Kniha: Jozova Hanule
Autor: Květa Legátová
Přidal(a): Lucie W.
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
Literární druh, žánr:
Epika, novela
Charakteristika tvorby, stylu:
Ich forma, dialogy, prvky balady, naturalismus, používány vulgarismy, dialekt
Místo a čas:
Nejdříve Brno, následně malá vesnička Želary v době protektorátu
Hlavní postavy:
Eliška – Hana
Joza
Richard
Lucka Vojničová
Děj:
Děj začíná v Brně, kdy mladá doktorka Eliška okrajově pomáhá svému kamarádu Slávkovi a milenci Richardovi, v době 2. světové války, s odbojem tím, že předává vzkazy na určená místa. Po jednom nevydařeném úkolu je jejich síť prozrazena. Eliška zjišťuje, že její „láska“ Richard emigroval a její kamarád Slávek ji domluvil bezpečné místo v malé vesničce s pacientem, který u nich dlouho dobu ležel, a o kterého se Eliška starala. Joza ji vezme do Želar, kde se později vezmou. Z Elišky se stává Hana. Její duševní rozpoložení není příliš dobré, musela opustit vše, co měla ráda, svou profesi, Richarda a odstěhovala se na samotu s hliněnou podlahou, bez elektřiny, bez vody a navíc má za manžela „místního blba“. Přes všechny počáteční útrapy nalezne v běžné domácí práci radost a potěšení a to postupně nalézá i ve svém, možná hloupém, ale za to hodném a vstřícném manželovi, který jí nadevše miluje a dává jí to najevo. Ve vesničce se sblíží se starou místní ženou, Luckou. Ta je vážená kořenářka a Hanu s sebou začne brát k porodům a tak Hana zažije nejedno místní drama z první ruky. V době, kdy se k nim dostanou zvěsti o blížící se válce, vesničku přepadne ruská armáda. Vojáci znásilňují ženy a podpalují domy. Místní si to ovšem nenechají líbit a postaví odboj. Mnoho žen i mužů zemře. Rusové, kteří jako výmluvu pro střílení z kulometů mají to, že napadají Němce (?), přestanou až ve chvíli, kdy se objeví slovenští vojáci a ukážou jim, že místní obyvatelé nejsou Němci. Škoda však již byla napáchána a Joza byl smrtelně zraněn. Teprve ve chvíli jeho smrti si Hana vědomě připustí, že by s ním nejraději strávila celý život a že on je její osudová láska. Po návratu do Brna a nemocnice se shledává s Richardem, který by se s ní rád opět sblížil, ale Hana/Eliška si je vědoma toho, že na jejího Jozu nebude nikdy moci zapomenout.
Myšlenky:
Ukázat destruktivní vliv války na život „obyčejných lidí“. Vytržení z běžného života a umělé nasazení do jiného světa, kde se přes všechna úskalí a nástrahy začne znovu rozvíjet láska a štěstí, která je pak opět, a v tu nejhorší chvíli, zničena.
Slovní zásoba díla:
Dialekt, vulgarismy, archaismy, obecná čeština
Prvky v díle:
„Co je tobě po tom, cuchto?!“ plivl mi pod nohy.
Joza mě zavedl na fašank.
Pažit, po kterém půjdu bosá.
„Co říkala, plesnivče, co říkala?!“
Inspirace, napodobení díla, film:
Podle románu byl natočen film Želary.
Ukázka z díla:
Vystoupili jsme z lesního šera výš, mezi skály. Na obzoru se otevřel kráter a vybuchlo z něho slunce. Načechralo se k pomalé plavbě po svém rybníku.
„Můžu ti říct, co mi napadlo?“ Zeptal se Joza s rozpaky.
„Můžeš.“
„Napadlo mi, že když sem s tebou kdekoliv, je kolem krásně.“
Milionkrát před námi zopakované vyznání.
Pokaždé nové, právě objevené, jedinečné.
V bezpečí posledního setkání jsem si uvědomila ojedinělost našeho svazku. Uvědomila jsem si též, že jsem zde v těchto horách, v krajině divů, prožila svůj vlastní zázrak.
Zůstala jsem u svého muže, dokud mu bilo srdce. Pak jsem šla za svými povinnostmi. Teprve za hodinu se mi začalo černat před očima.
Azor zemřel do rána na Jozově hrobě.
***
Odvezli nás ve vojenských vozidlech do Šádovy Huti.
Želary byly vymazány z mapy.
Vsjo na světě tri-tra-vá.
Další podobné články na webu: