Kniha: Maminka
Autor: Jaroslav Seifert
Přidal(a): Lucie W.
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
Literární druh, žánr:
Lyrika, básně
Zařazení autora, doba, další autoři:
2. polovina 20. století, další autoři Bohumil Hrabal, Ota Pavel
Charakteristika tvorby, stylu:
Intimní a dojemné vyznání lásky, nejenom k mamince ale i k domovu samotnému, otci a potřebě rodičovské lásky a bezpečí rodinného krbu.
Místo a čas:
Čas neurčitý, místo domov
Hlavní postavy:
Maminka
Děj a myšlenky:
Vyznání lásky k mamince, jako ochránkyni doma a původce rodinného tepla a bezpečí. Přes veškerou tvrdou dřinu a úskalí života maminka zůstává jako stabilní bod, jako pocit jistoty a bezpečí a jako zdroj čisté a bezelstné lásky. Popisuje lásku mezi dítětem a matkou, co všechno matka zvládne ale i vztah s otcem.
Slovní zásoba díla:
Spisovný jazyk, střídavý rým, nebo rým obkročný, cizí slova, archaismy
Prvky v díle:
A vždycky dvakrát měsíčně
od rána prala na pavlači.
A její ruce nesličné
bývaly potom hebké k pláči.
Básně:
První dopis mamince – o tom, jak je pro dítě těžké vyznat lásku
Všední den – u útrapách a nekončících povinnostech ženy/ matky v domácnosti
Maminčina píseň – o obětavosti maminky a tvrdé dřině
Maminčino zrcátko – „stárnutí zrcadla“, které je odrazem stárnutí maminky a její smrti
Cukrářský krám – o touhách dítěte po věcech, které nemůže mít – zjištění že jsou důležitější věci
Okarína – Touha po věcech, které nemůže mít
Večerní píseň – o radostech a starostech maminky, a jaký to mělo vliv na celou domácnost
Maminčina kytice – svatební fotka rodičů, která se nemění, v životě se to ale mění
Tatínkova dýmka – jak nám něco vadilo, tak nám to chybí ve chvíli, kdy už to není
Růže pro slečnu učitelku – v páté třídě kradl růže pro učitelku
Dědečkův pohřeb – popis pohřbu a vzpomínky na čas strávený s dědečkem
Domov – vzpomínky na domov a věci okolo něj, časem se vše, i domov, rozpadlo
Ukázka z díla:
MAMINČINO ZRCÁTKO
Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bezmála
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.
U okna visí na skobě,
dívá se po mně, po tobě,
proč by se neusmívalo?
Maminka byla veselá
a žádné vrásky neměla,
a když, tak určitě málo.
A zpívává si nad mlýnkem
valčíky, které s tatínkem
tančila šťastná snad trochu.
Když vzpomíná si na mládí,
letmo jen okem zavadí
o jeho třpytivou plochu.
Odvíjejíc pak z hřebene
truchlivou kořist plamene,
v chomáček vlasy stočí.
Když pak jej hodí do dvířek,
vidím na skráních vějířek
a drobné vrásky kol očí.
Pak rám se zkroutil; jeho sklo
nejdřív jen lehce naprasklo,
plíseň v něm cizopasí.
Posléze prasklo vejpůlky
a maminka své drdůlky
pak v rozbitém česala si.
Čas utíká, je šedivá,
už na sebe se nedívá
a zvyká na samotu.
Když někdo klepe na dveře,
přijde v klotové zástěře,
v té černé zástěře z klotu.
Vcházím. Dnes nemám odvahu,
nikdo nestojí na prahu,
nikdo mi nestiskne dlaně.
A rozhlížím se zmateně,
zrcadlo visí na stěně.
Pro slzy nevidím na ně.
Další podobné články na webu:
