Kniha: Máj

   Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha

   Přidal(a): Meridian

MÁJ (1836)

I.ČÁST

Tragický osud vůdce loupežníků Viléma, který zabil svého soka v lásce. Netušil, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu.  Před popravou se loučí se životem a svou milou. Odmítá vinu, vidí ji na straně sobeckého otce. S Vilémovým osudem soucítí i žalářník.  Vězeň je doprovázen na popraviště modlícím se davem. Loučí se s milovanou zemí. Jarmila marně čeká u jezera, dozvídá se o Vilémově popravě.  V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy vypravěč Hynek, kterého zasáhne vyprávění o kostlivci v kole a ztotožňuje se s Vilémovým životem, „na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“.

TÉMA A MOTIV

• Témata – láska, smrt, vina, vlast. Neštěstí hlavních protagonistů. Opěvování vlasti.
• Motiv – tragická láska, otcovražedná smrt

ČASOPROSTOR

Kraj pod Bezdězem, okolí  nynějšího Máchova jezera. Krajina Máchova krátkého života.

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA

Básnická skladba o 4 zpěvech se 2 intermezzy. Skladbě předchází věnovací báseň Čechové jsou národ dobrý, která připomíná vlastenecké básně.

LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

Lyrickoepická skladba, která je vrcholem českého literárního romantismu.

Žánr – básnická povídka,.

Forma – poezie

2. ČÁST

VYPRAVĚČ

Er-forma, v závěru ich-forma (autor se ztotožňuje s dějem), vypravěčem je sám autor

POSTAVY

Vilém – typický romantický hrdina, rozervaný, lituje se, cítí se nevinný

Jarmila – Vilémova milá

Poutník – sám autor, který se vrací k místu popravy

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY

Spisovná čeština, subjektivizace (vztah básníka a lyrického hrdiny), důraz na zvukovou stránku verše

TYPY PROMLUV

Přímá řeč, monolog, zvukomalba

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

Jednoduché věty, jazyk archaický (starý), knižní, básnický. Autor popisuje krajinu velmi barvitě a dynamicky, postavy vedou monology a dialogy a dále využívá eufonii (libozvučnost). Rým je obkročný.

VERŠOVÁ VÝSTAVBA

Jambický verš

III. ČÁST

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU

Autor používá řečnické otázky a komunikuje se čtenářem

Velmi často jsou zde používané pomlčky (Zdaleka spěchá lid – vždy větší zástup ten – vždy větší – větší jest…)gradují děj

Archaismy – Anjel můj!

TROPY FIGURY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU

Umřelé hvězdy svit, zbortěné harfy tón – oxymorón

Hrdliččin zval ku lásce hlas – metonymie

V tiché slzy se celí rozplýváte – epiteta

KONTEXT AUTOROVY TVORBY

1810 – 1836 (cholera nebo tyfus)

Největší představitel českého romantismu, zakladatel moderní české poezie

Máj vydal vlastním nákladem, v témže roce zemřel

Ovlivnil celou generaci Májovců přes to, že dobová kritika se stavěla k dílu odmítavě. Starší generaci připadal málo vlastenecký a hodně pesimistický

LITERÁRNÍ/OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT

Vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha se inspiroval žánrem „byronské povídky“ anglického básníka G.G.Byrona a polskými a ruskými romantiky Mickiewiczem, Puškinem a Lermontovem. Ovlivnil celou generaci Májovců přes to, že dobová kritika se stavěla k dílu odmítavě. Starší generaci připadal málo vlastenecký a hodně pesimistický.

Z Máchova odkazu navázala další generace, např. Dyk, Hora, Hrubín a další…

The post Máj – rozbor knihy (6) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Máj

   Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha

   Přidal(a): terwag

AUTOR – život:

Karel Hynek Mácha byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Narodil se v Praze na Malé Straně, ale kvůli finanční krizi se rodina musela odstěhovat do chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil své dětství. Studoval na novoměstském gymnáziu, začal studovat filozofii a později i práva. Po ukončení studia filozofie (1832) hodně pěšky cestoval, hlavně po českých hradech a zámcích. Pěšky ale navštívil i severní Itálii (napsal Deník na cestě do Itálie). Účastnil se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském a Kajetánském divadle. Patřil do skupiny spolupracovníků Josefa Kajetána Tyla. V Kajetánském divadle se seznámil s Eleonorou Šomkovou – Lori, dívkou z řemeslnické rodiny a svou celoživotní láskou. Jejich vztah probíhal v bouřlivých zvratech (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z roku 1835) a velmi ovlivnil Máchovu tvorbu a názory na svět. V roce 1836 byl na jeho vlastní náklady vydán Máj (vyšlo celkem 600 ks). Když Lori otěhotněla, dokončil práva a v den narození dítěte začal pracovat jako advokátní praktikant v kanceláři v Litoměřicích. Krátce po narození syna mělo konečně dojít ke sňatku Máchy s Lori, avšak Mácha 6. 11. 1836 zemřel na choleru. Bylo mu pouhých 26 let. V plánovaný den svatby, 8.11.1836 se pak konal jeho pohřeb. Jeho syn skonal nedlouho potom.

Dílo:

Své první básně psal v němčině, později česky. Věnoval se i prozaické tvorbě. Tvoří ji:

• soubor povídek Obrazy ze života mého – dokončil jen 2 části (lyrizovaná próza Večer na Bezdězu a Marinka)
• román Cikáni
• básnická próza Pouť krkonošská
• zlomek zamýšlené čtyřdílné románové skladby Kat – byla dokončena jen povídka Křivoklad

Přestože je jeho dílo dnes považováno za vrchol evropského romantismu, ve své době byl Mácha ostře kritizován (hlavně obrozenci) za to, že nepomáhá obrozeneckému procesu, za nedostatečné národní cítění a rouhání. Byl prvním českým básníkem, který vystupoval proti společnosti.

KNIHA:

Literární žánr: poezie

Typ díla: lyrickoepická skladba

Hl. téma: tragický příběh milenců Viléma a Jarmily

Vedlejší téma: téma poutníka – má představovat autora, který se s postavami ztotožňuje

Hl. myšlenka:

• úvaha o vině a trestu
• otázka posmrtného života → Mácha se domnívá, že po smrti je nekonečné nic („Kdy dopadne konce svého? Nikdy – nikde – žádný cíl“)
• oslava májové přírody
• úvaha o čase – Vilém zažívá nekonečnou noc před popravou naproti tomu smrtí čas ztrácí význam

Hl. postavy:

Vilém: loupežník, “strašný lesů pán“, žárlivý, pomstychtivý, nevyrovnaný, citlivý, nešťastný; miluje Jarmilu, odsouzen za vraždu jejího svůdce; nerad se loučí se zemí, kterou má velmi rád („…tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou a hrob můj, matku mou, vlast jedinou a v dědictví mi danou, širou tu zemi, zemi jedinou!“); vyrůstal v lese mezi loupežníky – otec ho odřekl; přemýšlí nad svým osudem jako nad něčím předem daným („Proč rukou jeho vyvržen stal jsem se hrůzou lesů? Čí vinu příští pomstí den, čí vinou kletbu nesu?“).

Jarmila: spíše vedlejší postava; miluje Viléma, kvůli lásce spáchá sebevraždu

Hynek: poutník; ztotožnění autora s hrdiny

Místo a čas děje:

• krajina pod Bezdězem, u Doks, okolí dokského rybníka – dnešního Máchova jezera); čas není blíže vymezen

Kompoziční postup:

• chronologický, retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích)

Děj:  

Na začátku věnování – báseň Čechové jsou národ dobrý → dopsáno později, aby byla báseň alespoň trochu vlastenecká → Mácha svým zařazením spadá do národního obrození.

• zpěv: Nejdříve lyrického charakteru – líčení krásné májové přírody. Navazuje epická linie, kdy Jarmila na břehu jezera očekává svého milého Viléma. Připlouvá k ní posel (pravděpodobně člen Vilémovy loupežnické družiny) a sděluje jí, že Vilém je uvězněn za vraždu Jarmilina svůdce, kterým byl shodou okolností Vilémův otec (to Vilém samozřejmě nevěděl) a odsouzen k popravě a následnému lámání těla na kole. Jarmila skočí do jezera a utopí se.
• zpěv: Znázorňuje časový kontrast – věčnost přírody a omezený čas zbývající do popravy. Zachycuje Vilémův pobyt ve vězení, jeho myšlenky na otce, na Jarmilu, na dětství, na loupežnický život a na nadcházející smrt. Vilém přemítá i o lidské existenci a posmrtném životě v podobě pustého nic. Strážný s Vilémém soucítí.
• intermezzo: Příroda tvořená sborem duchů očekává Vilémovu smrt a jeho uvítání, personifikovaní duchové plánují jeho pohřeb.
• zpěv: Opět popisuje májovou přírodu, se kterou se Vilém před popravou loučí. Doprovázen zástupem měšťanů je vyveden na horu ke kapli, před kterou stráví chvíli v tiché modlitbě. Rozhlíží se po okolní přírodě, loučí se zemskou krajinou. Potom pluk s vězněm sejde s hory na pahorek, kde se nachází popraviště, kůl a na něm kolo. Vilém je popraven, jeho tělo je vpleteno v kolo a hlava napíchnuta na kůl.
• intermezzo: Sbor loupežníků oplakává svého vůdce.
• zpěv: Do děje vstupuje sám básník v podobě poutníka, který se po letech vrací na místo tragické události. Od hospodského se dovídá smutný příběh, odjíždí, ale na jaře příštího roku se na místo vrací. Sedí na pahorku poblíž kostlivce a jeho lebky, truchlí na nad tragikou lidského osudu, nad dávno uplynulým dětstvím. Básník se ztotožňuje s osudem Viléma a Jarmily: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

Charakteristika:

Máj je nejvydávanější českou knihou vůbec. Tato lyrickoepická báseň obsahuje všechny charakteristické znaky romantismu: subjektivismus = ztotožnění autora s dílem, vnitřní rozervanost člověka na okraji společnosti, kritiku tehdejší společnosti (Vilém neuznává důvod, proč má být popraven, myslí si, že udělal to, co měl, že je nevinný) , obdiv krásy přírody, tajemné motivy (duchové, popraviště) a motiv poutníka. Mácha si pokládá otázky smyslu života, nezvratného osudu a posmrtné nicoty. V tématické i jazykové rovině je zřetelný kontrast (mezi tragikou příběhu a popisem krásné májové přírody, v rovině jazykové např.: „…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“). Báseň je málo dějová, převažují v ní lyrické pasáže – podstatné jsou filozofické reflexe, hluboké myšlenkové napětí a líčení přírody vyjádřené svébytným jazykem.

Jazyk a styl:

Hlavním rytmem je jamb, převažuje obkročný rým. Básník využívá spisovného jazyka archaických, knižních a básnických forem. Styl je vyprávěcí a popisný, vyskytují se zde monology, dialogy a přímá řeč. Báseň je přímo prosycena metaforami a metonymiemi, personifikacemi, oxymoróny, stálými i zdobnými epitetony, přirovnáními. Hojně se zde vyskytují také eufonie, kakofonie, aliterace, opakování slov, hlásek a celých veršů → autor vyžívá hromadění jazykových prostředků, jejichž účinek znásobuje jambickým veršem.

Okolnosti vzniku díla:

Námět Mácha čerpal ze svých cest, četby romantických autorů (např.: G. G. Byron, W. Scott, J. W. Goethe). Pravděpodobně se inspiroval legendárním příběhem z tohoto kraje o Hynku Schiffnerovi z Dubé, který roku 1774 zabil svého otce, protože mu bránil v lásce k jedné dívce. Schiffner byl vězněn v Mladé Boleslavi a téhož roku byl poblíž města usmrcen lámáním údů na kole. První náčrt díla vznikl v Máchově zápisníku již roku 1834, ke konci roku 1835 byly zhotoveny první tři zpěvy, čtvrtý byl dokončen začátkem roku 1836.

The post Máj – rozbor knihy (5) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Máj

   Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha

   Přidal(a): SimKa

Obecná charakteristika: (literární druh a žánr): lyricko-epická básnická skladba

Tematická výstavba (tematický plán):

• námět ( inspirace -z minulosti, současnosti, z lid. slovesnosti, autobiografická …)
• inspirace skutečnou událostí u hradu Bezděz, kde syn zavraždil vlastního otce
• téma (obecnější a abstraktnější – o co v díle jde)
• vina a smrt, láska
• děj (příběh)
• zpěv: Jarmila očekává za krásného májového večera svého milého Viléma, strašného lesů pána. Místo něj přijde jeho druh a oznamuje jí, že Viléma bude příštího dne popraven, protože zavraždil svého otce. Jarmila skočí do jezera a utopí se.
• zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí o svém nešťastném životě. V mládí byl otcem vyhnán z domova a stal se vůdcem loupežníků. Uvažuje o smyslu života.
• intermezzo: Na popravišti se scházejí duchovní dříve popravených vězňů, aby společně s přírodou uvítali nového druha.
• zpěv: Za krásného májového jitra je Vilém vyveden za město, rozloučí se a je popraven.
• intermezzo: Opuštění druhové truchlí nad smrtí svého vůdce.
• zpěv: Básník přichází k místu, kde byl Vilém popraven, lituje Vilémova života a přemýšlí o svém ztraceném mládí.
• místo děje
• krajina u Doks, pod Bezdězem (jezero)
• doba děje
• bez bližšího časového vymezení
• postavy (stručné charakteristiky)
• Jarmila- mladá dívka, miluje Viléma
• Vilém- loupežník ,,strašný lesů pán“, otec ho kdysi vyhnal z domu
• Hynek- symbol poutníka, vrací se k místu popravy
• hlavní, důležité, rozporuplné nebo originální myšlenky
• oslava nádherné májové přírody

Jazyková výstavba (jazykový plán):

• er-forma/ich-forma
• er-forma, v závěru ich-forma
• jazyk (spisovnost, různé vrstvy jazyka, obraznost – používání přenesených pojmenování, básnických prostředků…)
• spisovná čeština, přirovnání, metafory a personifikace, apostrofy

Kompoziční výstavba (kompoziční plán):

• chronologický/retrospektivní postup (příp. kronikářský)
• chronologický i retrospektivní
• vztah dějových linií – rámcový, paralelní, řetězový
• řetězový
• kontrasty, gradace, retardace, konfrontace
• jarní příroda x poprava, život x smrt

Autor

• život
• narozen v Praze v první polovině 19. století v chudé rodině
• studoval práva na KÚ
• za studií ochotníkem u Tyla
• advokátní praxe v Litoměřicích
• zamřel po těžkém a náhlém onemocnění cholerou
• pochován v Litoměřicích
• 1938 exhumace a tajný převoz jeho ostatků do Prahy
• pochován na Vyšehradě
• dílo (další knihy)
• Obrazy ze života mého
• Cikáni
• Pouť krkonošská
• zajímavosti, zvláštnosti, perličky
• hodně cestoval (nejčastěji pěšky- až do Itálie)

Období a umělecký směr:

• kdy a za jakých okolností kniha vznikla
• – 40. léta mezníkem ve společenském vývoji
• další autoři tvořící v tomto období (ze stejné země i zahraniční)
• George Gordon Byron
• Percey Bysshe Shelley
• Walter Scott
• Victor Hugo
• Alfred de Musset
• Giacomo Leopardi
• Edgar Allan Poe
• Alexander Sergejevič Puškin
• Josef Kajetán Tyl
• Karel Jaromír Erben
• Jan Hus

Kritika a další vliv díla:

• jak bylo dílo přijato a hodnoceno v době svého vzniku
• báseň byla současníky odmítnuta
• jaká další díla tato kniha ovlivnila (knihy, ale i obrazy, hudební skladby, sochy, filmy, parodie …)
• Josef Kajetán Tyl- dílo Rozervanec- v němž kritizuje Máchu
• Májovce
• adaptace díla (pro divadlo a film)
• toto dílo je zfilmováno a hrají se i divadelní hry

The post Máj – rozbor knihy (4) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Máj

   Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha

   Přidal(a): m

Doba vzniku, umělecký směr

Karel Hynek Mácha byl nejvýznamnějším českým romantikem a jedním z největších českých básníků. Je pokládán za zakladatele moderní české poezie. Jeho dílo bylo vykládáno mnoha různými způsoby a stal se inspirací dalším básníkům. On sám se nechal inspirovat Shakespearem, Byronem, Goethem a dalšími.

Doba národního obrození probíhala v letech 1770 – 1848. Jejím hlavním cílem bylo oživit samotný český jazyk. Náš stát byl součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie. Pojem jako takový poprvé použil až v r. 1895 T. G. Masaryk v díle Česká otázka. Národní obrození je tradičně členěno do 3 etap: obranná, ofenzivní a vyvrcholení obrozeneckých snah. Dle knihy Literatura: přehled středoškolského učiva se doba Národního obrození člení do etap čtyř: obranná, ofenzivní, doba romantismu a biedermeieru (1830 – 1848), etapa potlačení národních snah (Bachův absolutismus). Podle ní spadají osobnosti jako Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a Karel Hynek Mácha právě do třetí zmíněné etapy. V této době zaujala přední místo literatura krásná a převažoval zájem o českou literaturu, začal se rozvíjet český romantismus, který byl ale oproti světovému velice specifický – důležitý byl stále důležitý ideál národa, národní kultury a literatury. Samozřejmě byl kladen důraz na city a fantazii. Jedinec zažíval pocit osamění a odcizení.

Život, tvorba autora

Karel Hynek Mácha se narodil v r. 1810 na Malé Straně v Praze. Jeho otec byl mlynářským pomocníkem. Po své matce zdědil hudební vnímavost, jelikož pocházela z muzikantské rodiny. Jeho mladší bratr se i přes své postižení (měl srostlé 4 prsty) také živil jako mlynář. Mácha byl podivín, drsný člověk a samotář.

Studoval na gymnáziu, později také filozofii a práva, stejně jako Karel Jaromír Erben. Byl žákem Josefa Jungmanna. Vynikal především v matematice, kresbě a velice dobře ovládal němčinu. Ostatně jeho první básnické pokusy byly psány v němčině. Vyšly v roce 1829 pod názvem Versuche des Ignaz Macha (Pokusy Ignace Máchy). Díky již zmíněnému vlivu svého profesora Josefa Jungmanna posléze začal psát české texty, které vycházely v časopisech. Jeho velikou zálibou bylo cestování, dokonce se vydal pěšky až do Itálie. Také velice rád četl.

V době svého studia se věnoval i hraní divadla v ochotnické skupině Josefa Kajetána Tyla (Kajetánské divadlo), kde se také seznámil se svojí osudovou láskou Lori – Eleonorou Šomkovou. S ní měl nemanželského syna Ludvíka. Měsíc po jeho narození však zemřel (v roce 1836) a byl pochován v den plánované svatby s milovanou Lori. Syn Ludvík se nedožil ani jednoho roku. V Máchově životopise je uvedeno, že zemřel na zápal plic. V novějších teoriích se uvádí, že mohl zemřít na tyfus, choleru či úplavici. Onemocněl zřejmě při hašení požáru splaškovou vodou jednoho z litoměřických domů. Měl žízeň a této vody se napil.

Mezi jeho nejznámější dílo patří lyrickoepická básnická sbírka Máj, která byla vydána několik měsíců před jeho smrtí. Za svůj poměrně krátký život vytvořil mnoho děl. Psal poezii, prózu i drama. Jeho nejrozsáhlejším dílem je román Cikáni. Dále soubor autobiograficky pojatých povídek Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka), básnická próza Pouť krkonošská. Mácha měl v plánu i zpracovat románovou skladbu Kat o 4 dílech, která měla být nazvána podle hradů, uskutečnil ale pouze první část nazvanou Křivoklad.

Máj

Počátky tohoto Máchova nejslavnějšího díla spadají do roku 1834, napsáno bylo od podzimu 1835 do jara 1836. Máj byl vydán krátce před Máchovou smrtí. Máj vznikal v době autorova těžkého životní situace, říká se, že se jedná o jeho odraz nitra. Toto dílo nebylo nejprve kritiky přijato, vyčítali mu kopírování poezie Byrona, nedostatečné národní cítění. Inspirací mu byl legendární příběh o mladíku Schiffnerovi, který prý zabil otce, protože mu bránil v lásce.

Děj je zde pouze nastíněný, není až tak důležitý, hlavní jsou filozofické úvahy a popis přírody. Odehrává se v okolí Doks u Máchova jezera. Vystupují zde tři postavy, přičemž s jednou z nich se sám autor ztotožnil. Dívka Jarmila – ta miluje Viléma. Vilém – miluje Jarmilu, ale je obávaný vůdce loupežníků. Hynek – poutník, otřesen Vilémovým osudem, v posledním zpěvu ho lituje, je to samotný autor. Tato tragédie není pouze tragédií postav ale tragédií lidstva.

Jarmila vyhlíží svého milého, jak přijíždí na loďce, avšak v šeru nepozná, že se jedná o někoho jiného a vrhne se mu kolem krku. Že se jedná o někoho jiného, zjistí až v okamžiku, kdy mu do obličeje zasvítí paprsky měsíce. Vilém to vše sleduje z povzdálí. Myslí si, že je do tohoto člověka Jarmila zamilovaná a zavraždí ho. Neví, že to byl jeho pravý otec, který ho v dětství vyhodil z domu. Za tento čin je potrestán a druhý den má být popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do vody. Ve druhém zpěvu Vilém při čekání na smrt rozjímá, vzpomíná na Jarmilu, přemýšlí o tom, zda je vinen či nevinen, a přemýšlí o krásách přírody. Intermezzo je pojato jako rozjímání duchů, kteří čekají na Viléma na popravišti. Vyvrcholením celého děje je poprava Viléma ve třetím zpěvu. Ještě před svojí popravou stále obdivuje krásnou přírodu. Druhé intermezzo je plné nářků Vilémovo blízkých nad jeho smrtí. Ve čtvrtém zpěvu se objevuje poutník Hynek, který přijde na popraviště a lituje Viléma. Přemýšlí nad strašným osudem člověka.

Obsah:

• Předzpěv –  básník opěvuje statečnost a laskavost českého lidu.
• 1. zpěv – Jarmila čeká na svého milého Viléma, čeká však marně, posel připlouvá se zprávou, že Vilém bude zítra popraven za to, že zabil svůdce Jarmily (netušil, že je to jeho otec).  Jarmila se žalem vrhá do vody.
• 2. zpěv – Vilém přemýšlí o smyslu svého života a jeho smyslu jako samotném. Přemýšlí o smrti a vzpomínání na svou rodinu.
• 1. intermezzo – Zde vystupuje příroda a zvířata a připravují se na příchod Viléma.
• 3. zpěv – Poslední chvíle Vilémova života, který se loučí se svou zemí a krásami přírody.
• 2. intermezzo – Zde vystupují duchové, kteří truchlí nad ztrátou svého vůdce
• 4. zpěv – Do děje vstupuje básník a sám prochází místa, kde se tento příběh odehrál a Vilémově lebce svěřuje své pocity

Jazyk, jazykové prostředky

Máj je rozdělen do čtyř zpěvů, mezi která jsou vložena dvě intermezza. Je psán spisovnou češtinou, jazykem tehdejší doby. Příroda je popisována velice barvitě. Je zde využito kontrastů, např. jarní příroda x poprava, život x smrt. V hudebnosti verše se projevilo muzikální cítění autora. Autor použil mnoho přirovnání (slzy lásky), oxymórony (mrtvé milenky cit, umřelé hvězdy svit, mrtvá labuť zpívá), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), metafor (bledá tvář luny, lesů věnec objímá, jasné jezero dřímá). Dále se zde objevují přirovnání, personifikace. Dokonce se zde objevil neologismus truchloroušky, kterého Mácha dosáhl spojením dvou slov.  Slova, hlásky, i celé verše jsou často opakována. Základem metra je jamb.

Zdroje:

MÁCHA, Karel Hynek. Máj. Praha – St. Strašnice: Vojtěch Šeba, knihkupec a nakladatel v Praze.

POLÁŠKOVÁ, Taťána, Dagmar MILOTOVÁ a Zuzana DVOŘÁKOVÁ. Literatura: přehled středoškolského učiva : [včetně současné literatury. 2. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 207 s. Maturita. ISBN 80-902-5716-X.

SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl: k Literatuře – přehledu SŠ učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 255 s. Maturita (Petra Velanová). ISBN 80-902-5717-8.

Internetové zdroje:

<http://www.spisovatele.cz/karel-hynek-macha>

<http://www.onlinevyukacestiny.cz/2012/02/09/rozbor-dila-karla-hynka-machy-maj/>

<http://maturita.strzibny.name/karel-hynek-macha-maj-rozbor>

<http://www.rozbor-dila.cz/maj-rozbor-dila-k-maturite-5/>

<http://ld.johanesville.net/macha>

<http://www.eucebnice.cz/literatura/macha.html>

<http://galaktis.cz/clanek/karel-hynek-macha-maj/>

<http://www.imaturita.cz/maturitni-otazky/cesky-jazyk/k.h.macha-a-romantismus-v-ceske-lit.-%28iii.obdobi-no%29*/330/>

<http://www.lupomesky.cz/maj/>

The post Máj – rozbor knihy (3) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Máj

   Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha

   Přidal(a): Ronniee

• vnik díla: polovina 19. století

• literární druh (poezie, próza, drama): lyricko-epická poezie (lyrika převažuje)
• literární žánr: básnická povídka, poéma
• směr: romantismus – znaky v díle: stesk po dětství (chápáno jako ideál = nejšťastnější doba života, stesk po něčem nepojmenovatelném, jedná perspektiva – smrt, život je předem dán osudem, téma ztracené lásky

• další autoři: Hugo, Puškin
• biografické prvky: autor se na konci povídky lituje, splývá s Vilémem, loučí se s místem se svým dětstvím, vstup do manželství

• složení díla (kapitoly, hlavy, díly): 4 zpěvy + 2 intermezza
• kompozice (chronologická, retrospektivní): retrospektivní (vzpomínky) i chronologická
• forma (ich, er): er- forma, na konci ich- forma – promlouvá Mácha

• kdy a kde se dílo odehrává: na jaře ve Středních Čechách
• námět: využití lidové slovesnosti (stará převyprávěná pověst), vysoká úroveň textu, nadčasové problémy, obrat k subjektivitě = tragické životní pocity, milostné deziluze, ztráty ideálů, nicota, smrt, nešťastná láska, kontrast, souznění s přírodou

• anotace díla:

1. Prvomájová noční krajina, Jarmila čeká na Viléma, utopí se
2. Vilém je ve vězení – jeho příběh + filosofická linie – zamýšlí se nad smrtí, koncem lidského života
3. o půlnoci kněží připravují Vilém na popravu, popis noční krajiny
4. ztotožnění s přírodou, V. vedou na popraviště, loučí se s přírodou, poprava
5. noc – příroda se loučí se svým pánem
6. o 7 let později tam sedí Mácha, přemýšlí nad budoucností, závěr oslovení

„Hynku, Viléme, Jarmilo!“

• vztah autora k ději (zasahování, hodnocení postav): autor často zasahuje do děje, ztotožnění s Vilémem

• popis prostředí: popis noční přírody, loučí se s Vilémem

• jazykové prostředky: metaforika, kakofonie – „řetězů řinčí hřmot“, kontrasty, neologismy – truchlenec, oxymóron, obrácený slovosled, psáno ve verších, minimalizace děje, rým AB AB, v intermezzu přímá řeč, promlouvá příroda

• vzor Byron – Vězeň Chillonský

The post Máj – rozbor knihy (2) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Kniha: Máj

   Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha

   Přidal(a): Simona H.

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

• narozen v Praze
• český básník a prozaik
• představitel českého romantismu
• zakladatel moderní české poezie
• studium práv, ochotník v divadle, krátce advokátní praktikant v Litoměřicích
• záliba v cestování (inspirace)

Díla:

• Obrazy ze života mého (1834) – cyklus próz (Márinka, Noc na Bezdězu), lyrika
• Cikáni (1835) – román, nejepičtější, život vyděděnců
• Máj (1836) – báseň

Máj

Rok vydání/nakladatelství: 1960, 5. Vydání/Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU)

Ilustrace: Arnošt Paderlík

Literární druh: lyricko-epické dílo

Žánr: báseň

Charakteristika postav:

• Vilém
• loupežník, strašný lesů pán
• omylem zabíjí svého otce
• odsouzený na smrt, nevěří ve svou vinu
• zatracuje svůj osud, vinu dává otci, který ho jako malého vyhnal z domu
• Jarmila
• milenka Viléma
• neunese Vilémův osud a spáchá kvůli lásce sebevraždu
• Poutník
• objevuje se v posledním zpěvu
• ztotožnění autora
• srovnává svůj osud s osudem Viléma
• mluví o sobě, svém mládí; poznává, že mládí je již ztracené
• v závěru zvolání: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

Kdy a kde: podrobně popsaná krajina Doks u Máchova jezera, blíže časově neurčeno

Jazyková vrstva:

Epiteta – konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh)

Metafory – př.: bledá tvář luny

Personifikace – př.: o lásce šeptal tichý mech

Kontrasty – život x smrt, světlo x tma

Oxymóron – př.: zbortěné harfy tón

Metonymie – př.: hrdliččin zval ku lásce hlas

Gradace – př.: temná noc, temnější mně nastává

Apostrofa – země, př.: „Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, …“

Zvukomalba – př.: noční řinčí řetězů hřmot

Rytmus – jambový verš (zač. 1. a 2. Zpěvu) a trochej

Kompozice: Chronologický postup, také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích). Kontrast v tematické i jazykové rovině. Paralela poutníka a Viléma.

DĚJ:

4 zpěvy, 2 mezihry (intermezza):

• I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.
• II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
• I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma.
• III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
• II. intermezzo: Nářek Vilémových druhů.
• IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.

Ukázka:

Byl pozdní večer – první máj –

Večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

Kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

Květoucí strom lhal lásky žel,

Svou lásku slavík růži pěl,

Růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

Zvučelo temně tajný bol,

Břeh je objímal kol a kol;

A slunce jasná světů jiných

Bloudila blankytnými pásky,

Planoucí tam co slzy lásky.

• Vložená ukázka je z 1. zpěvu. Vybrala sem si ji proto, že se mi tato část líbila snad nejvíce z celé knihy. J

Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala anotace a také byla na seznamu povinné četby. Kniha byla krátká a poměrně dobře se četla, až na pár nudných částí. Také jsem viděla filmové zpracování

The post Máj – rozbor knihy first appeared on Statni-maturita.cz.