Tuto úvahu nám zaslal Jakub M., další úvahy najdete zde.
,,Když člověk ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký.“
Citáty z knihy Malý princ by se mohly tesat do kamene. V každém z nich se ukrývá veliká pravda. No a v tomto případě tomu není jinak.
Když se řekne slovo ponižování, okamžitě se mi vybaví šikana. Tato dvě slova jsou v podstatě synonyma. Ponižovat někoho můžeme dvěma způsoby. Jednak fyzicky (bití, kopání, kousání…) anebo psychicky (pomlouvání, urážení…). Těžko říct, co je horší. Jedno je ale jasné. Agresoři, kteří šikanují, mají často mnoho svých problémů. Právě ponižování druhých jim pomáhá léčit si své vlastní komplexy a vybíjet si zlost na jiných. Nejčastěji jde o děti pocházející z chladného rodinného prostředí nebo z bohaté či neúplné rodiny. Samozřejmě může šikanovat i normální dítě z normálních poměrů, ale je to méně časté. Vždy, když se řeší šikana ve škole, automaticky je agresor odsuzován. A to je dle mého názoru špatné. Ano, určitě je třeba ho nějak potrestat, ale nikdo se ho už nezeptá, proč se vlastně chová zle nebo agresivně k jiným. Člověk, kterého něco trápí, častokrát postupuje neúplně podle svých představ a neuvědomuje si možné následky svého jednání.
Ponižování tady vždy bylo a vždy bude, ale musíme s ním bojovat a pomoct oběma stranám – jak oběti, tak agresorovi.
Hodnocení: 1 = výborně
Další podobné články na webu:
