Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Autor: Arnošt Lustig
Přidal(a): Hynek Quatorio Vysoký
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
Literární druh: Epika
Literární forma: Próza (Er- forma)
Literární žánr: Novela
Rok vydání: 1964 (druhá vlna válečné literatury)
Časoprostor: po 9. červenci 1943, Německo
Kompozice: 3 kapitoly
Arnošt Lustig (21. prosince 1926, Praha – 26. února 2011, Praha)
Český židovský scénárista, prozaista a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu. Narodil se do rodiny židovského maloobchodníka. Dětství prožil v Praze, z rasových důvodů byl vyloučen ze střední školy (1941). V roce 1942 byl i s rodinou deportován do Terezína – prošel terezínským ghettem, koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. V roce 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti. Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální, pracoval postupně v Čs. rozhlase, v redakci Mladého světa, v Čs. filmu. Po srpnu 1968 emigroval do Jugoslávie, poté žil nejvíce v USA (profesor na univerzitě ve Washingtonu, D. C.). V Čechách opět mohl publikovat až po roce 1989. Působil také na Karlově univerzitě v Praze. V 90. letech zúročil svou slabost pro ženy jako šéfredaktor Playboye. V roce 2008 získal mezinárodní cenu Franze Kafky za literaturu.
Rysy
Literární dílo Lustigovo je poznamenáno tragickým osudem Židů, holokaustem, ponižujícími zážitky z koncentračních táborů. Dílo nese výrazné autobiografické rysy. Hlavními hrdiny Lustigových próz jsou především Židé- děti, dospívající, starci, velmi často ženy, tedy obyčejní bezbranní lidé, kteří se ocitají v neustálém ohrožení života. Lustig vypráví v er-formě, důraz klade na psychologickou analýzu hrdinů. Často své texty rozšiřoval a znovu vydával. Teorie plnicího pera.
Dílo
Noc a naděje, Démanty noci, Ulice ztracených bratří – obyčejní lidé ve chvílích osobní zkoušky (Povídkové soubory)
Dita Saxová (1962)- novela, podobnost se Sophiinou volbou, nemožnost návratu židů do normálního života
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964)
Hořká vůně mandlí (1968)- soubor čtyř povídek zachycuje osudy Židů v době okupace nebo těsně po ní
„Člověk je zvíře, které se denně polidšťuje.“
ZOBRAZENÍ 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
Ladislav Fuks
„spisovatel, jehož romány nelze číst dvakrát“
– prozaik, soustředil se na válečnou a židovskou tématiku
– využíval absurditu a grotesku
Pan Theodor Mundstock
– románová prvotina o osamělém židovi, který se doma připravuje na koncentrační tábor. Spí na podlaze, pouští si plyn, dokonce zaučuje mladého chlapce. Jeho chování je groteskní a zrůdné zároveň. Nakonec umírá s poznáním, že na smrt se nelze připravit
Spalovač mrtvol
– román o podivínském zaměstnanci krematoria, panu Kopfrkinglovi, z kterého se pod vlivem fanatické, nacistické ideologie stává udavač, vrah a kat. Kvůli zachování čisté rasy neváhá vyvraždit celou rodinu.
, který vraždy spáchal z nenávisti ke svému otci (kafkovský motiv)
Ota Pavel
Dukla mezi mrakodrapy (sportovní tematika)
Smrt krásných srnců
Bohumil Hrabal
Literárně historický kontext:
– 2. světová válka (1. září 1939 – 2. září 1945), Židé byli pronásledováni a „uvězňováni“ do tzv. pracovních táborů, kde byli často popravováni v plynových komorách (cyklon B).
– Lustig se nechal inspirovat skutečnými událostmi (židovští podnikatelé zadržení na Sicílii, polská herečka), které skloubil v tomto díle.
– Tuto novelu napsal za 12 dní. Později ji nepřepisoval.
– 2. vlna válečné literatury (psychika jedince, komplexnější díla)
Obsah:
Novela líčí tragický osud skupiny 20 židovských boháčů, kteří byli při pokusu o útěk zadrženi nacisty (9. 7. 1943, Itálie). Následně byli převezeni do zajateckého tábora. Tam se jich ujímá důstojník tajného oddělení, Němec Bedřich Brenske, jehož úkolem je vymámit od Židů peníze, které mají uložené na švýcarských kontech. Bedřich Brenske jim tedy přislíbí deportaci do USA, tedy záchranu života. Mluvčím celé skupiny se stane obchodník Herman Cohen, jenž se slituje nad mladou, krásnou polskou židovkou Kateřinou Horovitzovou, která je s rodinou (rodiče, dědeček a šest Kateřininých sester) transportována do koncentračního tábora v Osvětimi. Kateřina se tedy díky Cohenovi připojí k obchodníkům a má být spolu s nimi deportována do Ameriky, ale obchodníky stála její záchrana sto tisíc franků. Brenske skupině sděluje, že budou vyměněni za zajaté německé důstojníky, všichni nastupují do vlaku a jedou směrem na Hamburk, kde na ně má čekat loď. Cestou z nich Brenske pod nejrůznějšími záminkami (další transport příbuzných) vyloudí mnoho peněz. Někteří začínají tušit, že se svobody nedočkají (Rappaport- Lieben) a že jde o podvod. Kateřina nemá americký cestovní pas, a tak se provdá za Cohena. Jsou oddáni v táboře, polským židovským rabínem Dajemem z Lodže. Potom se vydali opět na cestu do Hamburku, kde mohli uvidět loď („Německo“), kterou měli odplout za svobodou, zde po nich pan Brenske chce další peníze, většina byla ovšem na mizině, a tak byli nuceni napsat dopisy svým rodinám. Jediný muž, který protestoval, byl pan Rappaport- Lieben, který byl následně zastřelen. Poté co pánové dopíšou dopisy, jsou odvezeni, jelikož podle pana Brenskeho se pořádně nedokázali domluvit s USA, do „domovského tábora“, kde pod záminkou dezinfekce skončí v plynové komoře. Ještě předtím (při svlíkání) vytrhne německému důstojníkovy zbraň a zastřelí ho, poté postřelí jiného vojáka. Všech 21 lidí je zastřeleno. Příběh končí modlitbou rabína Dajema z Lodže.
Kateřina Horovitzová: krásná židovka, která uměla tančit, okouzlující, dokázala „svést“ téměř každého muže, v knize se jí nedostává velkého prostoru, po táboře se o ní povídá, naivní (přesto dokázala na konci prohlédnout německou lest), chtěla z tábora dostat celou svou rodinu (měla výčitky, že je nechala v táboře, zatímco ona jede za svobodou), a tak se celý vlak musel vrátit do tábora, symbol Judity zabíjející Holoferna.
Herman Cohen: Bohatý židovský obchodník, svobodný (neměl manželku), stal se mluvčím ostatních pánů, kteří mu dali plnou moc, v případě Kateřiny jedná nezištně.
Bedřich Brenske: Důstojník tajného oddělení SS, inteligentní, znamenitý řečník, sálá z něho přirozená autorita, chladnokrevný, manipulativní, dokáže využít svou výhodnou pozici, bezcitný, s Židy jedná „v rukavičkách“, nelítostný, celou dobu si ze svých rukojmích dělá srandu (dokážeme se s hmyzem vypořádat pomocí plynu, konečné řešení je nadosah ruky- dvojsmysl), věří, že pokud někomu lžeme, máme se mu dívat do očí.
Myšlenky a témata
– „I ten nejslabší může udělit bezpráví lekci.“
– Židovská tematika, hlavní hrdinka je žena,
– zvrácenost Německé říše- bezohlednost, „probuzení“ toho nejhoršího, co v člověku je; oddanost říši
– hrdinové v mezních situacích, psychologická stránka, strach zaslepuje jejich úsudek
– pocit bezmoci, beznadějnosti, lítosti
Jazykové prostředky
Vypravěč je objektivní a celou dobu se vyjadřuje spisovně, požívá dlouhé věty, zřídka používá němčinu a hebrejštinu. Téměř všechny postavy se vyjadřují spisovně, ale jsou tu výjimky jako je např. Vogeltanz. Autor často používá závorky, a to i v přímé řeči. Brenske často používá dvojsmysly.
Další podobné články na webu:
