Kniha: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): Una-chan
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
O autorovi:
Narodil se 1. dubna 1809 v Soročinci u Poltavy (Ukrajina) a zemřel 4. března 1852 v Moskvě (Rusko). Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů. Jeho otec založil divadlo, ve kterém malý Gogol hrál (pouze ženské role). Byl vychován v přesvědčení, že je zázračné a geniální dítě. Koncem roku 1828 odešel do Petrohradu, kde byl přijat do divadla. Poté co nebyl úspěšný v divadle, zkoušel psát básně a uspořádal výstavu svých obrazů, zde se ovšem setkal s dalším neúspěchem. Nakonec působil jako úředník. Od roku 1835 se však věnoval pouze literatuře a roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. N. V. Gogol byl ruský prozaik a dramatik. Stal se zakladatelem kritického realistického směru v ruské literatuře.
Žánrová charakteristika díla:
Satirická komedie (tragikomická satira).
Gogol odsuzuje (kritizuje) systém dvorské společnosti (systém, který právě této společnosti dal bohatství, tituly a postavení).
Literární druh: drama (divadelní hra)
Komedie – veselá divadelní hra, která ukazuje život z jeho směšné stránky. S nadsázkou zesměšňuje spatné charakterové vlastnosti a negativní jevy společnosti.
Satira – za pomoci humoru a komiky zesměšňuje realitu a kritizuje její nedostatky.
Drama (divadelní hra) – text původně určený k předvádění na jevišti. Tvoří ho především monology a dialogy.
Autorův záměr:
Autor se snaží ukázat na ovlivňování lidí pomocí peněz a moci (na jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost).
Sám autor charakterizuje dílo slovy: „Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát.“
Námět: Vychází z anekdotického příběhu o falešném ministerském úředníkovi, který napálil obyvatele městečka (Příběh mu pověděl A. S. Puškin)
Motiv: nešvary společnosti, úplatkářství, podvody, korupce
Témata: záměna postav, komické situace s tím spojené
Charakteristika postav:
Ivan Alexandrovič Chlestakov – úředník z Petrohradu, který je pokládán za revizora
Osip – jeho ruský sluha, umí chytit příležitost za pačesy, hlavně když mu z toho padne něco do kapsy
Anton Antonovič Skvoznik – Dmuchanovskij – městský hejtman
Anna Andrejevna a Marja Antonovna – jeho žena s dcerou
Luka Lukič Chlopov – školní inspektor
Amos Fjodorovič Ljapkin – Ťapkin – soudce
Ivan Kuzmič Špekin – poštmistr, který otevírá lidem dopisy (díky němu se lidé ve městě dozví, že k nim do městečka zavítá revizor)
Petr Ivanovič Dobčinskij, Petr Ivanovič Bobčinskij – statkáři, roznašeči „novinek“ (historek) po městě
Místo a doba, ve které se děj odehrává:
Děj se odehrává v malém ruském městečku na počátku třicátých let 19. století, během krátkého časového úseku (24 hodin).
Jazyk a styl díla:
Komedie o pěti dějstvích (divadelní hra). Hra je velmi dynamická, založena na svěžích dialozích přímo odposlouchaných ze života (přímá řeč bez uvozovek, scénické poznámky). Obsah dialogů vtipně vystihuje charakter a myšlení protagonistů. Slova jsou stylově neutrální i zabarvená („mrcha“, „křupan“, „husa“). Nacházíme přirovnání (zavřu tě, až budeš černý), metaforu (v žilách oheň, mráz) a oslovení (pánové).
Protagonista – hlavní představitel, vedoucí osobnost
Metafora – obrazné pojmenování založené na vnější podobnosti.
Přirovnání – jeden z literárních tropů. Podobá se metafoře, ale je snadněji rozeznatelné (díky příslovci jak, jako)
Tropy – obrazné pojmenování založené na pozměnění významu slov.
Děj:
První dějství – Odehrává se v hetmanově domě. Zde se dozvědí, že k nim do městečka zavítá revizor.
Druhé dějství – Odehrává se v hostinci v malém pokoji, kde je Chlestakov na dluh ubytován. Jelikož si Chlestakov myslí, že za ním hetman přišel, aby ho poslal do vězení za neplacení dluhů, spustí na hejtmana velmi ostře. Avšak hejtman v domnění, že je Chlestakov inkognito revizor, nenechá se jím vyprovokovat a dál pokračuje ve svém přátelském a podlézavém chování. Po čase i Chlestakov změní a přijme hejtmanovu nabídku na ubytování v jeho domě.
Třetí dějství – Opět v hejtmanově domě. Sem, jako rychlý posel, zanese Dobčinskij dopis manželce hejtmana A. Andrejevně o tom, že údajný revizor bude obývat jejich dům. Proto ji v dopise prosí o nachystání pokoje a nejlepšího pití pro tak vzácnému hosta. Když se hejtman s údajným revizorem vrátí z obchůzky města, vytrhne je z jejich povídání A. Andrejevna se svojí dcerou. Chlestakov skládá poklony Anně Andrejevně a po chvíli se začne vychloubat svými známostmi. Poté, co zalehne ve vedlejším pokoji, ještě stihne hejtman s manželkou a dcerou vyzpovídat Osipa.
Čtvrté dějství – Druhý den, děj pokračuje v hejtmanově domě. Po krátké domluvě, že revizora nenápadně podplatí, jeden po druhém vstupují k Chlestakovi do pokoje. Ten si od každého „vypůjčí „určitý obnos peněz. Poté, co všichni hosté odejdou, žádá Osip Chlestakova, jestli by už neměli jet na cesty, v tom se z ulice ozve hluk. Chlestakov vyslechne kupce, zámečnici a vdovu po Kaprálovi a jejich stížnosti na tamního hejtmana. Chlestakov po vyslechnutí je rozhořčen a dává přítomným za pravdu. Avšak hned co se objeví Marja Antonovna, Chlestakov vše zapomene a začne se jí dvořit. Celou situaci ukončí žádost o ruku a odjezdem Chlestakova.
Páté dějství – Odehrává se stále v hejtmanově domě. Celé město přichází gratulovat k zásnubám, skládají poklony, hejtman s ženou se mnou pýchou, vymýšlejí si svoji novou budoucnost v Petěrburgu i nové známosti.Když přiběhne pošmistr s dopisem v ruce, je velice rozhořčen a zaskočen.Všem ve zkratce sdělí, že Chlestakov nebyl žádný revizor. Hejtman tomu nemůže uvěřit a tak přečtou celý dopis od Chlestakova (který poslal svému kamarádovi, novináři, do Petěrburgu). V dopise je zmíněna skoro každá osoba ve vesnici, avšak nepíše se o nich nic dobrého. Po přečtení celého dopisu hledají viníka, který roztroubil, že Chlestakov je revizor. Hejtman rozhořčen a vytočen na maximum používá peprné nadávky. Do této chaotické chvíle vstoupí četník a všem oznámí, že pravý revizor přijel do vesnice.
Vnitřní výstavba děje:
Expozice – Hrdinové příběhu získávají informaci o příchodu revizora. Začíná debata na téma, jak si má každý uklidit na svém písečku.
Kolize – Zjištění, že revizor je již delší dobu ve městě, neklid, snaha získat si revizora.
Krize – Vyvrcholením hry je ve své podstatě zvrat děje na konci hry
Peripetie – Z dopisu, který údajný revizor poslal známemu se hrdinové dovídají jeho pravou identitu. Chvíli na to je jim ohlášen příchod skutečného revizora
Závěr – V závěru se již žádné dovysvětlení nevyskytuje. V posledním výstupu oznamuje četník příjezd úředníka na zvláštní rozkaz z Petěrburgu. Z pohledu postav by se mohlo jednat o konec tragický, nicméně tohle jsou už pouze nejpravděpodobnější spekulace, protože hra v tento moment končí
Vliv díla:
Patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Revoluční smysl díla (byl přijat studenty, mladými lidmi a pokrokovými literárními kritiky). Autorův vypravěčský styl výrazně zasáhl do vývoje moderní ruštiny, kterou přiblížil hovorovému jazyku obyčejných lidí.
Díla autora:
Úředníkovo práno (1836), Spor (1836), Úryvek (1836), Ženitba (1842) – komedie, Hráči (1842), Mrtvé duše (1835 – 1842) – román, Petrohradské povídky
Inscenace:
Revizor měl premiéru v Petrohradě r. 1836. Poprvé byl zfilmován r. 1915. V ČSR byl poprvé zfilmován r. 1933. Nejnovější řeský revizor je z roku 2005
Okolnosti vzniku díla:
Gogolovi rukopisy, které se dochovaly, svědčí o tom, že pracoval vždy pečlivě a usilovně. Text Revizora vznikal postupně. Několikrát během práce psal Gogol Puškinovi o tom, jak pokračuje. Gogol své náčrty postupně doplňoval nejrůznějšími podrobnostmi, aby konečná komedie dosáhla neuvěřitelné umělecké životnosti. 1836 Gogol svou hru četl na večírku Žukovského. Názory na novou komedii byly různé. Byla to totiž doba nástupu realismu avšak příznivci starých divadelních tradic obdivovali naturalismus. Dostat hru na jeviště nebylo snadné, Moskevská cenzura totiž Revizora k jevištnímu provozování nepovolila. Hra mohla být inscenována poté, co Žukovský osobně přesvědčil cara.
Historicko – literární kontext
Světový realismus a naturalismus
Napoleon podniká tažení do Ruska (1812), probíhá vídeňský kongres – řeší dopady napoleonských válek 1815), zrušení otroctví (1834)
Kritický realismus:
Literární směr z 19-20. stol. (2. pol. 19. stol.), vzniká ve Francii (1856 – 1857). Prvky pochází již z antiky. Realismus usiluje o reálný popis života a to zejména lidí z nižších sociálních vrstev Snaha co nejvíce se přiblížit skutečnosti. Projev především v malířství, sochařství a literatuře.
Znaky: zobrazuje průměrného člověka, komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti, autor neužívá autostylizace (není v díle přímo účasten), je uplatněna typizace (autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi).
Autoři se přiklonili k prozaickým žánrům, ve kterých převažuje vyprávění, dialogické pasáže, popis a charakteristika. Z vševědoucího vypravěče se stal neosobní vypravěč.
Vznikaly romány až epopeje (románové cykly, rozsáhlé výpravné básně). Hojně se užívaly i kratší prozaické útvary – novela a povídka.
Novela – středně dlouhý prozaický útvar. Odbočky a popisné pasáže omezeny na minimum – příběh směřuje k výrazné pointě.
Povídka – krátký až středně dlouhý prozaický útvar.
Naturalismus – umělecký směr 2. pol. 19.stol, zobrazuje člověka jako tvora fyziologicky, dědičně i sociálně podmíněného. Člověk má svobodu volby výrazně omezenou. Projev především v literatuře (E. Zola)
Další autoři období:
A. S. Puškin (Evžen Oněgin), F. M. Dostovejskij (romány – Zločin a trest, Idiot), L. N Tolstoj (epopej – Vojna a mír,román – Anna Karenina, autobiografická triologie – Dětství, Chlapectví,Jinošství), E. Zola (romány – Nana, Zabiják), H. Balzac (romány – Otec Goriot, Ztracené iluze), Guy de Maupassant (povídka – Kulička, román – Miláček), A. P. Čechov (divadelní hry – Strýček Váňa, Višňový sad, Tři sestry), Cahrles Dickens (román – Oliver Twist)
Další podobné články na webu:
