Rozbor knihy Kytice

  Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

  Přidal(a): Silvie H

Literární druh:

• Lyricko-epické skladby, poezie

Žánr:

• Sbírka balad, pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Poklad), legenda (Záhořovo lože), mýtus (Polednice)

Literární směr:

• folkloristicky orientovaný romantismus

Témata a motivy:

• mezilidské vztahy
• Hlavní téma: vina a nepřiměřené potrestání
• vliv bohatství
• ukazuje, že člověk je proti silám přírody bezmocný

Kompozice:

• Zrcadlové rozvržení básní- např: první a poslední báseň je stejné tématiky – Poklad x Dceřina kletba – motiv mateřské viny
• Chronologické
• Dílo je děleno na jednotlivé balady, původně jich bylo 12, roku 1861 byla přidána Lilie
• Gradace, kontrast

Postavy:

• Většinou jsou v hlavních rolích ženy a dívky, které mají kladné vlastnosti- slušné, poctivé, počestné, občas i záporné vlastnosti – dcera v básni Dceřina kletba, matka v Pokladu

Jazyk a slovní zásoba:

• Přímá řeč, živé dialogy → rychle posouvají příběhy kupředu
• Výrazný rým, rytmus
• Zvukomalba
• Přirovnání, personifikace,metafory,epiteta,..
• Anafora- „Kdés má Dorničko! Kde jsi? Kde jsi? Kdés má rozmilá“
• Epizeuxis-„Mlč synáčku, mlč, mlč hochu“
• Běžná slova, ne složitá
• Stručné popisy krajin a osob

Veršová výstavba:

• Gnomický verš- typická krátkost a hutnost, sdružený a střídavý rým
• Pravidelná rytmizace a rýmování

Vypravěč:

• Er- forma i Ich forma

Časoprostor:

• Čas není určen
• Balady se odehrávají v české krajině, vždy na jiném místě

Kontext autorovy tvorby:

• Básník, historik, sběratel lidové slovesnosti, překladatel a novinář
• etapa národního obrození: 30.-50. Léta 19.stol
• Další díla: Prostonárodní písně a říkadla, sepisoval stávající a psal i různé pohádky
• V Českých zemích, které byly součástí Rakouské monarchie, probíhá Národní obrození. Potlačování feudalismu, hlavní slovo má měšťanstvo.
• Národní obrození – poprvé tento pojem použil v roce 1895 T. G. Masaryk, vzkříšení či znovuzrození národa, zastavení jazykového úpadku češtiny, mělo 4 etapy
• Etapa NO – obranná, J, Dobrovský – Česká prozodie
• Etapa NO – ofenzivní, J. Jungmann – O jazyku českém, Rukopisy – Královédvorský a zelenohorský, F. Palacký, J. Kollár – Slávy dcera, F. L. Čelakovský – Slovanské národní písně
• Etapa NO – zájem vzdělanců o české dějiny a literaturu, Tyl – Dekret Kutnohorský, Mácha – Máj, Erben – Kytice
• Etapa NO – literatura byla porážkou revoluce postižena, Borovský – Epigramy, Němcová – Babička
• Snaha ukázat krásu češtiny a naší země
• Ve světě:
• období romantismu – formoval se v období mezi dvěma revolucemi, tajemnost, fantasknost, konflikt mezi jedincem a společností, osamělý hrdina, obdiv k minulosti, mystice, lidové slovesnosti a exotice, nenaplněná láska
• Evropa byla ovlivněna Velkou francouzskou revolucí a následně napoleonskými válkami

Balady:

1. Kytice
2. Poklad
3. Svatební košile
4. Polednice
5. Zlatý kolovrat
6. Štědrý den
7. Holoubek
8. Záhořovo lože
9. Vodník
10. Vrba
11. Lilie
12. Dceřina kletba
13. Věštkyně

Stručný obsah

Kytice- mrtvá matka se vtělí do mateřídoušky na hrobě, nad kterým pláčou její děti.

Poklad- balada o chamtivosti matky, která na Velký pátek nalézá jeskyni plnou pokladů , bere co nejvíce, ale nechává tam své dítě, které jeskyně zavře. Po roce se matka vrací pro dítě a nehledí na poklad, který se proměnil v hlínu.

Svatební košile- mrtvý voják si dojde pro svou milou a snaží se ji dostat na hřbitov

Polednice- matka  ze stresu zavolá na svého syna polednici, když však přijde, matka ho ze strachu udusí.

Zlatý kolovrat- král se zastaví v lese u chaloupky a zamiluje se do Dory- nevlastní dcery její matky, ta ale chce pro krále svou dceru a Doru v lese zabijí. Malý klučina vykupuje její části těla a nakonec příběh končí dobře

Štědrý den-dívkám se má v obrazu jezera na Vánoce zjevit ženich, jedné z nich se ženich zjeví a druhé jen kostel a rakev. První se do roka vdává, druhá umírá.

Holoubek-ženě umírá manžel, ta si vzápětí najde nového. U hrobu bývalého manžela vyroste strom, na kterém sedává holoubek, který ženě zpívá pravdu o tom, že ho otrávila.

Záhořovo lože- otec upsal syna dáblu, který se vydává pro listinu do pekla, po cestě potká Záhoře, který ho chce zabít, ale nechá ho jít pod podmínkou, že mu poví, jaké peklo je. Po roce se chlapec vrací a vypráví, nakonec se Záhoř mění k dobrému.

Vodník-žena má dítě s vodníkem, který jí povolí na chvíli jít zpět domů, matka jí nechce pustit zpět do rybníka, tak vodník dítě zabije.

Vrba-paní je ve dne živá, ale v noci se vtěluje do vrby- je jako mrtvá, to se pánovi nelíbí a vrbu pokácí- žena zemře, z vrby si synek dělá píšťalky, díky kterým promlouvá s matkou.

Lilie-dívka je pohřbená v lese a na jejím hrobě vyrůstá lilie, král si ji odnáší a zjišťuje, že v noci ožívá, bere si jí a má s ní dítě, kvůli králově matce oba umírají- matka (lilie) i dítě

Dceřina kletba-dívka svými posledními slovy proklíná svou matku i svého milého, že za její neštěstí můžou oni

Věštkyně- skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi

The post Kytice – rozbor knihy (6) first appeared on Statni-maturita.cz.

  Rozbor knihy Kytice

  Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

  Přidal(a): 605Ver

Informace o autorovi – Karel Jaromír Erben (1811 – 1870):

• Český básník, jazykovědec, historik, folklorista, sběratel lidové tvorby
• Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a právnickou fakultu v Praze (Na studium si vydělával výukou hudby)
• Na právech se seznámil s Františkem Palackým, se kterým pak spolupracoval do konce života
• Získává práci archiváře
• Spolutvůrce Riegerova slovníku naučného
• Díla
  • Písně národní v Čechách
  • Soubor českých pohádek – obsahovala pohádky jako Dlouhý, Široký a Bystozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták ohnivák a liška Bystrouška, Zlatovláska

Období vzniku, literární směr, podobná díla/autoři

• V roce 1853
  • Literární směr – romantismus (cit má přednost před rozumem, hlavním tématem bývá láska, která je nešťastná, hlavní hrdina bývá většinou vyvrhel společnosti. Příklad v díle – tajemná místa = skály, peklo, hřbitov)

Hlavní téma

• Kytice – Dětem umřela matka, když každý den navštěvovali její hrob, zželelo se jí jich a změnila se v rostlinu, děti matku v kvítku poznaly a pojmenovali ji mateřídouška
• Poklad – Vidina bohatství změní matku k nepoznání, že zapomene i na své dítě.
• Svatební košile – Žena touží po návratu svého milého z ciziny, netuší však, že už není mezi živými. On se však vrátí a chce si ji vzít s sebou mezi mrtvé. Víra v boha ji zachrání život.
• Polednice – Neuvážená slova matky, přivedou její dítě k smrti.
• Zlatý kolovrat – Touha po blahobytu, ovlivnila matku a zabila tak svou nevlastní dceru a podvodem zajistila své vlastní dceři místo po boku krále.
• Štědrý den – Pohled dvou dívek do budoucnosti, který se stal skutečností.
• Holoubek – Příběh o vdově, která příliš brzo zapomněla na smrt svého manžela, až holoubek, který cvrlikal, že ho otrávila, uvědomí si co udělala a spáchá sebevraždu.
• Záhořovo lože – Putování poutníka do pekla kde najde Záhořovo lože. Záhoř je tímto vyděšen a dá se na pokání, na konci oba dojdou klidu.
• Vodník – Dcera neuposlechne matku a vydá se k jezeru kde se provdá za vodníka a má sním dítě, když ji pak vodník pustí za matkou, ta ji nechce vydat a vodník zabije její dítě.
• Vrba – Pro dobro své ženy skácel muž vrbu, netušil však, že tím zabije svou ženu. Pro dobro svého syna nechal z proutí uplést kolébku, aby byl syn pořád s matkou
• Lilie – Na hrobě mladé dívky vyroste krásná lilie. Pán si ji nechá přesadit do své zahrady, ta po třetím dne oživne a bloudí po zahradě, pán si ji vezme k sobě a ukrývá před sluncem. Porodí mu i syna, když však musí do boje, pověří chráněním svou matku, ta ji však vystaví slunci a ona i dítě umírají. Pán ji přeje to samé, co způsobila ona jim.
• Dceřina kletba – Dívka prokleje svou matku za to, že se o ni dostatečně nestarala a tak zabila své dítě. Chce se oběsit.
• Věštkyně – O věštkyni, která promlouvá o pověstech českého národa. (Přemysl Oráč a Libuše)

Obsah

• Poklad
  • Žena s dítětem šla do kostela, když v tom spatřila skálu a nějaký třpyt. Došla tam a spatřila hromadu zlata, mramorovou podlahu a stropy sázené rubíny. Nejdřív si chtěla nabrat pouze trochu, a však neodolala a nabrala si co unesla, dítě nechala ve skále a běžela domů, tak to udělala i po druhé a když se vracela skála zmizela a dítě sní, zlato se ji proměnilo v kamení a hlínu. Byla smutná a všude hledala své dítě, ale nenašla až po roce v ten samý den se opět skála objevila a žena do ní vběhla, rychle vzala své dítě a utíkala pryč, zlato už ji nezajímalo.
• Polednice
  • Matka doma vaří jídlo, když její dítě pořád křičí a matka mu začne vyhrožovat, že na něj zavolá polednici. To nakonec udělá a v poledne se objeví polednice. Matka byla vyděšena a tiskla dítě k sobě. Když polednice vztáhla po dítěti ruku matka omdlela, když se otec vrací z práce, matku vzkřísil, ale dítě už bylo udušené.
• Zlatý kolovrat
  • Král zabloudil v lese při lovu a našel chaloupku ve které spatřil krásnou dívku, okamžitě si ji chtěl vzít. Matka mu však chce dát svou vlastní dceru, ale on odmítá a chce tu nevlastní. Po cestě ke hradu usekla Dorničce nohy, ruce a vypíchla oči. Král se nevědomky oženil s vlastní dcerou. Dorničku našel v lese starý, vzal si ji k sobě. Svého pacholete poslal na hrad vyměnit kolovrat, přeslici a kužel za nohy, ruce a oči. Tak pomocí živé vody přivedl Dorničku zpět k životu. Když se král vrátil z války, nechal ženu aby mu upředla zlatou nit. Když začala, kolovrat začal zpívat o tom, jak matka krále ošidila. Když to zjistil udělal matce a dceři to samé co ony udělaly Dorničce. A vydal se pro Dorničku ke starci.
• Vodník
  • Vodík sedí na topole a šije si svatební oblečení, mezitím se k jezeru vydává mladá dívka, aby si vyprala šátky. V tom se propadne do vody a provdá se za vodníka, má sním i dítě, jenže dívce se stýská po matce a chce ji navštívit. První ji nechce pustit, ale pak svolí, ale s pár pravidly. Když tedy dívka dojde k matce, zapomene na všechna pravidla i na dítě a schová se u ní v domě. Když už se dlouho nevrací, vydá se vodník pro ni. Matka mu nechce otevřít, proto zkouší různé výmluvy, jenom aby otevřela. A při poslední výmluvě mu ženy řeknou, aby dítě přinesl k prahu jejich domu. Dítě skutečně přinesl, ale tělo bylo odděleno od hlavičky.

Charakteristika hlavních postav, případně lyrického subjektu

• Poklad
  • Matka – zprvu ostýchavá, pak nenasytná, vidina bohatství ji změnila natolik, že zapomněla i na vlastní dítě
• Polednice
  • Matka – nervózní, neuvážená, vystrašená
  • Dítě – zlobivé, nudilo se
  • Polednice – stará, škaredá bytost, způsobila smrt a budila hrůzu
• Zlatý kolovrat
  • Matka – zlá, sobecká, toužila po bohatství
  • Dornička – hodná, důvěřivá
  • Vlastní dcera – neměla vlastní hlavu, manipulativní
  • Stařec – má dobré srdce
  • Pacholek – poslušný, spolehlivý
  • Král – stál si za svým názorem, zamilovaný
• Vodník
  • Vodník – zlý, miloval až příliš, vrah
  • Dívka – nedůvěřivá, milující matka
  • Matka – starostlivá

Časoprostor

• Většinou se jedná o venkovské prostředí, někdy i o královské. Bývají tajemná a strašidelná. Doba není určena

Kompozice

• Skládá se z 13 básní
• Jednotlivé básně jsou psané chronologicky

Literární druh a forma

• Druh – lyrickoepický (lyrika vyjadřuje pocity, epika je pak založena na ději)
• Forma – poezie (veršované dílo)

Literární žánr

• Balada (vážná, nešťastný konec)

Zajímavosti, vliv díla, filmy

• Některé z jeho balad byly zfilmovány, a to Vodník, Svatební košile, Polednice, Kytice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba a Štědrý den. V roce 2000 F. A. Brabcem.

Jazyk díla, ukázka s rozborem

• Rým: sdružený, obkročný a střídavý
• Srozumitelně a jednoduše psáno
• Poklad:
  • Epizeuxis: „Vidí, vidí – co zde vidí“
  • Zdrobnělina: „měsíček“, „ručičkama“
  • Epanastrofa: „hoří, hoří, dva ohňové;

dva ohňové tuto hoří“

• Svatební košile
  • Hyberbola: „a byli skokem deset mil.“
  • Přirovnání: „stavení pevné jako klec“
  • Epizeuxis: „A tu poznovu . buch, buch buch!“
• Polednice
  • Přirovnání: „Polednice jako stín“
  • Elipsa: A zas do hrozného křiku –

„I bodejž tě sršeň sám!

Že na tebe, nezvedníku,

Polednici zavolám!“

• Zlatý kolovrat
  • Oxymoron: „a v noho oheň zas ožil“
  • Epizeuxis: „hoj jede, jede zase pán“
  • Přirovnání: „vyšla dívčina jako květ“
• Vodník
  • Rozbor ukázky:

„Ach nechoď, nechoď na jezero,
zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.

Perly jsem tobě vybírala,
bíle jsem k tobě oblíkala,
v sukničku jako z vodních pěn:
nechoď, dceruško, k vodě ven.

Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven.“ –

Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. –

• Epizeuxis: „nechoď, nechoď“
• Přirovnání: „sukničku jako z vodních pěn“
• Zdrobnělina: „dceruško“, „šatičky“
• Anafora: „k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí“

Aktuálnost, vlastní názor

• Kniha byla dobře čtivá, kvůli svému rýmování a svému rozsahu. Ohledně aktuálnosti, tak vztahy které jsou popsány mezi matkou a dítětem, tak buď je matka příliš pečovatelská nebo se zase naopak vůbec nestará a je tak špatnou matkou, s oběma těmito postoji se v dnešní době můžeme setkat. Co se týče nadpřirozených bytostí, tak to už je spíše pohádkou.

Zdroje

Internetový zdroj (i obrázek)

• Karel Jaromír Erben[online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné z:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/82/Karel_Jarom%C3%ADr_Erben.jpg
• Kytice[online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://karel-dobry.sweb.cz/images/Plakaty/Kytice.jpg
• Karel Jaromír Erben[online]. [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/karel-jaromir-erben

The post Kytice – rozbor knihy (5) first appeared on Statni-maturita.cz.

  Rozbor knihy Kytice

   Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

   Přidal(a): Teryk94

Téma: Mezilidské vztahy, trestání viny

Hl. myšlenka: Lidské neštěstí, které si působí člověk sám, tím že poruší zákony. Ten je pak krutě potrestán.

Čas: neurčitý

Prostor: neurčitý, symbolický (les, jezero, chalupa)

1.chalupa – polednice si jde pro dítě, ale matka ho tak pevně svírá že jej udusí

2. jezero – dívka si u jezera pere, když spadne do vody a vodník z ní udělá svou ženu

Kompozice: 13 balad jdoucí po sobě v promyšleném modelu

LD: lyriko – epika – rozvíjející se příběh, dějovost, zachycuje skutečnost v daném okamžiku+ stav nitra, veršovaná

LŽ: balada – dialogy, veršovaná skladba, pochmurný děj, tragický závěr, rychlý dramatický spád

Vypravěč: není

Postavy: Ženy, hlavně matky, které pomáhají ale i ubližují svou mateřskou láskou – jsou mírné, přijímají svůj osud a trest.

Děj:

Kytice – Tři sirotci chodí každý den matce na hrob. Věří že se jejich matka převtělila do kvítků, které pokrývají celý její hrob. Kvítky nazvaly mateřídouškou.

Poklad – Matka s dítětem jde na Velký pátek do kostela na mši. Chudá vdova najednou uviděla skálu s otevřeným vchodem. Uvnitř našla zlato, aby si mohla odnést co nejvíce zlata domů nechá své dítě v jeskyni. Doma se však zlato změní na kamení. Matka ve zlé předtuše běží zpátky k jeskyni ale ta už nikde není, zmizela i s jejím dítětem. Po roce trápení jde matka na Velký pátek do kostela na mši. Opět nachází jeskyni a v ní i své dítě, zlata si už nevšímá, přednější je pro ní už dítě.

Svatební košile – Dívka čeká na návrat svého milého z vojny už 3 roky. V zoufalství v modlitbě prosí o jeho návrat nebo o svou smrt. Mrtvý milý se objevuje v noci o úplňku, aby si odvedl svou nevěstu. Cestou na hřbitov jí zahodí modlitební knížku, růženec, křížek po matce a před hřbitovem i svatební košile které dívka ušila. Až tam si dívka teprve uvědomí, že je její milý mrtvý a schová se do márnice, kde na povel mrtvého ženicha oživne mrtvý. Dívka se zachrání jen díky modlitbám.  

Polednice – Matka se snaží utišit své dítě aby mohla dovařit jídlo pro svého manžela, který přijde v poledne z práce. Nedaří se jí to a tak na dítě zavolá polednici, ta se po chvíli objevuje mezi dveřmi a natahuje se po dítěti. Vyděšená matka se snaží své dítě chránit a silně ho k sobě tiskne, ale tak silně že ho udusí.

Zlatý kolovrat – Jednoho dne Dora potkává krále, který jí žádá o vodu. Dora se mu zalíbí a tak nakáže její nevlastní matce aby jí příští ráno odvedla na hrad. Matka se mu snaží  vnutit svou dceru, že prý je Doře podobná, ten odmítne a odjíždí. Druhého dne cestou na hrad Doru matka a sestra zabijí, její oči, nohy a ruce berou sebou. V lese jí najde stařeček a posílá pachole aby vyměnilo zlatý kolovrat, přeslici a kužel za oči, nohy a ruce. Nevlastní sestra Dory chce vše a tak věci vymění. Stařeček pomocí živé vody Doru oživí. Když se král vrátí domů jeho žena se mu chlubí co vše získala. Ten jí vyzve aby mu upředla zlatou niť, kolovrat jí ale zradí a začne příst pravdu. Vzteklý král vyhání obě ženy a odjíždí hledat Doru. Tu najde v lese a odveze si jí na hrad kde si jí vezme. Obě ženy jsou sežrány vlky v lese.

Štědrý večer – Sestry Hana a Marie chtějí znát svou budoucnost, a tak se vydávají o Štědrý večer k jezeru, kde vysekají díru do ledu, aby viděli svou budoucnost. Hana uvidí mladého muže Václava ale Marie rakev a černý kříž. Haně se předpověď splní, Marii bohužel taky a ta se sestry svatby už nedožije.

Holoubek – Žena chodí kolem hřbitova a vzpomíná na svého manžela, který je tam pohřben. Potká mladého muže, který jí říká aby na něj zapomněla a vzala si jeho. Vdova za 3 dny na manžela zapomene a za měsíc se vdává za toho mladého muže. Ten jí říká ať si užívá života, že je to nebožtíkovi už jedno. Na jeho hrobě sedává bílý holoubek a každému kdo ho slyší zpívat puká srdce. Po delší době jde žena kolem a když uslyší holoubka zpívat neunese svůj žal a vinu a utopí se. Jako sebevražednice je pohřbena na poli žita pod velkým kamenem.

Záhořovo lože – Mladý hoch jde do pekla a po cestě potkává loupežníka. Ten ho pod podmínkou že mu řekne jak peklo vypadá nezabije. Na zpáteční cestě vypráví hoch loupežníkovi, že tam na něho mají připravené mučící lože – Záhořovo lože. Záhoř se lekne a učiní pokání. Po dlouhých 90 letech je mu odpuštěno a jde do nebe.

Vodník – Matka měla sen že její dcera umřela, dcera jí ale nevěří a odchází k jezeru. Tam spadá do vody a chytá jí vodník, který z ní udělá svou ženu. Porodí mu syna, ale stále se jí stýská po matce a tak ho prosí aby jí za ní pustil. Vodník ač nerad svolí pod podmínkou že se do večera vrátí. Žena se nevrací, a tak jde vodník za ní. Matka odmítá svou dceru pustit zpět za vodníkem. Ten využívá jejich syna a říká, že má hlad a musí jíst. Matka mu řekne ať dítě přinese že se o něho postarají. Vodník opravdu dítě přinese ale jako trest pro obě ženy ho zabíjí.

Vrba – Žena je přes den plná života ale v noci je jako mrtvá. Její muž už neví co dělat a tak se zeptá babičky co se s jeho ženou děje. Ta mu řekne že každou noc odchází duše jeho ženy do bílé vrby. Muž plný vzteku vrbu podťal. V té chvíli začnou znít zvony a muž se diví kdo tak najednou zemřel. Jeho žena. Nešťastný muž jde za vrbou a ptá se jí co má dělat. Vrba mu říká aby z jejího kmene udělal kolébku pro jejich dítě, bude to jako by ho objímala matka. Proutí ať zasadí podél vody ze kterého si pak jejich dítě bude vyřezávat píšťalky a hrát jí.

Lilie – Zemřela mladá dívka a podle jejího přání byla pohřbena v lese. Na jejím hrobě vyrostla lilie. Jel kolem pán na lov a honil laň, najednou místo laně uviděl lilii. Dal jí vykopat a dát do své zahrady. Staral se o lilii až se jednou dívka probrala k životu, byla ale bohužel slabá a zranitelná. Odvedl si jí do hradu kde si jí vzal. Jednou byl povolán králem a musel odjet a tak nařídil matce aby se o ní a syna starala. Matka jí ale nemá ráda a vystaví jí slunci. Když se muž vrací nachází zvadlou lilii a mrtvé dítě. Prokleje svou matku a dá jí potrestat.

Dceřina kletba – Matka se diví proč je dcera tak smutná. Dívka odpovídá že zabila své dítě a chce se oběsit. Proklíná muže který jí svedl a zradil a i svou matku, která jí špatně vychovala.

Věštkyně – Věštkyně předpovídá budoucnost českého národa. Zdůrazňuje že uplynulo mnoho let od moudrých slov Libuše a Svatopluka a lidé dosud nepochopili důležitost jejich slov. Mluví o vlastenectví.

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

Romantismus  – cit, individualita (citů), důraz na tvůrčí svobodu, zvukomalebnost, obohacení jazyka archaismy

Další autoři: Karel Hynek Mácha – Máj, Marinka, Cikáni

Josef Václav Frič – Písně z bašty, Václav IV. , Osud rozervance

Alexandr Puškin –  Rusalka , Talisman, Volnost

Autor: Erben – Básník

– historik

– překladatel

– novinář

– spolutvůrce Riegrova slovníku naučného

Díla:  Večer, Tulák, Na hřbitově  

The post Kytice – rozbor knihy (4) first appeared on Statni-maturita.cz.

  Rozbor knihy Kytice

   Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

   Přidal(a): simonasl

TÉMA A MOTIV

• Básně ukazují dávné lidové příběhy, příběhy ze života, názory a dramata lidí.
• Lidské neštěstí , člověk , který poruší zákony. Za své činy je krutě potrestán.
• Motivy : vina a trest ( trest je nevyhnutelný a krutý), mezilidské vztahy ( především mateřská láska), výčitky svědomí, marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě
• Motivy osudu ( Štědrý den, Věštkyně)

ČASOPROSTOR

• Čas není určen, je cyklický (opakující se). Objevuje se zde prostředí hřbitova, vesnice, lesa, jezera.
• České země, venkovské prostředí. (romantické prvky)

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA

• Celkem 13 balad (původně 12 bez lilie)
• Jsou důmyslně seřazené – tzv. přesný stavební záměr – balady se zrcadlí a vzájemně si tematicky odpovídají.
• Kytice + Věštkyně – Mateří douška je nadějí v lepí budoucnost, tak i věštkyně dává lidem naději.
• Polednice + Vodník – záporná role nadpřirozených postav
• Poklad + Dceřina kletba – narušení vztahu mezi matkou a dítětem
• Svatební košile + Vrba – přeměna člověka ( milenec – živá mrtvola/umrlec/, žena – vrba)
• Zlatý kolovrat (pohádka) + Záhořovo lože (legenda) – vina, pokání, konečné vykoupení
• Štědrý den + Holoubek – kontrast motivů – štěstí X smutek , láska X smrt
• Lilie – 13. Báseň, nikam se nehodí

LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

• Lyricko-epické dílo (lyrika – pocity, nálady, stavy) (epika –děj, vypravěč, příběh)
• Poezie (sloky, rým, rytmus, verše, nesouvislý text)
• Sbírka balad ( = lyricko epický útvar s pochmurným a vážným dějem, ale tragickým koncem)

VYPRAVĚČ/LYRICKÝ SUBJEKT

• Zde lyrický subjekt. Píše v er-formě.
• Zabývá se velikostí mateřské lásky( Poklad, Polednice), vztahy mezi mužem a ženou (Vodník)

POSTAVA

• Hlavní roli zde hrají dívky a ženy, které jsou kladné, slušné, poctivé a počestné. Většinou za svou vinu pykají, někdy i nepřiměřeným trestem.
• Ženy jsou ve všech baladách, kromě Záhořovo lože.
• Mají poslání především matek, nevěst nebo dcer.

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY

• Slohový postup vyprávěcí, občas popisný.

TYPY PROMLUV

• Básně jsou většinou psány formou dialogů

VERŠOVÁ VÝSTAVBA

• Verše pravidelné, krátké, (slabiky)
• Druh rýmu – střídavý abab, sdružený aabb

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

• Úsporný jazyk, velice krátké věty
• Neslovesné věty – rychlejší spád, dramatičnost, chybí spojky
• Stručné popisy přírody a osob
• Citoslovce místo sloves
• Přímá řeč

TROPY A FIGURY

• Oslovení – milí lidi, pane, vzácný hoste, panáčku
• Personifikace – podkovičky zvoní
• epizeuxis – hoj jede, jede zase pán; Nesu ti, nesu v domě změnu; Div a div!
• Metafora – ať oči vidí potěšení mé
• metonymie – nesu v domě změnu
• zvukomalba – přenesení zvuku do slova
• elipsa
• výpustka
• in media res ( Svatební košile )
• romantické prvky ( prostředí, postavy)
• archaismy

kontext autorovy tvorby        

• básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (pohádky, básničky), překladatel, novinář
• narodil se v Podkrkonoší
• vystudoval práva a filozofii
• v době studií se seznámil s Palackým, s ním pak spolupracoval celý život
• redigoval Pražské noviny
• díky svému hudebnímu nadání si zapisoval i nápěvy
• Kytice – jediné jeho originální dílo, soubor básní květů
• Další díla : Prostonárodní písně a říkadla, Pták Ohnivák, Dlouhý široký a bystrozraký, Nedokončený soubor pohádek – Zlatovláska, 3 zlaté vlasy děda vševěda
• Inspiroval se u Čelakovského a jeho díla Toman a lesní panna
• On inspiroval Boženu Němcovou
• Kytice byla natočena Brabcem , divadelní představení – Semafor ( Suchý, Šlitr)
• Byl z dvojčat, bratr ale umřel
• Působil v době NO – 70. Léta 18.st – 50.léta 19.st
• Etapa NO 30. -50. Léta 19.st, spolu s Máchou – Máj, Tylem – Strakonický dudák
• No – celkem 4 etapy ( 4. Němcová, Borovský)
• Oproti Máchovy se jeho hrdinové proti trestu nebouří

ROMANTISMUS

• Umělecký směr 1.poloviny 19.století
• Český romantismus
• Klade důraz na city, svobodu, národ, jedinečnost, individualitu
• Autor je tvůrčí osoba
• Hrdina je výjimečný, osamocený, prožívá světobol, zklamání, je citově založený a opovrhuje společností
• Tématem je nešťastná láska, konflikt mezi jedincem a společností
• Autor se ztotožňuje s hrdinou
• Anglie – Byron (poemy), Rusko – Puškin, Francie – Victor Hugo, Amerika – Allan Edgar Poe

The post Kytice – rozbor knihy (3) first appeared on Statni-maturita.cz.

  Rozbor knihy Kytice

   Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

   Přidal(a): Lukáš Pazderník

Téma a motiv:

• Téma: Opakuje se téma viny a trestu. Vztahy postav a napínavý děj.
• Motiv: Odraz starých mýtů v ústní lidové slovesnosti.

Časoprostor:

Děj se odehrává na venkově, na místech jako les, rybník nebo chalupa. Jelikož byl Erben sběratel ústní lidové slovesnosti, nebudou se nejspíš balady odehrávat ve stejné době, kdy žil. Přesný čas neznáme, není určen, je cyklický.

Kompoziční výstavba díla:

Kniha obsahuje 13 balad (původně 12, Lilie vyšla až později). Balady jsou sestaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi, např.: Svatební košile a Vrba- dochází k přeměně člověka.

Literární druh a žánr

• Druh- jedná se o lyrickoepickou skladbu, jelikož obsahuje jak prvky z lyriky, tak z epiky. Vyskytuje se děj i prožitky autora.
• Žánr- balada, ale objevují se i znaky pohádky, pověsti a legendy

Postava vypravěče

Vypravěčem je přímo autor. Každou baladu uvede, popisuje co se děje.

Hlavní postavy

Každá balada má své hlavní postavy.

Kytice: děti a matka převtělená do mateřídoušky

Poklad: nenasytná matka a její malé dítě

Svatební košile: osaměla dívka, která postrádá svého milého a její milý, který vstal z mrtvých

Polednice: zaneprázdněná matka a její zlobivé dítě, dále ohavná polednice a otec

Zlatý kolovrat: zamilovaný král, zlá matka, její dcera a nevlastní dcera Dora, stařeček, zlatý kolovrátek

Štědrý den: zvídavé dívky Hana a Marie

Holoubek: truchlící mladá hezká vdova, holoubek

Záhořovo lože: otec, jeho odvážný syn, zlý Záhoř

Vodník: opatrná matka, nedbalá dcera, zlý vodník, ubohé dítě

Vrba: paní, která se v noci přeměňuje do vrby a její zvědavý manžel

Lilie: zemřelá dívka, proměňující se v lilii, její manžel, nedbalá matka manžela

Dceřina kletba: dívka, která zavraždila své dítě, její matka a její milý

Věštkyně: věštící kněžna Libuše

Obsah:

Kytice (Mateřídouška)

Zemřela matka a zůstali po ní sirotci. Matka jim velmi chyběla a stále ji hledali. Matce bylo dětí líto, a tak se převtělila do květiny, do mateřídoušky. Matka představuje vlast, děti národ.

Poklad

Matka jde s dítětem na Velký pátek do kostela. Cestou vidí otevřenou skálu se síní plnou stříbrných a zlatých pokladů. Matka položí dítě a odnáší si domů stříbrné poklady a vrací se i pro zlaté. Když přijde domů, poklad se změní v kamení a hlínu a skála zmizí i s pokladem a dítětem. Za rok opět na Velká pátek se skála otevře a matka si vezme své dítě, ale poklad nechá ve skále.

Svatební košile

Osamělá dívka vzpomíná na svého milého a modlí se. Její milý už dávno odešel do války, ale dosud se nevrátil. V tu chvíli se on objevuje za oknem a chce, aby šla s ním. Dívka ho poslechne a cestou odhazuje modlící knížky, růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ní chystá. Uteče před milým a schová se v márnici. Milý na ní posílá mrtvé, ale nakonec zakokrhá kohout a tím je zachráněna.

Polednice

Matka vaří oběd, ale dítě zlobí, křičí a nechce si hrát. Protože dítě neposlechne, matka mu vyhrožuje, že zavolá polednici. Ta však opravdu přichází. Matka dítě brání, a tiskne ho k sobě. V poledne přijde otec na oběd, matku ještě vzkřísí, ale dítě je mrtvé.

Zlatý kolovrat

Král byl na lovu, cestou zabloudil a zastavil se před chalupou, kde bydlela Dora s nevlastní matkou a sestrou. Dora se mu líbila a chtěl si ji vzít za ženu. Matka s druhou dcerou však Doru zabijí, odeberou jí nohy, ruce a oči. Král nepozná rozdíl a vezme si druhou dceru za ženu a později odjíždí do boje. Mezitím stařeček v lese našel tělo a posílá své páže na zámek, aby prodal zlatý kolovrat, přeslici a zlatý kužel za nohy, ruce a oči. Stařeček nohy, ruce a oči připojí k tělu a Dora ožije. Když chce nevlastní dcera pánovi něco upříst na kolovrátku, kolovrátek mu prozradí, co se přihodilo. Pán Doru najde a vezme si ji za ženu. Matku a dceru potrestá stejným způsobem, jako to udělaly ony.

Štědrý den

Děvčata Marie a Hana v adventu předou len a chtějí znát, co je čeká. Jdou se podívat k jezeru, a když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec a ona se do roka vdá, ale Marie zemře, protože se jí zjevil kostel, svíce a rakev. O příštím adventu když děvčata předou len, tak raději nechtějí znát, co je čeká.

Holoubek

Cestou kolem hřbitova jde mladá, hezká žena, které zemřel manžel. Potká nového muže a za měsíc se opět vdává. Nad hrobem zemřelého manžel vyroste dub a na něm sedává běloučký holoubek, který ženě zpívá pravdu o manželově smrti, otrávila ho. Ona už to déle nemůže snášet a utopí se v řece. Je pochovaná u břehu a nemá hrob.

Záhořovo lože

Otec upsal syna ďáblu a ten se rozhodl, že listinu získá z pekla zpátky. Cestou potká Záhoře, který ho chce zabít, jako mnoho jiných poutníků. Záhoř ho nakonec nechá jít, když mu slíbí, že mu řekne, jaké to v pekle je. Za rok se chlapec vrací a vypráví, že jedině při výhružce Záhořovým ložem mu listinu vydali. Záhoř se vyděsí a chlapec mu poradí, aby se modlil a kál, dokud se k němu nevrátí a zarazí jeho zabijácký kyj do skály. Za 90 let se poutník vrací jako biskup se svým pomocníkem. Ze skály roste krásná jabloň a pařez, který stojí vedle, zakazuje trhat jablka. Biskup však může jablko utrhnout, protože vyrostlo ze zaraženého kyje. Shledá se se Záhořem- mluvícím pařezem. Když oba zemřou, jejich duše se promění v bílé holubice.

Vodník

Matka rozmlouvá dceři, aby nechodila prát šátky do rybníka, protože měla zlý sen. Když dcera začal prát první šátek, prolomila se pod ní lávka a ona spadla do rybníka. Stává se nedobrovolně vodníkovou ženou a má s ním dítě, které je její jediné potěšení. Přemluví vodníka, aby jí pustil naposledy se rozloučit s matkou. Vodník jí dovolí, že tam může být od klekání do klekání, nesmí nikoho objímat a dítě zůstává u vodníka. Večer přichází vodník, chce večeři, rozestlat a nakrmit dítě. Matka nechce dceru pustit a chce, ať dítě přinese. On to udělá, ale utrhne mu hlavu.

Vrba

Pán se ptá mladé paní, proč je ve dne zdravá a v noci jako mrtvá. Paní tvrdí že je jí to souzeno, ať se tím nezabývá. On jde za babkou a ta mu prozradí, že v noci se žena proměňuje ve vrbu. Pán se rozčílí a vrbu porazí. Tak zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Otec udělá z vrby kolébku a z větví si chlapec, až vyroste, bude dělat píšťalky a tak bude mluvit se svojí matkou.

Lilie

Zemře mladá dívka. Nepřála si být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Na jejím hrobě vykvetla lilie. Jednou, když byl místní pán na lovu, uviděl lilii v lese. Líbila se mu, a proto si ji nechal přenést do své zahrady. Zjistí ale, že lilie v noci chodí po sadě, mluví a bojí se světla. Pán jí slíbí ochranu. Lilie se za něj provdá a má s ním syna. Pán však musí do boje a jako opatrovnici pověří svojí matku. Když se pán vrací domů, dítě je mrtvé a po matce dítěte zůstala jen zvadlá lilie. Pán přeje to samé své matce.

Věštkyně

Balada obsahuje úryvky z lidových pověstí o české zemi. Libuše pošle pro Přemysla Oráče, a dokud on nedoorá své pole, bude v zemi hlad. Libuše věští i založení Prahy. Dále se pojednává o kostelu se zlatým zvonem, který bude zaryt do země, dokud nebude mezi lidmi obnovena lásky, víra a naděje. Češi by se měli sjednotit k jednomu náboženství a lidé potřebují rozum a srdce, aby se jim dobře dařilo.

Dceřina kletba

Dcera se přiznává své matce, že zabila dítě, přirovnává to k zabití holoubátka. Je nešťastná a říká, že od žalu jí pomůže jedině konopná oprátka. Zároveň proklíná svoji matku a svého milého.

Vyprávěcí způsoby

Toto dílo je psáno er-formou, autor vypráví balady.

Typy promluv

Balady jsou psány úsporným jazykem v krátkých neslovesných větách. Místo sloves jsou použity citoslovce. Celé dílo je psáno dobovou češtinou, vyskytuje se přímá řeč.

Jazykové prostředky

Vyskytuje se:

• Eufemismus (již na něm roste trávníček)
• Apostrofa (Mária panno přemocná)
• Personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí (nahrazující romantické prvky; in medias res (vstoupit do děje bez úvodu, bez určení místa a času- např. Svatební košile)

Kontext autorovy tvorby

Karel Jaromír Eben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně. Byl to právník, historik, archivář, básník a spisovatel. Dále také sběratel lidové slovesnosti, sbíral lidové pohádky a písně. Působil v době romantismu. Narodil se jako dvojče s bratrem Janem, ten ale v dětství zemřel. Už jako dítě byl velice talentovaný. Po vystudování základní školy v Miletíně z něj chtěli mít rodiče učitele, ale on chtěl být právník. Dále studoval na gymnáziu v Hradci Králové a na Filozofické fakultě v Praze, zde také studoval práva. Za ženu si vzal Barboru Mečířovou. Zajímal se o historii a studoval ji. Později Erben omezil historii a začal se více zajímat o politiku. V roce 1850 byl jmenován sekretářem Národního muzea, v roce 1851 pak archivářem města Prahy. Nejvíce se proslavil svojí sbírkou Kytice z pověstí národních, kterou vydal v roce 1853, znovu pak 1861 rozšířeně.  Podílel se na časopisu Právník, který vychází dodnes. Jeho manželka zemřela, po smrti se oženil s Žofií Mastnou. V roce 1864 vydává Prostonárodní české písně a říkadla, o rok později pak Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Znal se s bratry Grimmy a podobně jako oni hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů. Erben se znal a stýkal s Karlem Hynkem Máchou a spolupracoval s Františkem Palackým. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U tří tykví, na Starém Městě v Praze v Michelské ulici. Jeho hrob je na Olšanském hřbitově v Praze.

Zařazení:

Karel Jaromír Erben je řazen mezi autory národního obrození, psal v 3. etapě národního obrození, tj. 30. -. 50 léta 19. století.

• Vrchol romantismu
• Biedermeier- idyličnost, pohoda, klid rodinného prostředí
• Počátek realismu (zachycování skutečnosti, reality)
• Hlavní úkol literatury- výchova k vlastenectví
• Národní obrození- vlastenectví

Další autoři:

• Romantismus: Karel Hynek Mácha- Máj, Alexandr Sergejevič Puškin- Evžen Oněgin
• Realismus: Alois Jirásek- Psohlavci, Karel Havlíček Borovský- Tyrolské elegie, Giovanni Boccacio- Dekameron

The post Kytice – rozbor knihy (2) first appeared on Statni-maturita.cz.

   Rozbor knihy Kytice

   Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

   Přidal(a): Michaela Šrámková

Karel Jaromír Erben (1811–1870)

• Významný český básník, prozaik, jazykovědec, historik, folklorista a vášnivý sběratel lidové slovesnosti. Patří mezi vůdčí představitele českého romantismu.
• Narodil se roku 1811 v podkrkonošském Miletíně.
• Studoval filozofii a následně právnickou fakultu v Praze.
• Seznámil se s Františkem Palackým, se kterým díky svému vzdělání a zájmům spolupracoval až do konce svého života.
• Svou neuvěřitelnou pracovitostí a precizností (jako archivář) se zařadil mezi nejvýznamnější české osobnosti své doby.
• Ve svém díle a životním postoji (na rozdíl např. od K. H. Máchy) neuznával vzpouru proti osudu. Hluboce uctíval daný řád, morálku a tradice. Právě proto se v jeho básních tak často opakují nezvratná témata viny a trestu za porušení tohoto řádu.
• Zemřel 21. listopadu 1870.

Další autorova díla:
Sbírka Kytice je paradoxně jediným čistě původním a originálním dílem K. J. Erbena. Zbytek tvorby tvořila vědecká a sběratelská činnost:

• Prostonárodní české písně a říkadla (rozsáhlá sbírka lidového folklóru).
• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.
• Nedokončený soubor českých pohádek (známé pohádky jako Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký).

Literárně-historický kontext

• Dílo spadá do třetího období národního obrození (tj. do 30.–50. let 19. století), kdy v literatuře převládá myšlenkový směr romantismu.
• Erbenovo dílo je však zároveň silně ovlivněno měšťanským myšlenkovým hnutím a životním stylem zvaným biedermeier (centrum ve Vídni, Praze a Mnichově). Tento směr klade absolutní důraz na rodinu, klidné zázemí, tradice a pevné křesťanské hodnoty.
• Současníci a další autoři období: Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová.

Rozbor díla: Kytice (z pověstí národních)

Základní charakteristika literárního díla:

• Literární druh: Lyriko-epická skladba (obsahuje děj, ale i pocity a nálady).
• Literární žánr: Soubor klasických balad, objevují se zde i prvky pohádky, legendy a pověsti.
• Balada je lyricko-epický žánr s pochmurným, strašidelným a tragickým dějem, který má rychlý spád a končí špatně (většinou smrtí).

Téma, myšlenka a motivy díla:

• Hlavní myšlenka: Ukázka toho, že člověk si za své tragédie většinou může sám vlastními hříchy. Člověk je bezmocný proti přírodním silám a svému údělu. Svůj osud nemůže změnit, a pokud se o to pokusí a poruší daný řád, je vždy potrestán.
• Téma: Základní prvotní myšlenkou je nevyhnutelný kruh viny a trestu. Každá balada má hrůzný děj, který vychází z nějakého proviněni (často neúmyslného nebo z nepozornosti). Po každém provinění následuje tvrdý trest.
• Pohled na víru a hodnoty:
  • Narušení rodiny = provinění = trest (např. Vodník, Polednice, Dceřina kletba).
  • Morální provinění = upřímné pokání = možnost odpuštění (např. Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože).
• Časté motivy: Narušené mezilidské vztahy (většinou vyhrocený vztah mezi matkou a dcerou či dítětem), strach z nadpřirozených bytostí, víra v osud a posmrtný život, střet reálného světa s magičnem.

Časoprostor a kompozice:

• Místo a čas děje: Děj se odehrává v neurčitém (mýtickém či historickém) čase. Místem bývají typické venkovské prostory – temný les, hřbitov, hluboký rybník, chalupa, vesnice, jeskyně.
• Kompozice: Sbírka původně obsahovala 11 baladických básní (původní vydání z r. 1853), do dalšího vydání byla přidána dvanáctá (Lilie) a oddíl Písně.
• Básně jsou záměrně uspořádány tak, aby na sebe kompozičně navazovaly a tvořily zrcadlové dvojice, které spojuje stejný motiv:
  • Kytice a Věštkyně (vlastenectví, matka vlast).
  • Poklad a Dceřina kletba (porušení vztahu matky a dítěte).
  • Svatební košile a Vrba (vztah mrtvých a živých, přeměna člověka).
  • Polednice a Vodník (nadpřirozené bytosti, zničení dítěte jako trest pro matku).
  • Zlatý kolovrat a Záhořovo lože (motiv viny, pokání a vykoupení / spravedlivého trestu; mají navíc pohádkové rysy).
  • Štědrý den a Holoubek (motiv kontrastu života a smrti, osudovost).

Vypravěč a postavy:

• Vyprávěcí způsob: Používá se er-forma i ich-forma. Vypravěč není nijak zainteresován, pouze objektivně předkládá děj a fatalitu osudu.
• Postavy: Hlavní roli zde většinou nehrají výjimeční romantičtí hrdinové, ale obyčejní venkovští lidé (děti a dospělí). Často jsou to ženy a dívky – zprvu kladné, slušné a poctivé, které se ale vlivem vášně či slabosti dopustí osudové chyby. Z psychologického hlediska jsou postavy načrtnuty pouze několika málo slovy.

Jazykové prostředky a stylistika:

• Básně jsou psány formou lidové poezie s využitím gnómického verše (typická je pro něj krátkost, hutnost a údernost zprostředkovávající moudrost a naléhavost).
• Nejčastěji užívá sdružený či střídavý rým, někdy obkročný a přerývaný. Verš je přízvučný (často využívá trochej).
• Erbenův jazyk je nesmírně úsporný a strohý (vynechává dějové „vycpávky“, dějové i přírodní popisy jsou prováděny mistrnou zkratkou), čímž vytváří pocit tajemna a rychlého spádu tragédie.
• Vyskytují se běžná slova, často tvoří neslovesné věty a věty bez spojek. Používá živé a úderné dialogy.
• Dokonalá zvukomalba: Častá práce s citoslovci pro evokaci zvuku a hrůzy („A na topole podle skal zelený mužík zatleskal.“).
• Tropy a figury v textu:
  • Anafora: opakování stejných slov na začátku veršů (Kde’s má Dorničko! Kde jsi? Kde jsi? / Kde’s má roztomilá?)
  • Epifora: opakování stejných slov na konci veršů (Co to máš na té tkaničce, / na krku na té tkaničce?)
  • Epizeuxis: bezprostřední opakování slova za sebou (Mlč synáčku, mlč, mlč hochu.)
  • Apostrofa: oslovení věci či nepřítomné osoby (Mateřídouško vlasti naší milé…)
  • Elipsa: výpustka, vynechání slov nebo sloves v textu pro zvýšení dramatičnosti.
  • Dále využívá metafory, přirovnání, epiteta (básnické přívlastky), personifikaci a zvukosled.

Obsah jednotlivých básní:

Kytice
Úvodní báseň. Spojení obrazu matky s prostou mateřídouškou. Osiřelé děti pláčou na hrobě své matky a ta se do nich navrátí v podobě drobného kvítku, který nazvou mateří-douškou. Báseň představuje symboliku celé sbírky – matka symbolizuje vlast (český národ), děti představují národ samotný a kytice pověstí je jim útěchou v těžkých časech.

Poklad
O Velkém pátku (kdy se otevírají skály) nalezne chudá vdova s malým dítětem v jeskyni obrovský poklad. Je natolik zaslepená touhou po chamtivosti a zlatu, že odnese jmění domů a dítě nechá v kouzelné jeskyni. Skála se však mezitím zavře a matka své dítě ztratí. Zlato se doma promění v kamení a hlínu. Jejím trestem je obrovský žal, své děťátko celý rok nevidí. Až po roce upřímného pokání a modliteb se skála znovu otevře. Matka už na zlato nehledí a bere si jen to nejcennější – své dítě.

Svatební košile
Mladá dívka se roky úpěnlivě a rouhavě modlila za návrat svého milého, který před lety odešel do ciziny. Zůstala na světě sama, rodina jí zemřela. Pro svého milého šila svatební košile, které má dávno hotové, ale on se nevrací. Její rouhání přivolá umrlce. V noci uslyší jeho hlas a ťukání na okno. Chce ji hned odvést do svého příbytku. Dívka netuší, že jde s démonem. Bere s sebou košile, modlitební knížky, růženec a křížek po matce. Během divoké noční cesty se umrlec zbaví dívčiných posvátných předmětů a obrovskými skoky se s ní blíží k hrbitovu. Dívka před ním prchne a ukryje se v umrlčí komoře (márnici), kde leží mrtvý člověk. Mrtvý opakovaně vstává, aby otevřel dveře milému, který se zvenčí dobývá. Dívka se však vroucně modlí k Panně Marii, mrtvého utiší a v hrůze se dočká rána. Kokrhání kohouta ukončí moc umrlců. Lidé ráno žasnou nad rozervanými novými košilemi pohozenými na hrobech. Pokání ji nakonec zachránilo.

Polednice
Matku při vaření poledního oběda pro manžela zlobí plačící dítě. Ve vzteku na něj křičí a vyhrožuje, že na něj zavolá nadpřirozenou bytost – Polednici. Dítě si nedá říci, a tak matka hrozbu zopakuje. Najednou se dveře otevřou a skutečně přichází strašlivá bytost („malá, hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba…“). Matka dostane obrovský strach o dítě a tiskne si ho v hrůze k sobě, zatímco Polednice se blíží. Udeří poledne a vrací se otec z pole. Nalezne matku ve mdlobách a dítě v její náruči udusila sama matka ve snaze ho ochránit.

Zlatý kolovrat
Pohádková balada. Král se na lovu zamiluje do chudé a hodné pradleny Dorničky. Chce si ji vzít a odjede, ale poručí její zlé nevlastní matce, ať ji druhý den přivede na hrad. Macecha jí místo Dorničky podstrčí svou vlastní dceru, která je s ní k nerozeznání stejná. V lese obě zlé ženy pravé Dorničce vyloupnou oči a useknou jí ruce i nohy, které si vezmou s sebou. Zmrzačenou dívku nechají v lese. Král klam nepozná a ožení se. Odjede do války. V lese najde Dorničku kouzelný stařeček a vyšle svého pacholete na hrad, aby falešné královně prodal vzácný zlatý kolovrat. Falešná královna jej chce a pachole požaduje výměnou vždy jeden z Dorniččiných údů (za nohy kolovrat, za ruce přeslici, za oči kužel). Stařeček pak pomocí živé vody dívku oživí a vyléčí. Král se po návratu těší ze zlatého kolovratu. Když však falešná královna začne příst, kolovrat začne zpívat pravdivou píseň o tom, jak byla pravá panna podvedena a zmrzačena. Král najde v lese Dorničku, ožení se s ní a obě zlé ženy stihne krutý trest – je jim provedeno přesně to samé, co udělaly Dorničce.

Štědrý den
Na Štědrý den jdou dvě mladé dívky, Hana a Marie, k zamrzlému jezeru prosekávat led. Podle staré pověsti mají ve vodě vidět svůj osud pro příští rok. Hana se směje a vidí ve vodě svatbu a svého milého Václava. Marie však uvidí temný výjev – rakev a černý kříž. Obě věštby se do roka vyplní. Jaro přineslo Haně šťastnou svatbu s Václavem, na podzim ale Marie zemřela. Další adventní dobu sedí děvčata a vzpomínají. Autor dílo uzavírá ponaučením: je lepší snít v nevědomosti a milé naději, než předem znát svou strašnou budoucnost.

Holoubek
Mladá vdova, která nepozorovaně a krutě otrávila svého manžela, aby se mohla provdat za nového mladého milence, svůj smutek jen předstírá a brzy se směje v nových svatebních šatech. Na hrobě mrtvého manžela vyroste zelený doubek a na něm vysedává bílý holoubek. Ten svým teskným a vyčítavým vrkáním připomíná ženě její hrozný čin. Zhrzená žena pod tíhou svědomí a viny neunese svůj osud a skočí do řeky, kde se utopí. Jako sebevražedkyně je pochována pod těžkým kamenem bez kříže. Kámen ji však na hrudi netíží tak moc jako strašlivé prokletí spočívající na jejím jménu.

Záhořovo lože
Mladý poutník jde do pekla, aby získal zpět úpis krví, který podepsal jeho hříšný otec. Cestou potká strašného, krví nasáklého loupežníka Záhoře (žije léta v dutém stromě v medvědích kůžích), který zabíjí každého kolemjdoucího. Poutníka ušetří jen pod podmínkou, že mu pak po návratu popíše, co v pekle viděl. Když se poutník s úpisem vrátí, vypráví, že to nejstrašlivější pekelné místo, kterého se bojí i sám Satan, se nazývá Záhořovo lože a čeká právě na tohoto loupežníka. Záhoře popadne hrůza a prosí poutníka o spásu. Poutník zarazí Záhořův kyj do země a poručí mu, aby se na místě na kolenou modlil a prosil Boha o odpuštění, dokud se nevrátí. Záhoř klečí devadesát let. Z jeho kyje vyrostla obrovská jabloň a sám obrostl mechem. Když se po desetiletích poutník vrací jako vetchý stařeček, Záhořovi je odpuštěno. Oba pokojně umírají a z jejich těl vzlétnou k nebi dvě bílé holubice jako symbol spásy.

Vodník
Klasický střet vodního démona a lidského světa. Vodník sedí na topole a těší se na svou svatbu. Matka varuje svou dceru, ať nechodí v pátek prát k jezeru, protože měla zlý sen o perlách (symbol slz) a bílých šatech (smutek). Dívka neposlechne, podtrhne se s ní lávka a vodník si ji stáhne pod vodu jako svou ženu. Žije ve vodní říši a stěžuje si na smutný osud i přes to, že mu porodila malé děťátko. Uprosí ho, aby se mohla jít rozloučit s matkou na souš. Vodník povolí s podmínkami: nesmí na zemi nikoho obejmout, musí se vrátit k vodě před večerním zvoněním (klekáním) a dítě mu musí nechat jako rukojmí. Žena s matkou obě podmínky poruší a matka dceru nechce zpět do vody pustit. Vodník třikrát přichází a buší na dveře. Když ani napotřetí neuspěje s prosbou o nakrmení plačícího dítěte, jako strašlivou pomstu mrští tělíčkem dítěte o dveře a utrhne mu hlavu. Matky najdou ráno na prahu jen mrtvolku bez hlavy zalitou v krvi.

Vrba
Mladý muž vyčítá své paní, že zatímco přes den je milující a zdravá, v noci ulehne a její tělo leží jako mrtvé bez duše. Neprobudí ji ani pláč dítěte. Muž jde za vědmou a ta mu prozradí, že duše jeho ženy je spojena s bílou vrbou u řeky – přes noc přebývá ve stromě. Muž ze vzteku, žárlivosti a sobectví (nechce se o ženu dělit se stromem) vrbu tajně pokácí. V tu chvíli ale jeho žena doma zemře. Muž lituje své hlouposti a trestu. Z padlého dřeva vrby nechá alespoň vyrobit kolébku, aby byla mrtvá matka stále se svým dítětem, a z proutků se mají splétat píšťalky, aby s ní chlapec mohl v budoucnu rozmlouvat.

The post Kytice – rozbor knihy first appeared on Statni-maturita.cz.