Kniha: Spalovač mrtvol
Spisovatel(ka): Ladislav Fuks
Přidal(a): barbucha.nej
Literární druh: epická próza
Žánr: psychologická hororová novela s rysy grotesky.
ČASOPROSTOR:
- Zobrazuje dobu kolem Mnichova v roce 1938 a dobu okupace v naší zemi.
Hlavní myšlenky, téma:
- je to psychologická novela o narůstajícím zlu, které dokáže zcela ovládnout jednání člověka
- zlo se skrývá za vlídná, milá a vznešená slova
- autor podává děsivý obraz doby i typu maloměšťáka, který se díky přizpůsobivosti dá zmanipulovat k čemukoli
- o tom, jak určitá ideologie může v člověku probudit to nejhorší. Varuje před zneužitím moci. V tom spočívá nadčasovost díla
Děj:
Hlavní postavou je pan Karel Kopfrkingel, zaměstnanec pražského krematoria. Žije spořádaným rodinným životem. Je to však podivín, který je zatížený svým povoláním. Má poněkud nevšední záliby. Na dětech i ženě se mu líbí pouze tmavé oblečení, dceři kupuje smuteční skladby pro klavír. Rád pojmenovává své blízké i různé objekty vznešenými jmény, svou ženu Marii nazývá Lakmé, sám si nechává říkat Roman, krematorium nazývá Chrámem smrti. Rád používá vznešené přívlastky, svou ženu oslovuje něžná, nebeská, děti drazí, kočka je čarokrásná. Má své představy o vznešenosti zpopelňování. Je pro něj aktem proměny, očisty a osvobození člověka od pozemských útrap.
Jeho přítel, vlivný nacista Willi Reinke, ho přesvědčí o jeho rasové nadřazenosti (manipuluje jím, ovlivňuje ho). Pan Kopfrkingel si pod vlivem Williho uvědomí, že v jeho žilách koluje německá krev. Změní se ve stoupence fašistické ideologie, zrádce, udavače a bestiálního vraha. Začne udávat své sousedy, spolupracovníky, vytlačí ředitele krematoria a zaujme jeho místo. Je mu nabídnuta závratná kariéra – spalování ve velkém. Má řídit plynové komory. Překážkou je mu však židovský původ manželky, a tak ji zavraždí (oběsí ji v koupelně). Potom dojde na německou kriminálku nahlásit, že spáchala sebevraždu. Syna Miliho ubije v krematoriu tyčí a uloží ho do rakve k jinému mrtvému. Když se chystá zabít i dceru Zinu, propukne u něj šílenství. Tři muži v bílém ho odvádějí do sanitky a odvážejí ho do blázince. Nejhrůzněji působí to, že nikdy o svých činech nepochybuje. Je dokonce přesvědčen o jejich správnosti, prospěchářsky si vsugeruje že smrtí zachraňuje před utrpením, že pomáhá nešťastným lidem, kteří nechápou.
Po válce se vrací domů a pozoruje zástupy vyhublých lidí vracejících se z koncentračních táborů. Zdá se mu, že poznává známé tváře. Je šťasten, mnohé z nich přece spasil.
Jazyková stránka a kompozice:
– Příběh je sice vyprávěn v er-formě, ale téměř vše je vnímáno očima hlavní postavy.
– Zvláštní, poetický slovník pana K. je v rozporu s jeho hrůznými činy.
– Kompozice románu je velmi rafinovaná podílí se na výstavbě napětí (např. výjevy předváděné mechanickými loutkami při návštěvě panoptika jsou předobrazem zločinů páchaných později Kopfrkinglem apod.)
– Fuks klade důraz na významové zatížení detailů, logiku a následnost děje částečně nahrazuje spojnicí jednotlivých motivů.
Charakteristika hl. postav:
a) pan Kopfrkingel: viz i výše (1. odstavec z oddílu Děj)
Proměna hlavní postavy – pana Karla Kopfrkingla:
- Trochu podivín zatížený svým povoláním
- Zpočátku vlídný, spořádaný, starostlivý, pozorný manžel a otec, ušlechtilý romantik se zálibou v hudbě
- Pojmenovává své blízké i různé objekty vznešenými jmény; za vznešenými slovy se však skrývá zlo.
- Vlivem doby se mění ve stoupence fašismu, zrádce, udavače a bestiálního vraha
- Kopfrkinglova postava nemá ostré kontury, přiživuje se okolními frázemi a gesty, takže se stává průnikem cizích vlivů
b) Willy Reinke:
- Nacista, fašista, který panem K. nenápadně manipuluje, ovlivňuje ho, nepřímo mu našeptává, že jeho žena je mu brzdou, přítěží, že není nic nemorálního a špatného na tom ji zapřít, zbavit se jí, ba naopak.
- Zahraje panu K. na jeho „temnou strunu“, spustí v něm jeho horší, temnou stránku.
Novela byla zfilmována režisérem Jurajem Herzem. Hlavní postavu ztvárnil Rudolf Hrušínský, jeho ženu Vlasta Chramostová.
KONTEXT
Ota Pavel – Smrt krásných srnců
Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky
(V první vlně tématiky 2. světové války i Josef Škvorecký – Zbabělci; Jan Drda – Němá barikáda; Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma)
LADISLAV FUKS
(1923-1994)
- Autor psychologických a rafinovaně konstruovaných próz.
- Často staví půdorys románů na konfliktu bezbranného charakteru s násilím a zlem, které člověka obklopuje a deformuje jeho vnitřní svět.
- První texty čerpají z období okupace a 2. svět. v. – např. Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Mundstock (1963) či Spalovač mrtvol.
- Řada knih vykazuje fantaskní prvky – např. Myši Natálie Mooshabrové (1970).
- Jako postmoderní bývá označován rozsáhlý román Vévodkyně a kuchařka (1983), evokující vídeňský život na sklonku 19. stol. Pracuje s bizarní imaginací a mystifikací.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA
Spalovačem mrtvol opustil Fuks metodu mapování pohnutých lidských údělů, sondování vnitřních citových zranění a duševních šrámů. Poprvé zvolil žánr hororu a přenesl pozornost z obětí na nositele zla. Tematicky podobné Spalovači jsou prózy Myši Natálie Mooshabrové a Příběh kriminálního rady (1971). Zlo přestává být abstraktní veličinou dějin a vtěluje se do fanatických jedinců posedlých nadosobními ideami.
VLIV DÍLA
V 60. letech 20. stol. se objevují v české literatuře tendence relativizovat vypravěčův jazyk a budovat prozaické texty na složitých kompozičních principech, využívat mechanického opakování, stereotypu a také rozšiřovat autorskou fabulaci o svéhlavou hru s historickými aj. fakty. Fuks bývá považován za jednoho z inspirátorů české postmoderny.
Další podobné články na webu:
