Kniha: Slezské písně
Autor: Petr Bezruč
Přidal(a): Kamila
Více rozborů na Rozbor-dila.cz (Zasláno na Studijni-svet.cz)
Petr Bezruč
„Bezručovo dílo, ač má nejeden rys společný s dílem jeho generačních druhů z devadesátých let, je naprosto originální a při všem svém uměleckém mistrovství zcela neliterární. Bylo vytvořeno daleko od hlavního centra české kultury a je jedním z hlavních pilířů naší nové poezie. Vzniklo z bolesti utiskované národní větve na Ostravsku a ve Slezsku a stalo se majetkem všeho našeho lidu. Petr Bezruč stál zcela na straně svého lidu, zcela a bez výhrad proti panstvu i proti parazitům, kteří jej vysávali.Aby probudil svůj lid z letargie, aby jej povzbudil k odporu a k revoltě, používal Bezruč ve svých básních nejrůznějších a vždy dobře promyšlených prostředků. Tu proti sobě staví holá, protikladná fakta, tamje komentuje s mírnou ironií, tu užívá sžíravého sarkasmu, tam hraje na strunu melancholie, tu pochybuje, tu burcuje, tu se stahuje, tam jakoby vyzýval k otevřenému střetnutí. Jako byl Bezruč naprosto konkrétní, když líčil život havířů a horalů, tam byl také zcela konkrétní, když odhaloval jejich nepřátele. Nebojoval proti nějakému démonu zlata, proti nějakému molochu kapitálu, proti nějaké hydře bídy. Bezruč neváhal ukázat prstem a jmenovat jménem majitele dolů a hutí, statků a lesů, palíren kořalky a výčepů lihovin: uhlobarony Rothschilda a Gutmanna, hraběte Wilczka i Larische, kořalečníka Lowa….“ Vilém Závada
- líčí o zdejších vesnicích, kopcích, nešťastné lásce, chudobě
- volný verš, nářečí (čudno, baba, roba, hofer- podruh, četyna-jehličí, koruna-kůra, nimo- není pravda)
Návrat
- rým: střídavý abab
- epizeuxis: po letech, poletech
personifikace: kos zpíval, domky se hrbí
metafora: hořelo slunce
epiteton: starý kostel, černý les
řečnické otázky
- báseň vypráví o muži, který se po letech vrací do rodné vsi. Poznává staré budovy, vrby a vrací se mu vzpomínky. Cítí se ale jako cizinec, neví kam jít. Nemá rád protivnou panskou řeč a vzpomíná na své vzpurné dětství. Jeho bývalou milou už získal bohatý piják barvíř z Frýdku. Nakonec smutně a sešle odchází s těžkým srdcem.
Plumlov I
- rým: přerývavý abcb
- epiteton: černý bor, široké jezero
personifikace: rybárky létají, bič jim hrál
regionální výrazy: ojčizna – vlast,kavalír
metafora: černý bor utíká s kopečka
eufenismus: bič jim hrál při práci notu,
tolik do základů prosáklo
prolité krve a potu.
řečnická otázka: Čí je?
- báseň vypráví o Němci pánu Liechtensteinovi, který má v Plumlově zámek, který mu postavili oddaný sedláci za strašných podmínek. Pán je v autorově vlasti velký pán, vlastní hutě a doly. Zrušil dřívější školu a postavil „cizáckou“ chráněnou jím a zákonem.
Labutinka
- rým: přerývavý abcb
- epiteton: bílý mlýn, temné pleti
personifikace: mlýn jede, běží zmínka
metonymie: šlapeš po mém srdci stále
metafora: každý pohyb kmit labutí na jezeře
- formou dialogu
- báseň vypráví o muži, který se zamiluje do krásné ženy. Často je sama, pyšná, tmavá pleť, temné vlasy. Je chudá bez věna. Muž si ji chce vzít, je ale mladá a tak na ni čeká a na roky odjíždí. Když se vrací dozvídá se, že je mu nevěrná a patří každému. Muž těžce věří. Srdce chce ji odpustiti avšak čest mu jinak káže. Sám bez její lásky dožívá.
Ostrava
- rým: střádavý abab
- epiteton: uhelný prach
hyperbola: sto roků kopal jsem uhlí
metonymie: svaly mi v železo ztuhly
anafora: sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
řečnická otázka: Kdo mi těch sto roků vrátí?
personifikace: bodáky přišli
- báseň vypráví o muži, který tvrdě pracuje v uhelném doli. Postupoval tvrdou práci bez výmluv a slov. Když pohrozil kladivem, nebral ho nikdo vážně a i vedení ve Vídni se smálo. Dále pak zas pro pány dřel a vyzýval ostatní, že přijde den kdy jim to zúčtují spolu.
Bernard Žár
- volný verš
- epiteton: zlý host, panská řeč, frydecké zvony
hyperbola: což věčně žít bude
metafora: zlý host přišel do domu ( nemoc)
eufenismus: mdlou složil tam hlavu, syn dřímající
- balada namířena proti těm, kteří se stydí za svůj původ a odmítají hovořit rodnou řečí
- Bernard Žár zapírá svou matku a nutí všechny nemluvit páriů řečí, aby jeho dům nebyl znesvěcen. Když umírá, zmítá jím těžká horečka, zpovídá se a modlí v rodné řeči. Při pohřbu matka vzadu pláče a tichonko se modlí svou řečí, aby nerozhněvala syna v hrobu.
Další podobné články na webu:
