Kniha: Jeden den Ivana Děnisoviče
Autor: Alexander Solženicyn
Přidal(a): SPŠ Mladá Boleslav
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
DĚJ:
Kniha jak už její název napovídá, vypráví o jednom dni hlavního hrdiny této knihy Ivana Děnisoviče Šuchova v pracovním táboře na severu Ruska. Kniha líčí celý jeden lednový den v tomto táboře od budíčku v5 hodin ráno,přes ranní příděl šlichty a práci na stavbě teplárny až do večerního přídělu šlichty, prověrky před večerkou a večerky. Život v pracovním táboře je krutý, Šuchov a ostatní vězni denně bojují s ukrutnými mrazy, nedostatkem jídla a oblečení, tvrdou prací na stavbě a nařízeními které člověku bere i poslední kousek osobní svobody.
Kniha popisuje práci celé sto čtvrté party, do které Šuchov patří na stavbě při ranních mrazech, jejich boj o polední pauze na obědovou šlichtu kde si člověk musí hlídat svojí misku, aby jí nikdo nesebral vracení z tábora při kterém se ukazuje jak dopadá vězeň, který se neseřadí se svou partou před východ včas, vstupní prohlídku do tábora, večerku a s ní spojenou večerní prohlídku.
Člověk v táboře zbavený svých práv a hrdosti tu musí kvůli dělat službičky ostatním jako třeba vyrábět nožíky, podlézat dozorcům a nadřízeným, obchodovat s jídlem a hledat kde by získal jídlo mimo příděl. Navíc se tu musí naučit různým trikům a fíglům jako nechat si kůrku od chleba na odpoledne kdy si s ní může vybrat z misky i poslední lžičku kaše nebo si schovat do bot svojí vlastnoručně vyrobenou lžíci.
Z vyprávění lze usoudit, že přes tohle všechno si Šuchov, jeden z mála který si ještě zachoval poslední zbytky hrdosti na to, aby nekouřil vajgly ze země a nevylizoval misky po spoluvězních, si na nic nestěžuje, ba naopak někdy se zdá, že dokonce i lituje dozorce za to, že musí stát v mrazu.
Na konci po večerní prohlídce sto čtvrtá parta ulehá do svého baráku a Šuchov vzpomíná na události uběhlého dne a na to, že se mu tento den vydařil.
CHARAKTERY POSTAV A JAZYKOVÁ STRÁNKA:
Ivan Děnisovič Šuchov – Hlavní postava na kterou se autor inspiroval jedním ruským vojínem, se kterým bojoval za druhé světové války, na rozdíl od jeho lit. postavy skutečný Šuchov nikdy nebyl uvězněn. Solženicyn strávil 8 let v gulagu, takže měl z tohoto prostředí zkušenosti. Šuchov je milý, čestný a mazaný. Původně prostý ruský rolník, který se dostal do německého zajetí, ruští vojáci nechtěli věřit, že by se z něj dostal a tak ho odsoudili za velezradu a špionství.
Ťurin – Parťák sto čtvrté party v táboře. Je čestný a autoritativní. Bojuje o zájmy své party, bez něj by nikdo nepřežil.
Kilgas – Člen sto čtvrté party, kamarádí se se Šuchovem, veselá kopa kterou udržuje při náladě jen to, že ještě dostavá balíčky od rodiny.
Aljoška – babtista, který se do tábora dostal kvůli své víře. Je v táboře rád a ven se nedostane, protože věřit nepřestane. V rozhovoru se Šuchovem na konci řekne, že věří v to, že ho Ježíš poslal do tábora, aby měl čas na modlení a pokání.
Bujnovskij – bývalý námořní kapitán, který i přes to, že je v táboře necelé 3 měsíce má díky své bývalé práci a způsobům v ní nabytých nějakou úroveň autority mezi spoluvězni.
Gobčik – mladý kluk, který šikovně plní rozkazy a nadějně proniká do života v táboře
ostatní: César Markovič, Seňka Klevšin, dva estonci, kteří bez sebe nedají ani ránu, Feťuov.
Jazyková stránka knihy: kniha je chronologicky sepsána, ale autor občas odběhne, aby třeba popsal Šuchovův život mimo tábor. Objevují se vulgarismy a vězeňský slang a archaismy.
HAVNÍ MYŠLENKA – Ukázka toho že i přes to, že i když člověku všechno vezmete, může si zachovat důstojnost. Vězni smíření se svým osudem a radují se za každou maličkost jako třeba že je jednou za dlouhou dobu ovesná kaše. Přes vědomí toho, že se z tábora nikdy nedostanou, dále žijí svůj stereotypní život vězně.
VLASTNÍ NÁZOR – Kniha má tíživou atmosféru a snaží se čtenáři podrobným popisem děje navodit pocit, že jejich osudy prožívá s nimi. Já jsem osobně cítil se Šuchovem když ho kvůli prohlídce svlékli na mrazu nebo když musel v tomto mrazu zdít.
Šuchov mi byl sympatický a i vzor toho že i člověk poražený a obraný o všechno může mít důstojnost.
O AUTOROVI : Alexandr Isajevič Solženicyn (rusky Алекса́ндр Иса́евич Солжени́цын, 11. prosince 1918, Kislovodsk – 3. srpna 2008, Moskva) bylruský spisovatel, publicista a politický činitel.
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl r. 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.
V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG, byl však v r. 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008[1] v Moskvě na srdeční infarkt.
Ostatní díla: – Rakovina
– Rudé kolo
– Souostroví GULAG I-III
Další podobné články na webu:
