Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): AssinetSoffi
Zasláno na Studijni-svet.cz – Více rozborů na Rozbor-dila.cz
Alexandr Sergejevič Puškin
nar. 6.6.1799 v Moskvě, zem. 10. 2. 1837 v souboji
Byl básník, prozaik a dramatik. Studoval v lyceu v Carském Sele
Svůj veršovaný román Evžen Oněgin psal celých sedm let. Psal ve stylu ruského realismu. To je nejúplnější, nic nezastírající a nepřikrašlující zachycení životní reality. V románu popisuje nejen malebnou přírodu a ruský venkov, ale hlavně zde zachycuje život jednoho mladého , úspěšného a ve společnosti vyhledávaného, později životem znuděného mládence. Děj románu se dále rozvíjí do osudů postav, jejich myšlenek a činů. Teprve smrt přítele změní, marnivce a bouřliváka v muže. Dříve láskou pohrdal, teď se mu jí nedostává. Slepě se zamiluje do vdané ženy, kterou jako mladou dívku odmítl. Ta jej nepřestala nikdy milovat, ale zůstává věrná svému muži. Nechce zavdat příčinu k flirtu a následně k pomluvám.
Mladý Oněgin byl vzdělaný inteligentní muž. Byl však také marnivý, poživačný, sebestředný a nezkrotný. Rád se pěkně oblékal, měl noblesní vystupování, byl pohotový ve svých verších, zkrátka okouzlující. Pobláznil nejedno ženské srdce, ale sám se nikdy nezamiloval. Takovým mužům se říkalo ztracená existence. Ve svých dvaceti šesti letech byl notně unavený stálým navštěvováním různých večírků a ranními odchody z nich. Odjel proto na venkov za svým strýcem, který byl nemocný a starý Chtěl o něj pečovat. Brzy však zjistil, že je to těžká a nudná práce a proto, když mu zemřel otec, rád se opět vrátil domů. Otec po sobě zanechal spoustu dluhů, a když si věřitelé vzali, to co jim patřilo, Evženovi nezbyla ani střecha nad hlavou. Také strýc zemřel a odkázal mu veškerý svůj majetek spolu s usedlostí na venkově. Okamžitě se do domu nastěhoval. Chvíli se toulal přírodou, kterou obdivoval a také navštívil pár sousedů. Ti jej však přestali zvát, protože je svým postojem k životu dráždil. Říkali o něm, že je ztřeštěnec a hejsek. Zůstal mu jediný přítel, Vladimír Lenskij. Psal básně, ve kterých bylo plno lásky, citů, ideálů a krásných snů. Oněgin si je rád četl. Lenskij pobýval často v rodině Larinových. Starý pán zemřel a zanechal po sobě ženu a dvě krásné slečny. Mladší Olgu a starší Taťánu. Lenskij se zasnoubil s Olgou a jeho básně patřily jen jí. Matka pozvala Oněgina do domu a tak se seznámil s oběma dívkami. Cestou domů se zeptal Lenského, proč si vybral Olgu, on by dal přednost Taťáně. Mezi sousedy se šířili okamžitě klepy, že už má Taťána také nápadníka Oněgina a budou se brzy brát. Taťáně se Oněgin zalíbil a okamžitě se do něj zamilovala. Představovala si, že by s tímto mužem mohla kráčet životem. Byla celá nedočkavá, kdy se zase u nich objeví. Pro svoji lásku nemohla spát a jednou rozmlouvala se svojí chůvou o lásce. Pak se rozhodla a napsala Evženovi dopis. Ten byl plný citů a oddaností k němu. Je bez falše a nic v něm nepředstírá. Píše, že se do něj bezhlavě zamilovala a chtěla by jej mít neustále vedle sebe a stát se jeho ženou, aby se u nich brzy zase zastavil. Když Evžen obdržel její dopis, velice byl dojatý. Nechtěl však zneužít její čistou duši a při dalším setkání se k ní choval arogantně a tvrdil, kdyby se snad jednou oženil, možná že by si ji vzal a bylo by to pro něj veliké štěstí . Časem jde však v manželství pouze o zvyk. Muž je žárlivý a láska a sny se ze života vytrácejí. Zbude jen flirt. Proto se nemíní ženit. Cítí se vedle ní jako její bratr, vždy ji bude mít rád, ale nikdy si ji nevezme. Ona se znovu zamiluje a na něj si ani nevzpomene. Taťána je jeho odpovědí raněná a velice se proto trápí.
Lenskij skládá překrásné verše o lásce a věnuje je Olze. Olga by se za něj ráda provdala. Svatba je domluvená za tři neděle. Oněgin se vyhýbá všem sousedům. Žije ve svém domě a často bloudí po kraji. Jednoho dne jej ale Lenskij přinutí, aby s ním zajel k Larininovým. Taťána má narozeniny, tak ať jí popřeje. Ta, když jej uviděla, málem ze setkání omdlela. Evženovi jí bylo líto, co jí svou přítomností způsobil a zlobí se proto na Lenského. Chce jej trochu vytrestat a okatě koketuje s Olgou. Bere ji stále do tance a šeptá jí něco do ouška. V Lenském vzbudí žárlivost a ten vyzve Oněgina na souboj. Náhoda tomu chtěla a Lenskij v souboji padl. Evžen je touto událostí otřesen. Ujíždí ze svého domova a vydává se na dalekou cestu. Cestuje po celém světě.
Olga pro svého milého chvíli truchlí, ale potom se provdá za hulána a odjíždí s ním k jeho pluku. Taťána zůstala sama. Matka se rozhodne a na zimu se odstěhují do Moskvy, kde navštěvují různé večírky a plesy. Z Taťány se stala krásná mladá žena a ve společnosti je neustále obletována muži. Na jednom z plesů se seznámí s knížetem a brzy se stane jeho ženou a kněžnou.
Oněgin se ve svých 33 letech vrací ze světa. Je znuděný životem, bez práce, bez úřadu a bez ženy. Začaly zimní radovánky a tak zašel na jeden z plesů. Tam se setkal se svým starým známým , knížetem. Jeho pozornost však upoutala krásná mladá žena a proto se přítele ptá, kdo je ta dáma. Ten mu odpověděl, že je to Taťána Larininová a už dva roky jsou manželé. Kníže je navzájem představí a zanechá je chvíli osamoceně. Evžen se nemůže ze setkání vzpamatovat a nevypraví ze sebe kloudné slovo. Taťána zůstává však klidná. Po chvíli se kníže pro ženu vrátí a tančí spolu.
Oněgin se do Taťány zamiluje a vyhledává neustále její společnost. Navštěvuje také její dům, ale Taťána si jej moc nevšímá. Proto se rozhodl a píše jí dopis, ve kterém se jí vyznává ze své lásky k ní. Čeká na její odpověď, ale ta nepřichází. Opět ji navštíví a zastihne ji, jak si stále dokola čte jeho psaní a pláče. Vrhne se jí proto k nohám. Taťána mu však připomene, jak se k ní kdysi zachoval. Když byla mladší, choval se k ní chladně a odměřeně. Odmítl její horoucí vyznání lásky. Byla z toho zoufalá, ale dnes je mu vděčná za slova, která jí řekl o nevěře a flirtu. Prosí jej, aby ji nyní nechal na pokoji. Stále jej miluje, ale má svého muže a nechce mu být nevěrná. Společnost by určitě z jejího poklesku měla velikou radost. Ji by odsoudili, ale on by se stal hrdinou
Tak končí tři zbytečně zmařené osudy. Lenského, Taťány a Oněgina.
Další podobné články na webu:
