Otázka: Saturnin
Předmět: Český jazyk a literatura
Zaslal(a): Anonymka
Knihu jsem si půjčila ve školní knihovně, byla vydána v roce 1968 v Praze, nakladatelstvím Československý spisovatel.
Druh: epika, próza
Žánr: humoristický román s prvky satiry
Celkové téma: Život obyčejných lidí v 1. polovině 20. století, jejich společenské normy a odchylky od nich
Hlavní téma: Osudy sluhy Saturnina, který je jiný než ostatní, a jeho pána, který to umí, jako málokterý člověk, ocenit
Vedlejší téma: Boj o dědečkovo dědictví (hlavně ze strany tety Kateřiny)
Myšlenky a motivy:
- Odlehčení od vážnějších problémů té doby (okupace)
- Kritika lidských vlastností typu: hloupost, namyšlenost, přehnaná zdvořilost a uhlazenost, omezenost a vypočítavost
- Humor a odlišnost chování Saturnina ve srovnání s ostatními lidmi, jeho neotřelý pohled na svět, umění nalhávat lidem a nacházet něco zajímavého na tom, co ostatním lidem připadá nudné nebo obyčejné
- Usedlý život Saturninova pána a jeho skrytá touha po dobrodružství a povyražení – snaha o to, aby život nebyl „jen šedivý“
Časoprostor: Odehrává se okolo roku 1941 v Praze, poté v dědečkově domě pod vrchem Hradová.
Kompozice:
- Chronologická, ve vyprávění vypravěče retrospektivní, jsou zde vloženy vedlejší příběhy
- Kapitoly jsou velmi krátké, označené římskými číslicemi, je jich 26, na začátku každé kapitoly je přehled témat, o kterých se pak v dané kapitole mluví
- Při dlouhých večer vypráví některé postavy své vlastní příběhy, dílo obsahuje také úryvky dopisů dědečka, adresovaných Jiřímu
Postavy:
- Saturnin – hlavní postava románu, výstřední, vynalézavý a nápaditý, ale věrný a korektní mladý sluha, který má na všechny situace své vlastní, originální řešení
- Jiří – vypravěčem románu, mladý, nesmělý, ale inteligentní muž, trochu konzervativní úředník, má rád svůj klid a pořádek, Saturnin ho zatahuje do situací, do kterých by z vlastní vůle nikdy nešel
- Teta Kateřina – Jiřího teta, pánovitá, vypočítavá, vychytralá, podlézavá, hraje si na chudou vdovu – snaží se přimět dědečka, aby jí odkázal své dědictví
- Milouš – její 18 – letý syn, sebevědomý, avšak uvnitř citlivý, navenek ležérní – hraje si na dospělého „světáka“, snaží se svést slečnu Barboru
- Strýc František – zesnulý manžel tety Kateřiny, chemik, který prováděl ve své továrně nebezpečné pokusy
- Doktor Vlach – přítel Jiřího, muž se zvláštním smyslem pro humor, mluví vznešenějším jazykem, často používá moudra a mívá dlouhé proslovy
- Slečna Barbora – krásná, mladá, odvážná, moderní a sportovní žena – tenistka, umí se dobře přizpůsobit dané situaci a je pro každou legraci, pro každé dobrodružství
- Dědeček – straší pán, sportovec, nadšenec do elektřiny a přírody za deště, má rád Jiřího – chce mu přenechat své dědictví
Děj:
Mladý úředník Jiří, který až dosud žil klidným životem, se rozhodne, že si najme sluhu, který mu během několika dnů dokonale změní život. Nejdříve ho z jeho bytu přestěhuje na „hausbót“, který je ukotven na Vltavě.
Přátelům Jiřího také navykládá různé nepravdivé, dobrodružné historky, a potom se třeba stane, že Jiřího jednoho večera požádá ředitel ZOO, jestli jim nepomůže chytit tygra, který utekl z klece, „když s tím prý má tu zkušenost“. Saturnin Jiřího také naučí spoustu užitečných věcí, např., jak hrát tenis. Jiří se totiž zamiluje do krásné tenistky Barbory, před kterou se ve hře dokonale znemožní, a tak s tím chce něco udělat.
Jednoho odpoledne přijde k Jiřímu na hausbót teta Kateřina s Miloušem, a se slovy „Host do domu, Bůh do domu“, se k němu jednoduše nastěhuje – že prý teď nemají s Miloušem kde bydlet. Jiří z toho příliš velkou radost nemá, a tak Saturnin slíbí, že je přiměje, aby odešli, což se mu opravdu povede.
Jiří je spolu se Saturninem pozván na 3 týdny k dědečkovi na venkov a spolu s nimi i slečna Barbora a doktor Vlach. Bez pozvání přijede i teta Kateřina s Miloušem, čímž zkazí ostatním hostům náladu. Celý dědečkův dům funguje na elektřinu, a tak se stane, že při bouřce nefunguje v domě absolutně nic. Aby toho nebylo málo, bouřka strhne i most, vedoucí od dědečkova domu k civilizaci, a tak se všichni zúčastnění ocitají nedobrovolně uvnitř neplánovaného dobrodružství.
Hrdinové nemají přístup k civilizaci, a tak si musí po několik dní vystačit s malou zásobou jídla a s omezenými možnostmi jeho přípravy – slečna Barbora jídlo připravuje venku na ohni, je však šikovná, takže to nikomu nevadí a jídlo chutná dobře. Také jsou všichni prakticky uvězněni v malém prostoru, což vede např. k hádce mezi Jiřím a Miloušem ohledně slečny Barbory, na základě čeho pak Saturnin po celou dobu dělá Miloušovi naschvály a snaží se, aby se Milouš nemohl o slečnu Barboru snažit.
Jelikož zásoby po čase začnou docházet, za nějaký čas se všichni rozhodnou podniknout výpravu ke srubu doktora Vlacha, která je dlouhá několik kilometrů, a na jejímž konci se posléze nachází civilizace. Vyrazí brzy ráno a do srubu, plným zásob jídla, dorazí první den večer. Ten večer leží slečna Barbora vedle Jiřího a dá mu na dobrou noc polibek. Milouš to uvidí a je z toho smutný – kupodivu však není vůči Jiřímu nijak agresivní, ani se nesnaží jakkoli „bojovat“.
Druhý den ráno čeká všechny druhá část výpravy – na konci dne mají v plánu dojít do města. Jelikož je dědeček zraněný, Jiří s doktorem Vlachem ho musejí podpírat a chůze je pomalejší. Slunce zapadá a civilizace je stále ještě daleko – proto se všichni dohodnou, že přespí pod širým nebem.
Následující, 3. den, všichni konečně dorazí do města, ke 2. straně mostu, který je v tuto chvíli již opravený! Proto většině v té chvíli jejich výprava přijde směšná – mohou se vrátit rovnou domů, po mostě, na jehož konci všechny čekají kuchařky s připraveným jídlem…
Dědeček je z dlouhé cesty unavený a necítí se dobře. Teta Kateřina toho zneužije a snaží se ho donutit, aby jí přenechal dědictví, na oplátku mu věnuje svoji „lékařskou péči“. Dědeček nakonec hraje, že se zbláznil, aby měl od tety Kateřiny pokoj. Jiřímu pak napíše dopis, že je psychicky v pořádku a žádá ho o jeho sluhu – Saturnina. Jiří jeho požadavku vyhoví.
Na cestě domů požádá Jiří slečnu Barboru o schůzku, ta se jeho nabídce nebrání. Celý příběh končí svatbou tety Kateřiny za bohatého muže, kam se přijde podívat jak Jiří se slečnou Barborou, tak i Saturnin.
Jazyk:
- Ich-forma, vypravěčem je Jiří, který není v knize ze začátku nijak pojmenovaný
- Spisovný, archaické a knižní výrazy, také vulgarismy (u postavy Milouše)
- Styl prostě sdělovací
- Řečnické otázky, úvahy, přísloví, metafory, eufemismy (zjemňují výrazy k vulgarismu), aposiopese (= nedopovědění započaté věty, vyskytuje se především v mluvené řeči)
- Všechny druhy komiky, humoru a satiry
O autorovi, vlivy na jeho tvorbu:
- Autor se vysmívá autorům píšícím vážné romány, jsou podle něj „otřepané“, on sám píše komicky, a subjektivně, paroduje literární žánry, píše fejetony, humorné romány a povídky
- Patří do 2. poloviny 20. století, prosazuje idealismus a individualismus postav – postavy mají výrazné, prokreslené charaktery
- Paroduje uhlazené návyky moderní, anglické, středostavovské společnosti → „kouzlo nedořečeného a skrytého“
- Inspiroval se dílem anglického autora P. G. Woodehause (v jeho povídkách vystupuje sluha Jeeves)
- Dílo přijato kladně, v roce 1993 zfilmováno
Literární/obecně kulturní kontext:
- Doba útisku → vznik básnických sbírek s množstvím metafor a alegorií, obrat ke tradičním hodnotám (vlast, rodná země, kraj, důraz na slavnou národní minulost, zdůraznění krásy Českého jazyka → metodičnost), vzniká také poezie pro děti
Závěr + osobní hodnocení:
Kniha byla čtivá, vtipná, s jednoduchým dějem, zaujal mě hlavně kontrast mezi postavou Jiřího a Saturnina, jeho originální nápady, také specifické charakteristiky ostatních postav.
Doporučila bych ji tedy jako odpočinkovou literaturu všem věkovým kategoriím, zejména lidem, kteří mají smysl pro humor a chtějí se dílem trochu pobavit.
Další podobné články na webu:
