Otázka: Křest svatého Vladimíra
Předmět: Český jazyk a literatura
Zaslal(a): Anonymka
Druh: lyrika, epika, poezie
Žánr: satirická legenda
Hlavní téma: Církev nemůže řídit Bůh, ale panovník.
Vedlejší téma:
Myšlenky a motivy:
Časoprostor: přelom 9. a 10. století
Forma:
- Rým: přerývaný (ABCB)
- Verš: jednoduchý, podobný lidové písni
- Rytmus: jednoduchý
- Počet veršů ve strofě: 4
Kompozice:
- Chronologická, retrospektivní
- Kniha rozdělena do 10 zpěvů, označených římskými číslicemi. Na konci knihy se nachází vysvětlivky
Postavy:
- Car Vladimír – podle V. Svatoslaviče Velikého (vládl nad Kyjevskou Rusí v letech 980-1015, šířil křesťanství ve své zemi) – samolibý, nenechá se nikým urážet, zároveň však chápavý vůči svému podřízenému lidu, nekompromisní ale vůči těm, kteří s ním nesouhlasí
- Bůh Perun – bůh hromu a blesku, nejvyšší pohanský bůh u starých Slovanů – má svou hlavu, z nikoho nemá strach a poddává se dobrovolně svému osudu
- paní Perunová – starostlivá o svého muže
- pan Dráb – strážník, panský služebník, věrný carovi
- Perunova děvečka – vyřizuje Perunovi vzkaz od drába
- Policajti – plní funkci soudu, ale jsou bezradní
- vojenský soud – rozhodne o Perunově osudu
- žurnalista – psal proti víře, odsouzen ke stejnému trestu jako Perun
Děj:
Zpěv I. – Perun a Vladimír: Vladimír vzkáže po Drábovi, aby mu Perun na jeho svátek zahřměl. Ten odmítne a dokonce drábovi sprostě vynadá. Car je rozčílen, ale nechce si kazit svátek – proto dá zahřmít pomocí kanónů, a koná se slavnost se vším všudy, včetně jídla a pití.
Zpěv II. – Hospodářství: Tento zpěv pojednává o životě Boha Peruna – o tom, co všechno leží na jeho bedrech. Peruna jeho práce nebaví, stěžuje si na ni. Nemá rád, když jeden člověk chce to, co druhý chce naopak. Večer chce mít Perun chvíli pro sebe – chce si vykouřit dýmku. Avšak vyruší ho jeho žena, která se bojí o jeho osud.
Zpěv III. – Vojenský soud: Policajti vedou Peruna do vězení a poté se radí o jeho osudu. Perunova žena se snaží zasáhnout, ale Perun chce, aby se uklidnila. Policajti nemohou přijít na to, jak Peruna potrestat, proto car povolá vojenský soud, který učiní verdikt dle zákona – odsoudí Peruna za neposlušnost, vzpouru a nemravné řeči vůči panovníkovi.
Zpěv IV. – Testament Perunův: Peruna i spolu se žurnalistou vlečou k řece po koňském ocase. Lyrický subjekt Peruna lituje, popisuje celý proces. Až Peruna s novinářem k řece, dovlečou, kat je v ní oba utopí. Nakonec lyrický subjekt ironicky konstatuje, jak je carova samovláda špatná – že dokáže odsoudit toho, koho ještě přede dnem uctíval.
Zpěv V. – Bezbožnost v Rusích: Lidé jsou nyní bez Boha – jejich životy se však nijak výrazně nemění, vše funguje jako dříve, akorát přestávají platit desátky v kostele, tím pádem je církev brzy na mizině.
Zpěv VI. – Audience: Všichni lidé z církve přijdou k panovníkovi a vysvětlí mu svoji situaci. Chtějí nového Boha, je jim jedno jakého – hlavně, aby měl moc nad sedláky, kteří nyní nic neplatí. Car jim slíbí, že situaci bude řešit.
Zpěv VII. – Ministerská rada: Ministři se navzájem radí o novém Bohu, každý má své vlastní podmínky a návrhy, podle funkce, kterou zastává.
Zpěv VIII. – Kamarila: Carova kamarila se skládala hlavně z žen – jeho milenek, kterých měl hodně. Z toho vyplynula spousta nátlaku – car posléze začal litovat toho, že nechal Boha utopit. Večer si Vladimír stěžuje svému lokaji Matesovi, který byl jeho hlavním rádcem. Proto Mates běžel ještě ten večer do redakce, kde vzkázal, že má být ihned napsán konkurz na nového Boha. Následující den o tom všichni ví a zájemci (i ze zahraničí!) se připravují.
Zpěv IX. – Jezovitský Marš: Autor zde vtipně doplňuje známě, latinské církevní písně a hymny. Vatikán pošle všechny zájemce (Jezovity) do Kyjeva. Ti si chtějí užívat – jíst a spát s děvčaty, chtějí toho mít sami co nejvíce a druhým nedat nic – autor to kritizuje.
Zpěv X. – Konkurs: Do Kyjova se sjíždějí všichni kandidáti, kteří se navzájem haní – každý z nich chce vyhrát, přišly konkurovat i sekty. Nejvíce se však dařilo dohazovačům – ti byli nazýváni jako „boží metly“.
Lyrický subjekt: Je vcítěn do Peruna, ale zároveň do děje nijak výrazně nezasahuje.
Jazyk:
- Vulgarismy (hubu, se**, hov**, sviňák, …)
- Lidové a nespisovné výrazy (vejskali, flašek, zejtra, špejchar (=sýpka), sežere, katě, športle (=vedlejší příjmy úředníků), deputát, čekoláda (=čokoláda), brabenci (=mravenci), vomeldovat (=ohlásit), litanie (=výčitky), juristé (=právníci), lutriáni (=luteránští evangelíci), Špimberk (=Špilberk), Vávra (=hlupák), sprostý (=prostý), prebenda (=důchod spojen s církevním obřadem), deputát (=příjem, mzda v naturáliích)
- Archaismy a historismy (pekýlek (=pekelec – místo mezi zdí a pecí), lavičník (=hadr), katané, žandarmové, kamarila (= vlivná skupina osob ovlivňujících rozhodující osobnosti), keser (=ruční síť na ryby), špejchar (=sýpka), desátky (=povinná dávka poddaných z polní úrody), štola (=poplatek za církevní úkon), ofěra (=dávání darů při mši), Kufstein (=státní věznice v Tyrolsku), humno (=místo, kde se mlátí obilí), mořdíř (=nástroj na střílení při oslavách), žandarm (=četník), po (=pravoslavný kněz), diákon (=pomocník faráře), kantor (=chrámový zpěvák a učitel), tambor (=vojenský bubeník), kalkant (=ten, kdo šlape na měchy u varhan)
- Poněmčené výrazy (flügel – adjutant (=křídelní pobočník), špás, kumst, Širaz tümbekia (tumbaki = tabák z vodní dýmky, Širáz = město v Íránu), štokhauz (=věznice), patrontaše, Richt euch (=Zde: v řadě), špendýrovat (=dopřát si), špendáže (=dary), žandarm (=četník), pacht (nájem), multiplicírovat (=násobit)
- Latinské modlitby a výrazy (alterace (=rozčilení, rozpaky, potíže), licitace (=dražba), potentát (=vládce, panovník), nace (=národ), interkalár (=mezidobí – kdy nějaký úřad není obsazen), kontraktně (=smluvně, smlouvou), erár (=státní pokladna), suborbinace (=podřízenost), ad latus (=ku pomoci), votum (=přání, balíček), regrace (=legrace), kondice (soukromé vyučování), akcidence (=vedlejší příjem duchovních), puncto sexti (=co se týče 6. přikázání – Nesesmilníš!), diktýrovat, Lacrimae Christi (=slzy Kristovy – druh italského vína), protekce (=ochrana vlivné osoby), diktýrovat, latinské církevní písně a hymny ve zpěvu IX.
- Další cizojazyčné výrazy (Širaz Tümbekia – tumbaki = tabák do vodní dýmky, nargilie – nargilé = vodní dýmka oblíbená u Mohamedánů, derviš (=Mohamédský mnich), metreska (=vydržovaná milenka), šulem (hebrejsky: mír, pokoj s tebou)
- Groteskní nadsázka, ironie (groteska =využití jevů vzájemně se vylučujících, z čehož vyplývá komika, která má důležitější roli než samotný děj, zápletky, atd..)
O Autorovi, vlivy na jeho tvorbu:
Literární/obecně kulturní kontext:
Závěr + osobní hodnocení:
Knihu vydalo v roce 1958 Státní pedagogické nakladatelství v Praze. Kniha se mi zdála celkem nadčasová, přestože námět byl čerpán již z počátku 12. století, a dílo je z literárního hlediska řazeno do 4. fáze Národního obrození – tzn. do 50. let 19. století.
Další podobné články na webu:
