Tyto poznámky na téma geografie nám zaslala Veronika Valková, další podobné najdete v kategorii zeměpis zde:

• https://studijni-svet.cz/zemepis/

 

Geografie

• = věda, která se zabývá krajinnou sférou a zkoumá vzájemné vztahy mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase
• Nejstarší věda lidstva
• V překladu popis země
• První Erathosthenes – odvodil kartografie (nauka o mapách), kartometrie (o měření na mapách)
• Leží na rozhraní přírodních, společenských a technických věd

 

Objektem je krajinná sféra (FGS+socioekonomická sféra), která se skládá z:

• • Litosféry (kamenný obal země)
  • Pedosféry (půdní obal země)
  • Kryosféry (obal, ve kterém teplota po dobu dvou let nevystoupí nad 0°C)
  • Hydrosféra (vodní obal země)
  • Atmosféra (vzdušný obal země)
  • Biosféra (živý obal země)
  • Socioekonomická sféra (lidská společnost a její výtvory)

 

Krajina

• = výřez z krajinné sféry, který obsahuje všechny geosféry

 

Dělení geografie:

• Fyzická geografie – Goemorfologie – nauka o georeliéfu – studuje vznik a vývoj tvaru zemského povrchu
  • Klimatologie – studium podnebí
  • Meteorologie – studium počasí
  • Glaciologie – studium sněhového pokryvu
  • Geokryologie – věda o permafrostu (dlouhodobě zmrzlá půda)
  • Hydrogeografie – studium vodstva pevniny
• Sociální geografie – populace, struktura, rozložení
• Obecná
• Regionální
• Speciální – ekologie

Tuto otázku na téma kartografie nám zaslala Veronika Valková, další podobné najdete v kategorii zeměpis zde:

• https://studijni-svet.cz/zemepis/

 

KARTOGRAFIE

• Věda zabývající se tvorbou a zpracováním map
• Mapa = zmenšený obraz Země
• Používá se měřítko = poměr
• Globus = zmenšený model země

 

Obsah mapy

• Výškopis – vyjadřuje nadmořskou výšku, kóty (označení výšky), vrstevnice, barevnou hypsometrii (škálu)
  • Vrstevnice – čára na mapě, která spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou
  • Spádnice – kolmice na vrstevnici
  • Hloubnice (izobáta) – spojuje místa se zápornými výškami
  • Hypsometrie = barevná škála, barevně zobrazuje výšky
  • Šrafování, stínování
• Polohopis – znázorňuje vzájemnou polohu objektů zemského povrchu v horizontálním směru, používají se mapové značky
  • Bodové značky – výškové body, důležité budovy, města, nerostné suroviny
    • Geometrické (čtverec – černé uhlí, trojúhelník – ropa)
    • Písmenkové (Au – zlato)
    • Číslicové (nadmořské výšky)
    • Symbolické (hrady, zámky, lázně…)
  • Čárové značky – hranice, vodní toky
    • Plná, přerušovaná, čárkovaná, dvojitá…
    • Barevná (řeky, hranice…)
    • Izolinie – spojuje stejné hodnoty
      • Izoterma – teploty
      • Izobara – tlak
      • Izohyeta – srážky
    • Pohybová čára – znázorňuje směr pohybu (mořské proudy)
  • Plošné značky zahrady, lesy, pouště…
    • Kartogram – hustota osídlení, vyjadřuje kvantitu děje
    • Kartodiagram – věkové složení obyvatelstva, vyjadřuje kvalitu děje

 

Dělení map

• Podle obsahu
  • Obecně geografické – přehledy map s malým měřítkem, většinou atlasy, znázorňují velké územní celky (atlas, politická mapa..)
  • Speciální, tématické – zobrazují speciální vlastnosti jevů (synoptická mapa pro předpověď počasí)
• Podle měřítka
  • Topografické (velké) – do 1:200 000 podrobná
  • Střední – 1:200 000 – 1:1 000 000
  • malé – nad 1:1 000 000
  • plány – 1: 5000 , 1:500 velmi podrobná
  • atlasy – soubory map (atlas obyvatelstva, školní atlas, atlas světa, vojenský atlas)

• podle vzniku
  • originální – vznikají měřením v přírodě
  • odvozené – bez terénního měření

 

Důležité pojmy

• generalizace = zjednodušení
• nejstarší mapy tvořili Erathosthenes a Komenský
• planimetr – přístroj k měření plošného obsahu
• GPS – elektronická navigace
• Křivkoměr – používá se k sčítání a odčítání délek na mapě
• Fotogrammetrie – letecký snímek povrchu
• Azimut – pochodový úhel mezi severem a místem, kam chci jít
• Exonyma = slova, která jsou běžneji používaná, než jejich pravý název (Wien = Vídeň, Paris = Paříž)
• Choronyma = názvy vodorovných částí souše (světadíly, ostrovy…)
• Toponomastika = nauka o zeměpisných názvech

NÁRODNÍ OBROZENÍ

• =celospolečenský proces, kterým byl obrozován Český národ
• konec 18.stol.
• v r.1620= bitva ba Bílé hoře => České stavy x Habsburkové (protestanti x katolíci-výhra)
  • Habsburkové=rakouský rod, upevňuje moc v Čechách
  • z Čech staré šlechtické rody odchod do exilu=> přichází katolická šlechta- úřední jazyk= německý (cizojazyčná šlechta proto na venkov, jelikož byli nuceni mluvit německy)
• po 150 letech= česky mluvili pouze obyčejní lidé na venkově, vyšší kruhy česky mluvit neumí=> český jazyk se nevyvíjí=> chudá=> vymírající jazyk=> Český národ poněmčovaný

 

PŘÍČINY:

• Zrušení nevolnictví
• Stěhování z venkova do měst (německy mluvících)
• Intelektuálové v Praze

 

OBNOVA:

• V ulicích se lidé potkávají s ČJ
• Začali se o ní zajímat

 

POČÁTKY NÁRODNÍHO OBROZENÍ (1.fáze-obranná)

JOSEF DOBROVSKÝ

• Velice vzdělaný, chytrý, kritický, racionální, myslel si, že už ČJ zanikne nadobro
• =modrý albé (kabát, který nosil byl modrý)
• Velká autorita
• Narozen v Uhrách=> žil ale v Čechách
• 2 rody:
  • 1) NOSTICOVÉ-podporoval je, pracoval u nich jako domácí učitel (přes 10 let)
  • 2) ČERNÍNOVÉ-v posledních chvílích se o něj starali

• Studijní cesty po Evropě (studoval archivy, knihovny)
• Největší vliv Švédsko (bojovali o Prahu=> ukradli i spoustu cenných věcí, rukopisů a knih, …)
• Dobrovský je našel ve Švédsku a psal o nich
• Psal německy nebo latinsky (jelikož ČJ nebyla bohatá na slovní zásobu)
• Díla:
  • ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO
    • Zrekonstruoval ho (na základě památek), napsal něco podobného mluvnici
    • Považován za zakladatele vědy= SLAVISTIKY (věda o slovanských kulturách, literaturách, jazycích)
  • DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY
    • Starší česká literatura (př. středověká, renesanční)
    • Doba veleslavínská (rozfázoval dějiny české literatury), období, kdy ČJ byla na nejlepší úrovni
  • ZEVRUBNÁ (podobná) MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO
    • Když chtěl napsat mluvnici, tak z něčeho musel čerpat, ale ne z ČJ tehdejší doby, protože nebyla dobrá=> vybral si z doby veleslavínské
    • Byla to ČJ spisovná (byla ve spisech)
  • NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK
    • Ve své době velice důležitý
    • Srovnání německého jazyka s českým
    • Doplňoval do ČJ starší výrazy

Na zač. 19.stol. objeveny rukopisy:

• 1) KRÁLOVEDVORSKÝ RUKOPIS
• 2) ZELENOHORSKÝ RUKOPIS
• Měli být údajně staré (z raného středověku, 6. stol.)
• Obrozenci velice nadšeni, že byla ČJ na úrovni jako ostatní jazyky
• Dobrovský prozkoumal a tvrdil, že jsou to falzifikáty (nepravé texty)
• Důvody, proč si to myslel: Vyšehrad tehdy ještě nestál, podle Kosmova svědectví byl vystavěn teprve po povolání Přemysla na trůn
• Podle něj mazanice, podvod a ničemnost (obelhává čtenáře, veřejnost, svádí k falešné víře, falešným nadějím)

 

VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS

• Studium filosofie a později práv
• Začal pracovat jako NOVINÁŘ
• Zakládal noviny vlastní např. KRAMERIUSOVY c.k. VLASTENECKÉ NOVINY
• Pracoval v nakladatelství= ČESKÁ EXPEDICE
• Vydával knihy s vysokou úrovní ČJ
• Knihy zaměřené na obyč. Lidi-lidová četba, historické kalendáře, atd….

 

HISTORICI

• O české historii se nic moc nevědělo, pouze z KRONIKY ČESKÉ-nebyla sice historicky přesná, ale velice čtivá
• 1) GELABIUS DOBNER-starší historické dokumenty
• 2)FRANTIŠEK MARTIN PELCL-napsal „opravenou“ verzi= NOVÁ KRONIKA ČESKÁ (historicky přesná), první učitel českých dějin na pražské univerzitě

 

POEZIE:

1) VÁCLAV THÁM

• básník, divadelník, dramatik
• divadlo i hrál
• pro divadlo psal a překládal
• vydal= BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ=almanach
• texty starší doby
• POEZIE ANAKREONTSKÁ=víno, ženy, zpěv

 

2) ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER

• Kněz, zajímající se o literaturu
• Dílo= SEBRÁNÍ BÁSNÍ A ZPĚVŮ=almanach (napsal i se svými kamarády)
• Jeho poezie= ÓDA NA JANA ŽIŽKU Z TROCNOVA
  • Oslavná báseň
  • Zobrazení husitského vojevůdce
  • ÓDA NA JAZYK ČESKÝ

 

Tuto maturitní otázku nám zaslala klarasvarc, další zpracování najdete zde:

Národní obrození – literární období (2)

Hlavní postavy z díla Jiřího Weila – Život s hvězdou:

• Josef Roubíček: postava, vypravěč, žid, bývalý bankéř, skromný, osamělý, miluje Růženu, snaží se být nenápadný a izoluje se od ostatních, z počátku dodržuje všechna nařízení později některá z nich opakovaně porušuje
• Josef Materna: dělník, odvážný, aktivní v odporu proti nacistům, má mnoho přátel, pomáhá Josefu a mění jeho pohled
• teta a strýc: vychovávali Josefa, majetničtí, nemají s Josefem dobrý vztah, vyčítají mu, že všechno špatné se stalo kvůli němu, že je nevděčný, omluví se, až v poslední chvíli, při odchodu do transportu
• kocour Tomáš: toulavý kocour, plachý, Josef se s ním dělí o to málo, co má i když jakožto Žid mít kocoura nesmí, Josefovo nejlepší přítel, vypráví mu, nahrazuje lidský kontakt

 

Více podrobností o tomto díle najdete zde:

Život s hvězdou – rozbor díla

Tento materiál nám zaslal Marián, více o realismu se dozvíte zde.

 

Realismus ve světové literatuře

Honoré de BALZAC – „černé romány“ – umělecky podprůměrné, dobrodružné, obraz Francie, Lidská komedie,

Gustave FLAUBERT – díla – Paní Bovaryová, Salambo

Nikolaj Vasiljevič GOGOL – díla – Revizor

Lev Nikolajevič TOLSTOJ – díla – Sevastopolské povídky, Vojna a mír, Anna Karenina

Fjodor Michajlovič  DOSTOJEVSKIJ – díla – Zločin a trest, Idiot, Bratři Karamazovi

Charles DICKENS – díla – Oliver Twist, David Copperfield, Kronika Pickwickova klubu

 

Naturalismus

Émile ZOLA – díla – Zabiják, Nana, Germinal

 

ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

• 1. polovina 19. století
• ustálena forma spisovné češtiny
• probuzen zájem vzdělanců o národní dějiny a česky psanou literaturu
• vláda Františka I., který nemá pochopení pro žádné změny, přísná policejní cenzura, proto vzniká nový literární hrdina, který se bouří proti společnosti
• znaky: neklid, nevyrovnanost, dramatičnost, nestálost, jednoznačný únik do oblasti citu, důraz na city a fantazii, protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti

 

NOVALIS – díla – Hymny noci – soubor básní

Heinrich HEINE – díla – Kniha písní

Jakob  a Wilhelm GRIMMOVÉ díla – Pohádky pro děti celou rodinu

George Gordon BYRON – Childe Haroldova pouť – rozsáhlý autobiografický epos

Percy Bysshe SHELLEY – Odpoutaný Prométheus

Walter SCOTT – Ivanhoe, Waverley

Viktor HUGO – Chrám Matky Boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci)

Alexandre DUMAS – Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, Černý tulipán

Edgar Allan POE – Havran

Alexandr Sergejevič PUŠKIN – povídka Měděný jezdec, Evžen Oněgin

Michail Jurjevič LERMONTOV – Démon

Nikolaj Vasiljevič GOGOL – Revizor – komedie

 

Romantismus v české literatuře

KAREL HYNEK MÁCHA – Máj

KAREL JAROMÍR ERBEN – Písně národní v Čechách – 3 svazky, později knihu rozšířil a upravil její název Prostonárodní písně a říkadla, Kytice z pověstí národních

JOSEF KAJETÁN TYL- Dekret kutnohorský, Rozervanec

KAREL SABINA