Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Přidal(a): Honza Nguyen
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
Oscar Wilde byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. K nejslavnějším dílům tohoto autora patří jeho román Obraz Doriana Graye, drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti filipa a Ideální manžel.
Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost.
Román v sobě obsahuje hororové prvky (s gotickým nádechem) a faustovské téma. Zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality, proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována. Dnes je považována za jeden z pilířů moderní literatury, je jí ovlivněno mnoho dalších děl. Později jej Wilde přepsal, několikrát pozměnil a přidal několik kapitol. Novou verzi poté vydalo v dubnu o rok později vydavatelství „Ward, Lock, and Co.“.
O DÍLE:
Dílo na hranici společenského a filozofického románu, jehož děj se odehrává v konzervativní viktoriánské Anglii 19. století. Jde o román z roku 1890 s utopistickými prvky: Dorian promítne svou duši do obrazu, nechce stárnout, bojí se, že ztratí mládí a že už nebude nikdo. Obraz, který mu namaloval Basil Hallward, je odrazem jeho samého, jeho duše. Dorian zůstává mladý, ale jeho obraz stárne (projevují se na něm i Dorianovy hříchy – obraz se hyzdí kvůli jeho hříchům, avšak jeho tvář je pořád krásná a mladá).
MÍSTO A DOBA DĚJE: Londýn, převážně vyšší společnost, konec 19. století
CHARAKTERISTIKA POSTAV:
Dorian Gray – velmi pohledný mladík; před ovlivněním Henryho Wottona zcela nezkažený; nemá rodiče, má dobrý vkus a je naivní – jde ho lehce zmanipulovat; když se začne přátelit s Henry Wottonem, stává se z něj narcista, jenž hledá vášeň a lásku; na druhou stranu není schopen plnohodnotné lásky, jelikož miluje jen sám sebe a svůj odraz v zrcadle
Henry Wotton – muž znalý života, který velmi rád filozofuje, rád šokuje tehdejší konzervativní společnost, dokáže s lidmi manipulovat; cynik, který není schopen opravdové, upřímné lásky; má zprvu na Doriana největší vliv a „zkazí“ ho; postava Wottona je velmi podobná charakterem i názory samotnému Oscaru Wildovi, například Wilde v knize tvrdí, že umění nemusí být morální, tento výrok se objeví i v samotné knize z úst Henry Wottona
Basil Hallward – čestný, nezkažený muž; nezkazil se společností, jelikož stojí tak trochu mimo ni; důležitý je pro něj pouze jeho ateliér a posléze i Dorian; hledal totiž podnět, aby stvořil umělecké dílo a tím se mu stal mladý a krásný Dorian (Basil totiž bezmezně obdivuje jeho krásu) = kniha v tomto směru odráží Wildovu homosexualitu, nezměrný obdiv mužů k jinému muži (Dorianovi)
Další postavy:
Sibyla Vaneová, do které se Dorian zamiluje; James Vane – Sybilin bratr; Campbell
DĚJ A KOMPOZICE:
Román se skládá z 20 nepojmenovaných kapitol, některé byly k dílu připsány dodatečně. Mladý Dorian Gray stojí malíři Basilu Hallwardovi modelem. Při této příležitosti se seznámí Dorian s Henry Wottonem. Ten Doriana obdivuje pro jeho krásu a čistotu. Ale současně se zmíní o pomíjivosti krásy. Dorian ze strachu, že přijde o svou krásu a že už nebude „nikdo“, vysloví nahlas přání, aby zůstal navždy mladý a aby místo něj stárl obraz a ne on. Toto přání se mu splní. A stáří a všechny jeho duševní změny (i jeho hříchy) zaznamenává na sobě pouze obraz. K první proměně obrazu dochází tehdy, když krásná a mladičká herečka Sibyla Vaneová spáchá kvůli Dorianovi sebevraždu (byl sobecký, když kvůli němu Sibyla hrála v divadelním představení hrozně). Dorianových hříchů přibývá. Zavraždil Basila, když mu vyzradil své tajemství s obrazem. Basil po něm totiž chtěl, aby se ke svým hříchům přiznal. Basilovo tělo zničil Campbell, bývalý přítel Doriana (Dorian ho k tomu donutil). Doriana posléze začínají trápit výčitky svědomí, je však už pozdě. Snaží se o nápravu, ale jediné, co umí, je být sobecký. Pokusí se ho zabít Sybilin bratr James Vane, ale nakonec i po odhalení pravdy je zabit při lovu omylem ve křoví. Nakonec ve vzteku a zoufalství obraz probodne nožem, ale je to Dorian, kdo padá k zemi a umírá. Obraz poté získá svou původní podobu, znázorňující mladého Doriana, zatímco mrtvola skutečného Doriana na sebe bere vzhled šeredného starce a jeho služebnictvo ho pozná jen díky jeho šatům a prstenům.
JAZYK A STYL:
Vyprávění je proloženo popisy přírody, interiérů a charakteristikami členů vyšší anglické společnosti, jež mají mnohdy ráz zesměšňující karikatury (Lady Norbouryhová, vévodkyně Gladys). Velmi dobře zobrazované dialogy (hlavně ve vyšší anglické společnosti). Rozlehlé konverzační pasáže jsou protkány paradoxy, aforismy a duchaplnými sentencemi, utvářejícími odbočky, které jsou místy jen velmi volně spojené se základní dějovou linií. Jazyk: spisovný, občasné archaismy, slang ulice, obohacení o francouzštinu – módní jazyk doby → autor uvádí verše ve francouzštině.
CITÁT Z KNIHY:
„…Poznal jsem, že jsem se tváří v tvář setkal s někým, jehož pouhý zjev je tak podmanivý, že kdybych ho nechal na sebe působit, zmocnil by se celé mé povahy, celého nitra, dokonce i mého umění.“
V díle můžeme sledovat dokonalý mravní přerod hlavního hrdiny – z čistého chlapce se nejprve stává zvědavý mladík, který touží žít a užívat, potom zvrhlík a nakonec lituje svých činů a snaží se vrátit to, co už nikdy nemůže být odčiněno. Jak na Doriana působí společnost a život, tak se také mění i jeho pohnutky.
Některé zajímavé myšlenky a aforismy:
Kdo chce získat zpět své mladí, musí zopakovat všechny své pošetilosti.
Muž se žení, protože je znuděn, žena se vdává, protože je zvědavá. Oba se zklamou.
Doopravdy mělcí lidé jsou ti, kteří milují jednou za život.
Věrnost je pro citový život tím, čím je důslednost pro život rozumový – prostě přiznáním neúspěchu.
Duši nutno léčit skrze smysly a smysly skrze duši.
ROZBOR:
Název
Vychází z díla malíře Hallwarda, je to hlavní věc, o kterou v příběhu jde.
Kompozice
Paralelní, s dějovými odbočkami (rodina Sybily, Dorianův vkus), jen lehce retrospektivní (vzpomínka na Dorianovi opatrovníky).
Expozice: Dorian se setkává s lordem Henrym.
Kolize: Dorian začíná přemýšlet o kráse, o stáří.
Krize: Modlitba za věčné mládí, obraz odráží jeho hříchy.
Peripetie: Dorian si je vědom svých chyb a chce se napravit.
Katastrofa: Sebevražda.
Téma: Věčné mládí, narcisismus.
Motiv: Smrt, pýcha, lhostejnost, povrchnost, zájem o umění, vzor společnosti.
Žánr: Román avantgardního období.
Vývoj postav: Postavy se vyvíjejí – hlavně Dorian (z nevinného hocha ve stvůru), Basil i Henry mají dané charakterové vlastnosti.
Vypravěč: Sám autor – er-forma, časté dialogy oživující děj.
Literatura na přelomu 19. a 20. století
Dekadence – literatura vyjadřuje pohrdání společností, měšťanskou morálkou a kulturou, provokativně používá tabuizovaná témata – erotika, morbidita, neuctivý vztah k Bohu, oslava Satana, kult smrti, opovržení životem, únik z reálného světa ke snům. Autoři často usilují o čisté umění, které by vedlo k další umělecké činnosti.
· Představitelé : · svět – Ch.Baudelaire, O.Wilde · Čechy – J.Karásek ze Lvovic, K.Hlaváček
Další podobné články na webu:
