Kniha: Na západní frontě klid

Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque

Přidal(a): Lukáš

Autor: Erich Maria Remarque (1898–1970)

• Vlastním jménem Erich Paul Remark. Významný německý prozaik a dramatik.
• Je jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. ztracené generace.
• Během studií v osmnácti letech odešel dobrovolně bojovat do 1. světové války na západní frontu, kde byl zraněn.
• Po návratu domů měl, stejně jako hrdinové jeho knih, obrovské problémy začlenit se zpět do normální společnosti. Vystřídal několik drobných povolání, což se výrazně promítlo i v jeho realistických dílech.
• Po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se stal zakázaným autorem. Jeho knihy byly veřejně páleny na hranicích a v roce 1938 byl dokonce zbaven německého občanství. Následně emigroval do USA.
• Proslavil se hned svým prvním úspěšným románem Na západní frontě klid, který ho proslavil po celém světě a byl několikrát zfilmován.

Další autorova díla:

• Romány: Cesta zpátky (volné pokračování tohoto románu – vypráví o problémech vojáků, kteří se vrátili z války domů), Tři kamarádi, Černý obelisk, Miluj bližního svého, Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat, Jiskra života.
• Drama: Poslední stanice.

Literárně-historický kontext

• Dílo vyšlo v roce 1929 jako přímá reakce na traumatizující události 1. světové války.
• Základem je světová meziválečná próza a proud tzv. ztracené generace (autoři, kteří odešli do války rovnou ze školních lavic, ztratili tam své mládí i ideály a po návratu už se nedokázali začlenit do běžné společnosti).
• Dílo nese silné realistické prvky (podává co nejvěrnější a nejpravdivější obraz skutečnosti, snaží se o naprostou historickou přesnost).
• Patří sem i další slavní autoři ztracené generace či autoři píšící o válce: Ernest Hemingway (Sbohem, armádo!), Romain Rolland (Petr a Lucie) nebo Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby).

Rozbor díla: Na západní frontě klid

Základní charakteristika literárního díla:

• Literární druh: Epika (má jasný příčinný děj, časové souvislosti, postavy).
• Literární žánr: Válečný a historický román.

Téma, motivy a hlavní myšlenky díla:

• Motivy: Válka, pevné vojenské přátelství, protest proti válce a všudypřítomné hluboké filozofické úvahy o životě.
• Hlavní myšlenky:
  • Změna hodnot a nesmyslnost války: Autor poukazuje na to, jak umělý a zbytečný celý konflikt je. Vojáci si uvědomují, že neznají lidi, na které střílí, a nemají důvod je nenávidět. Jsou nuceni k zabíjení elitami v zázemí.
  • Rozdíl generací: Dílo výborně ukazuje rozdíl mezi staršími a mladými vojáky. Starší vojáci mají výhodu, protože už před válkou měli ženy, rodiny a jasné zaměstnání, a mají se tedy k čemu vrátit. Naopak mladí (Pavlova generace) neznají ze skutečného života vůbec nic kromě války, a proto jsou „ztraceni“.
  • Korupce mocí: Úvahy o tom, jak jakmile dostane člověk v armádě neomezenou moc, okamžitě ho to změní k horšímu. Moc stoupá lidem do hlavy tím více, čím menšími a bezvýznamnějšími pány byli v předchozím civilním životě (dokonalým příkladem je postava bezohledného desátníka Himmelstosse, v civilu pouhého listonoše).

Časoprostor, kompozice a vypravěč:

• Doba a místo děje: Období 1. světové války (především roky 1916–1918), oblast zničené západní fronty (na pomezí Německa a Francie).
• Kompozice: Kniha má 12 kapitol. Nemá žádný prolog, čtenář je vhozen přímo do tvrdého děje na frontě. Děj je převážně chronologický, občas se objevují retrospektivy (Pavel vzpomíná na svou rodinu, školu nebo dřívější život).
• Vypravěč a formy vyprávění: Skoro celý text je vyprávěn v ich-formě očima hlavního hrdiny Pavla (tzv. personální vypravěč), díky čemuž kniha působí neuvěřitelně autenticky. Pouze samotný, kratičký závěr románu je psán objektivní er-formou (zprostředkovává cynickou úřední zprávu o smrti Pavla na frontě).

Jazyková výstavba:

• Kniha obsahuje hodně popisných pasáží (např. detailní líčení zničené válečné krajiny, drastická zranění vojáků) a silné autobiografické prvky.
• Jazyk vypravěče je převážně spisovný a neutrální.
• V dialozích mezi vojáky se ale velmi často objevuje drsný vojenský slang, nespisovná čeština i vulgární výrazy, které výrazně napomáhají k reálnému a naprosto autentickému zachycení hrůzné atmosféry v zákopech.

Hlavní postavy:

• Pavel Bäumer – Vypravěč a hlavní hrdina, student gymnázia. Mladý, obětavý, zpočátku je plný vlasteneckých ideálů. Ty ale ve zničující válce velmi rychle ztrácí a pod tíhou zážitků se postupně stává tvrdým, netečným a lhostejným, aby vůbec přežil. Přesto v něm neztrácí sílu lidskost a smysl pro pravé přátelství, které je těžkými situacemi naopak posilněno.
• Stanislav Katczinsky (Kat) – O něco starší, neoficiální vůdce a hlava Pavlovy party (není velitelem celé roty, je to obyčejný voják, v civilu švec). Je velmi přátelský, ale především neuvěřitelně praktický a vynalézavý – má šestý smysl a dokáže zařídit pohodlí a sehnat jídlo i tam, kde nic není. Pro mladé chlapce je tou největší oporou.
• Himmelstoss – Bezvýznamný zakomplexovaný člověk (v civilu listonoš), ze kterého armáda udělala mocného desátníka. Vedl počáteční výcvik chlapců. Coby velitel v zázemí je krutý, bezohledný a libuje si v šikaně. Jakmile se však reálně setká se smrtí a bojem v zákopech, projeví se jako obyčejný slaboch a zbabělec.
• Pavlovi spolužáci z gymnázia:
  • Albert Kropp – inteligentní, hodně přemýšlí, na frontě posléze přijde o nohu.
  • František Kemmerich – je jedním z prvních umírajících, Mülllerovi odkáže své dobré boty.
  • Müller – pragmatický student, který i ve válce tahá po kapsách učebnice a sní o maturitě.

Děj (obsah) díla:

Příběh sleduje osudy mladého gymnazisty Pavla Bäumera a jeho spolužáků, které jejich fanatický třídní učitel Kantorek svým plamenným vlasteneckým projevem donutil, aby se po propuknutí první světové války dobrovolně přihlásili na frontu. Už drsný vojenský výcvik pod velením zakomplexovaného a zlého desátníka Himmelstosse je přesvědčí, že jejich dřívější ideály o hrdinství byly lživé. Když se dostanou přímo na západní frontu do Francie, realita smrti a krvavých bitev dočista zničí jejich zbytky naivity. Musí přežívat v děsivých podmínkách, trpí zimou, krutým hladem a čelí neustálému ostřelování a plynovým útokům.

V těchto krutých chvílích je pro Pavla a jeho partu jedinou opravdovou oporou pevné vojenské přátelství a především starší a zkušený voják Stanislav Katczinsky, zvaný Kat. Ten kluky učí, jak v boji a v zákopech přežít, a dokáže jim za každé situace obstarat nějaké jídlo či úkryt. Postupně umírá jeden Pavlův spolužák za druhým, přičemž první drsnou ztrátou je těžce zraněný Kemmerich, od kterého si po jeho smrti v nemocnici vezme Müller jeho lepší boty (tyto boty pak tragicky putují z jednoho mrtvého kamaráda na dalšího).

Pavel posléze dostane krátkou propustku domů a na pár dní odjede k rodině. Doma však zažívá obrovský vnitřní šok. Uvědomuje si propastný rozdíl mezi obyčejnými lidmi v zázemí, kteří válce vůbec nerozumí a dychtí po hrdinských činech, a krutou realitou fronty. Cítí naprosté odcizení a zjistí, že ho se starým světem už nic nespojuje a už nikdy nemůže žít normální život, protože nezná nic jiného než smrt a zabíjení.

Po návratu na frontu hrdinové dál prožívají těžké ofenzivy a umírají. V jeden moment Pavel dokonce uvízne při hlídce v kráteru, kde je nucen v boji muže proti muži ubodat neznámého francouzského vojáka. Při pohledu na jeho bolestné umírání propadá výčitkám svědomí a plně si zde uvědomí nesmyslnost války a to, jak byli jako lidé zbytečně poštváni proti sobě. Následně ztratí i svůj největší vzor – zraněný Katczinsky je zabit zbloudilou střepinou, když ho Pavel zoufale nese na zádech do bezpečí.

Pavel nakonec zůstává úplně sám. Je z něj prázdná, netečná schránka čekající na konec. Zcela nesmyslně padne v říjnu roku 1918, pouhý měsíc před uzavřením míru. Ironii jeho prázdného a bezejmenného konce podtrhuje fakt, že úřední zpráva z toho dne byla velmi stručná: nehlásila z fronty nic nového a konstatovala pouze to, že na západní frontě byl klid.

The post Na západní frontě klid – rozbor knihy (4) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Na západní frontě klid

   Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque

   Přidal(a): Karolina

Autor: Erich Maria Remarque

• (vlastním jménem Erich Paul Remark)
• Narodil se 22. června 1898 v Německu do rodiny knihvazače, byl ze 4 dětí.
• Studoval na učitelském ústavu a ihned po ukončení studia v roce 1916 narukoval jako dobrovolník do 1. světové války, bylo mu tehdy 18 let.
• Na západní frontě byl vážně zraněn a až do konce války byl v lazaretu (v nemocnici).
• Všechny jeho díla jsou poznamenána odporem k válce.
• Po válce měl problém začlenit se do normální společnosti.
• Měl hromadu zaměstnání např. účetní, automobilový závodník, učitel, redaktor, agent firmy s náhrobními hroby, reklamní agent.
• Před nástupem nacismu v Německu (1933) se přestěhoval do Švýcarska.
• Roku 1938 mu zrušili německé občanství, byl prohlášen za žida a literárního zrádce, pálili se jeho knihy, jelikož byly pro tehdejší režim nevhodné.
• 1939 emigroval do New Yorku.
• Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku.
• Umírá ve Švýcarsku na srdeční chorobu v 72 letech roku 1970.
• Byl jedním z nejlepších autorů své doby, popisoval hrůzy války a do Německa se už nikdy nevrátil.

Zařazení autora do uměleckého směru

• světová válka ve světové literatuře
• Zobrazení válečné tématiky, cílem bylo vylíčit válečné hrůzy a varovat před nimi.
• Z uměleckých směrů vynikaly např.: naturalismus, symbolismus a existencialismus

Určení století, kdy autor psal

• Remarque psal v 1. polovině 20. století. Román vyšel roku 1929.

Určení dalších autorů stejného uměleckého směru

Arnold Zweig (1887–1968)

• Německý prozaik a dramatik, před nacismem odešel do Palestiny.
• Cyklus Válka bílých mužů – věnuje se problematice 1. sv. války, nejznámější je jeho 1. část – Spor o seržanta Gríšu – román o malém človíčku, ruském zajatci, který se stává nevinnou obětí pruského militarismu.

Romain Rolland (1866–1944)

• Francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební kritik, získal Nobelovku za literaturu r. 1915.
• Petr a Lucie – nejslavnější protiválečná novela staví se proti úpadku morálních a společenských hodnot za 1 světový války, milostný vztah dvou mladých lidí, kteří nakonec umírají pod troskami kostela.

Henri Barbusse (1874–1935)

• Francouzský spisovatel a politický pracovník.
• Oheň aneb deník bojového družstva – román, v němž s dokumentární přesností a upřímností vylíčil život vojáků na frontě a v zákopech.

Ernest Hemingway (1899–1961)

• americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1954.
• Stařec a moře – novela, o věčném zápasu člověka s přírodou, o statečnosti, s níž jde do předem prohraného boje.
• Sbohem, armádo – románový příběh nešťastné milenecké dvojice, která ani po úniku z války nenachází osobní štěstí.
• Komu zvoní hrana – v tomto románu autor vychází z vlastních zkušeností dobrovolníka a dopisovatele za španělské občanské války.

Názvy a obsahy dalších autorových děl

• Cesta zpátky
• Nebe nezná vyvolených (1961) – Milostný román z prostředí automobilových závodů.
• Volné pokračování Na západní frontě klid.
• Mladí hrdinové se po návratu z války snaží začlenit do normální společnosti.
• Narážejí na to, že jsou přijímaní s odstupem, jsou nezaměstnaní a žijí v bídě.
• Tři kamarádi – Román napsán roku 1937.
• Příběh o přátelství, které pomáhá přestát nestabilní poválečná léta.
• Příběh v ich-formě, vypravěč automechanik Robby.
• Černý obelisk
• Vítězný oblouk – Román o doktoru Ravicovi, který před nacismem emigroval do Francie.
• Německo 1923 v době ekonomické krize.
• Příběh vypráví válečný veterán Ludvík, pracující v krematoriu, který hledá smysl života v poválečné společnosti.
  Jiskra života ­ Novinář vězněn v koncentračním táboře, napsal to jako reakci na popravu své sestry v roce 1943.

Na západní frontě klid-dílo

Charakteristika uměleckého textu jako celku

• Literární druh: epika
• Literární žánr: válečný román
• Literární forma: próza
• Převládající slohový postup: vyprávěcí
• Aktuálnost díla: Jelikož je protiválečná.
• Kompozice: Autor děj popisuje postupně, ale hrdinové se vracejí ve vzpomínkách domů – retrospektiva
• Typ vypravěče: Ich-forma (smrt hlavního hrdiny v er-formě)
• Význam: I muži, kteří neumřeli nebo neutrpěli nějaká fyzická zranění, jsou poznamenání psychicky na celý život = ztracená generace.
• Téma: nesmyslnost války
• Hlavní myšlenka: Ukázat realitu války kde nevinní lidé zde umírají, prožívají utrpení a bídu, ale i silné přátelství. Byla to ztracená generace, protože ztratili své mládí, iluze, naděje, plány, ale i životní cíle. Znali pouze válku a zabíjení.
• Jak vznikl název díla: Pavel padl v říjnu 1918, kdy byl na celém bojišti takový klid, že zpráva vrchního velitelství se omezila na větu: „Na západní frontě byl klid.“
• Místo a čas děje: na západní frontě mezi Německem a Francii (1914-1918), a Německo rodiště
• Úvod knihy: Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“

Hlavní postavy:

• Pavel Braumer – hlavní hrdina, který vypráví příběh ze svého pohledu. Roku 1916 odešel z gymnázia do armády. Pochází z chudé rodiny.
• Stanislav Katczinsky – je nejstarší a vůdce celé skupiny, má nejlepší nápady a válce rozumí lépe než kdokoliv jiný. „Katczinsky je nepostradatelný, protože má šestý smysl. Takový je Katcza. Kdyby se někde dalo něco jedlého sehnat za celý rok jen po jednu hodinu, přesně v tu hodinu by si Katcza jakoby puzen náhlým vnuknutím, nasadil čepici, vyšel by ven ze světnice, jak podle kompasu by zamířil k poživatině a našel by ji. Najde všechno – je-li zima, najde kamínka a dříví, seno, slámu, stoly, židle – především však žrádlo.“
• Tjaden – veliký optimista. „Tjaden, hubený zámečník mého věku, největší žrout roty. Když si sedne k jídlu, je hubený jako šindel a vstane tlustý jako štěnice, která přijde do jiného stavu.“
• Albert Kropp – bývalý spolužák Pavla Braumera, je raněn a amputují mu nohu. Jako jediný přežije válku. „Kropp naproti tomu je myslitel. Navrhuje, aby se vyhlašování válek dálo po způsobu lidových veselic se vstupenkami a s hudbou jak u býčích zápasů. Potom by se v aréně měli do sebe dát ministři a generálové obou stran- a všichni v plavkách a všichni ozbrojeni dřevěnými holemi. A za vítěze by byl vyhlášen ten stát, jehož reprezentanti to přežijí. Bylo by to lepší a jednodušší než zde, kde po sobě střílejí lidi, kteří za nic nemohou.“
• Muller – důležité pro něj je vzdělání a Kemmrichovy (umírá na začátku knihy) boty
• Leer – libuje si v děvčatech a umírá stejně jako velitel. „Cestou vidím Leera, tiskne se pevně k blondýnce a hlučně hovoří. Vyzná se v tom přec.“
• Deterding – v bitvě myslí pouze na svojí ženu a úrodu, kterou doma zanechal.
• Himmelstos – desátník, ale v civilu listonoš, primitiv, který rád šikanuje zelenáče v armádě, kteří nastupují do výcvikového tábora. Ovšem na bitevním poli stahuje uši.
• Kantorek – třídní Pavla a ostatních hochů, které dohnal na vojnu. „Kantorku, před dvěma lety jste nám dřel kázání, abychom šli na okresní velitelství; mezi jinými i Josefu Behmovi, kterému se vlastně nechtělo. Padl tři měsíce před tím, než by byl býval odveden.“

Děj:

• Celé to vypráví hlavní hrdina Pavel Bäumer, který podlehne i se svými spolužáky vlasteneckému profesoru Kantorkovu a přihlásí se dobrovolně do války. Jejich počáteční nadšení brzo vypršelo. Nejprve se dostávají k desátníkovi Himmelstosovi, který je terorizuje a šikanuje. Zde stráví desetitýdenní výcvik. Poté odjíždějí na frontu. Avšak první boje mladé optimistické hochy vyděsí a ukáže jim válku v pravém světle (plynové útoky, bombardování, budování zákopů, utrpení raněných, smrt přátel, krvavé boje muže proti muži aj.). Vojáci v zákopech trpí, mají hlad, žízeň, bojí se o svůj život a o život svých přátel. V zákopech s nimi jsou vši, krysy. Později jsou vojáci doplňováni mladými hochy bez výcviku. Pavel postupně ztratí všechny kamarády.
  Po dovolené, ze které se Pavel vrací znechucen, jelikož mu matka umírala na rakovinu, s ostatními lidmi nedokáže nalézt společnou řeč, se dostává zpět na frontu. Velkým šokem pro něj byla smrt Katcinzského, kterého nesl raněného na zádech a mezitím ho trefila střepina.
  Na podzim 1918 zůstává Pavel poslední naživu ze sedmi spolužáků. Cítí se vnitřně prázdný a velmi unavený, ani neví, jestli by chtěl ještě mír. Je si jistý, že se už nedokáže zapojit do normálního života – byl poznamenán roky prožitými na frontě.
  Pavel zemřel v září 1918, paradoxně v den, kdy vrchní velitelství podává zprávu, že je na západní frontě klid a neděje se nic nového.

 Ukázky:

• Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky; vidíme běžet vojáky, kterým něco urvalo obě nohy: klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě; nějaký svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena; jiný jde na obvaziště, drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce; vidíme lidi bez úst, bez dolní čelisti, bez tváře: nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby nevykrvácel, slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce. Ten kousek rozryté země, na kterém ležíme, zůstal obhájen proti přesile, jen pár set metrů bylo odstoupeno. Ale na každý metr připadá jeden mrtvý.
• Také nám nebudou rozumět – neboť před námi roste pokolení, které sice strávilo ta léta zde spolu s námi, jež však předtím už mělo postel a povolání a vrátí se do svých starých pozic, v nichž na válku zapomene – a za námi roste pokolení podobné nám, jací jsme bývali, a to nám bude cizí a odsune nás stranou. Jsme zbyteční sobě samým, porosteme, někteří se přizpůsobí, někteří se podvolí a mnozí budou bezbranní – léta se rozutekou a nakonec zahyneme.
• Mlčení bobtná. Mluvím a musím mluvit. Tak ho oslovuji a říkám mu to. „Kamaráde, já jsem tě nechtěl zabít. Kdybys sem skočil ještě jednou, neudělal bych to, kdybys i ty byl rozumný. Ale předtím jsi pro mě byl jen myšlenkou, kombinací, která žila v mém mozku a vyvolala předsevzetí – tu kombinaci jsem zabil. Teprve teď vidím, že jsi člověk jako já. Myslel jsem na tvé ruční granáty, na tvůj bodák, na tvé zbraně – nyní vidím tvou ženu a tvou tvář a to, co máme společné. Odpusť mi, kamaráde. Vidím to příliš pozdě. Proč nám neříkají znova a znova, že vy jste stejní ubožáci jako my, že se vaše matky trápí stejně jako naše a že vy i my máme stejný strach před smrtí, že stejné je umírání vaše i naše, stejná že je bolest -. Odpusť mi, kamaráde, jak jsi mohl být mým nepřítelem? Kdybychom zahodili zbraně a stejnokroje, mohl bys být mým bratrem právě tak jako Katcza a Albert. Vezmi si ode mne dvacet let, kamaráde, a vstaň, – vezmi si víc, neboť už nevím co si s nimi počít.“ Je ticho, fronta je klidná, jenom pušky praskají. Kulky lítají při zemi, nestřílí se nazdařbůh, obě strany přesně míří. Nemohu ven.

Jazyková forma

• Přirovnání: „Hony na jednotlivce jako na zajíce.“, „Hubený jak chmelná tyč.“, „S tváří jak z hlíny.“
• Epiteton: „Šedivá roztékající se země.“, „Cvičné hubování.“
• Personifikace: „Neduživý lesk nás přijímá.“, „Vedro nehnutě spočívá na prostranství.“
• Metafora: „To je tím, že člověk sám o sobě je především bestie, a teprve navrchu, jako u chleba se sádlem, je přimáznutá trocha slušnosti.“
• Rčení: „Cítím to v kostech.“
• Říkanky: „Fazoličky papá ráda, pak je z toho kanonáda.“
• Vulgarismy: „Nerozbil držku, nasrat na to!“
• Lidové výrazy: „setsakra“; „krucifix“
• Zvolání: „O vy instruktážní hodiny…“
• Změny v pravopise: „jako křídlová kresba s tabule“
• Hodně pomlček a výpustek (elips) v textu: buď chce autor něco zdůraznit, vložit nebo jako výčet
• Slangové výrazy: „lávor“ (ešus); „solilo“ (bombardovalo); „pecen komisárku“ (pecen chleba); „ulejvárny“; „menáž“ (příděl); „fasovat“; „jídlonoši“; „vydal na hlavu“ (na sebe); „latrína“ (záchod); „kasárny“ (budovy pro vojáky); „rekrut“ (ten, co nově narukoval do války – nováček, elév); „brajgl“ (bordel); „Tomíci“ (označení pro Angličany); „dril“; „starý fronťák“; „parádemarže“; „bago“ (sousto žvýkacího tabáku); „uhnat pruh“; „karbol“ (dezinfekční prostředek); „saturejka“ (koření); „cerkulát“ (uzenina); „dišputace“ (diskuze více účastníků, řešení problémů); „palposty“ (díry pro rakety, auta…); „Flandry“ (historické území v dnešní Belgii); „ubikace“ (ubytování, pokoje vojáků); „dělová horečka“ (když si strachy nadělal do kalhot)
• Hodnosti: „kaprál“ – jedna z poddůstojnických hodností; „kmán“; „poddůstojník“; „poručík“; „hejtman“

The post Na západní frontě klid – rozbor knihy (3) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Na západní frontě klid

   Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque

   Přidal(a): Marek

Erich Maria Remarque

Na západní frontě klid

-žil 1898-1970

-1916 odchází na frontu; 1918 raněn

-německý prozaik a dramatik

-literární úspěch založen na napínavém ději; charakteristice postav; nekompromisním, antifašistickém a antimilitaristickém (proti válce) postoji

-mnoho úvah, naturalistické válečné scény

dílo:

-jedná se o generační román s autobiografickými rysy

-popisuje osudy studentů za války

-líčí zranění i duševní utrpení, úvahy o smyslu života i války = ztráta iluzí

-líčí ztráty životních ideálů, neschopnost vojáků se po válce začlenit

–druh: epika (děj, časové a příčinné souvislosti; vypravěč+postavy)

–žánr: román (rozsáhlý příběh psaný prózou, hlavní a vedlejší dějové linie, epizody, mnoho postav, do děje vstupuje vypravěč)

–směr: realismus = pravdivý obraz té doby

-jazyk: spisovný, převažuje řeč autora

-převážně –ich forma, na závěr –er forma

-vulgární výrazy

-téma: západní fronta v období 1.sv

-motiv: válka, přátelství, konflikt mládí a smrti, snaha přežít, změna hodnot

-myšlenka díla: ukázat realitu války a zároveň přátelské vztahy, bídu té doby

Kompozice:

-chronologická s retrospektivnímími prvky

-kapitoly; gradace díla

-vzpomínky na minulost; obavy z nejasné budoucnosti

Char. postav:

–Pavel Bäumer – hlavní postava a vypravěč celého příběhu, bývalý středoškolský student gymnázia; nezištný, obětavý, zpočátku plný odhodlaní a ideálů; těší se na frontu, později zažívá rozčarování, zklamání z válečných hrůz, psychicky se hroutí; jeho přáteli jsou Katczinsky, Kropp, Tjaden, Müller, Wolf, Kemmerich aj. – Pavlovi spolužáci, váleční přátelé téže „železné“ generace
-Stanislav Katczinsky (40 let) – vedoucí roty, pro vojáky opora (jakoby táta); přátelský, nepostradatelný; bývalý švec, vždy sežene jídlo, naučí Pavla jak se o sebe postarat
-Himmelstoss – desátník, vedl jejich výcvik; krutý velitel, bezohledný, tváří v tvář nepříteli zbabělý

–František Kemmerich– umírá na začátku knihy

–Albert Kropp-bývalý spolužák Pavla, jsou spolu v klášterní nemocnici, amputují mu nohu (vzdává život)

–Kantorek– bývalý třídní učitel

-nabádal je k hlášení se do války, sám je zbabělec

Děj:

-Po vypuknutí 1.sv. Pavel a jeho spolužáci na popud svého učitele vstoupí do armády. Po desetinedělním výcviku plného šikany prodělávají zákopové boje na západní frontě v první linii. Pavlovu rotu tvoří převážně nezkušení chlapci. Časem zjistí, že neumí nic jiného než bojovat. V zákopech se Pavel setká i s Himmelstosem a Kantorkem. Jako první zemře Kemmerich po amputaci nohy. Po odpočinkovém táboře Pavel odjede na měsíc domů, kde nachází umírající matku na rakovinu. Při průzkumné hlídce skočí do kráteru od granátu kam za ním skáče francouz Duval. Pavel ho hned zabije čehož poté lituje. První člověk zabitý jeho rukou (jindy jen střílel). Večer se vplíží zpět na frontu. Müler zemře na přímý průstřel břicha světlicí. Pavlova rota dostává příkazem hlídat vesnici s jídlem. Záhy je překvapí dělostřelba. Pavel s Albertem jsou zraněni a převezeni do klášterní nemocnice, kde Albert po amputaci nohy umírá. V létě roku 1918 je na frontě očekávaná ofenzíva. Z přátel zbyl už jen Katczinský, který je při útoku postřelen do nohy. Pavel ho nese do nemocnice, kde zjišťuje, že utrpěl průstřel hlavy šrapnelem. Pavel umírá v říjnu 1918, v tak tichý a klidný den. Oficiální zprávy oznamují že „Na západní frontě klid“. Kniha končí Pavlovou smrtí.

The post Na západní frontě klid – rozbor knihy (2) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Na západní frontě klid

   Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque

   Přidal(a): Aneta Břízová

Druh: Epika
Žánr: Román (psaný prózou)

Téma:

Válka a její skutečné vyobrazení – utrpení a bída nevinných lidí (vojáků), kteří bojují kvůli rozporům ve vyšších kruzích, ztráta lidskosti (jde jen o přežití), změna morálních hodnot (co je v životě nejdůležitější) ale také obětavost a opravdová přátelství ,,na život a na smrt“

Prostředí: Západní válečná fronta (Francie a Německo), 1.světová válka

Charakteristické prvky:

– použita ich-forma, jen konec je psán v er-formě
– spisovná a dobová čeština
– přímá i nepřímá řeč (,,Jak ti chutná,Katczo?“)
– hovorové a slangové výrazy (brajgl, ešus)
– časté dialogy mezi vojáky
– dlouhé a podrobné popisování prostředí (chvíle na frontě) a pocitů z války
– ironie (,,Na západní frontě klid“)
– úvahové prvky (smysl války aj.)
– vulgarismy ( ,,A chceš vědět, co seš? Seš svině, abys věděl!“)
– cizí jazyky (,,La guerre – grand malheur – pauvres garcons“)

Obsah díla:
Hlavní postavou díla je student Paul Bäumer, který se spolu se svými kamarády na popud svého třídního učitele přihlásí jako dobrovolník na frontu. Paul a jeho přátelé absolvují výcvik pod vedením krutého poručíka Himmelstosse, jehož metody leckdy hraničí až s šikanou. Po výcviku jsou Paul a jeho kamarádi vysláni do zákopů. Díky svému pevnému přátelství a radám zkušeného vojáka Stanislava Katczinského (,,Katczy“) se jim daří ve válce přežívat a zpočátku si i držet myšlenku na ,,normální“ život, až se vrátí domů. Postupně se však jejich názory vlivem krutosti války mění a stávají se zcela otupělými k hrůzám, kterým musí každý den čelit. Když se Paul během své dovolené krátce vrátí do svého rodného města, zjišťuje, jak se mýlil. Dochází mu jak je těžké se po událostech, které prožil ve válce, vrátit k běžnému životu. S otcem si nerozumí, u matky nachází pochopení, ale ne porozumění. Po návratu na frontu se situace zhoršuje. Přátele mu jeden po druhém umírají a všechno trápení vrcholí smrtí jeho nejbližšího přítele Katczinského. Sám pak umírá v říjnu 1918, měsíc před koncem války.

Postavy:

Paul Bäumer – student gymnázia, který v mladém věku narukuje do armády
– původně plný nadějí, představ a iluzí, o které ho však válka připraví
– pochází z chudé rodiny
– velmi mu záleží na svých kamarádech, obětoval by pro ně i život
– snaží se přijít na smysl války
– obětavý a soucitný, zároveň ale díky válce tvrdší a silnější než byl
– konec knihy je psán er-formou = pasáž, kde se popisuje jeho smrt

Albert Kropp – spolužák Paula
– spolu s Paulem vstoupí do armády
– chytrý, rád diskutuje
– ke konci knihy mu po zranění amputují nohu a on život vzdává

Stanislav Katczinsky – polák
– velitel roty, nejstarší
– veselý, vtipný, přátelský a obětavý
– bývalý švec
– pro Paula je vzorem a současně je to jeho nejlepší kamarád
– pro rotu je něco jako ,,táta“, vždy sežene jídlo (i v největší nouzi a
v místech, kde nic není)
– zemře na konci knihy

Himmelstoss – vedl výcvik Paula a jeho kamarádů
– krutý a bezohledný
– válka ho změní, po čase, kdy se opět setkává s chlapci ,,změknul“

Kemmerich, Leer, Deterding, Müller, Tjaden, Westhus – Paulovi kamarádi, někteří i bývalí
spolužáci
– postupem času všichni umírají

Autor: 

Erich Maria Remarque (22.6. 1898 Osnabrück, Německo – 25.9. 1970 Locarno, Švýcarsko)
– německý spisovatel
– roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války
– v roce 1918 byl raněn
– po 1. svět. byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky,
varhaníkem i automobilovým závodníkem
– v letech 1923 – 1934 působil Remarque jako redaktor v Hannover
– r.1931 byl nominován na Nobelovu cenu za mír od válečného zpravodaje profesora
Sigismonda Cybichowskeho a od N.M.Butlera
– po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce
1938 byl zbaven německého občanství
– roku 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství
– po válce se vrátil do Švýcarska, kde i umírá na aortenaneurisma

Díla:

Tři kamarádi, Na západní frontě klid, Vítězný oblouk, Čas žít,čas umírat, Černý obelisk…

Kontext:

Dílo je inspirováno skutečným příběhem autora (autobiografie), který se zde ztotožňuje právě s hlavním hrdinou Paulem. Sám byl totiž účastníkem 1.světové války, ve které (stejně jako Paul) přichází o iluze  a po skončení války má problém se začlenit do běžného života. Jeho dílo bylo považováno za protifašistické a společensko kritické, což vedlo k jeho vyhoštění ze země. Základní myšlenka díla je totiž uvědomit si váhu skutečného přátelství a zároveň nám má ukázat krutost a nelidskost války jako takové, což se nelíbilo vládě tehdejší doby.
E.M. Remarque současně patřil do skupiny spisovatelů tzv. Ztracené generace. Mezi tu se řadil i např. Ernest Hemingway (Sbohem armádo) nebo Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby), kteří mohli být pro Remarque inspirací v psaní jeho děl.
Po přečtení díla se ani nedivím, že se kniha tak rychle stala bestsellerem. Můžete si lépe uvědomit, jak válku prožívali ti leckdy nevinní pěšáci, co válčili kvůli roztržkám lidí ,,tam nahoře“. Jak pro ně trpěli, hladověli a umírali. Všechno je tak skutečné a živé, až vás to vtáhne do děje a vám přijde, jako byste to prožívali také. A o to víc je tohle všechno realističtější, když knihu napíše někdo, kdo to zažil na vlastní kůži. Pak už lze jen doufat, že se lidstvo poučilo a tohle už nebude muset nikdo zažívat.

Ukázka z knihy:

Zhruba  ¾ knížky
– Kropp i Paul jsou raněni a nemohou už skoro ani chodit
– Řebřiňák je odváží do lazaretu
– Baví se o životě a o tom, co bude následovat

Konečně dostihneme maličkého krytu. Kropp se do něho svalí a já ho obvazuji. Rána sedí těsně nad kolenem. Pak prohlížím sám sebe. Kalhoty jsou krvavé, paže taky.

Albert mě obváže rány svým obinadlem. Nemůže nohou už pohybovat, a oba se divíme, jak jsme se vůbec dostali až sem. To udělal jenom strach; utekli bychom i kdyby nám ustřelili nohy – na pahýlech.

Mohu ještě trochu lézt a zavolám kolemjedoucí řebřinák, který nás naloží. Je plný raněných, je s nimi frajtr od sanity, který nám vbodne do prsou stříkačku s tetanovou injekcí.

V polním lazaretu si to zařídíme, abychom dostali postele vedle sebe. Dostaneme řídkou polévku, kterou žádostivě a s opovržením splivnem, ježto jsme sice zvyklí na lepší časy, ale máme přece jen hlad.

„Teď plavém domů, Alberte,“ povídám.

,,Doufejme,“ odpoví. ,,Kdybych jen věděl, co vlastně mám.“

Bolesti rostou. Obvazy pálí jako oheň. Pijeme a pijeme, sklenici vody za sklenicí.

„Jak vysoko nad kolenem je má rána?“ zeptá se Kropp.

,,Aspoň deset centimetrů, Alberte,“ odpovídám. Ve skutečnosti jsou to nanejvýš tři.

„To jsem si umínil,“ říká po chvíli, „pakliže mi uříznou kousek kosti, tak udělám konec. Nechci běhat po světě jako mrzák.“

Tak ležíme se svými myšlenkami a čekáme.

Rozbor ukázky:

– spisovný a srozumitelný jazyk
– přirovnání (,,Obvazy pálí jako oheň“)
– přímá řeč („Jak vysoko nad kolenem je má rána?“ zeptá se Kropp.)
– hrubé výrazy (mrzák)
– dialog mezi vojáky
– slangové/hovorové výrazy (splivnem)
– psané ich-formou (,,Tak ležíme se svými myšlenkami a čekáme.“)
– Kropp utrpí vážné zranění nohy v přestřelce a Paul se mu snaží pomoct, aniž by si
všimnul, že je sám zraněn. Mají štěstí, že kolem jede zrovna řebřiňák, který je
odveze do lazaretu, kde jsou hospitalizováni a kde také čekají, co bude dál.

The post Na západní frontě klid – rozbor knihy first appeared on Statni-maturita.cz.