy Unie a vymáhá dodržování právních předpisů a kontroluje politické a ekonomické dění v EU. Komise se skládá z jednotlivých komisařů, kteří jsou voleni na 5 let. Každá členská země má jednoho komisaře, takže jejich celkový počet v současnosti čítá 27.

 

Kritéria pro vstup

Každá země, která chtěla dříve vstoupit do Evropského společenství nemusela splňovat žádná kritéria, kromě obecných podmínek stanovených ve smlouvách. Kvůli odlišnosti politického a ekonomického prostředí v tehdejších státech Evropská rada určila takzvaná Kodaňská kritéria, která musí každá kandidátská země splnit.

První kritérium je, že kandidát musí mít instituce zajišťující demokracii, právní stát a dodržování lidských práv. Za druhé musí mít kandidující země fungující a schopnou tržní ekonomiku a jako třetí kritérium musí být země schopna přijmout všechny závazky vyplývající z členství.

Výhodou těchto kritérií je, že zajišťují, aby budoucí členská země nenarušila politický systém a nerozvrátila tržní ekonomiku, avšak splnit tato kritéria není jednoduché, takže některé státy, které se chtějí stát členy EU musejí projít značnou a zdlouhavou změnou, aby tato kritéria splnila. Navíc, když vezmeme případ Turecka, které tato kritéria splňuje a už dlouhou dobou je kandidátem na člena EU, se vstupem musí souhlasit i Rada Evropské unie, která má určitě také spoustu kritérií, takže vstup není tak jednoduchý, jak je všude prezentováno.

 

Schengenský prostor

Schengenský prostor je území členských států EU, na kterém mohou osoby volně  překračovat hranice bez toho, aby musely projít hraniční kontrolou. Prostor byl vytvořen v roce 1985 podepsáním Schengenské smlouvy. Hranice se ovšem najednou všechny neotevřeli, ale docházelo k postupnému uvolňování kontrol na hranicích. Aby se vše urychlilo byla roku 1990 podepsána Schengenská prováděcí úmluva, která pomohla připravit podmínky nutné pro otevření hranic. Mimo jiné byl díky této úmluvě zprovozněn Schengenský informační systém obsahující všechna potřebná data o osobách překračujících hranice – jméno, bydliště a další identifikační údaje, zda osoba spáchala v minulosti trestný čin či něco podobného, je-li ozbrojená, ztratila-li něco a nově obsahuje i biometrické údaje.

Díky Schengenskému prostoru má dnes každý možnost vycestovat kam chce, ať už za účelem poznat novou kulturu a nová místa, rozšířit si své jazykové i další dovednosti, nebo si jen odpočinout u moře. Děsivá je však představa, že v nějaké databázi jsou uloženy všechny důležité informace o každém obyvateli EU a že v nesprávných rukou by ho bylo možné jednoduše zneužít.

 

Ekologie

K ekologii se Evropská unie staví otevřeně. Podporuje mnoho projektů zaměřujících se na ochranu životního prostředí, či nové nápady, jak přeměnit EU v ekologické a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství.

Jedním ze široce probíraných současných témat je elektromobilita a vlastně budoucnost dopravy v EU. Současný výrok Evropské unie zní takto: „Od roku 2035 by všechny nové automobily, které přijdou na trh, neměly vypouštět žádné emise CO2. To má zajistit, že se do roku 2050 stane odvětví dopravy uhlíkově neutrálním.“[1] To, co zde EU uvádí, tedy že od roku 2035 se budou vyrábět jenom elektromobily, je holý nesmysl. Automobilový průmysl je v dnešní době jeden z největších na světě a celý je založen na spalovacích motorech. Proto se zdá přechod na čistě elektrická auta nereálným. Dále cena elektromobilu je tak vysoká, že běžný občan na ni zkrátka nedosáhne. Také infrastruktura nabíjecích stanic stále vázne, navíc doba potřebná pro nabití baterie je tak dlouhá, že aby se pokryly kapacity na dálnicích, tak jich bude třeba minimálně třínásobek oproti běžné čerpací stanici. Co je ale nejvíce zarážející je samotný ekologický dopad. Na papíře vypadá elektromobil dobře, nic do vzduchu nevypouští a oproti spalovacím motorům mají elektromotory mnohem větší účinnost. Když se však podíváme hlouběji, zjistíme, že elektromobil má mnohem horší dopad na životní prostředí než jeho fosilní protivník. Zaprvé se elektřina stále dnes vyrábí neekologickými způsoby, obzvláště po energetické krizi díky válce na Ukrajině, kdy Německo využívající „čistý“ ruský plyn muselo přejít zpátky na uhlí. Zadruhé se velké baterky v z elektromobilů špatně recyklují a to, co po nich zůstane je kolikráte mnohem horší než nějaké skleníkové plyny v atmosféře. Navíc se díky dnešní kvalitě výrobků taková baterie rozbije velmi snadno. A to jsem ještě nezmínil, že si Německo prosadilo, že se po roce 2035 budou moci stále vyrábět spalovací motory, jen budou jezdit na syntetická paliva vyrobená v laboratořích, která ale také po spálení produkují náš starý známý oxid uhličitý. Čili vlastně si EU v tomto jaksi protiřečí a spíše to vypadá, jako by EU řídila automobilka než významní politici z celé Evropy mající za cíl jakési obecné dobro.

 

Závěr

Závěrem bych chtěl říci, že bychom měli být vděční za to, že Evropská unie existuje a že můžeme být její součástí. I když je to komplexní a dynamický projekt, který je schopen demokraticky fungovat a zajišťovat společný trh, politickou integraci a mezinárodní angažovanost, má své nedokonalosti, které bychom se měli snažit opravit. Je důležité neustále diskutovat a hledat způsoby, jak zlepšit její fungování a zohlednit rozmanité zájmy a potřeby členských států a jejich občanů.

 

Zdroje

  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropská_unie#Fungování
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Schumanův_plán
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Maastrichtská_smlouva
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Tři_pilíře_Evropské_unie
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonská_smlouva
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Grónskohttps://cs.wikipedia.org/wiki/Schengenský_prostor
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Schengenský_informační_systém
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_z_Poděbrad
  • https://european-union.europa.eu/principles-countries-history/joining-eu_cs
  • https://european-union.europa.eu/priorities-and-actions/actions-topic/environment_cs
  • https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/economy/20221019STO44572/zakaz-prodeje-novych-benzinovych-a-naftovych-aut-od-roku-2035

 

[1] Zákaz prodeje nových benzinových a naftových aut v EU od roku 2035. Zpravodajství: Evropský parlament [online]. 2022 [cit. 2023-06-04]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/economy/20221019STO44572/zakaz-prodeje-novych-benzinovych-a-naftovych-aut-od-roku-2035


Další podobné články na webu:

error: Content is protected !!