Kniha: Král Lávra
Autor: Karel Jaromír Erben
Přidal(a): Karel Havlíček Borovský
Zasláno na Studijni-svet.cz – Více rozborů na Rozbor-dila.cz
KRITICKÝ REALISMUS V ČESKÉ PRÓZE A DRAMATU
Realismus
– umělecký směr a snaha o pravdivé zobrazení skutečnosti,
– vzniká ve 2. polovině 19. století ve Francii
– z latinského realis – skutečný, věcný, realita – skutečnost
.- snaha o objektivní zachycení skutečnosti, zájem o náměty ze všedního života, každodenní reality
– na realismus měly vliv přírodní a technické vědy – pozitivismus – jen to skutečné, co lze dokázat smysly a skutečností, zájem je soustředěn na současnost
základní znaky:
- pravdivý obraz skutečnosti
- pozornost věnoval typickému jednotlivci a kolektivu (průměrný člověk, který nepatří do vyšších společenských kruhů)
- hrdina se během děje vyvíjí a proměňuje ) v romantismu se hrdina nemění, přijímá svůj osud)
- objektivní přístup autora (autor není účasten, stojí nad příběhem)
- zájem o současnost (neuniká do minulosti)
- kritika nedostatků společnosti
- nové výrazové prostředky – hovorová řeč, archaismy
- cílem je upozornit na společenské nedostatky, volat po nápravě, odhalit zlo
- odklon od romantického vidění světa, žádné přikrášlování
- realismus se rozvíjí zejména v próze a dramatu,
- největší rozkvět románu:
– psychologický – odhaluje lidské nitro
– historický – založen na vědeckém poznání skutečnosti
– společenský – pod vlivem sociologie
Kritický realismus – typ realismu, zesílená kritičnost, upozornění na negativní jevy, společenské křivdy – nutnost nápravy
Atmosféra doby:
Po porážce revoluce 1848 nastává období Bachova absolutismu – policejní opatření, významné osobnosti umlčeny (vyhnanství K. H. Borovský
– dochází k rozkvětu kultury: vznik Sokol, pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy, 1862 otevřeno Prozatimní divadlo, 1868 položen základní kámen Národního divadla, 1881 dostavěno, ve stejném roce vyhořelo, znovu otevřeno r. 1883)
Představitelé prózy:
Karel Havlíček BOROVSKÝ
– považován za největšího politického básníka
– narodil se v Borové – odtud jméno Borovský
– redaktor Pražských novin, zakládá vlastní Národní noviny – z politických důvodů byly zastaveny
– odjíždí do Ruska jako šlechtický vychovatel s nadějemi, že pozná slovanskou zemi – zklamán ruskou společností, oceňuje pouze prostého člověka, a ruskou literaturu – obdivuje Gogola.
– z tohoto pobytu vzniká kniha Obrazy z Rus – odpor k carské samovládě, obdiv k chudému lidu
– píše epigramy – krátké veršované útvary, vtipné, pojednávají o nešvarech soudobého světa, vznikly z pobytu v Moskvě – rozdělil je do několika oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Můzám, Světu
– kritizoval české poměry, v novinách vyjadřoval národní zájmy, noviny zpolitizoval, vedl útoky proti posluhovačům z Vídně
– jeho Národní noviny byly zastaveny, zatčen a poslán do jižního Tyrolska (Brixen), těžce snášel odloučení od domova, v Brixenu studoval lidovou slovesnost, četl odbornou literaturu. Po 4 letech se vrací zpět, žena již nežije, přátelé se ho straní. Rok po návratu umírá. Pro statečný zápas národa byl milován, B. Němcová mu na jeho rakev položila trnovou korunu (symbol mučedníka)
– satirik – satiry vznikly při jeho pobytu v Brixenu
– bojoval v nich proti absolutismu a církvi
– používá smích, protivníka v nich odhaluje a zesměšňuje
– odpor proti útisku a násilí
– jeho životním obrazem jsou 3 satiry, které napsal v Brixenu:
Král Lávra
– námět pochází z irské pohádky o králi s oslíma ušima
– vyjadřuje v něm kritické myšlenky – je nebezpečné poznávat pravdu, neboť ta se trestá, obecná kritika samovlády, používá ironii a humor
– hl. postavou holič Kukulín
Křest svatého Vladimíra – kritika absolutismu a církve. Pověst z ruské minulosti, spor cara a boha Peruna. Poukazuje na omezenost, krutost a hrubost cara.
Tyrolské elegie
– namířeno proti rakouskému absolutismu a policejnímu státu. Popisuje zde zatčení a převoz do Brixenu, ironie je stupňována až do sarkasmu (nenávisti). Vyjadřuje opovržení rakouskou vládou.
Jazyková stránka děl: hovorová a expresivně zabarvená slova, novinářský slang, vulgarismy a zastaralé výrazy
Král Lávra – Karel Havlíček Borovský
Zařazení díla: satirická skladba, kritika hlouposti, omezenost a zloby panovníka (oslí uši – politický symbol) – viz zaměření Havlíčkových děl
Námět pochází z irské pohádky o králi s oslíma ušima, za ironií se skrývá ostrá kritika všech mocnářů a jejich činů.
Autor poukazuje na nebezpečnost státního zřízení, v němž má neomezenou moc jeden člověk – absolutní moc
V podtextu – úděl pronásledovaného novináře ( sám autor – Borovský) – kdo odhaluje kritikou oslí uši, je stíhán
Období: Čechy za rakouské nadvlády
Obsah: Král Lávra se nechával holit jednou v roce, kdo uzřel jeho oslí uši, byl zbaven života. Za mladého holiče – Kukulína prosí jeho matka u samotného krále. Žádá, aby jeho život ušetřil. Kukulín však tajemství o oslích uších není schopen udržet, tíží ho, našeptá ho do staré vrby. Kolem jde hudba, jednomu muzikantovi vypadne z basy kolíček, udělá si ho ze staré vrby. Na bále pak muzikant Červíček začne hrát, basa tajemství vypoví..Král už nemusí dále skrývat své tajemství.
Charakteristika postav:
Král Lávra – dobrotivý i krutý, omezený hlupák – nelítostné, brutální činy (asociace s Ferdinandem Dobrotivým na císařském trůnu
Kukulín – mladičký holič, bojácný, upovídaný, neschopen udržet tajemství
basista Červíček – typ českého muzikanta
Forma + jazyk: psáno ve verších, báseň- jednoduchý rým, prostý jazyk, lidová mluva
V díle krátké hodnocení krále vypravěčem ( začátek skladby) – v 1. osobě
Shrnutí – jak nebezpečné je poznávat pravdu, neboť ta se trestá, kritika samovlády za použití humoru a ironie
Další podobné články na webu:
